Jako téma této práce jsme si vybraly židovskou minoritu v České republice. Vedl nás k tomu zájem o tuto problematiku podložený tím, že jsme se judaismem zabývaly již minulý rok v rámci předmětu geografie náboženství. V průběhu shromažďování podkladů pro práci i během samotného výzkumu a osobních rozhovorů jsme se setkaly s mnohými zajímavými informacemi.

Na začátku samotného zkoumání jsme vycházely pouze z toho, že se Židé se odlišují náboženstvím. Jak jsme však postupně zjišťovaly, tvoří židovské komunity v českých městech poměrně uzavřené skupiny, které již zdaleka nejsou vymezovány pouze vírou, ale vytvářejí vlastní „malé společnosti“.

V samém počátku práce Vás seznámíme s historií židovského osidlování českých zemí a osidlování celkově ve světě, jelikož se k tomu váže i vznik židovské minority u nás. Tyto všechny informace s naším výzkumem úzce souvisejí, protože některé hodnoty, které byly nastaveny v minulosti, mají vliv dodnes.

V další části se pak zaměříme na samotnou současnou situaci Židů v České republice. Pokusíme se Vám na ni podat ucelený pohled, ačkoliv jsou zdroje informací o tomto tématu špatně přístupné a snad i kvůli uzavřenosti židovské společnosti není zcela snadné do ní proniknout.

Cílem naší práce bylo shromáždit teoretické informace o židovském obyvatelstvu žijícím na našem území a především poznat židovskou komunitu a její členy natolik, abychom byly schopny zodpovědět následující otázky, které jsou mířeny na její členy:

• Vyvíjí daná minorita určité snahy o vyšší autonomii (nebo přímo o separatismus)?

• Mají příslušníci dané minority pocit pozitivní či negativní diskriminace (zvýhodnění či znevýhodnění) - pokud ano, v jakém ohledu (zákonodárství, školství…)?

• Vlastní vykreslení obrazu příslušníka daného etnika (zvyky, tradice, mýty x realita).

• Co převažuje ve vnímání vlastní etnicity?

• Jak si myslíte, že vás vnímá majoritní společnost?

A zároveň zjistit názor majoritní společnosti - konkrétně těmito otázkami:

• Co si myslíte o židovské menšině, jací jsou (jak je vnímáte)?

• Myslíte si, že jsou nějak diskriminováni či zvýhodňováni oproti majoritní společnosti? Pokud ano, napište nějaké příklady.

Mimo informace získané díky těmto položeným otázkám nás především zajímalo, zda se často u židovského obyvatelstva vyskytuje touha po odchodu do Izraele a zda jsou podmínky pro život Židů u nás v České republice složité, ať už se to týká stravy, chování majoritní společnosti vůči židovskému obyvatelstvu, projevování náboženství, jazykové bariéry a dalších jiných věcí, které jsou taktéž zahrnuty v položených otázkách. Judaismem celkově jsme se již zabývaly minulý rok v předmětu Geografie náboženství, kde jsme se však specializovaly na jiné téma. V této seminární práci se snažíme přiblížit pohled na život a vývoj a židovského obyvatelstva v České republice, jejich vnímání okolí a taktéž jak nahlíží majorita, čili české obyvatelstvo, na obyvatelstvo židovské.

Cílem naší práce bylo získat co nejvíce informací o židovské minoritě žijící v České republice, a tudíž získat především kvalitativní data. Jako hlavní metodu jsme zvolily především dotazování. Využily jsme předem připraveného dotazníku, který obsahuje pět otázek pro minoritní společnost (Židé) a dvě otázky pro majoritní společnost (Češi). Otázky v tomto dotazníku jsou standardizované pro snadnější porovnávání informací s prácemi ostatních studentů o jiných etnikách. Zároveň jsme použily generační metodu, kdy je možné porovnat odpovědi respondentů různých věkových kategorií. V teoretické části jsme využívaly sekundárních dat, která doplňují praktickou část. Tato data jsme získaly především z internetových portálů a dále z polostandardizovaných rozhovorů s paní Heindlovou.

Knihy o židovské menšině v České Republice jsou v podstatě nedostupné. V židovské knihovně nám bylo řečeno, že neexistuje kniha, která by mapovala situaci „tady a teď“. Byly nám doporučeny příručky, naučné knihy o historii židovského národa a dále knihy, ve kterých byly zmíněni Židé na našem území, ale pouze v minulosti či v kontextu s jinými událostmi. Z různých publikací jsme čerpaly a pečlivě vybíraly takové informace, které se nám zdály k teoretické části práce důležité. Velice nám posloužila kniha od pana Kuděly s doplněním fotografií pana Všetečky¹⁾ a kniha od pana Pěkného²⁾ , která nám posloužila k shrnutí historie v teoretické části. Velmi zajímavá je také obrazová kniha Židovská Praha³⁾, která textem i fotografiemi provádí čtenáře pražskými židovskými hřbitovy, synagogami, oslavami svátků, prováděním rituálů a různými událostmi ze života pražských Židů. Praktická část vychází výhradně z našeho výzkumu.

Židé se po zboření (zvláště druhého Chrámu v Jeruzalémě – 70 n. l.) usazovali v Evropě na nejrůznějších místech, ale i v Africe a Asii a postupně začali zakládat komunity. V průběhu staletí byli ovlivňováni kulturním prostředím daných zemí. Hlavními centry Židů byly města v Babylonii, Egyptě a postupně se začaly vytvářet komunity v severní Africe a západní Evropě. V 10. století žilo nejvíce Židů ve Španělsku. Toto období bylo pro Židy vesměs příznivé, jelikož zažívali jak kulturní, tak i vědecký rozvoj. Ve 13. – 15. století se Španělsko dostalo pod sféru křesťanů, kteří nebyli k Židům přívětiví a nutili je konvertovat k jejich náboženství, křesťanství. Říkalo se jim pak tzv. marranos – prasata. Koncem 15. století byli Židé vyhnáni ze Španělska a Portugalska a začali putovat postupně po Evropě, kde vytvářeli první osady při křížení obchodních cest.

Postavení Židů se prudce zhoršilo po vzrůstající moci církve a prezentování křesťanského náboženství jako nadřazeného. Zde začaly nabývat stereotypy o Židech jako lichvářích, lenoších a nebezpečných lidí pro společnost. Nesmíme opomenout, že od 12. století bylo zakázáno soužití křesťanů s Židy, což mělo za důsledek separaci židovského obyvatelstva do tzv. ghett. Židé taktéž museli nosit odlišující znamení na oděvu, nebo například nesměli vykonávat řemesla, vlastnit či obdělávat půdu, stravovat se na veřejných prostranstvích.

Během 13. století se z nich stal majetek králů a museli odvádět velmi vysoké daně. To zaručilo trvalý příjem králů a na oplátku jim královská moc přislíbila ochranu. Ta však nebyla až tolik účinná. Mezi lidmi kolovaly různé pověry a nesnášenlivost obyvatelstva vůči Židům postupně stoupala. Lidé se domnívali, že znesvěcují hostie, pořádají rituální vraždy, šíří nemoci a další jiné věci. Další věc, která jim „ležela“ v žaludku byla lichva. Ta však byla ale jediným možným zdrojem obživy Židů a zároveň to byla jediná možná kontaktní práce mezi Židy a křesťany. Křesťanům bylo vykonávání lichvy zakázáno. Proto v křížových obdobích, kdy síla královské moci nebyla dostatečně velká, se často odehrávaly pogromy.

Z toho všeho, co jsme se mohli dozvědět, vyplývá, že peníze sice Židy na jednu stranu chránily, ale na druhou stranu vyvolávaly velice často pomluvy, závist a nesnášenlivost. Nutno podotknout, že tedy tvořily velice důležitou součást ekonomiky středověké Evropy. Lichva byla užitečná tím, že zaručovala kontakt s nežidovským obyvatelstvem, umožnila Židům zdokonalování v obchodu, ale na druhou stranu přinášela velká negativa, z nichž pramenila vysoká nevraživost, která díky tomu vyústila v tragédii židovských dějin, kterou nazýváme holocaust, ale Židé říkají, že tento termín je nepřesný a měl by se raději používat termín Šoa, což je původně hebrejské biblické slovo, které znamená záhubu, zmar.

Přítomnost Židů na území Čech a Moravy je datováno z počátku 10. století, o čemž svědčí dva prameny. Jedním z nich je spis solnohradského biskupa Arna a druhým je tzv. Raffelstättenský celní a plavební řád Ludvíka IV ⁴⁾. Mnoho obchodních cest vedlo právě přes české země, jelikož se nacházely ve středu Evropy. Tomu nasvědčují i archeologické nálezy různých druhů mincí.

Dalším pramenem, z kterého můžeme vycházet je známý spis cestovatelsých poznatků obchodníka Ibráhíma ibn Jákúba, což byl podle většiny historiků židovský arabsky mluvící kupec z Andalusie žijící v 10. století, který procestoval v letech 965 - 966 střední Evropu a navštívil také Prahu. ⁵⁾ Právě zde se měl setkat s Židy. Z této zprávy však nelze vyčíst, zda zde byli Židé již trvale usazeni, nebo pouze naším územím procházeli. Kupci a obchodníci se usazovali všude, kde byly větší střediska. Židé se na našem území vyskytovali především v oblasti Brna, Znojma, Olomouce, Polabí a v pražské kotlině. Někteří působili jako finanční poradci, lékaři a někdy dokonce jako vysocí dvorští úředníci. V této době nezažívali žádné útlaky či diskriminace. Do první křížové výpravy bylo právní postavení Židů v českých zemích příznivé. To se ale v dalších letech a stoletích změnilo.⁶⁾

Kosmova kronika je dalším důkazem o přítomnosti Židů na našem území. Židovští kupci postupně zakládali svoje osady, zejména v místech dnešního Újezdu a Vyšehradu. Z roku 1091 pochází první písemná zmínka o tom, že zde byli Židé již trvale usazeni. Osady používaly do jisté míry autonomie, ale právní ochrana Židů byla nejistá. Po roce 1096 moho Židů uprchlo do Polska, jelikož během první křížové výpravy bylo židovské obyvatelstvo vydáno napospas drancování a židovská osada při „Vyšehradské cestě“ zanikla. V 11. a 12. stol. se pak židovské osídlení začalo soustředit kolem dnešní Vladislavovy ulice a od poloviny 12. stol. se začalo vyvíjet nové židovské centrum kolem Staré a Staronové synagogy.

Ve 13. století vydal Přemysl Otakar II. dokument, který upravoval postavení Židů ve společnosti. Tento dokument se nazývá tzv. Statut Judaeorum a dá se říci, že se stal základem židovského zákonodárství na našem území. V podstatě je v něm napsáno, že útok proti Židům bude brán jako útok proti králi. Pokud by někdo chtěl i Žida obvinit a toto nařčení by nijakým způsobem nepodložil, čeká ho trest přesně takový, jaký by postihl v tomto případě Židy. Díky tomuto dokumentu se situace Židů na nějakou dobu zlepšila. Židé byli považování za poddané krále a byla jim přislíbena ochrana a svoboda týkající se náboženství. Dokument byl schválen i další řadou českých panovníků. Po smrti Přemysla se však situace začala opět zhoršovat.

V roce 1389 o Velikonocích se uskutečnil největší pogrom na židovské obyvatelstvo žijící v Praze a o život přišlo přibližně 3000 lidí na základě nepotvrzené domněnky. Tato událost se odehrála za vlády Václava IV. a údajně tenkrát došlo k znesvěcení hostie a kněží se pak domáhali odplaty. Kněz údajně nesl hostii a byl napaden – rozneslo se, že tento čin údajně spáchal Žid. Roku 1483 pak zažilo ghetto další loupeživý a vražedný útok pražského obyvatelstva.⁷⁾

Roku 1454 vypověděl Ladislav Pohrobek Židy z měst z Čech a Moravy.⁸⁾ Učinil tak z důvodu stížností místních obyvatel na lichvu. O necelých sto let později, v roce 1541, vypovídá Židy ze země Ferdinand I.⁹⁾ Z počátku své vlády přiznal Židům určitá práva a díky tomu se i počet Židů žijících u nás zvýšil. Měšťané se však snažili Židů zbavit (ať už z nesympatií, či z nelibosti lichvy) a jejich tlaku nakonec Ferdinand I. podlehl.^{10) 11)} Přístup tohoto panovníka se může zdát velice rozpolcený. Za své vlády potřeboval mnoho peněžních prostředků a ty mu právě dodávali Židé, kterým na druhou stranu zaručoval určitou svobodu a ochranu. Zároveň si ale nechtěl popudit proti sobě měšťany. V roce 1563 bylo nařízení vypovězení Židů zrušeno.

Za vlády habsburského panovníka Rudolfa II. se Židům u nás žilo velice dobře.¹²⁾ Sám Rudolf II. měl svého bankéře Mordechaie Maisela. Šlo v podstatě o to, že Rudolf II. dostával nenávratné „půjčky“ a Židé měli na oplátku řadu privilegií a bylo jim umožněno rozvíjet se jak ekonomicky tak kulturně. V této době také bylo postaveno mnoho domů v židovské čtvrti, ale i synagogy (Pinkasova synagoga, Vysoká synagoga, Maiselova synagoga a Klausová synagoga). Po vládě Rudolfa II. však přišla třicetiletá válka, která neznamenala pro Židy ještě to nejhorší, ale spíše rekatolizace, která po válce přišla. Na počátku 17. století, za vlády císaře Ferdinanda II., se neměli špatně.¹³⁾ Císař dbal na dodržování práv Židů, jelikož od nich získal na počátku třicetileté války nemalé peněžní obnosy, které měly pomoci k potlačení vzpour. V podstatě chránil takové, kteří prospívali státu. Nástupcem Ferdinanda II. se stal Ferdinand III., který pokračoval v přístupu k Židům stejně jako jeho otec.^{14) 15)} Počet Židů tak neustále vzrůstal a v této době údajně žilo na našem území necelých 8 tisíc Židů. V roce 1648 Ferdinand III. rozšířil práva Židů, jelikož si vážil i jejich účasti při obranně města před Švédy. Tehdy jim udělil privilegium používat vlastní znak, a to Davidovu hvězdu. Politika Ferdinanda II. a i jeho syna byla založena jistě na osobním zájmu, tak jako i u jiných. Mnoho úředníků nálehalo na panovníky s prosbou o omezení židovského postavení, jelikož byli přesvědčeni, že Židé brání stabilní a silné ekonomice. Na počátku 18. století se tyto návrhy začaly poměrně často rozebírat a zaznělo také mnoho požadavků na redukci židovského obyvatelstva v Praze.¹⁶⁾

V roce 1726 byly vydány familiantské zákony¹⁷⁾ Karlem VI. (v roce 1726 se začaly již plánovat a byl vydán translokační reskript, který povoloval Židům žít pouze na určitém vymezeném území, které bylo oddělené od ostatních částí města či obce, v podstatě měli být ghettu), které omezily počet židovských rodin. Ty rodiny, které získaly právo sídlit v Čechách, se neměly nejhůře, jelikož toto právo bylo dědičné (dědicem se však mohl stát pouze prvorozený syn). V této době také probíhalo sčítání obyvatelstva - v Čechách 8541 Židů, na Moravě 5106 Židů. Panovník nechtěl o všechny Židy přijít, ale zároveň musel nějakým způsobem konat tak, aby bylo obyvatelstvo spokojené. ^{18) 19)} Familiantským zákonem bylo také stanoveno, že ženit se smí pouze prvorozený syn. Toto rozhodnutí poněkud zbrzdilo vývoj židovského obyvatelstva. Pokud rodina měla pouze dcery, tak nebyla považována za rodinu, nebo pokud se chtěl druhorozený syn ženit, musel odejít ze země. Bylo tak tlumeno jejich rozmnožování a ekonomický rozvoj. Zároveň ale nechtěli Židy vyloučit ze země úplně kvůli značným příjmům z jejich daní. Tyto zákony platily až do roku 1848.

Za vlády Marie Terezie, dcery Karla VI., byli Židé vypovězeni ze země kvůli údajnému podezření, že donášejí Prusku. Vypovězení Židů probíhalo od roku 1744 do roku 1748, kdy se Marie Terezie rozhodla pro možnosti návratu Židů. Židé museli slíbit, že splní podmínku placení každoročních daní, které nebyly zrovna nejnižší.²⁰⁾

Změna pro Židy nastala až za vlády Josefa II., který zrušil povinnost nosit označení pro Židy. Taktéž jim umožnil vzdělávat se na univerzitách. Reformy Josefa II. však byly dělány tak, aby byli Židé užiteční pro společnost, stejně jako to chtěli mnozí panovníci před ním. Reformy Židům přikazovaly chodit do německých škol, učit se německému jazyku a dokonce přijmout německá jména a příjmení. Josef II. chtěl Židy začlenit do služeb státu a těmito kroky měl být usnadněn styk úředníků s Židy.²¹⁾ V roce 1797 byl vydán systemální židovský patent, který shrnoval josefínské reformy a další opatření. Tento patent zveřejňoval práva a povinnosti Židů. Postavení Židů se díky Josefu II. zlepšilo, ale na druhou stranu měl tento panovník největší podíl právě na poněmčování Židů.

Rok 1848 se stal klíčovým rokem pro pro Židy.²²⁾ Uvádí se, že již v roce 1841 došlo k některým změnám týkajících se familiantského zákona a v roce 1848 došlo k jeho úplnému zrušení. Dalo by se říci, že Židé byli po tak neuvěřitelně dlouhé době zrovnoprávněni. Formálně však byla dána rovnoprávnost Židů až v roce 1867, kdy byla vydána prosincová ústava. Prosincová ústava celkově deklarovala rovnoprávnost náboženských a národnostních skupin. Židé získali volební právo (aktivní i pasivní), státní občanství, politickou a občanskou rovnost před zákonem, možnost se stěhovat, svobodu projevu a shromažďování, provozovat živnosti, učit, mohli pracovat na veřejných úřadech a další jiné věci.²³⁾ Velmi mnoho lidí se však nenávisti k Židům nemohla dlouhou dobu zbavit. V roce 1876 byla založena první česko-židovská organizace Spolek českých akademiků židů. Členové této skupiny byli především židovští studenti, kteří pocházeli ž česko-jazyčných oblastí českých zemí.

Další zásadní změny pro židovské obyvatelstvo se odehrály v 1. polovině 20. století. 1. dubna 1933 se odehrála první veřejná akce NSDAP²⁴⁾ proti Židům, židovským obchodům, bankám a dalším jiným věcem, které byly spojité s židovským obyvatelstvem. O pár dní později byla provedena „rasová očista“ státního aparátu na základě zákona na obnovení úřednictva. Občanem Říše mohl být podle zákona pouze Němec a Židé přestali být německými občany. Norimberské zákony stanovovaly zákony o říšském občanství, ochraně německé krvi a cti. Byly zakázány sňatky mezi Židy a tzv. „ne-Židy“. Tyto zákony platily i na územích, které byly okupované Německem, tedy i u nás.²⁵⁾ V roce 1939 začala druhá světová válka a koncem listopadu roku 1941 bylo vysláno tzv. komando výstavby do Terezína. O pár dní později začaly probíhat pravidelné transporty do tohoto místa. Zhruba po roce se uskutečnil první transport z Terezína do Osvětimi. V roce 1945 druhá světová válka skončila.

Kvůli druhé světové válce zanikla většina židovských obcí, jelikož bylo vyvražděno odhadem 90% veškerého českého a moravského židovského obyvatelstva. Následná léta komunistického totalitního režimu vedla navíc k emigraci či prohloubení asimilace. Díky tomu je počet Židů v České republice nízký a stále klesající. Pražská obec je spíše malá komunita, ale její minulost a i současnost je pro Židy velmi důležitá. V pražské obci je vývoj obyvatel pozitivní oproti statistice počtu Židů na celkovém území České republiky. Před rokem 1990 zde bylo registrováno necelých 900 členů a věkový průměr činil 80 let. Po roce 1990, i přes vysokou úmrtnost vzhledem k průměrnému věku před rokem 1990, vzrostl počet členů na 1600 s věkovým průměrem 57 let.²⁶⁾ Je zde ale nutné počítat i s tím, že zde žijí Židé, kteří neprojevili zájem hlásit se k židovství, nebo tací, kteří se do České republiky přistěhovali a taktéž se nepřihlásili k židovství. V České republice žije přibližně 15 - 20 tisíc Židů, ale jen malé procento z nich je registrováno v některé z židovských obcí.²⁷⁾ V Praze je odhadem 4,5 tisíce Židů, přičemž v obci jich je registrovaných, již uváděných, přibližně 1 600. Na našem území působí v současnosti deset židovských obcí, přičemž dříve jich zde bylo až 15O. Sama paní Heindlová nám řekla, že je velice složité zjistit počet židovských obyvatel na našem území. Členem židovské obce se může stát každý člověk nežidovského původu, ale „pouze“ pokud se rozhodne stát se věřícím Židem před ortodoxním rabínským soudem. Pak je následně přijat za člena Židovské obce. V podstatě to znamená, že musíme konvertovat, což zase tak jednoduché není.

Důležitým financováním židovské obce jsou restituce, příspěvky od sponzorů a státu. Zajímalo nás, odkud obec čerpá finanční prostředky, jelikož jak je vidět, o peníze nemá zdaleka nouzi. Paní Heindlová nám řekla, že židovská obec v Praze je na tom velice dobře a má silné finanční zázemí. Dotace čerpá hlavně ze zahraničí, zejména ze Spojených států amerických, Německa a Švýcarska, přijímá dary a příspěvky od svých členů. Dalším neopomenutelným finančním zdrojem je nájemné. Židovská obec vlastní mnoho nemovitostí po Praze, které jsou rozmístěny v nejdražších lokalitách. Židovské muzeum pobírá dotace i od státu a je bohaté hlavně ze vstupného do synagog, které je poměrně vysoké a návštěvnost je nestále rostoucí. Do Jubilejní synagogy, která leží mezi Jindřišskou ulicí a Hlavním nádraží, je vstup pro obyvatelstvo nežidovského původu vstup zakázán. Konají se zde bohoslužby a veřejnost do těchto míst není vpouštěna.

²⁸⁾

V současné době děti mohou navštěvovat školku, základní školu i gymnázium, které byly zřízeny s nadací R. S. Laudera. Dále je v provozu i školka při Bet Chabad, která je navštěvovaná hlavně dětmi zahraničních Židů žijících v Praze a i školka kam jsou posílány děti Izraelců, kteří žijí v Praze. Než byly založeny jakékoliv školy pro židovské obyvatelstvo, docházeli studenti do Akademického gymnázia ve Štěpánské ulici. Židovské děti mohly navštěvovat domácí veřejné školy včetně univerzit teprve od roku 1781, díky dekretu Josefa II.. Zakládaly se i židovské školy při židovských obcích, které ale musely být pod státním dohledem a byla zde vyučována němčina. První škola byla otevřena v Praze 2. 5. 1782. Nastal zde ale problém, jelikož návštěvnost byla velice nízká. Proto císař o 4 roky později nařídil, že znalost němčiny a absolvování školy je podmínkou pro uzavření sňatku a za jiných okolností se sňatek nemůže uskutečnit. Během pár let tak počet začal přibývat. Do židovských škol chodili i katolíci či protestanti, a proto se tím ovlivnila i židovská asimilace. Většina židovských (německých) škol byla zrušena na konci 19. století a na počátku 20. století. Poté zde začalo fungovat mnoho samostatných židovských škol. V Praze to byla obecná židovská škola v Jáchymově ulici, která vznikla v roce 1920. Těžkou chvílí byla druhá světová válka, kdy všechny školy byly uzavřeny, a proto se Židé, kterým se podařilo přežít koncentrační tábory, nebo se ukrývat, vzdělávali ilegálně. Po válce nebyly školy již obnoveny vzhledem k rozsáhlým ztrátám na životech židovského obyvatelstva a během komunistického režimu byla zrušena i výuka náboženství, i hebrejštiny, na jazykových školách.²⁹⁾ Až v roce 1989 byla obnovena výuka náboženství při židovské obci v Praze a v následujících letech byla založena mateřská školka, základní škola Gur Arje (založena roku 1997) a gymnázium Or Chadaš (založeno roku 1999). Tyto školy vyučují podle osnov a je zde zastoupena židovská výchova, výuka hebrejštiny, žáci mohou navštěvovat kroužky židovských tradic či semináře.³⁰⁾

Co se týče Izraele, tak Židé z bývalého Československa odcházeli do těchto míst již mezi oběma světovými válkami ve 30. letech. V té době tam byl založen například kibuc Kfar Masaryk, který leží několik kilometrů na sever od přístavu Haifa. Obyvatelé zde jsou většinou postarší. Například jeden z Čechů zde žije od roku 1949 a celkově je tu odhadem čtyřicet lidí původem z Československa. Další vlna do těchto míst se konala před válkou a největší počet imigrantů byl koncem 40. let 20. století. Tenkrát se počet imigrantů pohyboval okolo 19 tisíc českých a slovenských Židů. Necelá polovina z nich byli údajně bývalí vězni koncentračních táborů. V té době na území Izraele byla fungující skupina Sdružení židů pocházejících z Československa. Velvyslanec České republiky v Tel Avivu Michael Žantovský uvedl, že se snaží udržovat kontakty s izraelskou komunitou, která je původem z nynější České republiky či Slovenska. Podle něj je ale těžké odhadnout, kolik lidí z Čech se hlásí ke svému českému původu, jelikož jsou to převážně lidé, kterým je přes osmdesát či devadesát let, takže těch jmen pořád ubývá a to nejde o roky, ale spíš o měsíce. Žijí tu i mladí lidé, kteří se ale často jezdí podívat do České republiky či Slovenska, jelikož mají vztah k ČR přes rodiče. Zajímalo nás, zda bylo možné odejít do Izraele i za totalitního komunistického režimu. Možné to prý bylo. Pan Zeev Miller odešel do Izraele v roce 1955, kam utekl nelegálně přes Německo. V roce 1960 za ním odešla matka, jeho sestra a dědeček. Těm to úřady dovolily, ale pod podmínkou, že se vzdají veškerého majetku a na hranicích jim zabaveny i všechny osobní věci, jako například zlato. Imigrace českých občanů do Izraele, kteří mají židovský původ, však není v současné době častá. Izrael je vhodný pro mladé lidi, kteří mají šance najít si tam zaměstnání, které jim bude vyhovovat a navíc je tam čeká život, kde jim nikdo nebude nadávat za to, že je Žid. Vědí, že tuto možnost mají, ale většinou se tak nestává (alespoň u nás v ČR).³¹⁾

Pro další informace ze současnosti židovského obyvatelstva v Praze jsme se vypravily do ŽO v Praze, do Jáchymovy ulice za paní Heindlovou, která nám poskytla mnoho informací.

Dvakrát do měsíce se konají v kulturním centru přednášky a diskuze – „káva o čtvrté“. Na tato setkání jsou zvané osobnosti, které nemusí mít židovský původ, ale nesmí mít nic společného s politikou, respektive se v ní aktivně angažovat. Vstup je však povolen jen členům židovské obce. Na internetových stránkách Židovského muzea v Praze se sice můžete dočíst, že vstup je umožněn i širší veřejnosti³²⁾, ale z informací od paní Heindlové víme, že je vstup nežidovského obyvatelstva prakticky nemožný až na výjimku, kdy je osoba zvaný host.

Židovská obec dále organizuje poměrně velký počet výletů po České republice i do zahraničí a celkově pořádá mnoho kulturních akcí. Z těchto všech informací vyplývá, že židovské obyvatelstvo v tomto směru opravdu nestrádá. Mezi další silné zázemí však patří nejenom kulurní, ale i sociální péče.

V Praze 10, na rozhraní Strašnic, Žižkova a Vinohrad, je v provozu Hagibor, což je domov důchodců, který spíše než domov důchodců připomíná pevnost. Hagibor je ústav sociální péče, který byl zřízen pražskou židovskou obcí pro své členy, a to v roce 2008. Tento ústav je velice přísně střežen. Židovská obec chtěla, aby se její členové cítili dobře a v bezpečí (zdi jsou ze železobetonu, okna jsou zde bezpečnostní a celý areál je oklopen velice kvalitním plotem). Konají se zde i kulturní akce, zejména kvůli lidem, kteří díky svému zdravotnímu stavu nejsou schopni dopravit se na společenské akce do Židovské obce v Praze. Obyvatelé zde mají dále možnost navštěvovat rehabilitační centra, tělocvičny, jídelny (kde se samozřejmě vaří košer) a to není zdaleko všechno. Tato stavba přišla Židovskou obec na přibližně 200 miliónů Kč. Obec získala tuto budovu v restituci a rozhodla se, že z ní udělá domov sociální péče. Na Hagiboru sídlí i nové sídlo Rádia Svobodná Evropa. Území Hagiboru je pro židovské obyvatelstvo vcelku známé, jelikož během druhé světové války toto místo fungovalo jako internační tábor pro Židy, kteří pocházeli ze smíšeného manželství.

V České republice se také můžete setkat s ČUŽM, která je neziskovou organizací. Sdružuje asi 300 členů nejen z České republiky (ale i ze Slovenska, Francie, Německa, USA, Izraele a dalších). Jejím cílem je pomoci obnovit židovskou komunitu a navázat na kulturní tradice, které byly během války a za následné totality přetrhány. Organizace nabízí mladým lidem, aby se dozvěděli více o svém původu. Podmínkou je splňovat věkovou hranici 15 – 35 let a mít alespoň jednoho prarodiče židovského původu. Nejvíce členů je v Praze, kde se také často podnikají kulturní akce – např. šabatové večeře, kterých se účastní i zajímaví hosté, promítají se zde filmy, oslavují se židovské svátky, organizují se víkendové semináře po celé ČR. Členové ČUŽM se mohou účastnit i zahraničních přednášek, jelikož spolupracují s několika dalšími mládežnickými organizacemi v Evropě. Rovněž tak se snaží vystupovat proti neonacistickým extrémistům a uctívají památku obětí šoa. Zároveň se snaží dělat i dobrou společnost těm, kteří šoa přežili. Pomáhají jako dobrovolníci v Hagiboru.

Respondenti:

Jakub, 19 let

Sára, 33 let

František, 47 let

Otto, 63 let

1. Vyhovuje vám současná míra autonomie (status), popř. jakého stavu byste v tomto ohledu chtěli dosáhnout?

Jakub: V České Republice jsem se narodil. K autonomii podle mého názoru není důvod. Naše komunita je malá a s ostatními nemáme žádné problémy, kvůli své víře ani původu. Navíc nám mladým Obec nabízí různé studijní pobyty v Izraeli, takže kdybychom toužili být více se „svými“ tak to není problém zařídit, což by pro mě bylo složité, protože moc neumím hebrejsky.

Sára: Popravdě řečeno ani nevím, jak bych Vám na tuto otázku odpověděla, ale ano, současný stav mi vyhovuje. Nemůžu si naprosto na nic stěžovat.

František: Pro nás je historicky nejdůležitější, že se nám podařilo získat zpět naše tradiční území a založit židovský stát. Byli jsme často pronásledováni, ale po 2. světové válce svět definitivně pochopil jak absurdní to bylo a že genocida nemá s civilizovanou společností nic společného. Proto v diaspoře už tendence získávat autonomii či zakládat nové státy nejsou. Židé, kteří žijí v Evropě či v USA jsou lidé 21. století, tudíž se od většinové společnosti neliší.

Otto: Vyhovuje. Nenapadá mě nic, co by souviselo s naší vírou, a stát nebo jiní občané by nám v tom nějak bránili.

2. Jste nějakým způsobem diskriminováni - pozitivně (zvýhodněni) či negativně? V případě, že ano, jakým způsobem?

Jakub: Nijak diskriminováni nejsme, už proto, že ten komu neřeknu, že jsem Žid, se to nedozví.

Sára: Já sama jsem se s diskriminací, jak pozitivní, tak negativní, přímo nesetkala. A pochybuji, že v dnešní době je židovské obyvatelstvo diskriminováno. Alespoň v Evropě tedy. Kdybych cestovala do nějakého arabského státu, tam bych se s nějakými problémy nejspíše setkala, ale zde v Evropě s tím nemám problémy. Je pravda, že někdy pociťuju změny chování lidí, když jim řeknu jaké jsem víry. Je to ale jen velice ojedinělé.

František: Některé výhody nám přináší komunita. Hlavně to, že když občas něco potřebuju, nemusím žádat o pomoc cizí lidi. Ale vyloženě pozitivně diskriminováni nejsme, což platí i pro negativní diskriminaci.

Otto: Za komunismu jsme to neměli lehké, ale to jsem nevnímal jako diskriminaci od obyvatel, ale od režimu. Od revoluce žádnou diskriminaci necítím. Naopak vím o pár projektech, které se podařili díky tomu, že nám stát resp. město Praha vyšlo vstříc.

3. Jak sami sebe, jako Žida, vidíte? Pokuste se charakterizovat židovský národ.

Jakub: Já nevím, charakterizovat sebe jako Žida i židovský národ je těžké. Na základní i střední škole v podstatě všichni mí spolužáci nebyli Židé. Jediný rozdíl mezi mnou a ostaními byl, že jsem chodil do synagogy a účastnil se života naší komunity. Faktem je, že na rozdíl od ostatních jsem měl kolem sebe kromě rodičů i spoustu jiných dospělých, na které jsem se mohl kdykoli obrátit. Myslím, že na naší komunitě je dobré, že člověk má rodinu, která se skládá i z lidí se kterými nejsem příbuzný a skládá se třeba ze 100 lidí. Mí spolužáci, kteří nejsou Židé takovou výhodu většinou neměli.

Sára: Já sama sebe necharakterizuji podle víry. To, že věřím v boha, že jsem židovka, to neznamená, že se cítím být jiná než ostatní. Je to jen to, v co věřím. Židovský národ se jistě zakládá na své víře a hlavně na své historii.

František: Od ostatních obyvatel České republiky se lišímě svou vírou, svým původem svými obřady a svou historií. Já sám jsem studoval na ČZU obor mechanizace zemědělství, také jste to na mě na první pohled nepoznali. Sice to není nejlepší přirovnání, ale jde o to, že máme něco společného, a to něco není vidět, ale stejně si to pořád nosíme s sebou.

Otto: Jsem Žid, který je zároveň občanem České republiky. Víra mi dává pocit, že náš život má smysl. Prameny naší víry, tradice, historické texty, to vše mě odjakživa pojí s mými kořeny. Víra spojuje historii a současnost našeho národa rovnou čarou. Výhodou je, že díky tomuto jsem vždycky věděl kdo jsem. Dnes pozoruji mladé lidi, kteří se vlasní identitu snaží hladet zváštnímí, pro mě často nepochopitelnými způsoby. To pro mě znamená býti Židem. Vědět, že jsem spojen se svým národem i s jeho tradicí, proto jsem se ani v těch nejhorších chvílích nikdy necítil osamoceně.

4. Jak si myslíte, že vás vidí majoritní společnost a proč?

Jakub: Rozumím, že lidé se třeba ohlédou když vidí například nějaké ortodoxní židy. Ale to není nic špatného. Jak už jsem řekl, to, že jsem Žid není na první pohled poznat a i když to někomu řeknu, je to buď ostatním jedno nebo se mě maximálně vyptávají na nějaké věci, které se dozvěděli o Židech třeba z filmů.

Sára: Nevšimla jsem si, že by nás majoritní společnost jakýmkoliv způsobem odlišovala. Samozřejmě, někdy se můžete setkat s drobnými narážkami, ale vcelku si myslím, že nejsme pro majoritní společnost nijak zajímaví.

František: Na to jsem už vlastně odpověděl. Za majoritní nepovažuji pár hlupáků, kterým se dostává až moc prostoru v médiích, takže musím říct, že velmi dobře.

Otto: Myslím, že celkem kladně. Narodil jsem se v roce 1946, 3 měsíce poté, co se mí rodiče vrátili z Velké Británie, kde byli nuceni přečkat válku. Žiji tu tedy celý život a nikdy jsem si tu nějákých antisemitistických tendencí nevšiml, až na pár výjimek, ale s tím musíte počítat, na takové lidi narazíte všude. Češi jsou na Židy zvyklí a oceňují to, že jsme pracovití. Líbí se mi na lidech v Čechách, že je jim jedno jestli jste Žid nebo křesťan, pokud pracujete a neděláte nepořádek, ocení to. To je věc, kterou jsem myslím z české mentality přejal i já sám.

5. Co považujete za hlavní atribut své etnicity a proč?

Jakub: Pro nás je velmi důležitá tradice. Od útlého dětství nás dospělí učí o naší historii. Typické je pro nás, že nikdy nezapomínáme na to kým jsme. Jsme proto také hodně semknutí.

Sára: Jako hlavní atribut své etnicity vidím historii židovské kultury, která trvá už přesně 5769 let. Je přehledná, má své zákony, které jsou všude stejné. Například když se slaví Vánoce, tak my Židé máme Chanuku - jídlo bývá stejné v Čechcáh, na Slovensku, v Izraeli, nebo kdekoli jinde na světě. Všude jsou stejné zvyky. Typické je pro náš národ fakt, že se židovská víra drží velice pohromadě. A to je podle mě i ten důvod, proč vydržela až doteď.

František: Atributem naší etnicity je asi nejvíc to, že nejsme urážliví. Historicky se k nám spostu jiných národů nazachovalo moc dobře a nám se i přes to všechno podařilo nezahořknout. Pravda je, že se více izolujeme a jsme semknutější než jiné komunity, asi jsme si stále na pocit bezpečí zcela nezvykli.

Otto: Specifická je pro nás naše víra. Většina Židů se sice Židy rodí, všichni pocházíme ze stejného místa a máme společné předky, ale vzhledem k tomu, že jsem se za svůj život setkal s velkým počtem lidí mnoha národností i náboženství, Vám mohu říci, že hledat vlastnosti typické pro příslušníky těchto skupin, je prakticky nemožně.

Při dotazování majoritní společnosti jsme se zaměřily na pohled na Židy jako takový, jejich vnímání ve svém okolí a pohled na diskriminaci či zvýhodňování.

Vnímání židovské komunity se ukázalo jako nepříliš velké, což může být způsobeno značnou uzavřeností v rámci jejich skupiny, sdružováním se v židovské obci a poměrně malým vyjadřováním se směrem ven oproti ostatním etnickým minoritám v České Republice. Také zde může hrát roli absence možnosti rozeznat Židy podle fyzických znaků (na rozdíl např. od Vietnamců, Romů atd.) od majoritní společnosti. Většina respondentů uvedla, že Židy jako skupinu nerozlišuje od ostatních, pouze několik lidí řeklo, že má někoho známého, kdo je židovského původu, nebo je dokonce členem židovské obce. Ti jsou pak vnímavější vůči židovské komunitě. Neberou je pouze jenom jako skupinu odlišující se náboženstvím, ale i způsobem života, rituály, svátky, stravováním, sdružováním a tak dále.

Při dotazování na diskriminaci či zvýhodňování se nám nejčastěji dostávalo odpovědi, že když už, tak jsou Židé spíše diskriminováni a to extrémistickými skupinami. Opět jenom respondenti, kteří se setkali s fungováním židovské obce zmínili i určité výhody, které členství v ní přináší. Ovšem to nemůže být bráno jako zvýhodňování ze strany majoritní společnosti, protože výhody plynou pouze ze strany židovské komunity.

Výsledný dojem z rozhovorů byl kladný, nesetkaly jsme se s žádnámi negativními reakcemi. Za ty by se dala považovat snad jen nevědomost některých z respondentů, popřípadě nezájem o jejich okolí.

Po zjišťování současné situace Židů v České republice můžeme konstatovat na základě našich osobních poznatků a zároveň rozhovorů s obyvateli židovského původu, že jejich postavení zde u nás není nijak závažně problematické. S majoritní společností nemají problémy v jazykové bariéře, vyznávání víry ani v jiných dalších možných odlišnostech. Nemají důvod naší zemi opouštět, jelikož jsou zde velmi dobře finančně zabezpečeni a v podstatě jim zde nic nechybí. V Izraeli, pokud tam nemají příbuzné či známé, by bylo složité vše budovat od začátku. Řekly bychom, že je pro ně spíše důležité povědomí o státu, kam mohou odejít a kde jim nikdo nebude vytýkat, že jsou Židé.

Tištěné zdroje:

• KUDĚLA, J., VŠETEČKA, J. Osudy židovské Prahy Praha: Grafoprint - Neubert, 1993, ISBN 80-901208-5-7
• PAŘÍK, A., PAVLÁT, L., FIŠER, J. Židovská Praha Praha: Lidové noviny, 1991, ISBN 80-7106-027-5
• PĚKNÝ, T. Historie Židů v Čechách a na Moravě Praha: Sefer, 2001, ISBN 80-85924-33-1

Internetové zdroje:

• http://209.85.129.132/search?q=cache:eQhhRSSEQH8J:www.arcig.cz/projekty/historseminar/bartosek.doc+transloka%C4%8Dn%C3%AD+reskript&cd=8&hl=cs&ct=clnk&gl=cz - BARTOŠEK, J. Tři české pogromy
• http://cody.mysteria.cz/dila/araidna/judaismus.htm - ČERNÁ, Z. Cody.mysteria.cz: Seminární práce - judaismus
• http://www.radioservis-as.cz/archiv02/1902/19tipy6.htm> - Český rozhlas: Týdeník rozhlas. Toulky českou minulostí.
• http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku&artclID=364 - Demografie. ANALÝZA: Dějiny osídlení Židů v Čechách a na Moravě
• http://www.edejiny.cz/zmeny-postaveni-zidu-v-18stol/ - E-dejiny.cz: Změny postavení židů v 18.stol.
• http://www.fzo.cz/ona_sta.do - Federace židovských obcí v ČR
• http://www.izrael.cz/kibucy - Izrael.cz
• http://www.lauder.cz/cs/ - Lauderovy školy při Židovské obci v Praze
• http://studentka.sms.cz/index.php?P_id_kategorie=7630&P_soubor=%2Fstudent%2Findex.php%3Fakce%3Dprehled%26ptyp%3D%26cat%3D12%26idp%3D%26detail%3D1%26id%3D4086%26view%3D1%26url_back%3D - Studentka.cz: Postavení Židů v českých zemích mezi lety 1526 -1648
• http://cs.wikipedia.org - Wikipedie, otevřená encyklopedie.
• http://www.zmizeli-sousede.cz/jakzacit7.html - Židovské muzeum v Praze: Projekt Židovského muzea v Praze ZMIZELÍ SOUSEDÉ.
• http://www.kehilaprag.cz/mambo/ - Židovská obec v Praze

—-

Počet shlédnutí: 264