SVĚDKOVÉ JEHOVOVI - OSOBNÍ ŽIVOT JEJICH ČLENŮ V ČR A POLSKU

Šárka Ehlová, Matěj Velič, Elizaveta Vasekina

Kdo jsou to vlastně Svědkové Jehovovi? Taktéž označováni jako „Jehovisté“, což sami považují za hanlivé označení. ¹⁾ Jedná se o křesťanské náboženské hnutí s více, než 8,6 milionem aktivních členů ve 240 zemích světa ²⁾. První zmínky sahají až do druhé poloviny 19. století, ale na území Česka se objevují na přelomu 19. a 20. století. Členové Svědků Jehovových jsou známí především jejich misijní činností, vírou ve zkázu světa nebo odporu vůči krevní transfúzi, očkování atd. Dalším a pro většinu lidí mimo komunitu neznámým tématem je jejich osobní, a hlavně manželský život spojený s výchovou dětí. A právě tímto společenským okruhem se zabývá tato práce. Obsahuje podrobný popis samotného náboženského hnutí a převážně způsob, jakým probíhá výběr budoucího partnera a následná výchova dětí v České republice v porovnání s Polskem.

Jak už je zmíněno v úvodu, téma výzkumné práce se zaobírá manželským životem spojeným s výchovou dětí. Cílem bude seznámit veřejnost o způsobu výběru budoucího partnera ze strany komunity a následným založením rodiny včetně výchovy vlastních dětí. Jedním z důležitých bodů je přesvědčit se, zdali je striktní řídit se pouze biblickými principy a naukami, nebo záleží více na individuálním rozhodnutí jedince. Dále se práce zaobírá alternativami, které mají děti v jehovistických rodinách a proč nemohou slavit běžné svátky jako narozeniny, Vánoce a Velikonoce. K zjištění nám pomohou naše výzkumné otázky, které použijeme jako prostředek pro získání podstatných informací a následně podle nich vytvoříme celkovou práci.

Dochází u stoupenců náboženského vyznání Svědků Jehovových k ovlivňování při výběru životního partnera ze strany komunity, a jak probíhá následná výchova dětí v těchto rodinách na příkladu České republiky a Polska.

1. Jaký je vliv komunity na výběr partnera a výchovu dětí?
2. Jaký mají Svědkové Jehovovi celkový postoj k založení rodiny?
3. Čím se řídí při výchově dětí a jakým způsobem samotná výchova probíhá?
4. Jaký je postoj stoupenců Svědků Jehovových k neslavení svátků (narozeniny, Vánoce, Velikonoce)?

• O dané tématice svátků jako jsou Vánoce nebo Velikonoce se zmiňuje Vojtěch Engelhart v knize, Kdo jsou Svědci Jehovovi?³⁾ V kapitole Křesťanské zvyky. Pojednává se zde o svátcích, které Svědci Jehovovi neslaví, jelikož tvrdí, že jejich základ pochází z pohanských zvyků. Také by podle Jehovy neměli oslavovat jeho narození, nýbrž smrt, jelikož přesné datum narození Ježíše stejně není známo. Vojtěch Engelhart zpochybňuje tvrzení Svědků Jehovových, v domněnce špatného vyložení Bible. A považuje některá jejich tvrzení za „cynické pokroucení pravdy“.

• V článku Vývoj společenství Svědků Jehovových⁴⁾ z roku 2009 píše Zdeněk Vojtíšek o postupném proměňování společenství Svědků Jehovových. Rozebírá, jak nové společenství procházejí proměnami a postihuje je denominalizace. Většinou tento proces trvá období jedné generace, avšak společenství svědků není plně denominalizováno ani po sto dvaceti letech. Náhled na toto společenství nezlepšuje postoj svědků k lékařství a krevním transfuzím. Svědkové Jehovovy jsou také v mentální izolaci, která nepřispívá vztahům s okolím. Spolek utrpěl v předchozích letech několik skandálů, které taktéž neprospěly jeho popularitě. Možná proto je dnes vstup do společenství méně náročný. Závěrem autor píše, že denominace spolku Svědků Jehovových není nijak vzdálená a brzy bude spolek součástí běžně přijímaných náboženských společností.

• Diplomová práce Davida Kropáčka Rodičovství a výchova v rodině Svědků Jehovových⁵⁾, vypráví o vztahu náboženství a rodiny, výchově dětí v konkrétním náboženství. Stejně tak autor čerpá ze zkušeností svědků Jehovových, popisuje, jaké praktiky používají při výchově a jak používají Bibli ve svých metodách při výchově. Ve svém výzkumu autor shromažďoval informace s použitím poměrně velkého množství respondentů v různých věkových skupinách. Výzkum prováděl pomocí kvantitativní metody a shromažďování informací bez interakce s informátory, a to prostřednictvím anonymních dotazníků.

• Kniha, Co Bible doopravdy říká?⁶⁾ Pojednává o tématu rodiny a manželství. Odkazuje se zde na Bibli, která radí každému členu rodiny a ukazuje jakou úlohu mu Bůh přidělil. Rodina se zde považuje za určitou organizační jednotku, která musí mít vedení. Podle Bible by měl vést rodinu muž. „Hlavou Krista je… Bůh“, a stejně tak „hlavou ženy je … muž“. (1.Korinťanům 11:3) „Manželka by měla mít ke svému manželovi hlubokou úctu.“ (Efezanům 5:33) Bible také říká, jak by se měli chovat rodiče vůči dětem a jak by měla probíhat výchova. Rodiče si musí vyhradit dostatek času pro své děti, aby se jim mohli věnovat a vyučovat je. Vyžaduje to totiž Jehova. (5.Mojžíšova 6:4-9)

• Ve své diplomové práci s názvem Svědkové Jehovovi v kontextu výchovně-vzdělávacího procesu⁷⁾ Ivana Havlová zkoumá problematiku vzdělávání související s náboženstvím. Zjišťuje, jak náboženství Svědků Jehovových ovlivňuje a případně komplikuje školní docházku. Autor zde zkoumá, kde se ve školní výuce nejčastěji objevuje problematika náboženství i Svědků Jehovových. Je to oblast Člověk ve společnosti, obor Výchova k občanství. Při zkoumání pomocí rozhovorů autor nepozoruje žádné negativní reakce od učitelů ani žáků, i když se dozvídá, že jejich náboženství nezůstává zcela bez povšimnutí. Závěrem autor podotýká, že náklonnost Svědků i učitelů předchází případným potížím při vzdělávání.

Práce byla zpracována kvalitativním výzkumem, který umožňuje hlubší výzkum problému a ponoření se do tématu. Během tohoto výzkumu probíhá vyhledávaní a sbírání informací a dat, které jsou následně analyzovány. Díky tomuto typu výzkumu bylo možné i vyhledat informátory a následně s nimi praktikovat rozhovory a sledovat jejich vyjádření a reakce. Kvalitativní výzkum používá induktivní formy vědeckých metod, hloubkové studium jednotlivých případů, nejrůznější formy rozhovorů a kvalitativní pozorování. Cílem je získat popis zvláštností případů, generovat hypotézy a rozvíjet teorie o fenoménech světa. Kvalitativní výzkum je orientován na explorování a probíhá nejčastěji v přirozených podmínkách sociálního prostředí. Plán výzkumu má pružný charakter. To znamená, že plán výzkumu se z daného základu, rozvíjí, proměňuje a přizpůsobuje podle okolností a získaných výsledků.⁸⁾

Pro kvalitativní výzkum byla určena výzkumná otázka: „Dochází u stoupenců náboženského vyznání Svědků Jehovových k ovlivňování při výběru životního partnera ze strany komunity, a jak probíhá následná výchova dětí v těchto rodinách na příkladu České republiky a Polska?“

Dále byly zvolené čtyři podrobnější podotázky:

1. Jaký je vliv komunity na výběr partnera a výchovu dětí?
2. Jaký mají Svědkové Jehovovi celkový postoj k založení rodiny?
3. Čím se řídí při výchově dětí a jakým způsobem samotná výchova probíhá?
4. Jaký je postoj stoupenců Svědků Jehovových k neslavení svátků (narozeniny, Vánoce, Velikonoce)?

Výzkum byl realizován v březnu a dubnu 2021. a během těchto dvou měsíců se nám podařilo kontaktovat čtyři naše informátory, kteří nám řekli o zvláštnostech rodiny svědků Jehovových a odpověděli na naše otázky o svátcích. Byla použita metoda rozhovoru neboli interview a čerpání z internetových a knižních publikací. Informátoři byli vybráni náhodně, tudíž pro výběr nehrálo roli pohlaví, věk či postavení ve společnosti. Vzhledem k aktuální epidemiologické situaci bylo příhodnější zvolit komunikaci přes online platformy. Komunikace s informátory probíhala převážně přes email, výjimečně telefonicky. Informátory z České republiky, konkrétně z Karlových Varů, jsme v jejich volném čase kontaktovali telefonicky. Další naše informátory z Polska jsme kontaktovali prostřednictvím e-mailu. Během komunikace bylo možné doplnit či pozměnit otázky, což přispělo tomu, že byl rozhovor flexibilnější a bylo možné lépe porozumět tématu. Telefonický rozhovor trval zhruba 50 až 70 minut. Během rozhovoru byl proveden sběr informací a byly zapsané poznámky. Všichni respondenti byli informováni, o jaké práci s nimi pohovoříme. Proto se získáním informací problémy nevznikly.

Byly použity rozhovory se čtyřmi informátory, přičemž si všichni zúčastnění přáli být anonymní. Tudíž jsme zvolili fiktivní jména, která s nimi nemají žádnou spojitost.

Upřesnění:

1. Informátor: Karolína - 21 let. Vdaná. Nyní je zaměstnaná jako uklízečka z důvodu nedostupnosti pracovních míst spojené s pandemií. Bydlí v okolí Karlových Varů, odkud i pochází.
2. Informátor: Pavel - své osobní údaje nesdělil. Pochází z Polska.
3. Informátor: Alžběta - 45 let. Žije v manželství.
4. Informátor: Marcela - 22 let. Je svobodná. Pracuje ve školství. Také bydlí v Karlových Varech.

Farmář William Miller byl po svém prozkoumání Bible přesvědčen o druhém příchodu Ježíše a vytvořil adventní hnutí. Nejpravděpodobnější období pro tento příchod vypočítal od jara 1843 do jara 1844. Po rozpadu adventního hnutí Williama Millera se toto hnutí rozdělilo do několika menších skupin. Z několika těchto skupin se následně vytvořila dvě světově významná hnutí. Hnutí adventistů a svědků Jehovových.⁹⁾

Počátky organizace svědků Jehovových se nacházejí na konci 19. století. Kdy malá skupina lidí začala zkoumat Bibli a porovnávat ji s církevními naukami. Tato skupina lidí se nazývala tzv. badateli Bible a nacházela se poblíž Pittsburghu v Pensylvánii ve Spojených státech. K těmto studentům Bible patřil Charles Taze Russell, který tehdy tuto činnost vedl taktéž byl i vydavatelem Strážné věže. Jejich hlavním cílem bylo, zastávání se učení Ježíše Krista, kterého také považují za zakladatele svého náboženství. Poznatky, co zjistili postupem času začali publikovat v knihách, novinách nebo časopise, který je dnes znán jako Strážná věž hlásající Jehovovo království.¹⁰⁾

Obrázek 1 – Časopis Strážná věz z roku 1907 ¹¹⁾

Obrázek 2 – Časopis Strážná věz z roku 2020 ¹²⁾

Obecně je za zakladatele považován Charles Taze Russel, který založil skupinu badatelů Bible. Roku 1931 dal Joseph Franklin Rutherford hnutí nový název – svědkové Jehovovi.

Badatelé Bible byli v českých zemích již před rokem 1914. První shromáždění se začala konat v Mostě od roku 1916 a roku 1932 zde bylo sdružení vážných badatelů Bible. V roce 1939 byla jejich činnost zastavena okupačními orgány. V poválečném období i přes komplikace počet svědků Jehovových stále rostl i přesto, že šlo o ilegální organizaci. Až roku 1933 získali svědci Jehovovi v ČR status registrované náboženské společnosti a jméno Náboženská společnost Svědkové Jehovovi ¹³⁾.

V Polsku jsou svědci Jehovovy poměrně rozšířeni a je k nim zde přistupováno podobně jako v ČR. Podle zveřejněných údajů polským statistickým úřadem za rok 2018, byli svědci Jehovovi třetím nejčastějším vyznáním. V současnosti oficiální internetové stránky svědků Jehovových uvádějí v Polsku 113 980 členů a 1 274 sborů ¹⁴⁾.

Obrázek 3 – Sbory Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi v ČR ¹⁵⁾

Po prostudování příslušné literatury a rozhovorů s představiteli svědků Jehovových, se nám podařilo odpovědět na naše otázky.

Rodiče už od raného dětství vštěpují dětem kladné křesťanské vlastnosti a pomáhají, aby tyto vlastnosti rozpoznaly v případném druhovi. Děti jsou napomínány, že schůzky s protějšky se považují za vhodné až po pubertě. Mladí lidé často posuzují případného manželského druha podle měřítek, která mají málo společného s tím, zda bude dobrým manželem nebo manželkou. Ti často hledí spíše na atraktivitu postavy, ale časem budou vyžadovat jiná měřítka jako například inteligenci, schopnost brát na sebe zodpovědnost, laskavost, lásku k Bohu a lidem.

Pro křesťana je velmi důležité brát zřetel na biblický příkaz, že do manželství se má vstupovat „pouze v Pánu“. (1. Korinťanům 7:39) Ten, kdo je „v Pánu“, je oddaným, pokřtěným křesťanem a účastní se obětavě stejného díla, jaké vykonával Ježíš. Ti, kteří přehlížejí příkaz, že do manželství se má vstupovat pouze v Pánu, zakoušejí často tragické následky. Rodiče by měli ukázat, jak o případném partnerovi uvažovat jako o tom, kdo se řídí stejnými mravními a duchovními zásadami jako ony a kdo jim tedy bude moci pomáhat, aby tyto zásady předávaly dětem, které budou mít¹⁶⁾.

Výběr partnera je jedním z nejzávažnějších kroků. Dobrá volba může život obohatit a učinit jej uspokojující, ale špatná volba může přinést nekončící zármutek. (Přísloví 21:19; 26:21) Má-li být štěstí trvalé, je důležité vybrat si moudře a být ochoten vzít na sebe trvalý závazek. Výběr by neměl být ovlivňován tělesnou přitažlivostí a sexuálními touhami. Tento vztah by se mohl zvrhnout v pohrdání, nebo dokonce v nenávist (2. Samuelova 13:15) Naproti tomu je možné pěstovat lásku vzájemným poznáváním a lepším porozuměním sami sebe¹⁷⁾.

Samostatný výběr budoucího partnera závisí na rozhodnutí jedince, ale měl by se řídit radami rodičů, ostatních členů komunity a hlavně tím, co říká Bible. Neměli by tudíž výběr uspěchat, ale podrobně promyslet a poradit se.

Velmi podobný názor zastává naše informátorka Marcela:

Co se týče výběru partnera, osobně si vážím rad a moudrosti zkušenějších spolu křesťanů, protože si díky nim uvědomuji, o jak důležité životní rozhodnutí se jedná. Výběr partnera nechci uspěchat, ale především zjistit, „co je skryté v srdci“ daného člověka, jak radí sama Bible. Určitě na mě má také vliv, když pozoruji manželství ostatních. Vidím, jak uplatňují biblické zásady v praxi a že jsou díky tomu šťastní, to mě ještě více motivuje se jimi řídit. Navíc, vzhledem k tomu, že jsou v naší komunitě opravdu vřelé vztahy, jsme jako rodina, nemám problém se s někým, často věkově starším, poradit, popovídat si o nějakém problému, nebo se zeptat na jeho zkušenost. (Marcela)

Zatímco pan Pavel odkazuje spíše jen na Bibli:

Jako svědkové Jehovovi považujeme Boží slovo, Bibli, za naši primární autoritu v našem životě. Každý z nás se snaží ve svém životě vést biblickými zásadami, protože věříme, že „celé Písmo je inspirováno Bohem a je užitečné“ ve všech oblastech života (2. Timoteovi 3:16). Proto ji rádi používáme. Každý z nás se při osobních rozhodnutích snaží řídit pokyny od Jehovy Boha, které najdeme v Bibli. (Pavel)

S výchovou dětí je to podobné jako u výběru partnera, ale zde to opravdu záleží jen na samotných rodičích, jaký způsob výchovy povedou.

Důkazem je i vyjádření našich informátorek:

Při výchově dětí si rodiče někdy vezmou radu od zkušenějších rodičů, ale vždy je rozhodnutí na daných rodičích a ostatní jim své názory nevnucují. (Karolína)

Ovšem jakým způsobem budou rodiče v rámci biblických zásad vychovávat své děti, je vždy osobní záležitostí dané rodiny. (Alžběta)

Na základě výpovědí se dá říci, že čeští informátoři čerpají rady z Bible i od členů komunity. Zatím co informátor z Polska přímo odkazuje na Bibli.

Zcela klidný a nijak výrazně se neliší od obecně uznávaného. Manželství je podporováno Biblí, tudíž se manželství svědků Jehovových výrazně neodlišuje od ostatních. Ale před založením rodiny, by si měli manželé nejprve uvědomit, že založení rodiny je velká zodpovědnost a je důležité být připraven. „Muž opustí svého otce a svou matku a přidrží se své manželky a stanou se jedním tělem.“ (1. Mojžíšova 2:24)

Všichni dotazovaní zastávali ohledně založení rodiny podobný názor a to, že Bible a její zákony stojí na prvním místě. Ovšem založení rodiny musí předcházet manželský sňatek. To odlišuje založení rodiny svědků Jehovových od moderních rodin. Mnozí partneři začínají vytvářet rodinu a rodit děti již před sňatkem, ale pro svědky Jehovovy je důležité založit rodinu až v manželství.

Při plánování rodiny se svědkové Jehovovi snaží zvýšit štěstí jejich i jejich manželských partnerů. Podle Bible je manželství svazkem muže a ženy; jeho vzor byl dán Bohem, který ustanovil a potvrdil tuto instituci. Manželství je počátkem rodiny. (Marcela)

Založení rodiny je důležité rozhodnutí. Děti jsou darem od Boha, a proto se v této oblasti snažíme být velmi svědomití. Rodiče mají odpovědnost se o děti starat jak ve hmotném, citovém i duchovním ohledu. Rodinu zakládáme až po vstupu do manželství. (Karolína)

Ohledně otázky založení rodiny se tedy shodli jak informátoři z Česka, tak i z Polska. Jejich výpovědi se příliš neodlišovaly.

Výchova dětí v rodinách svědků Jehovových je zcela vázána na Bibli. S čímž souhlasí dotazovaní i použitá literatura. Rodiče by měli s pomocí Bible vštípit svým dětem duchovní hodnoty a s láskou je vychovávat. (Deuteronomium 6:6, 7). Rodiče by se měli starat o fyzické potřeby dětí: jejich výživu, oblečení, bydlení, vzdělání a zdraví. Kromě toho Bible učí děti poslouchat své rodiče a respektovat je bez ohledu na jejich náboženství. (Levit 19: 32). Výchova dětí se skládá z porozumění a úplné otevřenosti. Jakékoli problémy nebo obtíže jsou řešeny za pomoci rodičů a příběhů z Bible, které učí a poskytují cenné ponaučení dětem. Všichni informátoři sdělili, že jejich rodiny měly vždy společné aktivity, jako jsou společné výlety do přírody nebo sportovní aktivity pro děti. Pro svědky Jehovovi je důležitý vztah mezi dospělými a dětmi, a tak pečlivě sledují výchovu a snaží se investovat do svých dětí jen to nejlepší v souladu s náboženstvím.

Karolína se ohledně výchovy vyjádřila takto:

Rodiče se snaží své děti vychovat tak, aby se k ostatním chovali s úctou, nikomu neubližovali a poslouchali ve všem své autority, pokud to není v rozporu s tím, co říká Bible. Ve výchově dětí se snaží také držet biblických zásad. Učí je mít morální hodnoty a znát náboženské nauky. Ale dítě se nakonec musí samo rozhodnout, jestli podle biblických zásad chce žít, nebo ne. Rodiče se snaží svým dětem nastavit určité hranice. Rodina společně mluví o Bohu, chodí na shromáždění a účastní se kazatelské služby. Zábavu si vybíráme podle biblických zásad, tak aby nebyla škodlivá. (Karolína)

S Karolínou souhlasí i vyjádření Pavla:

Každý manželský pár, který se rozhodl mít potomky, usiluje o to, aby byla jejich dětem poskytována materiální, emoční a duchovní péče. Každý z rodičů se cítí odpovědný za výchovu svého dítěte, protože to byla odpovědnost, kterou rodičům ukládal Jehova Bůh. Podle biblických zásad jsou rodiče odpovědní za své děti minimálně do dospělosti. Kromě znalostí získaných na základní škole se děti navíc učí pravidlům a zákonům obsaženým v Bibli. A taktéž odkazuje na Bibli.„ Jak vychovávat děti: 2. Timoteovi 3: 14,15, 5. Mojžíšova 6: 5,6“ (Pavel)

Dle výpovědí tedy rodiče v Polsku i v České republice drží u výchovy dětí podobný postoj.

Podle Bible byl pro rodiče den, kdy se jim narodilo dítě, obvykle dnem radosti a díkuvzdání a bylo to správné, protože „pohleď, snové jsou dědictví od Jehovy; plod břicha je odměna.“ (Ža 127;3 Jer 20;15 Lk 1;57, 58) Bible se přímo zmiňuje pouze o dvou oslavách narozenin – o faraónových narozeninách v Egyptě (18. století př. n. l.) a narozeninách Heroda Antipa (1. století n. l.) Během obou oslav se pořádala velká hostina a byla někomu projevena přízeň; v obou případech ale došlo k popravě – k oběšení faraonova vrchního pekaře v prvním případě a ke stětí Jana Křtitele ve druhém případě. (1Mo 40:18-22; 41:13; Mt 14:6-11; Mr 6:21-28) (Hlubší pochopení Písma, 2. svazek)

Čtyři důvody, proč svědkové Jehovovi narozeniny neslaví:

1) Narozeniny mají pohanský původ

Podle publikace Funk & Wagnalls Standard Dictionary of Folklore, Mythology and Legend vychází tyto oslavy z představy, že v den narozenin „mají zlí duchové a temné síly možnost napadnout oslavence“ a že „přítomnost přátel a přání všeho nejlepšího pomáhají oslavence ochránit“. Bible ale magii, věštění a spiritualismus odsuzuje. (5. Mojžíšova 18:14; Galaťanům 5:19-21) Je to vidět z příkladu starověkého Babylónu. Bůh ho odsoudil mimo jiné proto, že se jeho obyvatelé věnovali astrologii, což je forma věštění. (Izajáš 47:11-15) Svědkové Jehovovi se přehnaně nezabývají původem každého zvyku, ale když z Bible jasně vyplývá, jak se na takové věci dívá Bůh, neignorují to.

2) První křesťané narozeniny neslavili

The World Book Encyclopedia uvádí, že „slavení narozenin jakéhokoli člověka považovali za pohanský zvyk.“ A Bible ukazuje, že příkladem apoštolů a dalších lidí, kteří se učili přímo od Ježíše, by se měli řídit všichni křesťané. (2. Tesaloničanům 3;6)

3) Jediná slavnost, kterou mají křesťané pořádat, se netýká narození, ale smrti – konkrétně smrti Ježíše Krista

(Lukáš 22:17-20) podle Bible je lepší „den smrti než den narození“. (Kazatel 7:1) Na sklonku svého života měl Ježíš u Boha dobré jméno, takže se dá říct, že den jeho smrti byl důležitější než den jeho narození. (Hebrejcům 1:4)

4) V Bibli se nikde nemluví o tom, že by nějaký Boží služebník slavil narozeniny

Není to proto, že by se její pisatelé o něčem takovém zapomněli zmínit. Píše se v ní totiž o dvou oslavách narozenin. Slavili je ale lidé, kteří neuctívali Boha, a obě tyto události jsou uvedeny v negativním světle. Podobně jako jiní rodiče i svědkové dávají svým dětem najevo lásku v průběhu celého roku. Patří k tomu i dávání dárků a podnikání různých akcí s přáteli. Snaží se napodobovat Boha, který svým dětem spontánně dává dobré věci. (Matouš 7:11) Děti svědků nemají pocit, že o něco přichází, což dokládají tyto výroky: „Větší zábava je dostat dárek, když to nejmíň čekáš.“ (Tammy, 12 let) „Nedostávám sice dárky k narozeninám, ale naši mi je kupují jindy. Takhle je to lepší, protože je to pak překvapení.“ (Gregory, 11 let).¹⁸⁾

Na otázku narozenin má totožnou odpověď i naše informátorka.

Narozeniny mají pohanský původ a podle Bible je „den smrti lepší než den narození.“ (Kazatel 7:1) Až na konci života totiž můžeme říct, jestli jsme žili tak, jak se líbí Bohu, nebo ne. Při narození nemá člověk ještě žádnou pověst. Navíc, mám radši, když mi někdo dá dárek třeba nečekaně, ale hlavně, když chce, a ne z povinnosti. (Karolína)

V Bibli se nikde nepíše o oslavách Ježíšových narozenin ani narozenin nějakého Božího služebníka. Je tam pouze o dvou lidech, kteří svoje narozeniny slavili. Ani jeden z nich ale neuctíval Boha Jehovu a Bible navíc o těchto oslavách nemluví moc pozitivně. (1. Mojžíš 40:20; Marek 6:12) Bible taky neříká, kdy přesně se Ježíš narodil. McClintockova a Strongova Cyclopedi uvádí: „Den Kristovo narození nemůžeme zjistit z Nového Zákona a vlastně ani z žádného jiného zdroje.“ Kdyby Ježíš chtěl, aby jeho učedníci slavili jeho narozeniny, určitě by jim datum svého narození řekl.

Je ale jedna velmi důležitá událost, kterou první křesťané dobře znali – připomínka Ježíšovy smrti neboli „Památná slavnost“ Svědkové Jehovovi a jejich rodiny se podle pokynů Ježíše v Bibli v 22. kapitole Lukáše pilně snaží tuto oslavu slavit (Památná slavnost). Je to pro nás velmi důležitý svátek. Bible nedoporučuje slavit jiné obřady, proto nedodržujeme jiné tradiční slavnosti nebo ty, které nejsou biblického původu. (Pavel)

Sám Ježíš učedníkům řekl, kdy má tato slavnost probíhat, a taky jim ukázal, jakým způsobem. Tyto pokyny i datum jeho smrti najdeme v Bibli. (Lukáš 22:7, 19; 1. Korinťanům 11:25) Vánoce jsou oslavou narozenin a první křesťané tento pohanský zvyk nedodržovali. Bible se navíc nezmiňuje o tom, že by Vánoce slavil Ježíš nebo kdokoliv jiný.¹⁹⁾

Je třeba si uvědomit, že Ježíš dal svým následovníkům pokyn, aby si slavnostně připomínali jeho smrt, a ne jeho vzkříšení. Tuto slavnost apoštol Pavel označil jako „Pánovu večeři“ (také „Památná slavnost“) (1. Korinťanům 11:20; Lukáš 22:19, 20)

Jako Svědkové Jehovovi slavíme pouze Pánovu večeři, kterou založil Ježíš Kristus. Probíhá každý rok 14. nisanu. Tento rok jsme ji slavili 27. března. Připomínáme si zde smrt Ježíše Krista a jeho výkupní oběť, díky které máme naději na věčný život. (Karolína)

Kromě toho, jak uvádí Encyclopedia Britannica, řada velikonočních tradic má s Ježíšovým vzkříšením „pramálo společného; jsou totiž převzaté z lidových zvyků“. Vezměme si například oblíbené velikonoční symboly – vejce a zajíčka. V knize Vlastimila Vondrušky se píše: „Od pohanských dob bylo vejce symbolem života, snad právě proto se spojovalo s oslavou jara.“ A The Encyclopedia of Religion uvádí: „Zajíc byl známý jako neobyčejně plodné zvíře, a tak symbolizoval příchod jara.“

Profesor Philippe Walter, odborník na středověkou literaturu, vysvětluje, jak různé lidové zvyky pronikly do oslav Velikonoc. Napsal, že „v době, kdy se pohanskému náboženství dávala křesťanská podoba“, bylo snadné propojit motiv Ježíšova vzkříšení s pohanským svátkem, při kterém se oslavoval „přechod ze zimy, symbolizující smrt, do jara, představující život“. Toto označuje za zásadní krok začleňování křesťanských svátků do pohanského kalendáře.

Dokud byli naživu Ježíšovi apoštolové, k takovému směšování křesťanství s pohanstvím nedocházelo, protože tomu bránili. (2. Tesaloničanům 2:7) Apoštol Pavel však předpověděl, že po jeho „odchodu… povstanou muži a budou mluvit převrácené věci, aby za sebou odvedli učedníky“. (Skutky 20:29, 30) A na konci prvního století n. l. apoštol Jan konstatoval, že takoví muži už v křesťanském sboru jsou a svádí druhé ze správné cesty. (1. Jana 2:18, 26) Křesťanství tak vykročilo směrem k přijetí pohanských zvyků.²⁰⁾

Zde jsou důvody, proč svědkové tyto běžné svátky neslaví, ale nezmiňují fakt, že by jim něco vadilo. S tím souhlasí všichni naši informátoři.

Mně jako malé už byl původ a význam těchto svátků vysvětlen a nikdy mi nevadilo, že tyto svátky neslavím. (Karolína)

Tyto svátky neslavím především kvůli jejich původu, všechny mají pohanské kořeny. A pokud má někdo pocit, že naše děti o hodně přichází, můžu dosvědčit, že to tak není. Dobře jsem chápala, proč svátky neslavíme a nevadilo mi to. Stejně považuji za nejdůležitější to, že se nám rodiče věnovali a dávali nám lásku. A na to přece nemají nějaké svátky vůbec žádný vliv. (Marcela)

Osobně jsem opravdu nikdy neměla pocit, že jsem o něco ochuzená, tím, že jsme neslavili „tradiční“ svátky. (Alžběta)

Cílem práce bylo zjistit a přiblížit, jak ovlivňuje víra osobní život svědků Jehovových, a především jejich partnerský život spojen s následnou výchovou dětí ze strany komunity. A dále porovnat, jestli se tyto přístupy liší u svědků Jehovových v ČR a v Polsku.

K vytvoření práce byly použity knižní publikace a převážně internetové zdroje, mezi které patří zejména časopisy Strážná věž a Probuďte se!, jež vycházejí každé dva měsíce. Ze všech těchto zdrojů byly čerpány teoretické informace, ale praktické ze samotného života členů svědků Jehovových jsme získali pomocí čtyř našich informátorů. Každý z nich nám poskytl odpovědi na námi formulované výzkumné otázky, sloužící k upřesnění dané problematiky.

Ještě před samotným výzkumem jsme se domnívali, že k výběru partnera, výchově dětí nebo ke slavení svátků komunita zastává velkou roli v těchto životních etapách a záležitostech. Toto bylo poměrně rychle vyvráceno v okamžiku, kdy jsme se dozvěděli, že největší zásluhu v osobních životech svědků nezastává již zmíněná komunita, ale Bible. I přesto můžeme říct, že čeští svědkové jsou v určité míře komunitou ovlivňováni a sami informátoři potvrdili tuto skutečnost. Zatímco z polské strany dbají podle výpovědi pana Pavla hlavně na Boží slovo, Bibli a rady Boha Jehova.

Nesmírně důležitý je výběr budoucího partnera, se kterým by následně měli uzavřít sňatek, jež předpokládá trvání až do konce života. Považují to za jedno z nejzásadnějších rozhodnutí, které bude mít za následek šťastnou budoucnost. Rodinu lze založit pouze po vstupu do manželského svazku, nikoliv dříve. Sami manželé by měli být pevně rozhodnutí a pořádně připravení, protože dítě se nesmí vychovávat v nezabezpečené rodině. Rodiče se vždy snaží vychovat děti tím nejlepším způsobem, který radí Bible, ačkoliv jsou od malička vedeni biblickými zásadami, nakonec se sami musí rozhodnout, zdali podle nich žít nebo ne. Tento názor je shodný v obou zemích, ale v Polsku jsou k tomu vedeni mnohem efektivněji a děti se tak v dospělosti svědky stávají častěji než u nás. K otázce svátků jsme obdrželi jednoznačnou odpověď a to, že jediným svátkem, který slaví je „Památná slavnost“ (také označováno jako „Pánova večeře“ – připomínka smrti Ježíše Krista), protože ostatní mají ve svém původu pohanské zvyky a nejsou v souladu s Biblí. Bylo nám i vysvětleno, že děti nepostrádají narozeniny ani Vánoce, protože dárky dostávají průběžně a často spontánně, a tím z nich mají i větší radost, než při očekávání v určitý den. Tyto svátky slaví všichni, protože je Bible nařizuje.

Práci můžeme uzavřít tím, že žádné výraznější rozdíly mezi Českou republikou a Polskem nepozorujeme. Nejzásadnějším rozdílem je to, že v Polsku dbají hlavně na Bibli a její zásady, než na rady ze strany komunity, které mohou minimálním způsobem ovlivnit rozhodování v rodinném životě.

BENNETT N, Sean. Transcultural nursing 2010, Chapter 4 - Jehovah's Witness Culture [online] Dostupné z: http://freebooks.uvu.edu/NURS3400/index.php/ch04-jw-culture.html

Co Bible doopravdy říká?. 2019. Watchtower Bible and Tract Society of New York, Inc., Wallkill, New York, U.S.A.

ENGELHART, Vojtěch. Kdo jsou Svědci Jehovovi. 2. Olomouc: Matice cyrilometodějská Olomouc, 1992.

HAVLOVÁ, Ivana. Svědkové Jehovovi v kontextu výchovně-vzdělávacího procesu [online]. Hradec Králové, 2018 [cit. 2021-04-21]. Dostupné z: https://theses.cz/id/sz1r8s/STAG86705.pdf. Diplomová práce. Univerzita Hradec Králové, Pedagogická fakulta.

HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2

Kdo byl zakladatelem svědků Jehovových? JW.ORG [online]. [cit. 2021-5-5]. Dostupné z: https://www.jw.org/cs/svedkove-jehovovi/caste-otazky/zakladatel/

Kolik je na světě svědků Jehovových? JW.ORG [online]. [cit. 2021-5-13]. Dostupné z: https://www.jw.org/cs/svedkove-jehovovi/caste-otazky/kolik-je-svedku-jehovovych/

KROPÁČEK, David. Rodičovství a výchova v rodině Svědků Jehovových Bakalářská diplomová práce 2014 [online] Dostupné z: https://is.muni.cz/th/f4cf8/BAKALARKA.pdf

Kto sú Jehovovi svedkovia? Jehovovi svedkovia [online]. Dostupné z: https://www.jw.org/sk/#article

Náboženská společnost Svědkové Jehovovi. Religionistická encyklopedie [online]. [cit. 2021-5-9]. Dostupné z: https://rg-encyklopedie.soc.cas.cz/index.php/N%C3%A1bo%C5%BEensk%C3%A1_spole%C4%8Dnost_Sv%C4%9Bdkov%C3%A9_Jehovovi

O svědcích Jehovových; Časté otázky: Proč svědkové Jehovovi neslaví narozeniny? [online]. [cit. 2021 7. 5.]. Dostupné z: https://www.jw.org/cs/svedkove-jehovovi/caste-otazky/narozeniny/

Probuďte se! 1992; Pomozte jim moudře si vybrat [online]. [cit. 2021 6. 5.]. Dostupné z: https://wol.jw.org/cs/wol/d/r29/lp-b/101992443#h=6:0-12:612

Strážná věž hlásající Jehovovo Království 2001, Při výběru partnera se dejme vést Bohem [online]. [cit. 2021 6. 5.]. Dostupné z: https://wol.jw.org/cs/wol/d/r29/lp-b/2001364?q=výběr+partnera&p=par

Strážná věž; Měli by křesťané slavit Vánoce? [online]. [cit. 2021 7. 5.]. Dostupné z: https://www.jw.org/cs/knihovna/casopisy/strazna-vez-cislo6-2017-listopad/krestane-vanoce-bible/

Strážná věž hlásající Jehovovo Království, 2015; Jsou Velikonoce opravdu křesťanské svátky? [online]. [cit. 2021 8. 5.]. Dostupné z: https://wol.jw.org/cs/wol/d/r29/lp-b/2015165

Strážná věž - studijní vydání JW.ORG [online]. [cit. 2021-5-13]. Dostupné z:https://www.jw.org/cs/knihovna/casopisy/strazna-vez-srpen-2020

T. RUSSELL, Charles. Scan of the Cover of Watchtower magazine from 1907 [online]. [cit. 2021-5-23]. Dostupné z: https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=4393316

VOJTÍŠEK, Zdeněk. Vývoj společenství svědků Jehovových. Dingir. 2009(3).

Počet shlédnutí: 158