Češi v Rakousku

Markéta Humlová, Michaela Malíková, Veronika Lubenská

Česká menšina má v Rakousku již dlouholetou tradici. Dříve jsme byli jedno císařství, jeden stát. Lidé migrovali za prací a za lepším životem. Tak docházelo k neustálému mísení obyvatel. Když se rozpadla Rakousko-Uherská monarchie, bylo na území dnešního Rakouska mnoho Čechů. Někteří se vrátili zpět domů, někteří zůstali, ale stále uchovávali české tradice. Češi mají ve Vídni vlastní školu, kde se vyučuje český jazyk. Je zde mnoho spolků, které pomáhají udržovat české tradice a dávají možnost učit mladé generace o jejich původu, o jejich dědictví a mohou se zde setkávat se svými krajany. Díky tomu, že jsou Češi jednou z mála uznávaných menšin v Rakousku, jsou jejich práva chráněna rakouskými zákony. V práci je stručně popsána historie emigrace Čechů do Rakouska. Dále se práce zaměřuje na současnou situaci této menšiny ve Vídni, kde se soustřeďuje nejvíce Čechů z celého Rakouska. Zároveň je Vídeň také sídlem velké většiny českých spolků. Podařilo se nám promluvit si s několika místními Čechy a zjišťovaly jsme, jak se do Vídně dostali, jak se přizpůsobovali místnímu životu a jak je berou Vídeňané.

1. Jak Češi žijící ve Vídni vnímají sami sebe? Považují se za Čechy nebo Rakušany?
2. Jak vnímají českou minoritu Vídeňané?
3. Mají Češi povědomí o české minoritě ve Vídni?

1. Dodržují Češi ve Vídni české tradice a zvyky? Používají Češi ve Vídni češtinu?
2. Scházejí se Češi ve Vídni? Jaké české spolky ve Vídni navštěvují?
3. Jaké jsou hlavní rozdíly mezi českou a rakouskou mentalitou?

Procesem sociální integrace migrantů z Československa se zabývá kniha Vídeňští Češi 1945-2015 s podtitulem Příklad zdařilé integrace? ¹⁾ Editoři tohoto sborníku se snaží najít empirickou odpověď na otázku, zda je integrace (ve smyslu vícenásobné inkluze) možná, a přitom se snaží upozornit na pozitivní i negativní faktory, které v tomto procesu hrají roli. Ve stěžejní studii tohoto sborníku se Richard Basler zabývá sociální integrací Čechů a Slováků, kteří odešli do Rakouska z politických důvodů v letech 1966-1983 a jejich inkluzi do existujícího sociálního systému.

V knize Češi ve Vídni ²⁾ je kromě historického přehledu Čechů ve Vídni a vln emigrace zmíněno i uctívání českých světců ve Vídni. Česká menšina například slavívala až do roku 1700 svátek knížete Václava a ve Vídni stála kolem roku 1500 i jeho kaple. Nejsilnější byl kult světce Jana Nepomuckého. Jeho sochy stály ve Vídni téměř na každém rohu. K uctění tohoto světce byly, na vídeňských předměstích s vyšším počtem obyvatel české národnosti, vybudovány nové kostely a kaple. V knize je popsána i historie českého školství ve Vídni a autorka se zmiňuje i o přínosu češtiny vídeňské němčině. Zásluhou češtiny se vídeňská němčina obohatila například o slova: Buchtel (buchty), Palatschinke (palačinky), Pfrnak (nos) a tschechen (opít se).

Českým spolkům, kde se krajané setkávali, se mimo jiné věnuje kniha Přišli jsme odjinud…³⁾. Kniha je souborem rozhovorů se zástupci české a slovenské menšiny ve Vídni, o jejich migračních zkušenostech a současném životě tam. Někteří dotazovaní se aktivně podíleli na chodu místních českých spolků nebo pořádali kulturní akce pro své krajany. Mezi dotazovanými je například paní Líbalová, která hovoří o začátcích Kulturního klubu a o jeho činnosti. Dále pan Florian poskytl rozhovor na téma Sokol ve Vídni. Je zde i rozhovor s panem Kolářem, který pořádal kulturní večery pro své krajany. Příběh o vyhlášeném rodinném podniku v Prátru zde představují i sourozenci Kolaříkovi, kteří Vídeňanům představují českou kuchyni. Otázky na dotazované jsou také věnované používání českého jazyka v rakouském prostředí.

Pohledem Vídeňanů na Čechy, zejména v prvních vlnách migrace, se zabývá článek Vídeň, druhé největší české město ⁴⁾ Autor v článku zmiňuje, že Češi působili na Vídeňany nesympaticky, zejména kvůli vzhledu a hrubému venkovskému chování. Kvůli neznalosti němčiny Češi často tento jazyk komolili a stávali se tak ze strany Vídeňanů terčem vtipů a posměšných písniček, z nichž nejznámější autor uvádí písničku „Der Wenzel kommt“ (Vašek přichází). V době, kdy národní emancipace Čechů v českých zemích začínala sklízet úspěchy, se nevraživost Vídeňanů vůči Čechům stupňovala. Vídeňané se obávali, že Vídeň ztratí německý charakter města. Autor zmiňuje, že mnoho českých přistěhovalců se nesnažilo zachovat si národní identitu, ale naopak toužili rychle splynout s okolím. Mnoho obchodníků a řemeslníků z čistě komerčních důvodů nedávalo najevo svoje češství, protože jejich zákazníci hovořili především německy a šlo jim o prosperitu jejich podnikání. Situace po první světové válce postavení Čechů ještě zhoršila. Mohli za to především dezertéři, ale také Češi podezřelí z protistátní činnosti.

Problémem identity se zabývá článek Češi ve Vídni: Jak se žilo krajanům v srdci monarchie ⁵⁾. Autor se zmiňuje, že k česko-německé nevraživosti přispěly i nepokoje vyvolané roku 1897 vládním pokusem o zavedení jazykových nařízení, která zrovnoprávňovala češtinu a němčinu. Němečtí úředníci by tak v praxi museli ovládat oba jazyky. Vídeňský starosta Karl Lueger se obával návalu českých přistěhovalců a zastával proto protičeské postoje. Podle jeho nařízení z roku 1897 mohl občan získat obecní pracovní místo od města Vídně, pouze za předpokladu, že náležel k německé národnosti. V roce 1901 toto nařízení ještě zpřísnil na povinné veřejné přihlášení se k němčině.

O jazyce vídeňských Čechů píše Jan Balhar ve svém článku Jak mluví dnes vídeňští Češi ⁶⁾.Autor v článku píše například o snaze českých dialektologů, kteří chtěli v 60. a 70. letech provést výzkum, který by přinesl detailnější informace o tom, jak Češi ve Vídni mluví. Tento projekt nebyl nikdy schválen. Avšak v roce 1993 byl díky pochopení Rakouské akademie věd zprostředkován výzkum mluvy Čechů ve Vídni, který financovala rakouská vláda. Na tomto výzkumu spolupracovali lidé z Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR a Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Autor v článku píše o nejčastějších nespisovných prvcích, kterých se vídeňští Češi dopouští. Patří mezi ně například krácení dlouhých samohlásek, splynutí samohlásky y s i nebo výskyt dvojhlásky ej místo spisovného ý. Díky dvojjazyčnosti překládají někteří Češi německé vazby doslova do češtiny (např. mluví skrze jeho ženu – o jeho ženě). Výsledek výzkumu poukazuje na to, že vídeňští Češi si svůj jazyk stále uchovávají. Hlavně starší generace, která češtinu ovládá dokonale, mladší a střední generace už je na tom poměrně hůře, a to z důvodu zániku školských institucí nebo z důvodu neaktivity v krajanských spolcích.

Pro práci byly použity metody kvalitativního i kvantitativního výzkumu, avšak pro výzkum byla použita hlavně kvalitativní metoda, konkrétně polostrukturovaný rozhovor. Tento typ rozhovoru je založen na principu předem připravených základních otázek, které mohou být při rozhovoru rozšířeny o doplňující otázky. Tím pádem získáme více detailů a lépe se dostaneme do hloubky problému. Toto je jedna z výhod tohoto typu rozhovoru. Mezi další výhody patří například to, že je přehledný a dává odpovědi na otázky, které jsou předmětem výzkumu. Během rozhovoru můžeme také některé otázky pozměnit, či vynechat.

Za pomoci kvantitativní metody byla zjištěna data potřebná k provedení terénního výzkumu, a to konkrétně počty Čechů v Rakousku a ve Vídni. Jednou z technik sběru dat v kvantitativním výzkumu je dotazník, pomocí kterého lze zkoumat sociologické jevy. Jde o seznam otázek, které jsou předem vytvořeny a mají své přesné pořadí. Ve standardizovaném dotazníku, který je užíván v kvantitativním výzkumu, se vyskytují otázky převážně uzavřené – jedná se o výčet několika odpovědí, mohou se však objevit i otázky polouzavřené a volné.⁷⁾. Mezi výhody dotazníku patří menší časová a finanční náročnost, získání odpovědí od mnoha respondentů, anonymita respondentů. Naopak mezi nevýhody můžeme řadit složitost otázek – respondent nemusí otázku pochopit správně a nemá šanci se zeptat na vysvětlení, dotazník může vyplnit i osoba, které se daná problematika netýká a dalším problémem je pouhé okrajové zkoumání problému.

Respondenty, kteří žijí ve Vídni, jsme se rozhodly najít, a kontaktovat přes sociální sítě. Nejdříve jsme přidaly příspěvek do facebookové skupiny Češi a Slováci ve Vídni, avšak na ten nám nikdo neodpověděl. Také jsme se zaregistrovaly na stránce http://viden.rakousko.net, kam jsme přidaly stejný příspěvek, opět bez odpovědi. Jedna z nás proto kontaktovala známého, který ve Vídni studuje a ten nám dal kontakt na své dvě spolužačky, jednu Slovenku a Češku. Další respondent byl získán přes příbuznou, která bydlí poblíž rakouských hranic. Ostatní respondenty jsme získaly tak, že jsme kontaktovaly různé české instituce ve Vídni (restaurace, kavárny, Sokol, škola). Nakonec bylo uskutečněno celkem 5 osobních rozhovorů s respondenty různých věkových skupin a z různých institucí. Avšak kontaktovaných bylo mnohem více, někteří buď naši návštěvu odmítli, byli v době našeho výzkumu mimo Vídeň nebo s námi komunikovali prostřednictvím zpráv. Našli se i tací, kteří na zprávy nereagovali. Za pomoci registrace na stránce ResearchGate jsme získaly jednoho respondenta, který nám však poskytl jen velmi stručnou odpověď a dále s námi nekomunikoval.

Vzhledem k tomu, že jsme získaly jen velmi málo ochotných a komunikativních respondentů, jsme se rozhodly pro vytvoření dotazníku, který byl zveřejněn na stránce Češi a Slováci v Rakousku (jednalo se o jinou webovou stránku než předtím, má však stejný název). Tento dotazník vyplnilo kolem osmdesáti respondentů, kteří odpověděli jak na uzavřené, tak na otevřené otázky. Na základě všech získaných výpovědí byla napsána tato seminární práce.

Na otázku, jak Rakušané vnímají českou minoritu, jsme se ptaly při naší návštěvě Vídně, a to konkrétně v restauraci a kavárně, kde jsme měly sjednané schůzky. O povědomí Čechů o svých krajanech ve Vídni jsme se ptaly lidí ve svém okolí.

Pro každého migranta zahrnuje proces migrace tři fáze: rozhodnutí o opuštění původní země, cesta do zamýšlené destinace a usazení se v přijímající společnosti. Rozhodnutí o migraci je prováděno v původní zemi na základě: demografických podmínek, politického systému, sociální stratifikaci, ekonomické vyspělosti (zahrnující stupeň industrializace a urbanizace), etnické a náboženské struktury, přístupu ke vzdělání a sociálních podmínek. ⁸⁾

Pojmy integrace a asimilace se často dávají do protikladu. Asimilace je chápána jako individuální kulturní adaptace imigranta a opouštění původních národních zvláštností. Pojem integrace je chápán jako sociální, politické a ekonomické zapojení do přijímací společnosti. ⁹⁾

Integrací se obecně rozumí soudržnost složek v jistém systému. Integrací daného systému se rozumí existence určitých vztahů a vzájemné závislosti mezi entitami a ohraničením vůči určitému okolí. ¹⁰⁾

Asimilace je popisována jako proces přizpůsobování se na základě připodobňování. Jedná se zejména o přizpůsobování se sociálnímu okolí a přebírání vzorců chování. ¹¹⁾

V roce 1780 ve Vídni žilo cca 6000 českých obyvatel. V roce 1820 žilo ve Vídni z celkového počtu obyvatel 260 000 celkem 24 % Čechů, Moravanů a Slezanů. Výrazný pokles Čechů ve Vídni byl zaznamenán o 60 let později, kde ve Vídni žilo pouze 25 100 Čechů. V roce 1900 se uvádí počet 551 928 Čechů žijících ve Vídni – některé prameny však udávají počet vídeňských Čechů menší. I tak byla Vídeň největším „českým“ městem – v Praze na přelomu století žilo jen kolem 200 000 obyvatel (tzv. Velká Praha vznikla připojením okolních obcí až v roce 1922). ¹²⁾

Nejdůležitější migrační vlny ve 20. století byly zaznamenány v roce 1948 a v roce 1968. V důsledku únorové revoluce v roce 1948, kdy komunistická strana v Československu převzala moc, bylo mnoha lidem vyhrožováno, že začnou být pronásledováni a následně uvězněni. Proto odhadem 20 000 lidí z Československa uprchlo. Část této migrační vlny se usadila ve Vídni, ale většina uprchlíků pokračovala dále na západ a do zámoří – Rakousko pro ně bylo jen tranzitní zemí. Do prosince roku 1948 uprchlo do Rakouska 1200 lidí.¹³⁾ Komunistický režim se snažil ovlivnit i českou komunitu ve Vídni. V roce 1968 kvůli Pražskému jaru přišlo do Vídně mnoho politických uprchlíků z ČSSR. Počet se odhaduje na 40 000 lidí. Některé prameny však uvádějí i 60 000 až 162 000 nebo dokonce 208 000 až 250 000 uprchlíků.

České spolky tvořily ve Vídni Menšinovou radu. První konflikt mezi příslušníky české menšiny ve Vídni nastal v roce 1950. Jedna část totiž chtěla zachovat Menšinovou radu a nesouhlasila s komunistickým režimem, zatímco druzí volali po zrušení Menšinové rady a byli nakloněni komunismu. V roce 1968, po příchodu sovětské armády do Československa, směřuje do Vídně druhá největší migrační vlna. Náš respondent uvedl, že mezi emigranty byli „fízláci“ z řad komunistů, kteří chtěli ovlivnit a kontrolovat krajanská sdružení a zbavit se demokratických spolků. Po roce 1989 byly spory urovnány, avšak mezi některými, zejména staršími lidmi, určitá nevraživost přetrvává.

Češi byli, zejména v době, kdy byl starostou Vídně Karl Lueger (1897-1910), diskriminováni. Starosta Lueger vydal například nařízení, že do obecních služeb smí být přijímány pouze osoby německé národnosti nebo nařízení, že pokud se někdo chtěl stát plnohodnotným občanem, musel slibovat, že: „má v úmyslu zachovávat dle svých sil německý charakter města“. Čechům byly také kladeny překážky ke dvojjazyčnému vzdělávání ve školách nebo při zakládání spolků. Etnická diskriminace Vídeňských Čechů neexistuje od účinnosti zákona z roku 1976 o národnostních menšinách, který schválil kancléř Bruno Kreisky. Zákon poprvé definoval českou menšinu jako autochtonní. Současně vznikl i menšinový poradní sbor. ¹⁴⁾

Zákon o etnických menšinách vznikl na základě konceptu, který vytvořila již po 1. světové válce Společnost národů (předchůdce OSN), která podporovala práva menšin. V německy mluvících oblastech, zejména v Německu a Rakousku, byla cílem konceptu etnicky založená legislativa (tzv. „Volksgruppenrecht“ - „zákon o etnických skupinách“). ¹⁵⁾

V Rakousku je uznáno těchto 6 autochtonních menšin: Chorvati, Slovinci, Maďaři, Češi, Slováci a Romové.

Právní základ

Podle § 1 odst. 2 zákona o etnických skupinách se etnickými skupinami rozumí „takové skupiny rakouských občanů, kteří žijí v částech spolkového území a mají jazyk jiný než německý jako mateřský jazyk a mají své vlastní tradice“.

Jako rakouští občané mají členové národnostních menšin stejná práva jako ostatní rakouští občané. Kromě toho existují i některé zákony a předpisy, které obsahují specifická pravidla pro „(autochtonní) etnické skupiny“ a „jazykové menšiny“. Nejdůležitější z nich jsou uvedeny níže:

Ústavní právo:

• Článek 8 Spolkového ústavního práva
• Státní smlouva Saint-Germain-en-Laye
• Článek 7 Vídeňské státní smlouvy

Jednoduché právní postavení:

• zákon o etnických skupinách (konsolidovaná verze)
• úřední věstník, kterým se mění zákon o etnických skupinách dne 26. 7. 2011 (BGBI I č. 46/2011)
• zákon o menšinových školách pro Burgenland
• zákon o školství pro menšiny v Korutanech

Předpisy založené na zákonu o etnických skupinách:

• Vyhláška federální vlády o poradních radách pro etnické skupiny¹⁶⁾

Mezinárodní úmluvy

• Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin vstoupila v platnost pro Rakousko dne 1. července 1998. Obsahuje závazné zásady mezinárodního práva na ochranu národnostních menšin a vyžaduje, aby státy přijaly opatření na ochranu a podporu těchto menšin. Cílem této rámcové dohody bylo vytvořit celoevropský standard pro práva etnických skupin.
• Evropská charta regionálních nebo menšinových jazyků je mnohostranná dohoda přijatá pod záštitou Rady Evropy. Cílem této dohody je chránit historické regionální nebo menšinové jazyky jako společné evropské dědictví a podporovat kulturní bohatství Evropy.¹⁷⁾

Kolik vlastně našich krajanů v Rakousku žije? Na tuto otázku není zase tak snadná odpověď. Poslední oficiální sčítání lidu proběhlo v Rakousku v roce 2011. Od té doby však Spolkový statistický úřad Rakousko (STAT) zveřejnil mnoho statistik. Na stránkách STAT jsou zveřejněny statistiky podle mnoha kritérií. Pokud se zaměříme na Čechy v Rakousku a v rakouském hlavním městě Vídeň, můžeme najít statistiky podle země narození, státní příslušnosti a naturalizace. V textu budou srovnávány údaje z roku 2002, 2018 a 2019.

¹⁸⁾

Rakousko

• Země narození

Zaměříme-li se na kritérium země narození, tak podle výsledků sčítání obyvatel uskutečněném v říjnu 2001, žilo k 1. lednu 2002 v Rakousku 56 739 osob, které se narodily v Česku. V této době byla česká menšina 5. největší skupinou migrantů, a to po Německu, Bosně a Hercegovině, Turecku a Srbsku. K 1. lednu 2018 žilo v Rakousku celkem 37 807 osob narozených v České republice, avšak k 1. lednu 2019 to bylo o něco méně, 37 079 osob. Oproti roku 2002 se počet snížil přibližně o 33 %.¹⁹⁾

• Státní příslušnost

Počet obyvatel se státní příslušností ČR od roku 2002 neustále roste (na rozdíl od předchozího případu). Na začátku roku 2002 v Rakousku žilo 6 231 Čechů, k 1. lednu 2018 to bylo dokonce 13 091 Čechů a v roce 2019 13 596 Čechů, což je přibližně dvakrát více, než v roce 2002. Nejvíce osob s českou státní příslušností žije ve spolkových zemích Vídeň, Dolní a Horní Rakousko a Tyrolsko.²⁰⁾

• Naturalizace

Z hlediska naturalizace bylo v roce 2018 celkem 66 lidí (s předchozím českým občanstvím), kteří byli naturalizováni. Statistiky zahrnují jak naturalizaci osob s bydlištěm v Rakousku, tak osoby s bydlištěm v zahraničí. ²¹⁾

Podle STAT žilo v Rakousku v roce 2016 kolem 47 600 českých migrantů první a druhé generace, z toho 32 500 tvoří osoby první generace. Vídeňské velvyslanectví však odhaduje počet českých migrantů na 42 000.²²⁾

Vídeň

• Země narození

V roce 2002 se počet osob narozených v České republice a žijících ve Vídni pohyboval okolo 25 042 osob, v roce 2018 zde žilo 14 054 osob a v roce 2019 o 425 osob méně, tedy 13 629. Počet obyvatel zahrnuje počet osob registrovaných ve Vídni v daném čase s hlavním bydlištěm.²³⁾

• Státní příslušnost

Osob s českou státní příslušností žijících ve Vídni bylo v roce 2002 celkem 1885. V roce 2018 tento počet stoupl na 4 104 osob a v roce 2019 se toto číslo zvýšilo na celkem 4 218 osob.²⁴⁾

• Naturalizace

Podle statistiky obyvatelstva podle původu žilo v roce 2002 ve Vídni 24 417 osob českého původu, které měly rakouské občanství. Statistika z roku 2018 uvádí číslo o něco menší – pouze 14 094 osob. Celkem to bylo 5097 mužů a 8997 žen. Statistika k letošnímu roku zatím není známá.²⁵⁾

²⁶⁾

Češi ve Vídni mluví převážně německy, neboť tento jazyk je úředním jazykem Rakouska a pro život ve Vídni je nezbytný. Přesto někteří Češi mluví mezi sebou svým rodným jazykem. Jiří Kamen ve své knize Češi patří k Vídni zmiňuje, že v minulosti nebylo nic pozitivního na tom, být Čechem ve Vídni. Pro Vídeňany byla čeština komická, dokonce ji dlouho považovali za soubor zvuků, prostřednictvím kterých se mezi sebou dorozumívají kočí. Pro rodilé Vídeňany byla zvlášť komická němčina s českým akcentem. ²⁷⁾

Ve Vídni funguje několik českých spolků, které pořádají různé akce, kulturní či sportovní, prostřednictvím kterých se mezi sebe snaží nalákat více krajanů. Nachází se tu také škola Komenský, která je bilingvní a vyučuje děti od školky až po maturitu. Menšinová rada české a slovenské větve v Rakousku vydává české noviny s názvem Vídeňské svobodné listy. Noviny mají několik rubrik (např. Z menšinového života, Pro pamětníky, Události…), čtenář se dočte o proběhlých i nastávajících událostech, o dění kolem české a slovenské menšiny či o zajímavých tématech. Některé rubriky si lze přečíst i na internetu. Noviny vychází jednou za čtrnáct dní, v rozsahu 8 i více stran. Mezi odběratele patří lidé z Vídně, Dolního Rakouska, ale i dalších rakouských spolkových zemí. Patří sem i odběratelé z České republiky, Evropy a zámoří. Roční předplatné se pohybuje od 20 do 60 eur. VSL lze pouze objednat, nelze je koupit na novinových stáncích. ²⁸⁾ Od roku 1939 do roku 1941 vycházely také tzv. Vídeňské noviny, které měly za cíl spolehlivě informovat českou menšinu žijící ve Vídni.

Rakouská rozhlasová a televizní společnost Österreichischer Rundfunk (ORF) zprostředkovává rozhlasové a televizní pořady pro národnostní menšiny v českém jazyce. Pořady jsou vysílány na Rádiu Burgenland a televizním kanále ORF 2. Televize ORF 2 připravila televizní magazín s názvem České Ozvěny/Slovenské Ozveny, který trvá 25 minut a je vysílán 6krát ročně vždy druhou neděli v únoru, dubnu, červnu, srpnu, říjnu a prosinci ve 13.05, a to už od roku 2009. Rádio Burgenland zase vysílá týdenní magazín „Rádio Dráťák“, a to každé pondělí od 21:10 do 21:40 hodin. ²⁹⁾

HISTORIE

Dějiny české školy ve Vídni sahají až do roku 1872, kdy byl založen Školský spolek Komenský. Byl založen proto, aby prosadil vzdělávání v češtině, jelikož Vídeň byla v té době městem s největším počtem Čechů na světě. Česká škola čelila při vzniku obtížným podmínkám. České děti se totiž rychle asimilovaly a používaly více němčinu. Asimilace je postupné pronikání, ve kterém člověk a skupina získává postoje a náklonnost druhé osoby nebo skupiny a sdílením svých zkušeností a historie dochází k začleňování do společného kulturního života.³⁰⁾ Na základě dobročinných sbírek vídeňských Čechů, které probíhaly po desetiletí, byla v roce 1883 v 10. okrese v ulici Quellenstrasse založena první česká škola ve Vídni. Druhá škola přibyla až v roce 1907, protože říšský soud v roce 1904 rozhodl, že Češi nemají právo na veřejné školy, protože nebyly živlem usedlým. Druhá škola, která byla úřadem zakázána, se přestěhovala na jiné místo, avšak následně byla budova úředníky zapečetěna. Na začátku nového školního roku se pak už vyučovalo jen v soukromých bytech. Právo menšin zřizovat školy a ostatní dobročinná, sociální a náboženská zařízení zajistila až v roce 1919 mírová smlouva s Rakouskem podepsaná v St. Germain. Avšak kvůli nedostatku financí, vyhovujících prostor a schopných učitelů, k otevření nových škol nedošlo. Až po ujasnění otázky státního občanství brněnskou smlouvou podepsanou 7. června 1920 došlo ke zlepšení situace, jelikož se Rakousko zavázalo zřídit pro děti rakouských státních příslušníků československého jazyka veřejné školy obecné. ³¹⁾

SOUČASNOST

Škola Komenský je dnes vedena jako bilingvální (čeština/slovenština – němčina) soukromá škola. Jejich mottem je: „Dvojjazyčně od školky až po maturitu“ / Dvojjazyčne od škôlky až po maturitu. Učí se zde děti od dvou do osmnácti let. Počty tříd a žáků v tomto školním roce (2018/2019):

● mateřská škola: 6 skupinek = 113 dětí

● obecná škola: 9 tříd = 183 žáků

● vídeňská střední škola: 8 tříd = 157 žáků

● vyšší stupeň reálného gymnázia: 4 třídy = 76 žáků ³²⁾

V současné době je ve Vídni několik spolků pro českou a slovenskou menšinu a několik z nich je i součástí takzvané Menšinové rady české a slovenské větve v Rakousku. Snaží se hájit zájmy české a slovenské menšiny v Rakousku. Někteří členové tvoří vedlejší reprezentativní skupinu, která jedná s rakouskými politiky. Některé spolky mají sídlo v Hotelu Post na Fleischmarkt 24. Tento hotel vlastní české družstvo.

České Srdce, československá sociální péče v Rakousku, dobročinný spolek zaměřující se kromě své hlavní činnosti na sociální péči i na kulturní akce, organizuje různé kurzy, poskytuje stipendia nadaným dětem a stará se i o starší krajany zakládáním pečovatelských a dobročinných zařízení. Ve Vídni je i pěvecký spolek Lumír, dále také Školský Spolek Komenský, Kulturní Klub Čechů a Slováků v Rakousku a mnoho dalších.

My jsme měli možnost mluvit s prezidentem Sokola panem Maternou. V Sokole mimo pořádání tělovýchovných aktivit pořádají i různé společenské akce pro Čechy a Slováky, jako třeba maškarní nebo různé turnaje nebo grilování, kterých se mohou zúčastnit i ti, kteří nejsou součástí sdružení. Sokol je ve Vídni už 150 let. Je největším spolkem české menšiny v Rakousku. Vlastní několik pozemků, čímž si zajišťuje určitou nezávislost. Sokolská župa ve Vídni sdružuje nejen jednoty v Rakousku, ale i některé jednoty z jiných států a měst jako je Švýcarsko, Německo, Paříž, Londýn, Göteborg. Sokol spolupracuje s místní českou školou.

Z výzkumu, který provedla Margita Urbanek a který byl publikován v knize Vídeňští Češi 1945-2015 vyplynulo, že všichni dotazovaní se chtěli bezpodmínečně integrovat a vyhledávali styk s Rakušany, hlavně kvůli tomu, aby se naučili jazyk. Docházelo však k izolaci, která měla důvody finanční, časové a podmíněné ubytováním. Ačkoliv se více uprchlíků označovalo za Rakušany, neustále se objevovaly poznámky o nedostatku kontaktu a stesku po rodině nebo kamarádech z ČSSR. Mladší uprchlíci a děti se však integrovali velmi rychle. Nepotvrdilo se však, že Češi silně podléhají asimilaci, protože trvale udržují styky s příbuznými, touží po opětovném shledání a navštěvují české spolky. ³³⁾

Z našeho provedeného dotazníkového šetření vyplynulo, že 68,7 % Čechů z celkového počtu 83 dotazovaných se stýká se svými krajany. Respondenti odpovídali, že nejvíce se s krajany setkávají mimo krajanské spolky (53 %) a to nejčastěji na kulturních akcích, v kavárnách nebo v restauracích. Další setkávání krajanů probíhá buď ve škole, nebo v zaměstnání. 33,7 % respondentů uvedlo, že se s krajany neschází vůbec.

Čeští krajané používají češtinu v Rakousku na každodenní bázi. 24,1 % respondentů však odpovědělo, že česky v Rakousku nemluví vůbec. Čeština je ale často slýchávána na ulicích. I život ve Vídni bez ovládání němčiny je prý jednoduchý, protože zde skoro každý mluví anglicky.

Čech nebo Rakušan? 73,5 % dotazovaných se považuje za Čecha. 9,6 % respondentů se považuje za Rakušana a 16,9 % dotazovaných nechtělo na tuto otázku odpovídat. Mnoho bývalých uprchlíků dotazovaných v letech 1988 až 2007 dnes pendluje mezi Českou republikou a Rakouskem. Rakousko zůstává jejich trvalým bydlištěm a bývalí uprchlíci se nechtějí vrátit do bývalé vlasti, i když po celé roky trvá jejich vazba na členy rodiny, kteří v České republice zůstali. ³⁴⁾

Československé uprchlíky v 70. letech Rakušané přijali pozitivně. Člověk rychle našel jisté pracovní místo zejména díky dobré hospodářské situaci v sedmdesátých letech. Integraci také zjednodušovala politická otevřenost Rakouska. Přijetí uprchlíků bylo přátelštější, než je tomu dnes, protože uprchlíci byli tou dobou považováni za něco „exotického“. Dnes dochází v rakouské společnosti k lhostejnosti vůči cizincům. Přesto čeští uprchlíci uvádějí, že dodnes je rakouská společnost rozlišuje na dobré cizince (Američané, Angličané, Francouzi) a zlé cizince, mezi ně patří Češi, Rusové a Romové. ³⁵⁾

Většina dotazovaných v našem dotazníku odpověděla, že Rakušané je přijali hned a neměli s nimi žádný problém. Většina respondentů také uvedla, že udržují kontakty s rodinou nebo přáteli, kteří žijí trvale v České republice. Dodržování českých tradic a zvyků a příprava českého jídla je pro české krajany v Rakousku samozřejmostí.

Největší rozdíl mezi Čechy a Rakušany vidí dotazování v mentalitě. „Češi jen přežívají, Rakušané žijí“ uvedl respondent. Rakušané jsou podle respondentů hodnější, zdvořilejší a šťastnější. Češi naopak vidí vše negativně a závidí si i nos mezi očima. Respondentka uvedla: „Nemusím se bát pochlubit se úspěchem a třeba nechat odemčené auto. Tam kde žiji, se lidé zdraví s úsměvem a nenadávají neustále na poměry.“ Jiná respondentka uvedla, že: „Největším rozdílem je jazyk. Kulturní hodnoty a zvyky jsou hodně podobné (dárky nosí Ježíšek i v Rakousku). Kuchyně je díky společné historii velmi podobná.“ V minulosti byla pozitivně přijímána česká polka a vůbec česká tancemilovnost (tzv. pětikrejcarové tance zmizely z česko – vídeňských hospod až v druhé polovině 20. let 20. století!) a hudebnost, oblibovány byly i české kojné a kuchařky. ³⁶⁾ „Produktivita práce je v Rakousku na vyšší úrovni než v Čechách. Úřady jsou k občanům velmi vstřícné a snaží se jim vyhovět. Ale ve výsledku záleží vše na jednotlivcích a troufám si tvrdit, že v Evropě k větším rozdílům i díky společné historii a podobným hodnotám nedochází.“

Více respondentů uvedlo, že muži jsou v Rakousku více gentlemani, ale naopak české ženy o sebe více pečují a jsou více ženštější než rakouské ženy.

Další rozdíl mezi Čechy a Rakušany vidí dotazovaní v tom, že Rakušané nejsou poznamenáni komunismem a podle toho se také chovají. Mají zodpovědnější přístup k práci, studiu atd.

Mnoho z českých respondentů žijících ve Vídni vidí rozdíl také v čistotě a bezpečnosti ve Vídni a v životním stylu Rakušanů. Líbí se jim dostupnost jízdních kol, a s tím související ohleduplnost řidičů automobilů. Jedna z respondentek uvedla, že řidiči nejsou nervózní a netroubí na ni, když jede na kole. Také si pochvalují městskou hromadnou dopravu. Lidé ve Vídni mají totiž k dispozici opravdu mnoho typů MHD, které mohou využít k pohybu po centru – patří mezi ně tramvaj, metro, autobusy či příměstské vlaky.

Více respondentů také uvedlo, že nevidí žádný rozdíl mezi Čechy a Rakušany, ale že záleží na lidech, a ne na tom odkud pocházejí.

Za dob rakousko-uherské monarchie byl zažitý stereotyp vůči Čechům, kteří byli vnímání jen jako „Ziegelbömen“ („čeští zedníci“). Případně byli Češi známí jen jako poslíčci, truhláři, kojné nebo pradleny. S tím se pojila představa prostého Čecha. Změna významu stereotypů a předsudků vůči Čechům nastala až v souvislosti s pádem „železné opony“ v roce 1989 a poté se vstupem České republiky do EU v roce 2004. ³⁷⁾

Rakušané nemají rádi, když před nimi mluví Češi česky. Naše respondentka uvedla, že na veřejnosti chtěla, aby spolu se synem mluvili německy. Když jednou v autobuse syn promluvil na matku česky, lidé se hned otáčeli a nelíbilo se jim, že syn promluvil česky. Důvodem, proč Rakušané nejsou rádi, když Češi na sebe mluví česky v jejich přítomnosti, je, že si myslí, že je pomlouvají. Nerozumí jejich řeči a neví, co si o nich mohou říkat.

Rakušané mají rádi české jídlo, protože doma si knedlíky a omáčky nevaří. Proto rádi zajdou do české restaurace ve Vídni Zur Böhmischen Kuchl. Rakušany také zajímá česká historie a známé české osobnosti. V této české restauraci můžeme naleznout různé obrázky, noviny, knihy a dekorace týkající se Česka a Rakušané si to rádi prohlíží a dle personálu se i rádi zeptají na více informací.

Mezi Rakušany a Čechy nevidí žádné větší kulturní rozdíly, kromě několika státních svátků a trochu odlišné kuchyně. Někteří dotazovaní uvedli, že Češi jsou mnohem upřímnější, co se týká vyjadřování názorů, například ohledně migrační krize, která v posledních letech panuje. Čech se nebojí veřejně přiznat, že odmítá migranty s muslimskou vírou, ale Rakušan se o svůj názor klidně podělí s přáteli, ale veřejně se k takovému názoru hlásit nebude. Někteří mají české přátele nebo kolegy a vycházejí spolu dobře. Projevují i snahu se naučit něco z řeči svých kolegů.

Na otázku, zda respondenti ví o menšině ve Vídni, odpověděl jeden z dotazovaných takto: „Do Vídně se odjakživa chodilo na vyučení. Lidé tam pak zůstali a usadili se, jelikož si udělali jméno ve svém řemeslu.“ Povědomí o Češích ve Vídni mají hlavně starší lidé. Starší respondenti také často uváděli, že Rakousko byla často přechodová země do dalších zemí. Při příchodu migrantů se zjišťovalo, zda mají v plánu zůstat v Rakousku anebo pokračovat dál. V případě, že chtěli zůstat, museli podstoupit sérii vstupních testů, museli prokázat znalost němčiny, uvést, kde se chtějí usadit a co by chtěli dělat. Týkalo se to často hlavně mužů, kteří tam odcházeli, a později se za nimi vydaly jejich rodiny. Ženy, které tam často odcházely za svými nápadníky, těmito vstupními procesy procházet nemusely, protože stát počítal s tím, že se o ně jejich muži postarají.

Naopak střední generace, už o české komunitě ve Vídni nemá tolik informací. Podle našeho dotazování nemá mladá generace povědomí o české menšině ve Vídni. Obecně se ví, že Češi chodí do Vídně za studiem nebo za prací, ale mnoho našich zejména mladších respondentů o historickém pozadí Čechů ve Vídni neví. Spousta těchto respondentů byla překvapená, že Vídeň byla jeden čas největším českým městem. Netušili, že je ve Vídni velké množství krajanských spolků, které navíc fungují již několik desítek let. Velice je překvapilo zjištění, že je tam dokonce i česká škola. Dále bylo pro naše mladé respondenty překvapení, že v Rakousku vycházejí i české noviny a projevili zájem do nich nahlédnout a zjistit, o jakých věcech se v nich píše.

Prakticky žádný z respondentů netušil, že v Rakousku existují zákony, které se týkají Čechů, a že Češi jsou jednou z šesti uznávaných menšin v Rakousku.

Češi ve Vídni si stále udržují svoji kulturu a komunitu. I když žijí v Rakousku desítky let, považují se za Čechy. Českým jazykem mluví na denní bázi. Stýkají se se svými krajany ať už v kavárně, v práci nebo v krajanských spolcích. Vídeňští Češi si připravují tradiční české jídlo a dodržují české tradice a zvyky.

Vídeňané přijali Čechy vlídně. Nemají s Čechy žádný problém. Pouze jedna respondentka uvedla, že prý nemají rádi, když se v jejich přítomnosti mluví česky, protože si myslí, že je mohou pomlouvat. Více respondentů uvedlo, že problém je v současné době jen s uprchlíky, kteří se sem dostali v roce 2015 v rámci uprchlické krize. Nemají prý zájem se přizpůsobit a dělají akorát problémy.

O české minoritě ve Vídni má povědomí hlavně starší generace Čechů. Střední a mladá generace o Češích v Rakousku příliš neví.

Hlavními rozdíly mezi českou a rakouskou mentalitou vidí dotazovaní ve způsobu prožívání života. „Češi jen přežívají, Rakušané žijí“ uvedl respondent. Češi vidí vše negativně a závidí si i nos mezi očima. Největším rozdílem mezi Čechy a Rakušany je jazyk. Kulturní zvyky a tradice mají Češi i Vídeňané stejné.

BALHAR, Jan. Jak mluví dnes vídeňští Češi, Naše řeč, ročník 78 (1995), číslo 4, s. 189-196. [cit. 2019-03-25]. Dostupné z: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?vol=78#h4

BASLER, Richard, Helena BASLEROVÁ a Jiří K. KROUPA, ed. Die Wiener Tschechen 1945-2015: ein Beispiel für eine gelungene Integration? = Vídeňští Češi 1945-2015 : příklad zdařilé integrace?. Wien: Tschechisches kulturhistorisches Institut, 2017. ISBN 978-3-9502074-1-5

Begriffe und Definitionen zum Thema Migration. Stadt Wien - Offizielle & aktuelle Infos und Services der Wiener Stadtverwaltung [online]. Copyright © wien.at [cit. 2019-05-16]. Dostupné z: https://www.wien.gv.at/statistik/bevoelkerung/bevoelkerungsstand/def-migration.html, upraveno

Bevölkerung nach Staatsangehörigkeit und Geburtsland [online]. Copyright © [cit. 2019-05-16]. Dostupné z: https://www.statistik.at/web_de/statistiken/menschen_und_gesellschaft/bevoelkerung/bevoelkerungsstruktur/bevoelkerung_nach_staatsangehoerigkeit_geburtsland/index.html

BRANDEIS, Marie. Přišli jsme odjinud–: kniha rozhovorů s Čechy a Slováky v Rakousku. Praha: KLP, 2003. ISBN 80-86791-00-9.

Češi - Rádio & Televize. [online]. Volksgruppen Übersicht [2019-05-06]. Dostupné z: https://volksgruppen.orf.at/cesi/radiotelevize/stories/topstory/

Češi ve Vídni: Jak se žilo krajanům v srdci rakousko-uherské monarchie? [online]. 100+1 zahraniční zajímavost Copyright © Extra Publishing, s. r. o. 2007 [cit. 2019-03-11]. Dostupné z: https://www.stoplusjednicka.cz/cesi-ve-vidni-jak-se-zilo-krajanum-v-srdci-monarchie

Einbürgerungen. [online]. Copyright © [cit. 2019-05-16]. Dostupné z: https://www.statistik.at/web_de/statistiken/menschen_und_gesellschaft/bevoelkerung/einbuergerungen/index.html

Ethnic Groups. [online] Federal Chancellery . [cit. 2019-05-04]. Dostupné z: https://www.federal-chancellery.gv.at/ethnic-groups

KAMEN, Jiří. Češi patří k Vídni, aneb, Třicet dva výprav do Vídně v českých stopách. Praha: Mladá fronta, 2014. ISBN 978-80-204-3473-9.[cit. 2019-07-26]. Dostupné z: https://books.google.cz/books?id=SpWTDwAAQBAJ&pg=PT5&dq=%C4%8De%C5%A1i+ve+v%C3%ADdni&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwi0zoPV_9LjAhVQyaYKHVjoAE0Q6AEIKTAA#v=onepage&q=%C4%8De%C5%A1i%20ve%20v%C3%ADdni&f=false

KOUDELKOVÁ, Jana. Češi ve Vídni: Tschechen in Wien. Brno: Jihomoravský kraj, 2013. ISBN 978-80-260-5548-8.

REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Praha: Grada, 2009. Sociologie (Grada), s. 119, 121. ISBN 978-80-247-3006-6. [cit. 2019-07-17]. Dostupné z: https://books.google.cz/books?id=n4ugeANqDpEC&printsec=frontcover&dq=dotazn%C3%ADk&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwix9LGviLzjAhX6w8QBHR5-CGQ4KBDoAQhGMAU#v=onepage&q=dotazn%C3%ADk&f=false

Rund 47.600 Personen mit tschechischem Migrationshintergrund [online]. Medienservicestelle [cit. 2019-05-16]. Dostupné z: http://medienservicestelle.at/migration_bewegt/2017/10/18/rund-47-600-personen-mit-tschechischem-migrationshintergrund

Stadt Wien - Offizielle & aktuelle Infos und Services der Wiener Stadtverwaltung [online]. Copyright © wien.at [cit. 2019-05-16]. Dostupné z: https://www.wien.gv.at/statistik/bevoelkerung/bevoelkerungsstand

Stadt Wien - Offizielle & aktuelle Infos und Services der Wiener Stadtverwaltung [online]. Copyright © wien.at [cit. 2019-05-16]. Dostupné z: https://www.wien.gv.at/statistik/bevoelkerung/einbuergerung

STATatlas [online]. Copyright © Statistik Austria [cit. 2019-05-16]. Dostupné z: https://www.statistik.at/atlas/?mapid=them_bevoelkerung_staatsangehoerigkeit&layerid=layer1&sublayerid=sublayer0&languageid=0

VALEŠ, Vlasta. Die Wiener Tschechen einst und jetzt: eine Einführung in Geschichte und Gegenwart der Tschechischen Volksgruppe in Wien = Vídeňští Češi včera a dnes : úvod do dějin a současnosti české národnostní skupiny ve Vídni. Praha: Scriptorium, 2004. ISBN 80-86197-52-2.

Vídeň, druhé největší české město (Rakousko) [online]. Lidé a Země. [cit. 2019-03-11] Dostupné z: http://lideazeme.reflex.cz/clanek/viden-druhe-nejvetsi-ceske-mesto

Vídeňské svobodné listy [online]. Copyright © 2019 VÍDEŇSKÉ SVOBODNÉ LISTY [cit. 2019-05-16]. Dostupné z: https://www.viden-vsl.at

Volksgruppen. [online] Bundeskanzleramt . [cit. 2019-05-04]. Dostupné z: https://www.bundeskanzleramt.gv.at/volksgruppen

Základní informace: Schulverein Komenský. [online]. Schulverein Komenský Copyright © 2017 [cit. 2019-05-14]. Dostupné z: https://schulverein-komensky9.webnode.at/cz/allgemeine-informationen-svk/

Databáze odborných časopisů

BADE, Klaus J. a Corrie van EIJL. The encyclopedia of migration and minorities in Europe: from the seventeenth century to the present. New York: Cambridge University Press, 2011. ISBN 9780521895866. Získáno přes databázi ProQuest

ČERNÝ, Marcel. DOMA V CIZINĚ. ČEŠI VE VÍDNI VE 20. STOLETÍ / ZU HAUSE IN DER FREMDE. TSCHECHEN IN WIEN IM 20. JAHRHUNDERT Katalog výstavy Vlasta Valeš. Český lid [online]. 2004, 91(3), 335 [cit. 2019-05-17]. ISSN 00090794. Získáno přes databázi EBSCOHOST

FAULKNER, Caroline L. Economic mobility and cultural assimilation among children of immigrants. El Paso [Tex.]: LFB Scholarly Pub., 2011. New Americans (LFB Scholarly Publishing LLC). ISBN 1593324723. Získano přes databázi ProQuest

SALZBORN, Samuel. The Concept of Ethnic Minorities. International Law and the German-Austrian Response. Behemoth: a Journal on Civilisation, Germany: Universität Freiburg, 2009, 63-79 ISSN 1866-2447. Získáno přes databázi DOAJ



Počet shlédnutí: 228