Ukrajinci v Rumunsku

Viktorija Čečet, Zuzana Grmelová

Obrázek č. 1- Procentuální počet Ukrajinců v Rumunsku¹⁾

Tato práce se zabývá ukrajinskou národní menšinou na území Rumunska. Jsou zde zachyceny tři pohledy na tuto minoritu, které jsou přesněji popsané v kapitole, ve které zmiňujeme cíle naší práce.

Ukrajinci jsou čtvrtým největším etnikem Rumunska, tvoří zde 0,2 % obyvatel. Dle sčítání lidu z roku 2002 bylo v Rumunsku 12 obcí, kde převládala ukrajinská menšina. Deset z nich bylo na severu Rumunska na hranici s Ukrajinou především v Maramureși (Maramureši) a Suceava (Sučavě). Další dvě obce se nacházely na jihozápadě v rumunském Banatu (Banátu) především v Timiși (Timiši) a Caraș-Severinu (Karaš-Severinu). V některých z těchto oblastí dokonce tvoří většinu obyvatel a to především ve vesnicích Bistra, Bocicoiu Mare, Poienile de sub Munte, Remeti, Repedea a dalších. Jako oficiální menšina v Rumunsku mají jedno křeslo v parlamentu.

Cílem naší práce je zjistit informace o ukrajinské menšině v Rumunsku. Rády bychom se zaměřily na veškeré kulturní aspekty, které tuto minoritu oddělují od většiny, a jestli se zde nacházejí jakékoliv rozdíly či nikoliv. Chtěly bychom zkoumat, jak se ukrajinská menšina v Rumunsku vnímá a naopak, jak Rumuni vnímají ukrajinskou menšinu. Dalším cílem je přijít na to, jak Ukrajinci na Ukrajině vnímají ukrajinskou menšinu v Rumunsku, jestli o nich vůbec něco ví, a jestli na ně pohlíží, jako na Ukrajince či nikoliv. Budeme tedy zkoumat tyto tři pohledy.

1. Jak pohlíží rumunská majorita k ukrajinské minoritě v Rumunsku?
2. Jak na sebe nahlíží ukrajinská minorita v Rumunsku?
3. Jaké povědomí mají Ukrajinci o ukrajinské menšině v Rumunsku?

1. Existují jazykové rozdíly mezi rumunskými Ukrajinci a Rumuny?
2. Jaké jsou vzájemné vztahy mezi komunitami?
3. Existují v Rumunsku organizace nebo národnostní spolky pro ukrajinskou minoritu?
4. Existují média pro ukrajinskou menšinu v Rumunsku?
5. Existují nějaké zásadní rozdíly mezi komunitami?
6. Existují školy pro ukrajinskou národnostní menšinu v rodné řeči?

Jazykovými rozdíly mezi ukrajinskou minoritou a rumunskou majoritou se zabývá Petr Kokaisl ve své publikaci Pestrá Evropa. Nejprve se zaobírá rozdělením Ukrajinců na skupiny, jejich historií a náboženstvím. Pokud jde o jazyk, poukazuje na to, že jim mluví převážně starší a střední generace. Děti se většinou dorozumívají rumunsky. Tento trend se vyskytuje i na vesnicích, kde se k ukrajinské národnosti hlásí přes 90% obyvatel a můžeme zde najít i ukrajinské školy. Jazyk přestává být hlavním atributem ukrajinské národnostní menšiny v Rumunsku. Mnoho ukrajinských Rumunů si uvědomuje svojí etnickou příslušnost přesto, že ukrajinštinu vůbec neovládá. Mnohem důležitějším prvkem se tedy stává historické povědomí. ²⁾

O studiu v rodném jazyce se zmiňuje Yuriychuk, Yuriy v článku Ukrainian minority in Romania: Problems of national identity preserving. V tomto článku autor analyzoval postavení ukrajinské menšiny v Rumunsku. Je věnován problémům Ukrajinců v Rumunsku. Autor poukázal na to, že během vývoje Rumunska existovaly dvě vlny přistěhovalectví z Ukrajiny. První migrační vlna proběhla v na konci 19. století a druhá probíhala mezi světovými válkami (1918–1939). Ukrajinci migrovali převážně na venkov Rumunska. Dnes se většina Ukrajinců soustředí v Maramureși (Maramureš), Suceava (Sučava), Caraș-Severin (Karash-Severin), Tulcea (Tulča), Satu Mare, Arad a Botoșani (Botušany). Mají určité potíže při realizaci svého práva na bezplatný etnicko-kulturní rozvoj. Například nemají možnost studovat v mateřském jazyce, poslouchat službu v ukrajinštině atd. Dále se v článku uvádí, že podle evropských norem, by se tento problém měl řešit. ³⁾

Jako další řeší tuto stejnou otázku vzdělávání v rodném jazyce Nicholas Petretchi Miroslav v jeho článku Ukrainians in Romania. Autor zde zmiňuje, že existuje pouze jedna střední škola v mateřském jazyce Ukrajinců a dvě univrezity, které mají ukrajinské sekce. Hodně zde rozebírá vývoj vzdělání v Rumunsku v ukrajinském jazyce. Dále zde píše, že existují i zprávy v Rumunském rádiu na určitých stanicích - Iaşi, kde rozhlas probíhá 15 minut týdně, Sighetu Marmatiei, zde rozhlas probíhá 50 minut týdně a Timişoara s rozhlasem 60 minut týdně. V tomto článku se autor zmiňuje, že existují 4 drobné noviny: „Vilne Slovo“, „Ukinskii visnik“, „Nas holos“ a dětský časopis „Dzvinociok“ a „ukrajinský kurýr“ měsíc a jsou rozmístěni v celé etnické ukrajinské komunitě. ⁴⁾

Novinový článek Oslava Mezinárodního dne mateřského jazyka v Bukurešti od Kristiny Stirbets informuje o slavě Mezinárodního dne mateřského jazyka, který se koná každý rok 21.1. od roku 2000 pod záštitou UNESCO. Zástupci organizace The Union of Ukrainians in Romania uspořádali v Bukurešti kulturní večer s hosty z rumunské majority a zástupci jiných národních menšin. Programem akce byly ukrajinské národní písně a recitace ukrajinských básní za což účastnici dostali diplomy a plakety od starostky Daniely Florie. Předseda pobočky The Union of Ukrainians in Ruminia v Bukurešti Jaroslav Kolotylo vypověděl, že organizace se aktivně účastní různých kulturních akcí, kde mohou vyzdvihnout ukrajinskou menšinu v Bukurešti, prezentovat kdo jsou, jak se projevují a představují svoji kulturu. Zmiňuje také, že se i rumunští hosté se aktivně účastnili programu, kde přednášeli ukrajinské básně v rumunštině. Další hosté z ukrajinské minority vypověděli, že je důležité zachovávat ukrajinskou řeč v komunitě, a to především prostřednictvím dětí. Děti by měly být obeznámeny s ukrajinskou historií a tím, jak se ukrajinská menšina do Rumunska dostala. Vypovídají dále, že by se měli zaměřit především na školství a církev. ⁵⁾

Článek Ukrajinci v Rumunsku od Klara Hudzyka poukazuje na ukrajinskou menšinu žijící v Rumunsku, a to z historického pohledu, jak se Ukrajinci v Rumunsku ocitli i z dnešního pohledu tzn. o jejich životě a vztazích s Ukrajinou. Mluví zde o krizi vzdělávání v ukrajinském jazyce. Poukazuje na nedostatek škol, kde by se všechny předměty vyučovaly v ukrajinštině, a především kvalifikovaných ukrajinských učitelů, kteří by zde pracovali. Spolek Union of the Ukranians of Romania požádalo ministerstvo školství Rumunska, aby vyřešilo problém s kvalifikací učitelů ukrajinského jazyka, a zároveň vznesli požadavek, aby řediteli na ukrajinských školách byli Ukrajinci, a ne Rumuni, jak je tomu teď. Vysokoškolské vzdělání v ukrajinštině je dostupné ve třech rumunských univerzitách. ⁶⁾

V naší práci jsme pro získání dat použili pouze kvalitativní metody. Přesněji strukturovaný, polostrukturovaný rozhovor a narativní rozhovor. Strukturovaný rozhovor je rozhovor s přesně danými otázkami, na které respondent odpovídá. Výhoda tohoto rozhovoru je, že se dotkneme přímo tématu, které zkoumáme a otázek, které nás zajímají, ale respondent nám nepředá i své zkušenosti. Polostrukturovaný rozhovor je lepší v tom, že se nemusí držet přímo daných otázek, ale respondent se může více rozmluvit a předat nám i informace, na které jsme se třeba vůbec nezeptali, nebo nás nenapadlo se zeptat. Narativní rozhovor je poté volné vyprávění respondenta na zadané téma. Tento typ rozhovoru je někdy nejužitečnější z druhů rozhovoru, protože nám respondent předá cenné informace, ovšem může se i stát, že nám respondent tímto rozhovorem nepředá vůbec nic.

Pro získání respondentů k naší práci jsme využili portál ResearchGate, kde jsme používali metodu strukturovaného „rozhovoru“ pomocí e-mailů a respondenti nám odpovídali přímo na dané otázky. Na tomto portále byl hodně velký problém najít přímo Ukrajince žijící v Rumunsku, ale našli jsme Rumuny, kteří nás odkázali dál. Ovšem museli jsme se hodně připomínat, protože spoustu lidí nám odpovědělo na úvodní otázku, jestli mají vědomí o ukrajinské minoritě, ale na doplňující otázky, které jsme jim zaslali, neodpovídali nebo nás odkázali na někoho úplně jiného. Pár z nich bylo ochotných a pomohli nám.

Snažili jsme se kontaktovat i představitele církve, a to na všech následujících webových stránkách. Jednalo se jak o pravoslavné, tak i řeckokatolické církve. Rozesílali jsme emaily v ukrajinštině a angličtině všem kontaktům, které jsme na příslušných webech našli. Přesto, že jsme odeslali mnoho emailu, tak nám nepřišla jediná odpověď (mimo toho, že dva z emailů již nejsou aktuální).

• http://episcopiamm.ro/index.php/component/k2/item/920-parohia-uraineana-sighet
• http://episcopiamm.ro/index.php/eparhia/parohii
• http://mitropolia-banatului.ro/secretariat-2/
• http://culte.gov.ro/?page_id=1025
• https://basilica.ro/sarbatoare-in-vicariatul-ortodox-ucrainean-2/

Pokoušeli jsme se kontaktovat i ukrajinskou organizaci Svaz Ukrajinců v Rumunsku prostřednictvím oficiální webové stránky, kde byly uvedeny dva emaily a jejich sociální sítí na Fecebooku. Bohužel na naše zprávy nereagovali ani na Facebooku, ani prostřednictvím emailu. Snažili jsme se také kontaktovat další respondenty prostřednictvím emailu a to periodika, které je vydávané pro Ukrajince organizací SUR. Poslali jsme emaily do redakcí Volné slovo, Náš hlas, Ukrajinský posel a Curierul ucrainean a opět bez odezvy.

Prostřednictvím sociální sítě Fecebook jsme rozeslali zprávy do Spolku ukrajinské mládeže v Rumunsku a Světového kongresu ukrajinské mládeže. Odpověď nám přišla pouze od organizace Světového kongresu ukrajinské mládeže, kde nám však nemohli odpovědět na otázky a poskytli nám alespoň kontakt na jejich zástupce v Rumunsku. Přesto, že jsme mu psali soukromě do zpráv s odkazem na to, že nám na něj dala kontakt organizace, pod kterou spadá neodpověděl nám. Pomocí této sítě jsme kontaktovali i skupinu Ukrajinci v Rumunsku. Přesto že si naší, zprávu přečetli a přislíbili odpovědi a sdílení naších dotazů ve skupině, nám již potom neodpověděli na položené otázky a ani je nesdíleli. Pokoušeli jsme se kontaktovat alespoň přímo lidi, kteří byli na této stránce nejvíce aktivní. Rozeslali jsme více zpráv a odpověděla nám jenom jedna respondentka Julia Leascu.

Dále jsme získali kontakty od pana profesora Kokaisla přímo na Ukrajince žijící v Rumunsku. S nimi jsme se spojili přes mobilní telefon a použili polostrukturovaný a narativní rozhovor. U jednoho respondenta byl ale problém s tím, že zrovna nejspíš neměl čas na povídání a moc informací nám také nepředal, asi protože na naše otázky neznal odpověď anebo jsme mu zavolali v nevhodnou dobu, kdy prostě neměl čas. Bylo s ním i velice těžké si porozumět, jelikož přesto, že mluvil ukrajinsky byla to velice pozměněná forma a při rozhovoru jsme si někdy úplně nerozuměli. Druhý respondent byl Ukrajinec, ale ohledně jazykové stránky si nebyl jistý a raději nás odkázal na svého kolegu. Jeho ukrajinština pro nás byla více srozumitelnější než u předešlých respondentů, ale bohužel se cítil nesvůj a po pár zodpovězených otázkách rozhovor ukončil. Díky němu jsme, ale získali velice dobrého respondenta, který nám o této problematiky velice pomohl.

Respondenti za rumunskou majoritu: - Anamaria luga – má vystudovaný titul PhD. Žije z Bukureště. Pracuje ve výzkumném oddělení v National Museum of the Romanian Peasant. - Stefan Purici – žije v župě Sučava. Je to profesor v University of Suceava (University Image, International Relations and European Development).

Respondenti za ukrajinskou minoritu v Rumunsku: - Ana Banianschi – žije v župě Maramureš. Je aktivní členkou ukrajinského sboru lidových písní (přesnému názvu jsme nerozuměli). - Vasile Ardelean – žije v župě Maramureš. Je to pravoslavný kněz. - lura Cinar – žije v župě Maramureš. Je to pravoslavný kněz, který přednáší na místních univerzitách. Často navštěvuje ukrajinské spřátelené univerzity, kde představuje ukrajinskou minoritu v Rumunsku.

Respondenti za ukrajinskou majoritu na Ukrajině - Julia Leascu – pochází z Kyjeva. Po vystudování vysoké školy Baltic Film, Media, Arts and Communication School of Tallinn University, se trvale přestěhovala do Rumunska. Nyní žije v Bukurešti se svým manželem, který je Rumun. Snaží se sledovat ukrajinskou komunitu v Rumunsku, alespoň prostřednictvím sociálních sítí.

Ukrajinci tvoří v Rumunsku po Rumunech, Maďarech a Romech čtvrtou největší etnickou skupinu. Dle sčítaní lidu v roce 2011 se k ukrajinskému etniku přihlásilo 51 007 osob, což činí 0,27 % obyvatel Rumunska. Větší diaspory se nacházejí především na severu Rumunska, a to v obcích Maramureș (Maramureš) a Suceava (Sučava), na v západě v Banatu (Banátu), na východě v dunajské deltě v Tulcea (Tulče). Přičemž až 83 % ukrajinské minority žije na venkově a jen 16,2 % ve městech, především v Suceavě (Sučavě), Sireti, Baia Mare (Velký důl), Sighetu Marmației (Marmarošská Sihoť), Cluj-Napoca (Kluži), Caransebeși, Lugoji, Reșița (Rešice), Aradu, Bistrița-Năsăudu (Bystricko-nasodská župa), Constanțe (Constanța) a Bukurešti. ⁷⁾

Ukrajinci na severu Rumunska jsou autochtonním obyvatelstvem, které obývá toto území nepřetržitě již několik staletí a od roku 1918 oficiálně spadá pod Rumunsko. Nejvíce Ukrajinců na severu žije v župách Maramureș (Maramureš) a Suceava (Sučava) na hranicích s Ukrajinou, zde se nachází největší populace Ukrajinců v Rumunsku. Dle sčítaní lidu v roce 2011, v Maramureși (Maramureši) žije až 60,4 % (31 234) rumunských Ukrajinců, v Suceava (Sučavě) je to 11 % (2 600) a v Satu Mare 2,7 % (1 397). V některých vesnicích ukrajinská národní menšina tvoří majoritu. Například ve vesnici Bistra žije 90 % Ukrajinců a jen 10 % Rumunů. Další vesnice, ve kterých ukrajinská minorita převládá nad rumunskou majoritou, jsou Bocicoiu Mare (Velký Bočkov), Poienile de sub Munte, Remeți, Repedea, Rona de Sus.⁸⁾

Druhou největší skupinou jsou Ukrajinci na území Banatu (Banátu), kteří sem emigrovali v polovině 18. století, kdy toto území ovládalo Rakousko-Uhersko. Jednalo se především o obyvatelstvo ze Zakarpatské oblasti – Lemkové, Bojkové, Huculové a Rusíni. Druhá vlna ukrajinské emigrace na toto území byla ve 20. století, kdy došlo k pracovní emigraci. Ukrajinci šli na toto území za vidinou lepších životních podmínek. Nejvíce rumunských Ukrajinců v Banátu žije v župách Timiș 11,5 % (5 953) a Arad 2,5 % (1 295) a Caraș-Severin (Karaš-Severin) 1,05 % kde je 8–10 ukrajinských vesnic. I v této oblasti jsou vesnice, kde rumunští Ukrajinci tvoří většinu obyvatelstva. Například Ştiuca a Copăcele.

Další skupinou Ukrajinců v Rumunsku tvoří záporožští Kozáci, kteří na toto území utíkali v 18. století po dobytí Záporožské Siče před ruskou carevnou Kateřinou II.. Jednalo se o 54 tisíc osob, které osídlili území v dunajské deltě v současnosti se jedná o župy Tulcea (Tulča) a Constanța (Konstanca). Postupem času sem emigrovali další Ukrajinci, prchající před vládou Ruského impéria. Dnes je tato skupina nejmenší. V župě Tulcea (Tulča) se k ukrajinskému etniku přihlásilo pouze 0,51 % obyvatelstva.

Další specifickou skupinou byli ukrajinští političtí emigranti v letech 1918–1920, kteří se usídlili v Bukurešti kvůli porážce národního osvobozeneckého hnutí. V tomto období bylo Rumunsko centrem ukrajinských politických a vojenských migrantů. V roce 1923 existovalo 10 poboček pro emigranty. Největší z nich byla Komunita ukrajinských emigrantů v Bukurešti a Svaz ukrajinských emigrantek v Rumunsku. Dnes je v Bukurešti hlavní sídlo ukrajinské organizace Svaz Ukrajinců v Rumunsku a k ukrajinské etnické menšině se zde hlásí 566 osob.

Po první světové válce se Rumunsko značně územně rozrostlo. Jednalo se o území Besarábie, Sedmihradska, Banátu a Bukoviny. Velké Rumunsko s tím získalo řadu etnických menšin. 28,8 % obyvatelstva tvořili národní menšiny. Nejvíce Maďaři, Ukrajinci, Němci, Bulhaři a Turci. Rumunsko však bylo nekompromisní k národním menšinám a prohlašovalo se za národně jednotný unitární stát. Probíhala zde silná rumunizace obyvatelstva.

Od roku 1918 probíhala decentralizace ukrajinské menšiny, zatýkání hlavních ukrajinských představitelů jako byli kněží, učitelé a další inteligence. Byl vyhlášen vojenský stav, který trval 10 let v letech 1918-1928 v Basarabii (Besarábii) a Bucovině (Bukovině). Do všech důležitých pozic byli dosazeni rumunští představitele: administrativa, ředitelé, časopisy, policie, univerzity, novináři atd. Byl vydán přísný zákaz používání ukrajinského jazyka, při jehož porušení byly ukládány pokuty. S tím souviselo i převedení veškeré administrativy do rumunštiny, což byl velký problém pro starší obyvatelstvo, které tento jazyk neovládalo. Byly zrušeny všechny časopisy a jiná literatura vydávaná v národním jazyce. Bohoslužby měly být vykonávané pouze rumunsky. Ukrajinské názvy regionů a vesnic byly uměle přejmenovávány do rumunštiny. Násilně bylo také vnucována změna ukrajinských jmen a příjmení za rumunské. Rušily se ukrajinské školy a univerzity. Byla zavedená agrární reforma, která znevýhodňovala ukrajinskou menšinu v prospěch rumunských přistěhovalců, kteří sem přijížděli za půdou, kterou jim nabízelo Rumunské království. V důsledku zavedených reforem, přísných kontrol a pronásledování se ukrajinská menšina výrazně zmenšila. Příkladem je okres Hotin (Chotyn), kde žilo v roce 1926 2 346 Ukrajinců a 23 Rumunů a v roce 1943 již jenom 32 Ukrajinců a 2 040 Rumunů.

Po druhé světové válce došlo k uvolnění režimu a národní menšiny získaly určitá práva. Byly vytvořeny autonomní oblasti s větším právem samosprávy. Byly opět zakládány školy v rodném jazyce pro národní menšiny a začaly se vydávat knihy a periodika v ukrajinštině. Důležitou roli pro národní sebeuvědomění hráli starší představitelé ukrajinské inteligence, kteří nepodlehli násilné rumunizaci. Byly zakládány kluby, knihovny a jakési malé ukrajinské národní obrození. V 50. letech 20. století se ale nálada v zemi opět změnila, jelikož země spadala do východního bloku. V roce 1965 byla vyhlášena Rumunská socialistická republika. Opět byly rušeny autonomní oblasti, došlo k přesídlování osob většinou se jednalo různé národní menšiny a byl vyhlášen unitární národní stát. Pro všechny menšiny nastal proces tvrdé asimilace vedené Ceaușescem.

V důsledku dlouhodobé asimilační politiky se velká část ukrajinské národní menšiny postupně asimilovala do rumunské většiny. V některý oblastech se ale stále nachází pospolitá ukrajinská menšina, která se hlásí k ukrajinské národnosti. Přesto, že tři největší oblasti, kde žije největší koncentrace představitelů ukrajinské národní menšiny, navzájem moc nespolupracují, v centrech jednotlivých oblastí zůstávají pospolití. Jedná se však pouze o starší generaci, která zachovává ukrajinské tradice, jazyk a kulturu i přes snahy a podporu menšin zájem o ukrajinskou kulturu ze strany mladší generace postupně upadá.

Ukrajinské obyvatelstvo prošlo tvrdou rumunizací a počet Ukrajinců v Rumunsku stále klesá. Přesto, dle sčítaní lidu za posledních několik desetiletí ukazuje, že počet ukrajinské národní menšiny přes klesající tendenci je vcelku stabilní.⁹⁾

Obrázek č. 2 - Vývoj počtu Ukrajinců v Rumunsku v jednotlivých letech¹⁰⁾

Práva ukrajinské národní menšiny v Rumunsku jsou zakotveny v legislativě a to:

• Ústava Rumunska 2003
• Evropská charta regionálních nebo menšinových jazyků, která je podepsaná, ale ne ratifikovaná
• Rámcová úmluva o právech národnostních menšin.
• Zákon o místní samosprávě № 271/ 2001
• Zákon o volbách do Poslanecké sněmovny a Senátu Rumunska №68/1992
• Zákon o vzdělávání №84/1995
• Dohoda o vztazích dobrého sousedství a spolupráce mezi Ukrajinou a Rumunskem od 2.6. 1997

Dříve v Rumunsku existovaly dvě ukrajinské politické strany, které byly později kvůli změně režimu a politiky země k nacionálním menšinám zrušeny. Nyní v Rumunsku není žádná politická strana, tvořená výhradně ukrajinskou menšinou.

• Ukrajinská národní strana 1927—1938
• Strana ukrajinských dělníků Rumunska „Osvobození“ 1929—1934 ¹¹⁾

Jako oficiální menšina v Rumunsku mají jedno stálé místo v parlamentu, které zastupuje předseda organizace Svaz Ukrajinců v Rumunsku. Nyní je to Mykola Miroslav Petreckiy. Tato organizace je také zastoupená v Radě pro národnostní menšiny, která sdružuje všechny oficiální národnostní organizace a je poradním orgánem vlády Rumunska. V každé župě, kde žije větší počet Ukrajinců je zřízen konzulát Svazem Ukrajinců v Rumunsku, který se stará o tuto menšinu. Financování organizace obstarává Rumunsko z veřejného rozpočtu. Jedná se ročně přibližně o milión dolarů.¹²⁾

Stefan Purici uvedl, že tato minorita prý v Rumunsku nevytváří žádné sociální ani kriminální problémy. Dále nám prozradil, že ukrajinská menšina má dvě politické strany, jednoho zástupce v parlamentu a je státně financovaná. Anamaria Iuga sdělila, že ukrajinská minorita je zastoupena i v rumunském parlamentu. Ana Banianschi také vypověděla, že jako oficiální národnostní menšina mají své zástupce i v rumunském parlamentu, kde je poslancem hlavní představitel již zmíněné organizace. Julia Lesca uvedla, že nemá žádný přehled o legislativě týkající se ukrajinské národnostní menšiny v Rumunsku.

Jednoznačně můžeme říci, že práva ukrajinské menšiny na území Rumunska jsou pevně zakotvená v legislativě a nedochází v této oblasti k žádné diskriminaci ze strany státu. Pokud jde o řadové občany Rumunska, neobjevili jsme nevraživost či zášť k této národnostní menšině. Ukrajinští Rumuni svých práv plně využívají v podobě svého zástupce v parlamentu a vytvářejí národně etnické spolky, školy, média a náboženské organizace. Ukrajina s Rumunskem jedná o právech svých krajanů a prosazuje jejich zájmy, ale většina obyčejných Ukrajinců o této problematice nemá žádný přehled.

V letech 1948–1951 docházelo k obnovení a reformě školství pro národní menšiny, poté co byly od roku 1918 postupně uzavírány. Bylo zavedeno povinné studium v rodném jazyce na prvním stupni základních škol. V tomto období existovalo na území Rumunska 116 ukrajinských škol a 4 lycea. V roce 1956 bylo dokonce vytvořeno speciální oddělení na Filologické fakultě Univerzity v Bukurešti, které připravovalo a zaškolovalo pedagogy v ukrajinském jazyce. Tyto instituce se tak staly centrem ukrajinské pospolitosti. Odehrávalo se zde mnoho náboženských a jiných svátků a oslav. S nástupem socialismu však dochází k hromadnému rušení ukrajinský škol a lyceí a možnost dalšího studia v rodném jazyce na univerzitách.

Nyní je v rumunské ústavě ukotveno právo na výuku v rodném jazyce pro národnostní menšiny. Jsou zde ale jisté mezery, které neumožňují efektivní výuku. Výuka v rodném jazyce není povinná a školy, anebo alespoň třídy vznikají pouze v případě většího zájmu. V Rumunsku existuje pouze jedno lyceum, které umožňuje studium v ukrajinštině od základní do střední školy. Jedná se o lyceum T. H. Ševčenka ve městě Sighetu Marmației (Marmarošská Sihoť). Jinak je výuka zpřístupněná v rumunských školách, pokud se na daném území nachází větší komunita Ukrajinců. Je zde umožněná výuka několika předmětů v ukrajinštině, a to ukrajinský jazyk a literatura. Problémem této výuky je to, že se většinou odehrává až po klasické výuce v rumunštině, která je pro všechny a následně jen pro zájemce v národním jazyce. Toto řešení není šťastné jak ze strany vyučujících, tak žáků. Většinou se ukrajinština bere jako druhý jazyk a žáci dávají přednost spíše angličtině nebo jinému světovému jazyku, o kterém si myslí, že následně využijí více. ¹³⁾

Dosáhnout vysokoškolského vzdělání v ukrajinském jazyce je nyní možné na třech rumunských univerzitách. A to na Univerzitě v Bukurešti na Fakultě cizích jazyků a literatury, Katedra slovanských jazyků a literatury, kde je sekce ukrajinského jazyka. Následně na Suceavské (Sučavské) univerzitě Štefana čel Marje a Univerzitě Babeș-Bolyai ve městě Cluj-Napoca (Kluž). Dohromady v těchto univerzitách studuje v ukrajinštině 10–15 studentů ročně. Příslušníci ukrajinské národní menšiny v Rumunsku mohou také bezplatně studovat na Ukrajině. ¹⁴⁾

Všichni naši respondenti představující rumunské Ukrajince byly vcelku skeptičtí, co se školství týče. Iura Cinar nám řekl, že velkým problémem školství je především nezájem ze strany minority. Rodiče nechtějí dávat své děti do ukrajinských tříd, jelikož jim výuka ukrajinštiny připadá zbytečná. Samotné děti výuku ukrajinštiny berou jen jako další předmět navíc, který dle nich není potřebný, protože se necítí být Ukrajinci. Uvedl, že rumunská vláda v rámci podpory ukrajinské menšiny upravila počty žáků ve třídě. Dle rumunských standardů je zapotřebí, aby ve třídě bylo přinejmenším 25 studentů, a pro otevření ukrajinské třídy postačí jen 12 studentů. Vasile Ardelean byl skeptický co se týče otázky jazyka a vzdělání, především pokud jde o budoucnost, jelikož zájem nového pokolení je malý, přestože ukrajinské školy, respektive třídy jsou pro ně dostupné, není o ně tak veliký zájem. Uvedl však, že v jejich obci se pár dětí v těchto třídách učí. Ana Banianschi nám o školství sdělila, že mají ukrajinské gymnázium, do kterého chodí poměrně dost dětí.

Otázka školství je dle nás velice palčivým problémem. Dříve bylo studium v ukrajinském jazyce zakazované minulým režimem, školy byly zavírány a ničeny. Nyní se rumunská vláda snaží, co nejvíce podporovat vzdělání v národnostních jazycích, a dokonce děla ústupky, aby tyto školy mohly fungovat. Je zde však nedostatek kvalifikovaných učitelů a materiálů jako jsou učebnice v ukrajinském jazyce. Zavedený systém je zde velice neefektivní a zastaralý. Myslíme si, že největším problémem je nízký zájem ze strany ukrajinských Rumunů tyto školy navštěvovat a malá podpora od ukrajinské vlády, která tomuto tématu nevěnuje skoro žádnou pozornost.

V Rumunsku jsou dvě organizace, které zaštiťují ukrajinskou národní menšinu. Největší a nejstarší je Svaz Ukrajinců v Rumunsku (SUR), který byl založen 14.2.1990 v Bukurešti. Jedná se o neziskovou, nevládní organizaci se statusem právnické osoby vycházející ze zákona № 246/2005, která se stará o práva národních menšin. Svaz Ukrajinců v Rumunsku je členem Světového kongresu Ukrajinců, Evropského kongresu Ukrajinců, Ukrajinské světové koordinační rady a Ukrajina – Svět. Hlavním předmětem činnosti je ochrana práv etnické příslušnosti, jazyka a kulturního a náboženského projevu rumunských Ukrajinců. Zaštiťuje kulturní tradice a společné zájmy etnické menšiny v Rumunsku a vede aktivní politiku v rozvoji a obnově národní svébytnosti. Zastupuje zájmy rumunských Ukrajinců v rumunském parlamentu. Tato organizace vydává několik periodik a pořádá rozličné kulturní akce v rámci sdružování rumunských Ukrajinců a vzájemné interakce mezi majoritou a minoritou. Mají pobočky v každém kraji v Rumunsku, kde je více koncentrovaná ukrajinská národní menšina. Pobočky se nacházejí v Aradu, Botoșani, București (Bukurešti), Caraș-Severinu (Karaš-Severinu), Cluj-Napoci (Kluži), Galați, Iași (Jassy), Maramureși (Maramureši), Satu Mare, Suceavě (Sučavě), Timișu a Tulcey (Tulče).

Druhou poněkud menší a mladší organizací je Nacionální fórum Ukrajinců, která byla založena v červnu 2009 v Suceavě (Sučavě). Tato organice byla založena z důvodu nespokojenosti práce Svazu Ukrajinců v Rumunsku. Jelikož si mysleli, že organizace u Bukurešti je až příliš vzdálená a je potřebná taková organizace, která je v centru ukrajinské národnostní menšiny. ¹⁵⁾

Unie ukrajinské mládeže Rumunska je nevládní organizace zastupující společné zájmy mladých lidi v Rumunsku. Tato organizace zastupuje ukrajinskou národní menšinu v Rumunsku i celosvětově například se účastnila Světového kongresu ukrajinských mládežnických organizací (SKUMO). Dále se zapojili také do projektů jako jsou Fórum ukrajinských mládežnických organizací, Mládežnický lídr SKUMO, Ukrajinská politika a Média očima mládeže.

Obrázek č. 3 Unie ukrajinské mládeže Rumunska ¹⁶⁾

Když jsem se ptali na SUR Any Banianschi, tak je s jejich prací velice nespokojená. Zástupce ve vládě se prý o rozvoj komunity vůbec nestará a uvedla, že je podle ní je celá organizace vedena lidmi, kteří nejeví zájem o rozvoj a pakují si kapsy pro sebe. Konstatovala, že jednou za čas udělají jen nějakou menší akci spíše proto, aby ukázali že něco dělají a kvůli fotografii v novinách, ale skutečný zájem z jejich strany nevidí. Vasile Ardelean se také zmínil o organizaci Ukrajinců v Rumunsku a pověděl nám, že se aktivně stará o ukrajinskou minoritu, že pořádá různé kulturní akce a má své pobočky na více místech v Rumunsku.

Dle našeho názoru jedinou organizací, která skutečně pracuje a stará se o národnostní menšinu ukrajinských Rumunů, je Svaz Ukrajinců v Rumunsku. Přesto, že s jejich činností nejsou všichni spokojeni, tak ve většině věcí týkající se této minority se angažují oni. Nacionální fórum Ukrajinců existuje od roku 2009, ale nemohli jsme najít, co vlastně od té doby udělali. Nenašli jsme ani jejich webové stránky, kde by měli budoucí plány a akce. Pokud jde o Unii ukrajinské mládeže Rumunska, tak jsme mimo toho, že navštěvují World Congress of Ukrainian Youth Organizations, nenašli další předměty jejich činnosti. Respektive na sociální síti Facebook mají příspěvky pouze, když se koná tento kongres.

V Rumunsku vychází pět periodik, které jsou vydávané Svazem Ukrajinců v Rumunsku pro ukrajinskou národní menšinu. Organizace má vlastní nakladatelství, kde každý měsíc vydává troje noviny a dva časopisy. V novinách jsou obvykle zaznamenané nejdůležitější události, které se týkají ukrajinské národní menšiny v Rumunsku jako svátky, festivaly a soutěže.¹⁷⁾

• Noviny Svobodné slovo (Вільне слово) vydávané od roku 1990. Jedná se o kulturní a vzdělávací periodikum, vydávané v ukrajinštině.
• Noviny Ukrajinský posel (Український вісник) vydávané od roku 1993 v ukrajinštině.
• Noviny Curierul ucrainean, které jsou vydávané pouze v rumunštině.
• Časopis Zvoneček (Дзвіночок) vydávaný od roku 2007 v ukrajinštině. Jedná se o dětský časopis.
• Časopis Náš hlas (Наш Голос) vydávaný od roku 1991 v ukrajinštině. Jedná se o literární časopis, ve kterém publikují své básně autoři z ukrajinské diaspory, ale také známe ukrajinské básně. Je zde také hodně informací o ukrajinských tradicích, legendách a kultuře. (RENDJUK, T. H. Ukrajinci Rumuniji: nacionaľno-kul´turne žittja ta vzajemovidnosyny z vladoju. (Українці Румунії: національно-культурне життя та взаємовідносини з владою. (Ukrajinci Rumunska: národně - kulturní život a vztahy s vládou].) [online]. [cit. 2019-05-20]. Dostupné z: http://history.org.ua/LiberUA/978-966-02-5826-6/978-966-02-5826-6.pdf))

Obrázek č. 4 - Časopis Zvoneček¹⁸⁾

Tyto časopisy jsou k dostání v každé z poboček Svazu Ukrajinců v Rumunsku, není tedy možné je fyzicky získat nikde jinde. Na webových stránkách organice jsou veškeré výtisky k přečtení online včetně archívu, kde je možné nalézt i starší výtisky na jednom místě. Někteří lidé, ale nejsou spokojeni s obsahem, který je publikován. Myslí si, že jsou zde publikované pouze pochvalné články pro rumunskou vládu a organizaci a zcela chybí kritický náhled na situaci Ukrajinců v Rumunsku.¹⁹⁾

Stefan Purici se zmínil, že je několik publikací v mateřském jazyce, které si Ukrajinci sami vydávají a jsou dostupné i online. Když jsme se ji ptali Any Banianschi na vydávaná periodika tak nevěděla, že nějaká jsou, nebo nám neporozuměla na co se přesně ptáme.

Iura Cinar uvedl, že je málo literatury vydávané v ukrajinštině, a i když existují periodika, které vydává SUR, je těžké se k nim dostat, pokud nejste členem nějakého ukrajinského spolku či nenavštěvujete ukrajinskou obec. Co se týče dalších médií tak nám sdělil, že ukrajinština v rádiích a televizi vůbec není. Ukrajinsky tak můžou mluvit pouze v rámci obce, jelikož na všech úřadech musí používat rumunštinu.

Julia Lesca o periodikách v ukrajinštině slyšela, ale nikdy žádné nečetla.

Pokud jde o rozhlasové vysílání jsou dostupné pouze na regionálních stanicích a ne plošně. Každý týden vychází 15–20minutový pořad v ukrajinštině ve městech Cluj-Napoci (Kluž), Timișoara (Temešvár), Reșița (Rešice) a Iași (Jasy). Televizní stanice v ukrajinštině v Rumunsku není. Jediným pořadem, kde se může ukrajinština vyskytnout je na televizní stanici TVR-2, která vysílá program „Společně do Evropy“, který je určený pro národní menšiny v Rumunsku. ²⁰⁾

Co se týče jazyka jedná se o velice zajímavý kulturní prvek. Ukrajinská národní menšina si jazyk zachovala. V ukrajinských vesnicích v Rumunsku je dvojjazyčné pojmenování ulic a s ukrajinštinou se může komunita setkat i ve školách a v médiích i když omezeně. Jednoznačně můžeme říci, že i přes snahy starší generace zájem o ukrajinštinu upadá a mladá generace ukrajinsky spíše nemluví nebo ji využívá velice málo. V každé oblasti, ve které Ukrajinci žijí je jazyk velice odlišný a rumunština jakožto majoritní jazyk na něj má velký vliv. Jazyk je také poznamenaný tím, odkud Ukrajinci na dané území přišli. Například v dialektu starší generace je spoustu slov přejato z maďarštiny a je velice podobný zakarpatskému nářečí, které se od normální ukrajinštiny velice liší. Postupně do ukrajinštiny začaly pronikat rumunská slovíčka například k rumunskému slovu se přidala ukrajinská koncovka – aty např.: rumunské slovo myslet – a gândi, ze kterého vzniklo gânduvaty. Dialekty jsou v každém regionu natolik odlišné, že si jejích zástupci nemusí ani porozumět. Například ve vesnici Valea Vișeului se rukavice řeknou rukavici a ve vesnici Crasna tapalagi nebo strýc ve Valea Vișeului je ujako a v Crasna leľo. Přesto, že někteří etničtí Ukrajinci ani ukrajinsky nemluví, není to pro ně rozhodujícím prvkem své identifikace a stále se tedy považují za Ukrajince. ²¹⁾

Vasile Ardelean sdělil, že s jazykovou stránkou je to složité, jelikož sice mluví ukrajinsky, ale jedná se spíše o jakýsi dialekt, který ne všichni ovládají dokonce ani v jeho generaci. Říkal, že je to lepší, co se týče mluveného slova, ale pokud jde o psaní a čtení většina dává přednost rumunštině, protože ukrajinštinu tolik neovládají.

Iura Cinar nám sdělil, že se ukrajinština stále udržuje, ale ve velice změněné podobě. Tento dialekt vznikl z huculštiny, maďarštiny, staroslověnštiny a rumunštiny je tedy velice specifický. Aktivní používání tohoto dialektu, ale stále upadá. Ukrajinsky mluví především starší generace a mladí nemají zájem se tento jazyk učit, jelikož jim připadá cizí a za Ukrajince se vůbec nepovažují.

Jazyk je jedním z charakteristických prvků ukrajinské národnostní menšiny v Rumunsku. Vyvíjel se zde a formoval v závislosti na oblasti, kde se nejvíce koncentrovali ukrajinští Rumuni. Je tak plný specifických slov a výrazů. Stalo se tak z důvodu prolínání ukrajinského a rumunského jazyka. Dle výpovědí respondentů a přečtené literatury však zjišťujeme, že dochází k jeho vymírání. Ukrajinštinou nyní převážně hovoří pouze starší generace této etnické skupiny. Mladší generaci již přijde zbytečné se jej učit a udržovat tuto tradici. Úzce s tím souvisí i média pro ukrajinské Rumuny, která jsou zde mimo několika periodik málo zastoupená. Jelikož jsou periodika vydávaná pouze jednou organizací, vznikají pochyby o tom, že jsou nestranná.

Ukrajinská národní menšina v Rumunsku se odlišuje od rumunské majority svým náboženstvím. Náboženskou otázku zde zaštiťuje převážně pravoslavná a řeckokatolická církev.

Pravoslavná církev neboli ortodoxní církev je křesťanská církev, jejíž obřad je byzantský. Jedná se o starobylou východní církev, která vznikla v roce 1054 po tzv. Velkém schizmatu. Tehdy se jednotná křesťanská církev rozdělila na západní (katolickou) a východní (ortodoxní). Uznává svrchnost konstantinopolského patriarchu.²²⁾ Mezi ukrajinskou národní menšinou v Rumunsku má právě tato církev největší zastoupení. Pravoslavný ukrajinský vikariát byl obnovený v roce 1990 v Sighetu Marmației (Marmarošské Sihoti). Tvoří jej 25 farností a zaštiťuje až 52 tisíc věřících. Jurisdikčně spadá pod Patriarchát rumunské pravoslavné církve.²³⁾ Rumunští Ukrajinci, kteří vyznávají pravoslaví, se řídí juliánským kalendářem na rozdíl od pravoslavných Rumunů, takže všechny svátky slaví jindy. Například Vánoce slaví 7. ledna, na rozdíl od Rumunů, kteří je slaví 24. prosince.²⁴⁾

Řeckokatolická církev je katolická církev, která má liturgii byzantského obřadu. Spolupracuje s Římskokatolickou církví a uznává svrchnost papeže. Vznik této církve můžeme datovat roku 1596, kdy se odštěpila od pravoslaví.²⁵⁾ Tato církev mezi ukrajinskou národní menšinou v Rumunsku převažovala především v Banatu (Banátu) a Maramureşi (Maramureši). Řeckokatolická církev v Rumunsku byla v roce 1948 zrušená komunistickým režimem a následně byla sloučená s rumunskou pravoslavnou církví. V roce 1996 byl obnoven Ukrajinský vikariát řeckokatolické církve v Rădăuți (Radovtsi) v okresu Suceava (Sučava). Nyní má 19 farností z čehož 5 farností je v Bucovině (Bukovině), 5 v Maramureși (Maramureši), 7 Statamarku a 2 v Banatu (Banátu) dohromady jde o 6 tisíc věřících. ²⁶⁾

Potom co se v roce 1963 zrušily ukrajinské školy, byly kostely jediným místem, kde Ukrajinci mohli mluvit mateřským jazykem. Byla to tehdy velká centra etnické pospolitosti a důležitá součást kulturního života. I na církev však měla násilná rumunizace vliv a ukrajinština pomalu mizela i z kostelů. Nyní je na většině míst vedena bohoslužba v rumunštině nebo alespoň dvojjazyčně. Jazyk bohoslužby velice záleží na konkrétní vesnici a na tom, zdali kněz ukrajinštinu ovládá. Nejvíce se bohoslužby v ukrajinštině zachovaly na severu na hranicích s Ukrajinou. ²⁷⁾

Všichni respondenti zastupující rumunskou majoritu uvedli, že jsou zde jisté odlišnosti oproti co se týče náboženství. I když přesně nespecifikovali, jaké přesně. Rumunští Ukrajinci náboženství považují za jednu z nejdůležitějších věcí. Velice důležitou pro ukrajinskou obec je dle Any pravoslavné náboženství. Říkala, že mají ukrajinského kněze a bohoslužby a kázaní je vedeno v ukrajinštině. V kostelech se ukrajinská menšina setkává každou neděli a při svátcích. Vánoce slaví 7. ledna dle juliánského kalendáře. Vasile Ardelean nám sdělil, že církev je velice důležitou součástí ukrajinského kulturního života, kde se lidé mohli vždy setkávat bez obav a že v předešlém režimu to bylo jedno z mála míst, kde se ukrajinská menšina mohla vůbec scházet. Pokud jde o bohoslužby řekl, že je vede v rumunštině jednak kvůli tomu, že je to pro něj lepší a zároveň, že mu tak všichni rozumí i ti, kdo ukrajinsky nemluví. Kázaní, ale vede dvojjazyčně jak v ukrajinštině, tak i v rumunštině. Iura Cinar také zdůraznil důležitost církve a pravoslavného náboženství, které se zde udrželo, dle ukrajinské tradice. Sdělil nám, že bohoslužby jsou vedeny ve staroslověnštině a kázaní v ukrajinštině. I zde je viditelné, že i přes uchování pravoslavné víry s ukrajinskou tradicí poměrně se liší její praktikování. V každé vesnici to může být jinak. Nejvíce to záleží potom na tom, jak samotný kněz ovládá ukrajinský jazyk. Julia Lesca není nijak nábožensky založena, a tak nenavštěvuje ukrajinské kostely, ale ví o tom, že v Rumunsku jsou.

Dle naších rozmluv s respondenty ukrajinských Rumunů vyplývá, že náboženství považují za jeden z nejdůležitějších prvků své komunity. Návštěvy bohoslužeb a kostelu vždy stmelovali tuto minoritu v Rumunsku, díky němu přetrvávají ukrajinské tradice a slavení svátku.

V některých ukrajinských vesnicích v Rumunsku se stále zachovávají ukrajinské tradice a klasické slavení svátků. I když tyto zvyky se stále více vytrácejí, jelikož mladá generace o ně nemá takový zájem. Na vesnici Valea Vișeului se dodnes slaví velké svátky dle tradic. Například o Vánocích chodí koledníci od domu k domu a zpívají ukrajinské koledy a také nové koledy složené autory z ukrajinské diaspory. Dle tradice mladí kluci nosí vertep (betlémy) a zpívají koledy a dospělí muži, kteří převážně slouží církvi, vytváří sbory a chodí do každého domu po dobu tří dnů v průběhu tří vánočních svátku. Tomu se přezdívá „Stara koleda“. Na Nový rok se chodí od domu k domu a vinšuje se (krátké básničky s přáním všeho nejlepšího do nového roku). Na svátek sv. Eudokii (14. 3.) ženy sejí nové plodiny. Na Velikonoce po mši se děti shromažďují u kostela a zpívají vesňanky (tradiční ukrajinské velikonoční koledy) a ženy tancují chorovod (tradiční skupinový tanec, který se tančí v kruhu). Na sv. Jurija slavený 23. 4. kluci pálí pneumatiky a různý šrot.²⁸⁾ Ana Banianschi vystupuje v pěveckém ukrajinském sboru, se kterým jezdí po zemi a reprezentuje ukrajinskou národnostní menšinu. Ukrajinskou hudbu označila za jeden ze specifických prvku národnostní menšiny. Pan Iura Cinar co se týče kulturního života, vedeného organizací SUR zhodnotil, že je to stále stejné. Zpívají se stejné písničky pro stejné publikum, recitují se stejné básně a jsou stejné programy. Ukrajinci v Rumunsku stále více a více rumunizují a ztrácejí zájem. Zbytku, kterému na ukrajinském sebeuvědomění záleží, se upíná alespoň ta tyto akce.

V župě Maramureș (Maramureš) vesnici Vișeu de Sus je také aktivní pěvecký sbor, kde vystupují všichni bez rozdílu věku a pohlaví. Zpívají písně dle básni Tarase Ševčenka a tento sbor je pro ně velice důležitý, jelikož se v něm shromažďují již několik desítek let. Tento sbor jezdí na soutěže a reprezentuje ukrajinskou národnostní menšinu a také se pravidelně setkávají i se jinými ukrajinskými sbory v Rumunsku.²⁹⁾

Ve městě Temešvár je Ukrajinský národní dům. Důležitým symbolem ukrajinské příslušnosti je také nošeni vyšyvanok. Jedná se o tradiční ukrajinskou košili, která je součástí ukrajinských krojů. Lidé ji však poslední dobou nosí běžně jako projev ukrajinského patriotismu. V Rumunsku se vyšyvanky nosí na zvláštní příležitosti o svátcích, ve sborech či do kostela. Na Facebookové stránce Ukrajinci v Rumunsku 18. 5. kdy je mezinárodní den vyšyvaky se objevovaly fotografie rumunských Ukrajinců, na kterých v nich byli oblečeni. Ve vesnici Vișeu de Sus si dokonce svoje vyšyvanky sami vyrábějí, a to od jednoduchých vzoru na látce po ozdobné ornamenty, které se předávají z generace na generaci.³⁰⁾

Každý rok se ve městě Sighetu Marmației koná Mezinárodní festival ukrajinských koled. Který zaštiťuje SUR. Tento festival má tradici již přes dvě desítky let. Představují se v něm ukrajinské koledy, tradice a obřady spojené s ukrajinskými Vánoci. Na tento festival pravidelně jezdí všechny sbory a ukrajinské národní menšiny v Rumunsku. Festival obvykle začíná v ukrajinském pravoslavném kostele, dále je pak průvod v kostýmech celým městem a následně koncert koled. Tohoto festivalu se účastní i zástupci z Ukrajiny.³¹⁾

Obrázek č. 5 - Mezinárodní festival ukrajinských koled³²⁾

Obrázek č. 6 - Mezinárodní festival ukrajinských koled³³⁾

Myslíme si, že ukrajinští Rumuni jsou si vědomi své etnické příslušnosti a jsou na ni hrdí. I přes dlouhé utlačování několika režimy, si stále uchovávali své tradice pro další generace. I přes značný pokles zájmu mladé generace, zde stále můžeme najít klasické slavení svátků, ukrajinskou hudbu a řemeslo. Velký vliv na kulturu má náboženská tradice, která ukrajinské Rumuny odlišuje od majority. Je zde snaha o zachování spolku a reprezentace minority nejen v Rumunsku, ale i mezinárodně.

U výzkumu jsme používali naše tři výzkumné otázky, které máme uvedené ve stejnojmenné kapitole. Dále jsme respondentům pokládali doplňující otázky, které nám pomohli lépe se zaměřit na kulturní prvky (jazyk, školství, spolky, média, rozdíly), které jsme chtěli zkoumat.

Chtěli jsme oslovovat respondenty, kteří se touto problematikou (ukrajinskou minoritou v Rumunsku) nezabývají a jsou například z hlavního města Rumunska, ale tito lidé nám většinou odpověděli, že o Ukrajincích nic neví nebo nás odkázali na svého známého, kteří se tím zabýval. Pár z oslovených lidí nám napsalo, že mají tušení, že Ukrajinci u nich v zemi žijí a dokázali i lokalizovat místa, které obývají. Hodně z nich zmiňovalo Tulceu (Tulču) a Sucevu (Sučavu). Tato kategorie respondentů nás odkázala dál na jejich odbornější kolegy, kteří se o Ukrajince v Rumunsku zajímají. Jim jsme poté zaslali otázky a čerpali od nich.

Jako první respondentka nám odpověděla Anamaria Iuga prostřednictvím portálu Researchgate. Napsala nám, že rumunské Ukrajince zná, konkrétně Huculi, že žijí v severní části Rumunska, hlavně na Bukovině a také v Maramureși (Maramureši). Dále nám sdělila, že ukrajinská minorita je zastoupena i v rumunském parlamentu. Okrajově se zmínila o tom, co je pro komunitu specifické. Jazyk, tradice, náboženství, hudba, ale to je prý rozdílné od jednoho regionu k druhému. Například mezi hudbou v deltské oblasti a oblasti Bukoviny. Nakonec nám řekla, že byla ve vesnici v severní části Bukoviny a byla znepokojena ekologickými znalostmi.

Naším dalším respondentem, který s námi komunikoval je Stefan Purici. Napsal nám, že ukrajinská menšina je pro Rumuny důležitá, jako každá jiná menšina, která představuje 65–70 tisíc lidí z celkového počtu 20 milionů obyvatel Rumunska. Tato minorita prý v Rumunsku nevytváří žádné sociální ani kriminální problémy. Dále nám prozradil, že ukrajinská menšina má dvě politické strany, jednoho zástupce v parlamentu, několik publikací v mateřském jazyce, které jsme na internetu našli i my a dále, že je menšina státně financovaná. Ohledně specifik u rumunských Ukrajinců nám napsal, že mají specifickou hudbu a některé jejich zvyky jsou odlišné od Rumunů, také zmínil, že mají poměrně intenzivní kulturní život. Nezapomněl se zmínit ohledně náboženství a napsal nám, že někteří Ukrajinci jsou řečtí katolíci, jiní jsou ortodoxní, ale najdou se tam i protestanti. Je to různorodé. Ptali jsme se, jestli jsou mezi Rumuny a Ukrajinci kulturní rozdíly, to nám pan Stefan napsal, že nejsou. Zajímalo nás, zda mají Rumuni příležitost se spojit s touto komunitou prostřednictvím některé asociace. Na tuto otázku nám odpověděl, že ano, a to prostřednictvím Svazu Ukrajinců v Rumunsku, na kterou nám poslal odkaz, kde jsme zjišťovali další informace a sháněli respondenty. Podle názoru pana Stefana rumunští Ukrajinci nejsou cizinci, ale nejsou zcela asimilovaní. Jsou členy společnosti, kteří se považují za Rumuny ukrajinského etnika. Pokud jde o jazyk tak většina z nich používá pro domluvu denně ukrajinštinu. Zajímalo nás, jaké jsou vztahy mezi majoritou a minoritou a dozvěděli jsme se, že vztahy jsou normální a existují zde kooperativní vztahy a existuje postoj přijetí etnických rozdílů.

Protože nám paní Anamarie nebyla ochotna poskytnout více informací, tak máme jenom díky panu Stefanovi a jeho zkušenostem a znalostem jen jeden náhled na to, jak Rumuni berou Ukrajince. Zatím to vypadá tak, že Rumuni tuto minoritu berou jako lidi sobě rovné. Odlišují akorát jazyk, intenzivní kulturní život a odlišnost ve slavení některých svátků. Jazyk se ale pomalu vytrácí, protože jak jsme si zjistili, ukrajinštinou (ukrajinským dialektem) mluví spíše starší generace a malé děti se mezi sebou dorozumívají rumunštinou.

Anu Banianschi jsme taktéž oslovili prostřednictvím telefonu. Mluvili jsme spolu ukrajinsky, ale náš rozhovor byl náročný, jelikož její dialekt se lišil a občas jsme si tolik nerozuměli. Neměla na nás moc času a neprojevila zájem, abychom ji opět kontaktovali, i když nám to přímo neřekla, rozvor náhle ukončila a zdálo se nám, že by již nebylo vhodné ji opětovně kontaktovat.

Mluvili jsme spolu o školství, sdělila nám, že mají ukrajinské gymnázium, do kterého chodí poměrně dost dětí. Co se týče, jazyka říkala nám, že doma běžně mluví ukrajinsky i s některými svými přáteli. Když jsme mluvili o mladé generaci, říkala, že je to velice individuální a záleží na rodině, jestli je vedou k používání jazyka či nikoli. Konstatovala, že děti již tolik ukrajinsky nemluví a raději používají rumunštinu, ale zná i pár výjimek. Ukrajinštinu nejvíce používají ve škole a při kulturních akcích, kde zpívají a recitují ukrajinské básně. Když jsme se ji ptali ohledně vydávaných periodik tak nevěděla, že nějaká jsou, nebo nám neporozuměla, na co se přesně ptáme.

Říkala, že v jejich vesnici žije spoustu Ukrajinců a sama se za Ukrajinku považuje. Vystupuje ve zpěváckém ukrajinském sboru, se kterým jezdí po zemi a reprezentuje ukrajinskou národnostní menšinu. Ukrajinskou hudbu označila za jeden ze specifických prvku národnostní menšiny. Velice důležitou pro ukrajinskou obec je dle Any pravoslavné náboženství. Říkala, že mají ukrajinského kněze a bohoslužby a kázaní je vedeno v ukrajinštině. V kostelech se ukrajinská menšina setkává každou neděli a při svátcích. Vánoce slaví 7. ledna dle juliánského kalendáře. Říkala, že s rumunskou majoritou udržují velice dobré vztahy a nemají mezi sebou žádné konflikty. Když jsme se ptali na SUR, tak s jejich práci je velice nespokojená. Zástupce ve vládě se prý o rozvoj komunity vůbec nestará a uvedla, že je dle ní celá organizace vedena lidmi, kteří nejeví zájem o rozvoj a pakují si kapsy pro sebe. Konstatovala, že jednou za čas udělají jen nějakou menší akci spíše proto, aby ukázali, že něco dělají a kvůli fotografii v novinách, ale skutečný zájem z jejich strany nevidí. Zklamaně přiznala, že ukrajinská vláda o minoritu v Rumunsku vůbec nejeví zájem a úplně na ně zanevřela.

Kněze Vasile Ardeleana jsme kontaktovali telefonicky a vedli jsme s ním ze začátku polostrukturovaný rozhovor, ale již od začátku se velice omlouval, že jeho ukrajinština není moc dobrá (což ve skutečnosti nebyla pravda) a tak jsme raději přešli na strukturovaný rozhovor a on nám jen zodpověděl několik otázek. Jelikož je to kněz, ptali jsme se ho na to, jak vede bohoslužby a jak je církev důležitá pro ukrajinskou obec.

Sdělil nám, že církev je velice důležitou součástí ukrajinského kulturního života, kde se lidé mohli vždy setkávat bez obav a že v předešlém režimu to bylo jedno z mála míst, kde se ukrajinská menšina mohla scházet vůbec. Pokud jde o bohoslužby, řekl, že je vede v rumunštině jednak kvůli tomu, že je to pro něj lepší a zároveň, že mu tak všichni rozumí i ti, kdo ukrajinsky nemluví. Kázaní, ale vede dvojjazyčně jak v ukrajinštině, tak i v rumunštině. Zmínil se také o organizaci Ukrajinců v Rumunsku a pověděl nám, že se aktivně stará o ukrajinskou minoritu, že pořádá různé kulturní akce a má své pobočky na více místech v Rumunsku. Vypověděl také, že jako oficiální národnostní menšina mají své zástupce i v rumunském parlamentu, kde je poslancem hlavní představitel již zmíněné organizace.

Pokud jde o otázku jazyka a vzdělání byl skeptický, co se týče budoucnosti, jelikož zájem nového pokolení je malý, přestože ukrajinské školy, respektive třídy jsou pro ně dostupné, není o ně tak veliký zájem. Uvedl však, že v jejich obci pár děti se v těchto třídách učí. S jazykovou stránkou je to složité, jelikož sice mluví ukrajinsky, ale jedná se spíše o jakýsi dialekt, který ne všichni ovládají dokonce ani v jeho generaci. Říkal, že je to lepší, co se týče mluveného slova, ale pokud jde o psaní a čtení většina dává přednost rumunštině, protože ukrajinštinu tolik neovládají. Věděl o tom, že SUR vydává několik periodik v ukrajinštině a sdělil, že je jednoduché, pokud člověk chce se k těmto periodikum dostat. O vztahu mezi ukrajinskou minoritou a rumunskou majoritou mluvil jen v kladech a pozitivech. Obě etnika spolu žijí v harmonii a nejsou mezi nimi žádné konflikty. Sám se považuje za Ukrajince, který má silný vztah k Rumunsku a považuje ho svým domovem.

Pan Vasile Ardelean (kněz) si nebyl jistý svojí ukrajinštinou, a proto nám dal kontakt na pana Iuru Cinara a tím nám velice pomohl, protože nám pan Iura dal velice cenné informace. Domlouvali jsme se s ním telefonicky ve formě polostrukturovaného rozhovoru.

O vztahu Rumunů s národnostní menšinou Ukrajinců, nám Iura řekl, že oba národy spolu vycházejí velice dobře. Od rumunské majority necítí žádnou diskriminaci nebo nenávist naopak jsou ve vřelém vztahu a nepanuje zde žádné napětí. Národnostní menšina Ukrajinců má dokonce značnou podporu ze strany Rumunska. Jak finanční, tak i kulturní. Naopak když jsme mluvili o vztahu mezi ukrajinskou menšinou v Rumunsku a Ukrajinci a Ukrajinou jako takovou sdělil nám, že tento vztah tak dobrý není. Ukrajinská vláda má prý jiné priority než to, aby se starala o povědomí o ukrajinské menšině v Rumunsku a podporovala jejich sebeurčení a náležitost k Ukrajině. Dokonce nám sdělil, že na Ukrajině panuje diskriminace rumunské menšiny, protože neumí dobře ukrajinsky.

Když jsme se ho ptali, zda se cítí spíš jako Ukrajinec nebo Rumun odpověděl nám, že v srdci se cítí být Ukrajincem, ale také se považuje za Rumuna, jelikož se tam narodil a strávil tam celý svůj život. Všeobecně si myslí, že je rozdíl mezi ukrajinskými Rumuny a Ukrajinci, uvedl: „Jsme starodávní Ukrajinci, kteří zde žijí po staletí a již jsme se oddělili od naší „matky“.“.

Pokud jde o jazyk, sdělil nám, že se ukrajinština stále udržuje, ale ve velice změněné podobě. Tento dialekt vzniknul z huculštiny, maďarštiny, staroslověnštiny a rumunštiny je tedy velice specifický. Aktivní používání tohoto dialektu, ale stále upadá. Ukrajinsky mluví především starší generace a mladí nemají zájem se tento jazyk učit, jelikož jim připadá cizí a za Ukrajince se vůbec nepovažují. Je málo literatury vydávané v ukrajinštině, a i když existují periodika, které vydává SUR, je těžké se k nim dostat, pokud nejste členem nějakého ukrajinského spolku či nenavštěvujete ukrajinskou obec. Co se týče dalších médií tak nám sdělil, že ukrajinština v rádiích a televizi vůbec není. Ukrajinsky tak můžou mluvit pouze v rámci obce, jelikož na všech úřadech musí používat rumunštinu.

Řekl nám, že velkým problémem je i školství, a to především kvůli nezájmu ze strany minority. Rodiče nechtějí dávat své děti do ukrajinských tříd, jelikož jim výuka ukrajinštiny připadá zbytečná. Samotné děti výuku ukrajinštiny berou jen jako další předmět navíc, který dle nich není potřebný, jelikož se necítí být Ukrajinci. Uvedl, že rumunská vláda v rámci podpory ukrajinské menšiny upravila počty žáků ve třídě. Dle rumunských standardů je zapotřebí, aby ve třídě bylo přinejmenším 25 studentů, a pro otevření ukrajinské třídy postačí jen 12 studentů.

Velice důležitá je dle pana Cirana církev a pravoslavné náboženství, které se zde udrželo, dle ukrajinské tradice. Sdělil nám, že bohoslužby jsou vedeny ve staroslověnštině a kázaní v ukrajinštině. Co se týče tradic, které dodržuje tak nám řekl, že jen ty, které se týkají náboženství jako Vánoce (Rizdvo) a Velikonoce. Na Rizdvo ve vesnici prý chodí Stará koleda, která je pozůstatek starých ukrajinských obyčejů. Jinak prý žádných stejných tradicích neví.

Co se týče kulturního života pan Cirana uvedl, že je to stále stejné. Zpívají se stejné písničky pro stejné publikum, recitují se stejné básně a jsou stejné programy. Ukrajinci v Rumunsku stále více a více rumunizují a ztrácejí zájem. Zbytku, kterému na ukrajinském sebeuvědomění záleží, se upíná alespoň ta tyto akce. Pan Cirana to nakonec zhodnotil tak, že má lepší život v Rumunsku, než kdyby žil na Ukrajině a je rád za to že tam je i když se nepovažuje za Rumuna.

Obrázek č. 7 - pan Iura se svou ženou

Se sháněním respondentů z Ukrajiny jsme měli veliký problém. Ptali jsme se několika desítek lidí, ale nikdo neměl ponětí o tom, že je v Rumunsku nějaká větší komunita Ukrajinců. Nevěděli, že se jedná o oficiální menšinu, která má svoje zastoupení ve vládě ani o tom, že se identifikují jako Ukrajinci. Nikdy o nich neslyšeli v televizi ani nečetli žádné články. Většina uvedla potom, co jsme jim o menšině vyprávěli, že je za Ukrajince považují vzhledem k tomu, že mluví ukrajinsky, mají školy a slaví stejně svátky. Jediná respondentka, která je z Ukrajiny a má přehled o rumunské menšině byla Julia Leascu, která nyní trvale žije v Rumunsku, ale pochází z Kyjeva.

Julii Lescu jsme kontaktovali prostřednictvím Facebookové stránky Ukrajinci v Rumunsku. Komunikovali jsme tedy přes zprávy, kam jsme ji poslali otázky a ona nám na ně následně odpovídala. Do Rumunska se přestěhovala před několika lety kvůli práci a před tím, než se tam rozhodla jet, o žádné ukrajinské menšině nevěděla. Když se přestěhovala, snažila se o kontakt s Ukrajinskou menšinou. Uvedla, že když konkrétně hledala nějaké informace o Ukrajincích v Rumunsku, nebyl to velký problém, ale nejedná se o komunitu, kterou znají všichni. Uvedla, že na Ukrajině každý ví, že je nějaká minorita v Čechách, Itálii, Španělsku či Polsku, a to jenom proto, že se do těchto zemí jezdí za prací. Říkala, že je smutné, že nikdo neví o tak početné menšině přímo na hranicích s Ukrajinou. Přesto, že se s pár Ukrajinci v Rumunsku stýká, nikdy prý nenavštívila oblasti, kde žije početná ukrajinská menšina. Ví však, že početná menšina je na severu Rumunska v župách Maramureš (Maramureș) a Sučava (Suceava). Pokud jde o legislativu týkající se ukrajinské minority, prý o tom nemá žádný přehled. Co se týče vztahu mezi Ukrajinci a Rumuny uvedla, že jsou naprosto tolerantní. Jediné, s čím se setkala, bylo několik poznámek kvůli její přízvuku. Žije v Rumunsku několik let a aktivně již používá rumunštinu. Ukrajinsky mluví pouze s rodinou a pár přáteli z ukrajinské národní menšiny. O periodikách v ukrajinštině slyšela, ale nikdy žádné nečetla. Není nijak nábožensky založena, a tak nenavštěvuje ukrajinské kostely, ale ví o tom, že v Rumunsku jsou. Je velice aktivní na stránkách Ukrajinci v Rumunsku a snaží se informovat o této minoritě i sdílením článku a svoji hlavní stránku na Facebooku. Uvedla, že se jedná o Ukrajince, kteří si zaslouží pozornost ze strany Ukrajiny, a povědomí o nich by se mělo rozšířit.

Hlavním cílem této práce bylo zjistit, jak se vnímá ukrajinská menšina v Rumunsku, jaké vztahy panují mezi rumunskou majoritou a ukrajinskou minoritu a jaké povědomí mají Ukrajinci o zmíněné minoritě v Rumunsku.

Ukrajinská národnostní menšina v Rumunsku je třetí největší minoritou v této zemi. Ukrajinci jsou si dobře vědomí své etnické příslušnosti a jsou na ní náležitě hrdi. Přesto, že počet Ukrajinců v Rumunsku stále klesá a část se již plně asimilovala mnoho z nich stále udržuje ukrajinskou tradici. Rumunští Ukrajinci mají své školy, média, jazyk, náboženství a kulturu. Někteří Ukrajinci dokonce ani nemluví ukrajinsky, ale stále se za Ukrajince považují a hlásí se k tomuto etniku. Svoji národnost prezentují jak v Rumunsku, tak i na mezinárodních festivalech prostřednictvím národnostních skupin a ansámblu. Bohužel zájem o tradice a udržení komunity má především starší generace a mladí lidé se vnímají spíše Rumuny. Někteří představitelé ukrajinských Rumunů jsou tak skeptičtí, co se týče budoucnosti této minority.

Rumunská majorita o ukrajinské minoritě má přehled. Ví, že tato minorita má své zastoupení v parlamentu a že vláda poskytuje ze státní kasy financování jejich činnosti a rozvoj. Zmiňovali se i o organizaci Svaz Ukrajinců v Rumunsku, která ukrajinskou menšinu zaštiťuje. Mohou určit místa, kde žijí a jejich specifika. Nejčastěji vyzdvihovali jazyk, náboženství, hudbu a tradice, čímž se od sebe komunity nejvíce liší. Přesto že se zde najdou nějaké rozdíly obě komunity se plně respektují a mají spolu velice vřelé vztahy.

Ukrajinci bohužel nemají žádný přehled o svých krajanech v Rumunsku. Běží občané, kteří si tyto informace cíleně nevyhledávají netuší, jak velká menšina v Rumunsku žije, že mají svoje zastoupení ve vládě ani že si stále udržují ukrajinské tradice a jazyk. O Ukrajincích v Rumunsku tak především mají přehled lidé, kteří s nimi spolupracují jako spřátelené školy či národnostní spolky, které jsou více seznámení s problematikou národnostních menšin v Evropě. I když zde není velká podpora ze strany Ukrajiny, rumunští Ukrajinci mohou bezplatně studovat na ukrajinských univerzitách.

• Obrázek č. 1 - Procentuální počet Ukrajinců v Rumunsku, KOKAISL, Petr. Pestrá Evropa: Ukrajinci v Rumunsku [online]. [cit. 2019-05-20]. Dostupné z: http://pestraevropa.hks.re/2017/ukrajinci_v_rumunsku/
• Obrázek č. 2 - Vývoj počtu Ukrajinců v Rumunsku. Dostupné z: http://pestraevropa.hks.re/2017/ukrajinci_v_rumunsku/pocty-ukr-rom.png
• Obrázek č. 3 - Unie ukrajinské mládeže Rumunska. Dostupné z: https://ukrainiansinmd.files.wordpress.com/2014/10/mars-vyshyvanok.jpg
• Obrázek č. 4 - Časopis Zvoneček. Dostupné z:https://karpaty.news/sites/default/files/styles/800/public/news/photo/dzvinichok07.jpg?itok=OCyP94ds
• Obrázek č. 5 - Mezinárodní festival ukrajinských koled Dostupné z:http://knukim.edu.ua/wp-content/uploads/2016/01/EqyuERHGOK8.jpg
• Obrázek č. 6 - Mezinárodní festival ukrajinských koled. Dostupné z:http://hromada.hu/2017/nom_137/foto/cv_1_1.jpg?fbclid=IwAR2gPztX__snMSomSa8LtU6gnSUihVZckxRHvvU6R4Thyj4HbS3MzyfmUXA
• Obrázek č. 7 - pan Iura se svou ženou. Získáno z aplikace Whatsapp

HRIN´, Krina. Ukrajinci Rumuniji. Žittja za kordonom. (Українці Румунії. [Життя за кордоном. Ukrajinci Rumunska. Život za hranicemi].) [online]. [cit. 2019-05-20]. Dostupné z: https://petrimazepa.com/ukrainci_rumunii_zhittya_za_kordonom?fbclid=IwAR1aubyH8Gcz5Qg03Kb5R9lCHcZiUBEqXnZLHfM23TJmc90PGrWZAWNDYFc

HUDZYK, Klara. Ukrajinci v Rumuniji. (Українці в Румунії. [Ukrajinci v Rumunsku].) [online]. [cit. 2019-05-20]. Dostupné z: https://day.kyiv.ua/uk/article/cuspilstvo/ukrayinci-v-rumuniyi

KOKAISL, Petr. Geografie náboženství. Vyd. 2. V Praze: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 2015. ISBN 978-80-213-2551-7.

KOKAISL, Petr, Tereza AIŠMANNOVÁ, Tereza BRAUNSBERGEROVÁ, et al. Pestrá Evropa: Italové v Chorvatsku, Poláci v Rumunsku, Rusíni na Ukrajině, Rusíni (Lemkové) v Polsku, Rusíni v Srbsku, Ukrajinci v Rumunsku, Turci v Makedonii, Turci v Rumunsku, Krymští Tataři. Praha: Nostalgie, 2017. ISBN 978-80-906207-6-6.

MIROSLAV, Mr. Nicholas Petretchi. Ukrainians in Romania [online]. [cit. 2019-05-20]. Dostupné z: https://multicult.ro/index.php?option=com_content&view=article&id=19&Itemid=188&lang=en

MUNTEANU, Pavel. UNIREA ÎNSEAMNĂ CONSENS INTERETNIC: Ukrajinci z Rumunska. Ukrajinci v Rumunsku [online]. [cit. 2019-05-31]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=1WZLFdiTYR0

RENDJUK, T. H. Ukrajinci Rumuniji: nacionaľno-kul´turne žittja ta vzajemovidnosyny z vladoju. (Українці Румунії: національно-культурне життя та взаємовідносини з владою. (Ukrajinci Rumunska: národně - kulturní život a vztahy s vládou].) [online]. [cit. 2019-05-20]. Dostupné z: http://history.org.ua/LiberUA/978-966-02-5826-6/978-966-02-5826-6.pdf

Řeckokatolická církev [online]. 20. 12. 2014 [cit. 2019-08-29]. Dostupné z: https://www.aktualne.cz/wiki/domaci/reckokatolicka-cirkev/r~700eab90885e11e490f70025900fea04/

ŠTIRBEC', Chrystyna. Vidznačennja Mižnarodnoho dnja ridnoji movy u Bucharesti. (Відзначення Міжнародного дня рідної мови у Бухаресті. [Oslava Mezinárodního dne mateřského jazyka v Bukurešti].) [online] Radio România Internaţional, 28. 2. 2019. [cit. 2019-05-20]. Dostupné z: https://www.rri.ro/uk_uk/Відзначення_Міжнародного_дня_рідної_мови_у_Бухаресті-2594740

Ukrajinci v Rumuniji. (Українці в Румунії. [Ukrajinci v Rumunsku].) [online]. [cit. 2019-05-20]. Dostupné z: https://romania.mfa.gov.ua/ua/ukraine-ro/ukrainians-in-ro

Ukrajins´ka diaspora v Rumuniji. (Українська діаспора в Румунії). [Ukrajinská diaspora v Rumunsku].) [online]. [cit. 2019-05-20]. Dostupné z: http://buktolerance.com.ua/?page_id=8

Ukrajins´ka diaspora v Rumuniji. (Українська діаспора в Румунії). [Ukrajinská diaspora v Rumunsku].) [online]. [cit. 2019-05-20]. Dostupné z: http://chas.cv.ua/politics/36478-ukrayinska-daspora-v-rumunyi.html

Ukrajins´ki polityčni partiji v Rumuniji. (Українські політичні партії в Румунії. [Ukrajinské politické strany v Rumunsku].) [online]. [cit. 2019-05-31]. Dostupné z: https://studopedia.com.ua/1_273942_ukrainski-politichni-partii-v-rumunii.html

V Siheti (Rumunija) vidbuvsja Mižnarodnyj festyval´ ukrajins´koji koljadky. (В Сігеті (Румунія) відбувся Міжнародний фестиваль української колядки. [V Marmarošské Sihoti (Rumusnku) se konal Mezinárodní festival ukrajinských vánočních koled].) [online]. [cit. 2019-05-31]. Dostupné z: https://www.uur.ro/index.php/uk/evenimente-uk/171-v-siheti-rumuniia-vidbuvsia-mizhnarodnyi-festyval-ukrainskoi-koliadky

YURIYCHUK, Yuriy. Ukrainian minority in Romania: Problems of national identity preserving [online]. [cit. 2019-05-20]. Dostupné z: https://web-a-ebscohost-com.infozdroje.czu.cz/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=3&sid=b9c176b5-5f02-4737-9a55-bbb3a11e070a%40sdc-v-sessmgr03



Počet shlédnutí: 62