Interrupce v křesťanství ČR vs Polsko vs Ukrajina

Pleskačová Karolína, Límanová Eliška

Téma interrupce, laicky potraty se stalo za poslední dobu velmi probíraným tématem skrze celý svět. Jedná se o zákrok, kdy je ženě uměle a záměrně přerušeno těhotenství. Z pohledu mnoha lidí se jedná o velmi kontroverzní téma. Dnešní svět je velmi uspěchaný, lidé (nutno podotknout, že dnes už i ženy) budují kariéru do vysokého věku, čímž obvykle dochází k posunu založení rodiny. Každý stát je jinak vyspělý a mentality lidí se liší, tudíž se liší i názory na tento zákrok, s čímž souvisí i rozličné zákony, které v jednotlivých zemích platí. Velký vliv na názor týkající se interrupce může mít také příslušnost ke křesťanství. ¹⁾

Níže můžeme vidět graf potvrzující rostoucí trend průměrného věku prvorodiček v letech 2011-2020. V České republice vzrostl průměrný věk ve sledovaných letech o 0,5 roku, tedy z 29,7 na 30,2 let. V EU rostl průměrný věk rychleji, absolutně o 0,8 roku, kdy mezi lety 2011-2020 vzrostl z 30,2 na 31 let. ²⁾

Cílem této práce je pokusit se nahlédnou na interrupce v křesťanství na území států České republiky, Polska a Ukrajiny. Poukázat na názorové rozdíly, které můžou úzce souviset s tím, příslušníkem jakého náboženství jste, a jak moc svou víru vyznáváte. Velký vliv na názor ohledně interrupce má také věk, zkušenosti a to, v jakém prostředí a společnosti se člověk pohybuje, kdy speciálně na vztah věku a názoru na interrupce bylo provedeno dotazníkové šetření. Zmiňovat ve své práci budeme organizace, které se tímto tématem zabývají, ať už v jeho prospěch či naopak. A v neposlední řadě se zaměříme na potratovou turistiku. Potřebné informace jsme čerpaly z odborné literatury, jako jsou časopisy, magazíny, knihy, ale především od našich informátorů, kteří nám byli největším přínosem.

Výzkumné otázky:

• Jaký mají příslušníci křesťanství názor na interrupci v ČR, Polsku a na Ukrajině?
• Jak souvisí názory o provedení interrupce s věkem?
• Liší se úhrada za interrupci podle věku?
• Co je to potratová turistika, a jak funguje?
• Existují na území ČR a Polska instituce pro nechtěné děti?
• Existují v ČR spolky, které schvalují/neschvalují interrupce?

Složitost tohoto tématu potvrzují i rozcházející se názory a odlišné výsledky následujích dvou studií. Tématem propojení interrupcí s náboženstvím se v knize The politics of morality: The church, the state, and the reproductive rights in postsocialist Poland ³⁾ věnuje Joanna Mishtal. Ve své knize popisuje, jak změny legislativy potratů v Polsku pobouřily ženy a vedly k velkým demonstracím. Kvůli těmto demonstracím začala autorka provádět výzkum, zdali by interrupce opravdu měly být v Polsku zakázány. Výzkum prováděla s ženami i muži křesťanského vyznání a došla k výslednému mínění, že názor na interrupce je jednotný. Interrupce je záležitostí ženy, jejího doktora a také jejího přesvědčení, nezáleží na vyznání víry. Naopak k názoru, že náboženství má vliv na postoj k interrupcím došli autoři ve svém článku Interrupční chování a postoje k umělému přerušení těhotenství u českých žen - Česká gynekologie ⁴⁾,kde se zabývali různými postoji k umělému přerušení těhotenství z hlediska víry, věku a bydliště. Anonymním dotazníkem získali postoje 1011 žen ve věku 15-50 let. Respondentky zařadili do skupin podle náboženského přesvědčení a zjistili, že postoj je tím výrazně ovlivněn. Nevěřící ženy jsou liberálnější a tvrdí, že je to volba každé ženy. Ženy naopak věřící jsou až v 11 % proti interrupcím v každém případě. Z popsaných studií lze soudit, že ohledně této problematiky nepanuje jednotný názor.

Kniha Moral Injury after Abortion: Exploring the Psychospiritual Impact on Catholic Women ⁵⁾ popisuje, jaké pocity zažívají ženy po interrupci, jakožto křesťanky, pro které je tento zákrok v rozporu s jejich morálními hodnotami. Jedná se o kvalitativní výzkum zabývající se zkušenostmi 30 křesťanských žen po potratu. Cílem výzkumu je najít porozumění těmto ženám a jejich morálnímu zranění. V závěru autor došel ke strategiím a doporučením, jak těmto ženám duševně a morálně pomoci.

Problematiku ohledně interrupcí nám pomohla přiblížit kniha Interrupce v České republice: Zápas o ženská těla⁶⁾, kde se autorka zaobírá historickým vývojem interrupcí v České republice. Popisuje málo otevírané téma interrupce, kterým se v Česku moc nezaobíráme, jelikož jsou interrupce legalizovány už od roku 1957. Zajímavým faktem, o kterém se v této knize můžete dočíst je, že rozhodnutí o ukončení těhotenství na území České republiky nebylo na ženách, nýbrž na oficiální interrupční komisi která rozhodovala o tom, zda žena může interrupci podstoupit a také zkoumala důvody, proč žena chce zákrok podstoupit. Kniha se zaobírá dopodrobna diskuzemi, a politikou interrupce před změnou legislativy v 50. letech 20. století.

Tématem interrupce a užívání antikoncepce se v článku Antikoncepce a potraty v ČR a ve světě ⁷⁾ zabývá MUDr. Radim Uzel Čtenář se dozví, jak moc souvisí pokles provedených interrupcí s užíváním hormonální antikoncepce. Díky autorovi také máme možnost nahlédnout do historie, kdy byly potraty zcela zakázány, a za jejich provedení byl dokonce udělen trest smrti. Dozvíme se, jak byly interrupce postupně v zemích jako například Francie, Belgie nebo Řecko povoleny, a za jakých podmínek. A v neposlední řadě zjistíme, jak souvisí poměr mezi počtem umělých potratů a užíváním antikoncepce s pojmem vyspělý stát.

V bakalářské práci s názvem Antropologie potratu ⁸⁾ je cílem přiblížit problematiku a zjistit, jak současná moderní společnost vnímá problematiku umělého potratu. Otázkou také bylo, zda ovlivňuje víra názor na interrupci u jedinců do 30 let. - Na otázku „Ovlivňuje Vaše náboženské vyznání Váš názor na interrupci?“ odpovědělo „Ano„ 24% respondentů pod 30 let, což je menšina. Autorka se také zaměřila na celkové rozdělení interrupcí a to na umělé nebo samovolné. Za pomoci dotazníků zjistila, že o daný problém s interrupcemi se zajímají převážně ženy. Z dotazníkového šetření u autorky také vyplývá, že názor na interrupci se podle věku nemění. Závěrem tedy je, že víra neovlivňuje názor na interrupci u jedinců do 30 let.

Ve své bakalářské práci na téma Etický pohled na interrupci a její legalizaci ⁹⁾ se autorka věnuje postavení interrupcí v ČR, kdy nejdříve přibližuje základní terminologii tohoto termínu. Dále popisuje organizace, které jsou s interrupcemi spojeny, věnuje se etickému pohledu na interrupce a seznamuje čtenáře s legislativou. Letmo se věnuje historické stránce interrupcí v ČR, ale i ve světě, a v neposlední řadě polemizuje o otázce legalizace interrupcí. Autorka skrz analýzu dochází k názoru, že by si měl každý z nás utvořit vlastní pohled na interrupci a nenechat se ovlivnit okolím, protože názor většiny nemusí být nutně ten správný. Co se týče zákona o zákazu provádění interrupcí, na jednu stranu si je vědoma toho, že zákaz zákroku může vést k obcházení zákona, kdy by zákroky byly s velkou pravděpodobností prováděny neodborníky, čímž by mohlo dojít ke zdravotním komplikacím, v horším případě i úmrtí. Na druhou stranu poukazuje na hodnotu lidského života, kterou si ženy požadující zákrok nemusí často uvědomovat a zákaz interrupcí by tuto hodnotu nějakým způsobem chránil. Se samotnou interrupcí nesouhlasí, obává se však, že by změna legislativy samotnou situaci pouze zhoršila, z tohoto důvodu zastává názor nechat interrupce nadále v souladu se zákonem.

Tento výzkum vychází ze dvou výzkumných metod, převážně z kvalitativní, a částečně z kvantitativní. Kvalitativní metody využívají techniky, u kterých není zapotřebí velkého množství informátorů, a také zkoumá výzkum více do detailu, zatímco u metod kvantitativních je třeba více respondentů a výsledek je možné zobrazit za pomoci grafů, čísel, apod., ale jde pouze o strohou analýzu dané problematiky, nezkoumá dané téma detailně, což může být jejím negativem.

U kvalitativního výzkumu byli informátoři získáni metodou tzv. sněhové koule, kdy jsme jako první oslovily lidi z blízkého okolí, a ti nám následně doporučili další adekvátní informátory, kteří byli dotazováni pomocí polostandardizovaného rozhovoru, což je technika, která stojí mezi strukturovaným a nestrukturovaným rozhovorem. Výhodou polostandardizovaného rozhovoru je, že i když jsme měly předem připravenu kostru témat a otázek, tak se v průběhu rozhovorů přidávaly další, a tím jsme se dozvěděly o problematice více. ¹⁰⁾

Informátory jsme oslovovaly pomocí sociálních sítí, především přes aplikaci Messenger, a pak jsme s nimi vedly konverzaci online pomocí chatování, nebo přes videohovor. Během rozhovorů s informátory nenastaly žádné technické problémy, všichni byli předem seznámeni s tím, čeho se rozhovor bude týkat, a také ujištěni, že všechna data budou anonymizována. Nevýhodou polostandardizovaného rozhovoru bylo, že každý nebyl tak výřečný a odpovídal zcela jen na otázky, které jsme měly připravené, někdy dokonce jen jednoslovnou odpovědí, a rozhovor tak byl mdlý.

U kvantitativního výzkumu jsme použily pro sběr dat tři dotazníky, které si detailněji přiblížíme v naší vlastní práci.

První informátory jsme oslovily 1.3.2022 a rozhovory pokračovaly až do 26.4.2022, poté jsme připravily dotazníky, které jsme rozeslaly do různých Facebookových skupin a 30.4.2022 jsme měli kompletní odpovědi, proto jsme začaly pracovat s informacemi, které jsme obdržely a dávat výzkum do celku.

PASPORIZAČNÍ ÚDAJE INFORMÁTORŮ

(Jména jsou pozměněna na přání informátorů)

U Polských informátorů byla komunikace provedena pomocí chatování, kdy Julie umí plynule česky, tudíž nebyl v komunikaci žádný problém a také nám následně pomohla s překladem a komunikací s paní Agnieszkou.

Hned pro začátek přikládáme mapku religiozity Evropy a mapku znázorňující procento provedených potratů v Evropě. Zde se můžeme vidět jistou korelaci mezi křesťanstvím a potratovostí především u Polska, kde počet katolíků tvoří 80-90% obyvatelstva a procento potratů na druhé mapce je téměř nulové. Situace na Ukrajině je trošku odlišná. Zde se zastoupení věřících obyvatel pohybuje mezi 70-80% z celkového obyvatelstva, % potratovosti je však oproti Polsku vyšší, konkrétně se pohybuje mezi 20-30%. V České republice je naopak 70-80% obyvatel ateistů a % potratovosti se pohybuje mezi 11-15%.

Pokud se podíváme na Evropu jako celek, můžeme vidět, že se % potratovosti většinou pohybuje mezi 15-30% jak ve státech s vysokým zastoupením křesťanů, tak ve státech naopak s nižším zastoupením křesťanů. Nelze tedy jasně říci, že má náboženství na % provedených interrupcí enormní vliv. Specifickým případem je právě Polsko, kde minimální potratovost nemusí být způsobena pouze náboženstvím, ale značnou roli zde může hrát potratový zákon, který je v práci dále přiblížen. ¹¹⁾

KORELACE RELIGIOZITY A POTRATOVOSTI

Česká republika

Česká republika má zhruba 10 a půl milionu obyvatel (2021), z čehož se zhruba 13 % hlásí k církvi, náboženské společnosti nebo směru. Ze zmiňovaných 13 % se zhruba polovina hlásí k římskokatolické církvi. Z první tabulky je viditelné, že počet lidí hlásících se k této církvi konstantně klesá, stejně tak jako lidé hlásící se k jiné k církvi, náboženské společnosti nebo směru.

Co se týče druhé tabulky znázorňující celkový počet provedených interrupcí, v roce 1958 došlo oproti předchozích letech o nárůst v řádu desetitisíců. Tento jev mohl být způsoben schválením zákona o umělém přerušení těhotenství, který nabyl své platnosti právě v roce 1958. Od této doby počet interrupcí téměř každoročně stoupal až do 90. let, kdy v roce 1995 dosáhl nejvyšších hodnot. V roce 2000 došlo k razantnímu snížení, a od této doby již nedocházelo k zásadním výkyvům hodnot, kdy se číslo pohybovalo okolo 35 000 provedených interrupcí za rok.

Ukrajina

Ukrajina má necelých 44 milionů obyvatel (2021), z čehož se 73% považuje za pravoslavné, 9% za řeckokatolíky a 7% za ateisty. Z těch, co se považují za pravoslavné se většina (58%) hlasí k Ukrajinské pravoslavné církvi. Toto procento vzrostlo od roku 2020 o více než 10%. 25% se hlásí k Ukrajinské pravoslavné círvi Moskevského patriarchátu a zhruba 12% se hlasí k pravoslavné církvi bez uvedení patriarchátu. Na Ukrajině je interrupce legální na vyžádání v prvních dvanácti až dvaceti osmi týdnech těhotenství z různých důvodů a se souhlasem lékařské komory. ¹²⁾

Z tabulky výše je zřejmé, že potratovost na Ukrajině každoročně klesá, přestože velká většina obyvatelstva vyznává křesťanství. Klesá mimo jiné také porodnost, kterou má Ukrajina jednu z nejnižších v Evropě. Mezi hlavní důvody patří kariéra, kterou Ukrajinci řadí na 1. místo.

Polsko

Polsko má přes 38 milionů obyvatel a podle statistik je přes 32 milionů katolíků pokřtěných, ale věřících je 82% z nich. Podle statistik bylo od roku 2015 až do roku 2020 v Polsku provedeno okolo jednoho tisíce legálních zákroků, to se ale změnilo v roce 2021, kdy bylo po ustanovení nového zákona provedeno jen 107 legálních interrupcí. Rozšiřující informace o potratovosti v Polsku nejsou dohledatelné. Podle průzkumu polské organizace Federacja na rzecz Kobiet i Planowania Rodziny ¹³⁾ se v letech před tímto omezením provedlo až 150 tisíc nelegálních interrupcí ročně.

VZNIK PRÁVA NA POTRAT

Česká republika

V roce 1918 Československo převzalo rakousko-uherské zákony, které umělý potrat v rámci trestního zákoníku zakazovaly, a jeho porušení bylo trestané vězením, kdy ženě i tomu, kdo potrat vykonal hrozilo od 1 do 5 let vězení.

Malá změna trestního zákona nastala za poválečné republiky v roce 1950, kdy dle § 218 nebyl umělý potrat trestný v případě, kdy těhotenství ohrožovalo život či zdraví matky. Nově dalším důvodem pro legální provedení umělého potratu byly eugenické indikace, hrozící postižení či dědičná nemoc dítěte. Zprvu bylo legálně provedených potratů málo, postupem času jejich počet začal růst, což vedlo ministerstvo zdravotnictví k tomu, že vydalo vyhlášku obsahující seznam nemocí, při jejichž diagnostikování může být umělý potrat proveden. Mimo jiné se v roce 1953 začala vést statistika, která zaznamenávala legálně provedené umělé potraty.

Velká změna se odehrála po smrti Josefa Stalina v roce 1953, kdy v roce 1955 byly v SSSR umělé potraty legalizovány podruhé (poprvé se tak stalo v roce 1920, po pár letech však došlo k opětovnému zákazu). Po vzoru sovětského svazu se tak stalo i ve státech východního bloku, včetně Československa. Primárně v důsledku vysídlení 3 milionů českých Němců po válce v letech 1945-1957 se komunistická vláda snažila nahradit tuto chybějící populaci tím, že zavedla v roce 1956 populační komise, které měla za úkol předložit vládě řešení klesající porodnosti. Komise se snažila uvolnit podmínky umělého potratu z pouze indikací lékařských i na indikace sociální, a byla přesvědčená, že zvýšení sociální a právní pomoci těhotným ženám povede k poklesu kriminálních potratů, což povede ke zvyšování populace.

V roce 1957 byl zákon č. 68/1957 Sb. o umělém přerušení těhotenství v Národním shromáždění nakonec schválen, i přes velké množství lidí vyjadřující nesouhlas. Brzy na to vyšel ve sbírce zákonů a své účinnosti nabyl 1.1.1958. Zavedeny byly interrupční komise, které posuzovaly jednotlivé žádosti. Od této chvíle počet interrupcí rostl. V 90. letech dokonce bylo interrupcí dokonce stejně, jako porodů. Po pár letech se růst interrupcí zpomalil a situace se zcela otočila. Stejný zákon byl v roce 1986 nahrazen ještě více liberální úpravou, která s dílčími novelizacemi platí dodnes, kdy je interrupce legální do 12. týdne těhotenství, do 24. týdne s doporučením lékaře. ¹⁴⁾

Ukrajina

Před rokem 1991 se interrupce na Ukrajině řídily potratovými zákony Sovětského svazu, který byl první zemí, kde interrupce byly v roce 1920 povoleny kvůli přelomovému Nařízení o ochraně ženského zdraví. Uvádí se v něm, že tresty za provedení interrupce či úplný zákaz povede k nelegálním interrupcím, které jsou převážně velice nebezpečné z důvodu infekcí z nesterilních nástrojů a nevyhovujících podmínek. ¹⁵⁾ Brzy po tomto schválení si v letech 1922 až 1924 nechalo interrupci v Rusku provést 82 539 žen. Mezi následující země schvalující interrupce patřilo Německo a následně v roce 1936 Španělsko.

Později v roce 1936 zařadil Stalin nový návrh do nového rodinného zákoníku, který radikálně interrupce omezoval. Daly se vykonat už pouze v případě ohrožení života matky nebo kvůli závažné dědičné chorobě. Interrupce provedena nelegálně se považoval zas trestný čin. V roce 1954 byla Stalinova rozhodnutí v řešení interrupčních zákonů opět změněna, a to z důvodu nového sovětského vládce jménem Nikita Chruščov. Chruščov v roce 1954 zrušil trestní odpovědnost ženy na interrupci a interrupce se opět staly legálními. Největší množství interrupcí probíhalo v 60. až 70. letech a tím se Sovětský svaz stal zemí s největší potratovostí na světě. ¹⁶⁾

I přes vyslovení pro rozšíření práv na interrupce ukrajinským prezidentem Vlodymyrem Zelenskym se zákony na Ukrajině dodnes nezměnily.

• část 6. článku 281 Občanského zákoníku Ukrajiny stanoví, že umělé ukončení těhotenství lze provést na žádost ženy, když je těhotná až dvanáct týdnů, a v případech stanovených zákonem až dvacet dva týdnů těhotenství. Tato ustanovení jsou rovněž stanovena článkem 50 Zákona Ukrajiny „Základní zdravotnická legislativa Ukrajiny“.

• článek 284 Občanského zákoníku Ukrajiny a Zákon Ukrajiny „Základní zdravotnická legislativa Ukrajiny“ uvádějí, že poskytování lékařské pomoci osobě, která dosáhla věku čtrnácti let, se provádí na základě jejího souhlasu.

• podle Nařízení č. 423 Ministerstva zdravotnictví se operace (zákrok) umělého ukončení nechtěného těhotenství u těhotné dívky mladší čtrnácti let provádí na žádost jejích zákonných zástupců a s jejím souhlasem.

• usnesení č. 144 Vlády Ukrajiny ze dne 15. února 2006 „O provedení článku 281 Občanského zákoníku Ukrajiny“ vypočítává důvody pro potrat v období mezi dvanáctým a dvacátým druhým týdnem těhotenství.

Polsko

Jak už bylo zmíněno, jako vůbec první přestal potraty trestat Sovětský svaz v roce 1920. Stejným směrem se snažilo jít i právě Polsko, kde zákon o dekriminalizaci potratů prosazovala hlavně levicová část tehdejšího politického spektra.

V roce 1932 byl zákon legalizující interrupce po dlouhých debatách přijat a Polsko se tak stalo první státem v Evropě mimo SSSR, kde byla interrupce povolena v případě znásilnění, incestu či ohrožení zdraví matek. Zmiňovaný zákon v Polsku platil až do roku 1956 s výjimkou německé okupace během 2. světové války, kdy byl 9. března roku 1943 vydán zákon, který umožňoval provedení interrupce tzv. na požádání, bez jakýchkoli omezení. Přestože Německo v těchto letech zahrnovalo území Polska, interrupce zde byly trestány smrtí.

Po válce v roce 1956 se interrupční zákon v komunistickém Polsku vrátil ke své tehdejší podobě s menší úpravou, kdy interrupci mohla podstoupit žena, nacházející se v těžké životní situaci. S touto úpravou zákona přišla dolní komora Parlamentu Polské republiky, tzv. Sejm. Od roku 1956 začaly počet interrupcí v Polsku povážlivě stoupat. Požadavky k umožnění legálního potratu se v průběhu let často měnily. Mezi 60. a 70. lety se v Polsku začala objevovat potratová turistika, kdy sem ženy cestovaly ze zemí, kde byly interrupce hůře dostupné, např. ze Švédska.

Nejvýznamnější změna nastala koncem 80. let, kdy byl jmenován první polský papež Jan Pavel II., což vedlo k velkému vzestupu moci církve. Následně v roce 1990, když padla komunistická vláda a byla vydána vyhláška, která interrupce zpřísnila. K dalšímu, radikálnějšímu zpřísnění došlo v roce 1993, kdy byl přijat zákon, kdy bylo ze zákona odstraněna možnost interrupce v obtížných životních podmínkách. Zpřísnění bylo zapříčiněné přijetím nového zákona o plánování rodiny, ochraně lidského plodu a podmínkách umělého ukončení těhotenství za dob vlády premiérky Hanny Suchocké. Interrupce byla tedy v této době možná legálně provést pouze pokud byla těhotná žena ve vážném ohrožení života nebo bylo ohroženo její zdraví, což muselo být potvrzeno dvěma lékaři, stejně tak jako v případě nevratně poškozeného plodu. V případě incestu či znásilnění musel interrupci schválit státní zástupce.

V roce 1996 zákon opět dopouštěl interrupci ze sociálních důvodů. Zákon byl však hned v dalším roce zrušen, kdy byl Ústavním soudem uznán za neústavní. Od té doby žádné liberálnější návrhy na změnu interrupčního zákona neuspěly a nikdy neměly dostatečnou podporu velkých politických stran.

27. ledna 2021 byl zákon znovu upraven, kdy byl z možností legální interrupce vyškrtnut důvod těžkého zdravotního postižení nebo onemocnění plodu. Tato radikální úprava vedla až k desetkrát nižšímu číslu legálně provedených potratů. Polská legislativa o interrupcích je jednou z nepřísnějších v EU a Evropě obecně. ^{17) 18)}

NÁZOR PŘÍSLUŠNÍKŮ KŘESŤANSTVÍ NA INTERRUPCI

Česká republika

Jak už bylo jednou zmíněno, v České republice není žádný zákon, který by přerušení těhotenství do 12. týdne zakazoval, proto si neumíme představit, jakou svobodu volby oproti Polsku máme. U některých informátorů není odpověď jednoznačná, tedy zda-li interrupce podporují, nebo ne.

,,Já na tuhle otázku nemám jednoduchou odpověď, je to totiž hodně kontroverzní. Podle mě je mnoho způsobů, jak se tomu dá předejít.” (Michal)

,,Když si člověk například z ekonomických a nebo jiných závažných důvodů nechce dítě nechat, tak jeho rozhodnutí respektuji. Nepodporuji to, ale určitě neodsuzuji.” (Tomáš)

Naopak ženy ze starší a střední generace, jsou většinou proti potratovým zákrokům.

,,Jsem určitě proti interrupcím, dítě je zázrak a přijde mi nelidské ho odstranit ze sobeckých důvodů. Já také nejsem bohatá, ale mám 5 dětí a to bych nikdy za nic na světě nevyměnila. Je mi líto žen, které po dítěti touží, ale nemohou ho mít a pak tu jsou ženy, co dítě mít mohou, ale nechtějí a jdou následně na zákrok.” (Květoslava)

Jsou tu ale i výjimky, jako například Anna, která žije na území České republiky blízko hranic Polska.

,,S potraty do určité míry souhlasím, i když jsem křesťanka, tak každá žena by měla mít právo se rozhodovat za sebe.” (Anna)

Ukrajina

„Nesouhlasím s potraty. Z homosexuálních párů, kterých stále přibývá, dítě nevznikne. Je třeba, aby se lidé rozmnožovali a nemrhali lidskými životy.“ (Maria)

Polsko

V roce 2021 byl polským Ústavním soudem ustanoven zákon, který už ve své původní podobě povoloval interrupci pouze v případech, kdy žena otěhotněla v důsledku znásilnění, či incestu. Výjimku měly také ženy, jež těhotenství ohrožovalo na životě nebo byl samotný plod nenávratně poškozen. Upravená forma zákonu říká, že ukončení těhotenství kvůli poškození plodu, či vývojovým vadám, je v rozporu s polskou Ústavou a tedy od ledna roku 2021, je prakticky znemožněné provádění legálních interrupcí (až 98% interrupcí je zamítnuto). Informátoři byli se situací týkající se zákona o interrupcích v Polsku seznámeni a na základě toho dotazováni. ¹⁹⁾

,,Můj názor je takový, že dnes chodí dívky na potrat zbytečně, protože se toho bojí. Bojí se, že nebudou schopny dítě vychovávat a nebo, že jim to přeruší kariéru a to je podle mě hrozné. Já jsem měla první dítě v devatenácti a vím, že to byla jiná doba, ale i tak jsme měli rodinu, která nám vždy pomohla a vůbec jsem dítě neviděla jako překážku, nýbrž jako štěstí, že mohu být matkou. Pochopím, když jde o nějaké závažné narušení plodu, nebo jde o život matky, ale už se stalo několik případů, kdy byla zjištěna vada na plodu a i tak se pak narodilo dítě zdravé, jen s nějakou menší genetickou vadou.” (Agnieszka)

Julie, která spadá do mladší generace má na tento zákon ale úplně jiný pohled.

,,Z mého pohledu není interrupce nic, co by mělo být zakázané. Každá žena by měla mít právo rozhodovat o tom, zda chce dítě a nebo ne- hlavně pokud dopředu ví, zda se narodí dítě postižené. Ne všichni lidé mají prostředky a psychickou sílu vychovávat postižené dítě. Ženy nejsou stroje a neslouží jako nástroj pro rození dětí.” (Julie)

Dále jsme položily informátorům otázku, zda by kvůli dané situaci v Polsku byli schopni opustit zemi.

,,Jedním z důvodů, proč jsem Polsko opustila byl právě tento. Ze stejného důvodu odjela i má matka s mojí mladší sestrou. V Polsku je politický systém zkorumpovaný. Zbytek rodiny tam stále žije. Největším paradoxem je fakt, že nejmenovaný muž ve vládě, prosazující tento nesmyslný zákon sám děti nemá.” (Julie)

,,Určitě ne, tento zákon dává v mnoha ohledech smysl. Mladí lidé se aspoň naučí být zodpovědní a rozmyslí si, co dělají. Přijde mi, že v dnešní době chodí lidé na interrupci kvůli banalitám, například v České republice chodí mladé dívky na zákroky, i když plodu nic není a to mi přijde barbarské.” (Agnieszka)

Zákon o interrupcích v Polsku

V této části se zaobíráme názory křesťanů z příslušných zemí na problematiku ohledně zákonu o interrupcích v Polsku. Přiblížili jsme informátorům podrobnosti o tomto zákonu a odpovědi byly následující.

ČESKÁ REPUBLIKA

,,Vím o co jde, jen se o toto téma nezaobírám nějak dopodrobna, je poměrně logické říci potratu ano. Nemáš peníze, nemáš třeba místo, kde by si budoval rodinu. Jenomže na druhou stranu jaký to je, když už se tělo ženy připravuje na to být matkou. Nastartují se hormony na to být za 9 měsíců rodičem a najednou o to přijít z nějakých hloupých důvodů mi nepřijde správné. Jediný silný argument mi v tomto případě přijde znásilnění, incest a nebo nějaká velice závažná vada, co by ohrožovala život dítěte, nebo matky.” (Michal)

,,Pokud to mají jako silně věřící stát takto nastavené, tak proč ne.” (Tomáš)

,,Můj manžel je z Polska, tudíž vím o co jde a jak už jsem říkala, já jsem proti těmto zákrokům. Proto mi přijde tento zákon logický. Ptá se snad někdo toho plodu zda chce žít a nebo ne? Všichni říkají, že v Polsku není tato volba svobodná, ale dítě uvnitř ženy, to je přeci také živá bytost a nemá možnost se ani na tento svět podívat pokud se matka rozhodne pro interrupci.” (Květoslava)

,,Je špatné, že to zakazují. Proč by se měly rodit nechtěné, těžce nemocné děti? Podporuji, aby tyto zákony byly zrušeny a ženy si o svém osudu mohly rozhodovat samy.” (Anna)

UKRAJINA

„Mluvíme-li o Polsku, jsem zcela proti. Polské ženy by měly respektovat nařízení své země. Nařízení náboženství, které v jejich zemi převládá. Potrat je zločin.“ Slova informátorky Marii, která je naopak zastáncem zákazů potratů.

Úhrada interrupce

Ceny interrupcí se ve většině případů pohybují mezi 3500 – 5000 Kč. Ceny se liší na základě místa provedení, levnější interrupce se dají podstoupit v různých krajích v nemocnicích či soukromých klinikách. To vše je na rozhodnutí pacientky. Interrupce ale může být provedena zdarma a to z různých důvodů, proto je potřeba to odlišit:

1. V ČR lze ukončit těhotenství do 12. týdne z osobních důvodů. Tedy ve chvíli, kdy o to pacientka sama požádá - v této situaci je interrupce zpoplatněná.

2. Ze zdravotních indikací, kdy je žena ohrožena na zdraví či životě a nebo plod vykazuje určitý stupeň poškození je možné ukončit těhotenství až do 24 týdne. – interrupce je proplacena zdravotní pojišťovnou (pro pacientku je interrupce zdarma).

3. Po dosažení 40 let – interrupce je vždy proplacena zdravotní pojišťovnou (interrupce na žádost i zdravotní indikace).

Potratová turistika

Potratová turistika je proces, kdy ženy cestují ze země, kde jsou interrupce zakázané do země, kde jsou povolené za účelem jejího vykonání. Jak už bylo zmíněno výše v práci, v Polsku jsou legálně prováděné interrupce téměř zakázané. V lednu 2021 byl Ústavním soudem schválen zákon, který říká, že lze potrat podstoupit pouze v případě, že je těhotenství důsledkem znásilnění nebo incestu. Z tohoto důvodu volí polské ženy cestu buď ilegální, ať už v podobě potratových pilulek, které jsou však platné pouze do určitého týdne těhotenství, podstupují ilegální interrupci, která zase může být velmi nebezpečná z hygienických důvodů a mnoho žen si ji z finančních důvodů nemůže ani dovolit, nebo volí odcestování do jiné země, kde jim interrupce může být provedena bez jakéhokoli rozporu s polským právem. ²⁰⁾

Počet polských žen, které cestují za tímto účelem stoupá. Nejvíce žen cestuje do České republiky, Německa nebo Nizozemska. Hlavním důvodem, proč polské ženy nejčastěji volí Českou republiku je jazyk. Polština je stejně tak, jako čeština jazykem západoslovanským, což může být důvodem pro jisté sympatie. Nic však není tak snadné, jak se na první pohled může zdát, a i zde existuje menší nejasnost v podobě výkladu interrupčního zákona v České republice. Tento zákon říká, že umělé přerušení těhotenství nemůže být provedeno cizinkám, které nemají na území České republiky trvalý pobyt a pobývají zde dočasně. K tomuto zákonu však existují další tři výklady zastoupené ombudsmanem, ministerstvem zdravotnictví a Českou lékařskou komorou, které říkají, že se tento zákon nevztahuje na cizinky, které mají povolení k pobytu na území České republiky v rámci z jedné z mezistátních dohod. V tomto případě se jedná o členství v EU. I přes to, že z tohoto vyplývá, že interrupce provedená na území ČR polským ženám by měla být teoreticky zcela legální, prezident lékařské komory Milan Koubek v časopisu Tempus Medicorum vyjadřuje stále jisté obavy: „Za současného legislativního stavu totiž nelze předjímat, jak by který státní zástupce postupoval či jak by který soud rozhodoval v případě, že by lékař byl obviněn z nedovoleného přerušení těhotenství dle paragrafu 160 trestního zákoníku, jehož se dopustil ve vztahu k cizince, která se do České republiky dostavila pouze za účelem provedení interrupce.“ ²¹⁾ Koubek naznačuje, že on sám není proti provedení zákroku cizinkám, nemůže však zaručit, že nehrozí právní následky.

Vzhledem k tomu, jak se věci mají, několik senátorů usiluje o novelizaci potratového zákona, který vznikl roku 1986. Tento zákon by měl ochraňovat české lékaře provádějící interrupce cizinkám, klíčové však je vymazání paragrafu číslo 10 ze zákona, který zakazuje provádění interrupce v případě, že zde mají pouze přechodný pobyt. Novelizace mimo jiné obsahuje také návrh o legalizaci potratů ženám přijíždějících ze zemí mimo EU. Nicméně novelizace tohoto zákona se teprve projednává mezi lékaři, tudíž nic není 100 %.

Zájem o interrupce polských žen roste a zajistit si zákrok v cizí zemi může být mnohdy velmi náročné. Z tohoto důvodu byla v Česku 5. listopadu 2020 založena nezisková organizace Ciocia Czesia (v překladu teta češka). Organizace byla založená polskými ženami žijícími na území České republiky, které se inspirovaly od již existujících organizací v Rakousku či Německu, a má za úkol pomáhat polským ženám, které chtějí podstoupit interrupci mimo svou rodnou zemi. Ženy z organizace Ciocia Czesia už zachránily život několika matkám, kdy plod byl nenávratně poškozen, a bez zákroku by byl život matky v bezprostředním ohrožení. V březnu 2022 jsme s touto organizací navázaly kontakt přes aplikaci Messenger, kde nám poskytli odpovědi na pár otázek.

Když jsme se ptaly na číslo, kolika ženám pomáhají ročně, nedokázali nám to říci, jelikož si nevedou žádné záznamy o ženách které přijedou.

Další otázka byla, zda může žena, která podstoupila interrupci informovat o zákroku svého gynekologa v Polsku?

,,To se ženy velmi často bojí oznámit, mají strach to přiznat okolí a nevědí, jak to říci doktorovi. Máme seznam gynekologů v Polsku, s kterými informace o potratu mohou sdílet a také jim věřit. Kromě zprostředkování pomoci také zajišťujeme psychologické konzultace.” ²²⁾

Zajímavým faktem je také to, že v 80. letech se v Polsku provedlo okolo 137 tisíců potratů ročně, dnes se číslo pohybuje okolo 1000. V květnu 2021 přijelo za potratem do ČR 42 polských žen, v září téhož roku dvojnásobek, a předpokládá se, že počet bude stoupat vzhledem k vládou nově zavedenému registru těhotných žen v roce 2021. ²³⁾

Z výpovědí našich informátorů je jasně viditelné, jak se názory na potratovou turistiku mohou lišit.

„Já osobně bych jela, kdybych si dítě nechtěla nechat, ať už by byl důvod jakýkoli. Rozhodně se nikým nenechám nutit rodit. Dnes mám dvě děti a další bych nechtěla už jen kvůli situaci ve světě. Bojím se chodit poslední dobou spát, jestli se vůbec probudím.“ Takto reagovala informátorka Julča na otázku týkající se potratové turistiky.

„Když ženy nemají jinou možnost, tak si nějak poradit musí.“ Minimálně pro nás překvapující názor, vzhledem k tomu, že se jedná o informátora kněze římskokatolické církve, který na otázku ohledně názoru na zakázané interrupce v Polsku odpověděl stroze: „Pokud to tak mají jako silně věřící stát nastavené, tak proč ne.“

,,Já s potratovou turistikou moc nesouhlasím, žena by se neměla bránit tomu být matkou a i interrupce mi přijde nebezpečná, když těhotná žena musí ujet takovou dálku jen pro to, aby zákrok podstoupila, i v tom je nějaké to procento nebezpečí.” (Agnieszka)

„Mluvíme-li o Polsku, jsem zcela proti. Polské ženy by měly respektovat nařízení své země. Nařízení náboženství, které v jejich zemi převládá. Potrat je zločin.“ Slova informátorky Marii, která je naopak zastáncem zákazů potratů.

Instituce pro nechtěné děti

ČESKÁ REPUBLIKA

V České republice se ústavy rozdělují na kojenecké, dětské domovy a poté dětské domovy školského typu. Kojenecké ústavy spadají pod Ministerstvo zdravotnictví a děti zde pobývají do jednoho roku, poté pobývají v dětském domově do tří let a pro starší děti jsou dětské domovy školského typu, ve kterých mohou být do osmnácti let. V případě studia zde mohou zůstat až do dvaceti šesti let. Po dosažení tohoto věku již dospělí lidé odcházejí žít svůj vlastní život, při čemž stále mají možnost využít tzv. domů na půli cesty, kdy žijí samostatně, ale stále se mají na koho obrátit v případě, že nezvládají nějaké sociální situace. Přesto, že se domovy maximálně snaží zajistit dítěti rodinné prostředí, běžnou rodinu v podobě matky, otce a souronců to nenahradí, čehož si je stát plně vědom, a právě proto se snaží, aby se dítě mohlo co v nejkratším čase stát součástí plně funkční rodiny. ²⁴⁾

Na rozdíl od toho, náhradní rodinná péče dává dítěti možnost vyrůstat v plně funkční rodině, která má výrazný vliv na psychický vývoj dítěte. Náhradní rodinná péče se na území České republiky realizuje ve čtyřech právních režimech:

• adopcí (osvojením), kdy si jednotlivci nebo manželé mohou osvojit nezletilé dítě, které je tzv. právně volné (rodiče musí dát v tomto případě souhlas s osvojením dítěte), jsou zbaveni rodičovské povinnosti nebo byl určen nezájem rodičů o dítě soudně. Osvojitelé mají stejná práva a povinnosti vůči dítěti jako rodiče, stávají se tak zákonnými zástupci dítěte a mají rodičovskou odpovědnost k osvojenci. Podle věku osvojence se rozlišuje osvojení nezletilého/zletilého. Osvojení zletilého je v občenském zákoníku nově zavedeno a jedná se o případ, kdy osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela nebo přirozeného sourozence jiného osvojence. Zletilý osvojenec nepřijímá příjmení osvojitele.
• poručenstvím, přičemž poručníka jmenuje soud v situaci, kdy biologičtí rodiče zemřou, nebo jsou soudem zbaveni rodičovské odpovědnosti v plném rozsahu. Ve většině případů je poručník určen rodiči a je jím někdo z rodiny, či osoba blízká. Poručník má rodičovské povinnosti a podléhá pravidelné kontrole soudu. V případě, že se nenajde vhodný poručník, dítě je přiděleno do péče orgánu sociálně-právní ochrany dětí.
• opatrovnictví je forma, kdy opatrovník, který je určen soudem zastupuje zájmy dítětě, hrozí-li střet zájmů dítěte a zájmů druhé osoby, která měla dítě zastupovat. Opatrovníkem může být někdo z řad příbuzných či blízkých, pracovník církevní organizace či advokát.
• pěstounstvím, kdy dítě v pěstounské péči nemá práva biologického potomka. Právní vztah mezi dítětěm a pěstounem končí, jakmile dítě dosáhne zletilosti. Biologičtí rodiče neztrácí rodičovské povinnosti a od soudu ví, v jaké pěstounské rodině dítě vyrůstá. V případě, že budou biologičtí rodiče chtít své dítě zpět do péče a budou na to dostatečně zajištěni, soud jejich žádost zváží. Příbuzenská péče se dělí na příbuzenskou a nepříbuzenskou, přičemž právě ta příbuzenská (dítě vychovávají nejčastěji prarodiče) převažuje a je jí dávána přednost. ²⁵⁾

UKRAJINA

V roce 2016 došlo na Ukrajině k reformě ústavní péče a výchovy dětí, tedy tzv. deinstitucionalizaci, jejímž úkolem je předejít situacím, kdy by rodiče péči o své dítě nezvládali a muselo by jim být odebráno. Podstatou reformy je vytvořit vhodné podmínky a zajistit služby pro rodiny a děti, které jsou nezbytné a dostatečné pro výchovu dítěte v rodině. Jejím hlavním cílem je změna systému ústavní péče a výchovy dětí na systém, který zajišťuje péči a výchovu dítěte v prostředí rodiny nebo rodinného typu. ²⁶⁾

Nyní zde existují dva typy systémů zprostředkovávající péči o sirotky. První z nich je náhradní rodinná péče zahrnující obdobně jako u nás:

• adopci
• pěstounské rodiny
• opatrovnictví
• sirotčince rodinného typu

Druhým typem je ústavní forma v podobě pobytových vzdělávacích institucí zajišťující zdravotní a sociální ochranu.

Ještě po roce 2000 převládal na Ukrajině spíše druhý typ péče o sirotky, tedy ten ústavní. Nyní je kolem 90% sirotků vychováváno v náhradní rodinné péči, která se v průběhu let osvědčila jako ta lepší možnost, přičemž nejvíce dětí je vychováváno v rámci opatrovnické péče. Druhou nejvíce zastoupenou formou jsou pěstounské rodiny a sirotčince rodinné typu. Zde však nastává komplikace v podobě nedostatečné proškolenosti zájemců o to, stát se pěstounem, a také nedostatečná sociální podpora pěstounských rodin, což každoročně vede až k 5% poklesu dětí žijících v pěstounských rodinách či sirotčincích, v souvislosti s nevhodnými podmínkami ke studiu a dalšímu rozvoji. ²⁷⁾

POLSKO

V Polsku se zavedlo preventivní opatření, jak zamezit odebírání dětí biologickým rodičům a to prostřednictvím tzv. rodinného asistenta, který pracuje přímo s ohroženou rodinou a má pomoci stabilizovat situaci a to do té míry, aby nemuselo být přistoupeno k odebrání dítěte.

1. Náhradní péče zajišťována pomocí tzv. pěstounů se dělí na:

• příbuzenskou pěstounskou péči, kdy je dítě svěřeno do péče pokrevních příbuzných
• nepříbuzenskou neprofesionální péči, kdy péče může být vykonána jak manželi, tak i svobodnými osobami, které jsou způsobilí a nejsou příbuzní dítěte
• nepříbuzenskou profesionální péči, kdy je péče podléhající rozhodnutí soudu, výkon je zajišťován po dohodnutou dobu a to na základě smlouvy mezi starostou okresu a profesionální pěstounskou rodinou. Také je tato péče ideální pro děti mladistvé se speciálními potřebami, a nebo nepřizpůsobivými s různými zdravotními problémy či různými dysfunkcemi
• rodinné dětské domovy

Jsou to vícedětné pěstounské rodiny, které si mohou vzít do péče až 8 dětí a chod domácnosti je zajišťován pomocí finanční podpory státu.

2. Osvojení, neboli adopce:

Polská legislativa umožňuje jak osvojení jedincem, tak i společné osvojení, např. manželským párem. Osvojení dětí starších 13-ti let vyžaduje jejich souhlas s adopcí, děti mladší 13-ti let vyžadují souhlas o osvojení biologickými rodiči dítěte, pokud jsou tedy údaje o biologických rodičích známy.

3. Ústavní výchova:

• středisko péče a výchovy, zajišťuje dítěti trvalou péči a výchovu
• regionální terapeuticko-výchovná střediska, určeno pro děti se speciálními potřebami, v tomto středisku může být také maximálně 30 dětí
• preadopční intervenční centra, zde jsou umístěny děti do 1 roku, které mají špatný zdravotní stav a a vyžadují specializovanou péči a nemohou být umístěny do náhradní rodinné péče, může zde také být maximálně 20 dětí

Spolky

HNUTÍ PRO ŽIVOT ČR

Hnutí pro život je společenství lidí nabízejících řešení při nechtěném těhotenství. Spolek se snaží zabránit zbytečným interrupcím a pomáhá ženám, které se cítí být k interrupci nuceny. Společnými silami obnovují společenský respekt k nenarozeným dětem a připomínají mužům zodpovědnost. Od roku 2001 spolek organizuje každoroční pochod pro život v Praze. Pochodu se zúčastní přibližně 5000-10000 lidí. Spolek také ostře vystupuje proti prodeji potratových pilulek.

Spolek se ale také zaobírá příčinami, které dovedou ženy k interrupci. Zde je výzkum, který zkoumá hlavní ekonomicko-sociologické příčiny k podstoupení umělého potratu. Hlavní názor: Každý život, i ten nevyvinutý, je posvátný. Interrupce nesmí být legální.

HNUTÍ PRO-CHOICE (Abortion-rights movements)

Hnutí si zakládá na názoru, že každý člověk má neomezenou autonomii ke svému vlastnímu reprodukčnímu systému. Tvrdí, že embryo nelze považovat za jedince schopného samostatného života mimo tělo matky. Na rozdíl od spolku PRO-LIFE se tato skupina snaží prosazovat užívání antikoncepce a především pomáhají ženám podpořit jejich vlastní rozhodnutí. V ČR je toto hnutí reprezentováno Společností pro plánování rodiny a sexuální výchovu. Hlavní názor: Pokud není možno prokázat osobnost života (bod životaschopnosti), nemá vláda právo bránit ženám v interrupcích. ²⁸⁾

Kromě korelace náboženství s názorem na interupce, která byla analyzována v rozhovorech s respondenty jsme se rozhodly zaměřit obecně na vztah názoru na interupce a věku, k čemuž bylo využito dotazníkového šetření.

Dotazníkové šetření se skládá ze tří dotazníků, které nám pomohly odhalit, jak se mohou názory a povědomí, co se této problematiky týče, lišit s ohledem na věk respondenta. Tyto dotazníky nijak nesouvisely s vlivem náboženství na interrupce a poskytují obecnější pohled k analyzování tohoto tématu.

První z nich byl online dotazník Survio, který obsahoval otevřené odpovědi, a byl celkově detailnější. Tento dotazník byl nasdílen přes sociální sítě, konkrétně Instagram a Facebook, což vedlo k tomu, že nám odpovídala převážně skupina lidí ve věku 19-25let.

Tento dotazník zaměřený primárně na naše vrstevníky a jejich povědomí o právech těhotných žen v Polsku. Byl realizován na vzorku 100 respondentů a ukázal, že 88% z nich obecně souhlasí s prováděním interrupcí. Dále lze z dotazníku také usuzovat, že většina nesouhlasí s registrem těhotných žen zavedený v Polsku a zároveň jsou si vědomi toho, že jsou zde interrupce zakázané, ale pouze polovina z nich zná důvod. Jako nejčastější důvod, kdy s interrupcí souhlasili, lze označit znásilnění. V opačném případě, tedy nesouhlas s interrupcí vyjádřili ve spojení s finančními problémy.

Ve druhém dotazníku jsme se zeptaly 100 dívek ve věku od 18 do 30 let na otázku, zda-li znají někoho z okolí, kdo interrupci podstoupil, a jestli samy někdy interrupci podstoupily.

Třetí a poslední dotazník byl stručnější. Obsahoval pouze souhlas či nesouhlas s prováděním interrupcí. Tento dotazník jsme v tištěné podobě předaly do ordinace gynekologa v Teplicích, který dal dotazníky vyplnit pouze ženám ve věku 50+. 13)

Celkový počet respondentů byl 60, z čehož 45 žen hlasovalo pro ANO, tedy pro souhlas s interrupcemi. Zbylých 15 žen s interrupcemi nesouhlasilo. Při komparaci s prvním dotazníkem zaměřeným primárně na věkovou skupinu 19-25 let lze pozorovat značný procentuální rozdíl v otázce souhlasu s interrupcemi, jelikož věková skupina vykázala pouze 75% souhlas s tímto činem. Proto si na otázku jestli se názor na interrupce liší věkem můžeme odpovědět tak, že ANO, liší.

Cílem naší práce bylo zaměřit se na to, jak se mohou lišit názory křesťanů na interrupce ve třech různých státech jako je Česká republika, Polsko a okrajově Ukrajina. Dále, za pomocí dotazníků jsme zkoumaly, zda může být názor ovlivněn věkem, a zda se samotná úhrada zákroku může lišit na základě věku. Dále pak kam nejvíce polské ženy jezdí za potratovou turistikou, a zda vlastně na území ČR a Polska existují instituce pro nechtěné děti. Na závěr jsme zjišťovaly, zda existují spolky, které schvalují, ba naopak neschvalují interrupce. Na výzkumné otázky, které jsme si stanovily na začátku naší práce jsme byly schopny odpovědět díky našemu výzkumu a rozhovorům s našimi respondenty.

1. Jaký mají příslušníci křesťanství názor na interrupci v ČR, Polsku a na Ukrajině?

2. Jak souvisí názory o provedení interrupce s věkem?

Pro křesťany je interrupce hřích, přesto náš výzkum ukázal, že ne každý příslušník je jejím odpůrcem. Důležité je zmínit geografický aspekt, protože jak už jsme zmiňovaly v praktické části naší práce, názory a podmínky provedení související s interrupcí jsou na území Česka, Polska a Ukrajiny odlišné. Je tedy pravidlem, aby každá polská žena byla odpůrkyní interrupcí? Odpověď, která vyplynula z našich rozhovorů je NE. To, jaké zákony v Polsku platí neznamená, že je všichni podporují a řídí se jimi. Někteří křesťané na území ČR vyjadřovali jistou nestrannost, kdy dokázali najít pochopení pro provedení interrupce, jiní si stáli za tím, že by každá žena měla mít právo na své rozhodnutí. Našli se i takoví, kteří vnímají dítě jako dar a interrupci jako vraždu. Čeho jsme si během rozhovorů s našimi respondenty všimly, byly názory, jež se lišily dle věku, a na základě toho jsme si položily výzkumnou otázku. Je až jasné, že názor na zákrok může být ovlivněn věkem. Mladší lidé většinou interrupce podporují. Doba je jiná a je dokázáno, že ženy mají děti ve vyšším věku, než tomu bylo dříve. Ať už z kariérního hlediska, kdy si budují kariéru a na dítě zkrátka není čas, nebo z hlediska ekonomického, kdy pro dítě nejsou vytvořené vhodné podmínky. Naopak starší lidé, kteří měli své děti velmi brzy, interrupce odsuzují. Odkazují na rodinu, která se v těchto situacích semkne a postará se. Ekonomické hledisko tedy neberou jako relevantní důvod k zákroku. Dnešní generaci považují za lehkomyslnou a nezodpovědnou. Názory se liší. Jsou ovlivněny náboženstvím, věkem, ale i tím, kde žijeme.

3. Liší se úhrada za interrupci podle věku?

Cena interrupce se liší na základě toho, kdy a kde je provedena. Do 12. týdne těhotenství je interrupce zpoplatněna, a není nutné udávat důvod. Pokud v průběhu těhotenství nastanou zdravotní potíže a žena je v ohrožení života nebo je poškozen plod, těhotenství je možné přerušit do 24. týdne, a je hrazeno pojišťovnou. Pokud je žena starší čtyřiceti let, je jí interrupce proplacena, ať už je důvod jakýkoli. Pouze v tomto případě souvisí věk s cenou interrupce.

4. Co je to potratová turistika, a jak funguje?

V další otázce jsme se věnovaly potratové turistice. Polské ženy nejčastěji cestují do Česka, Německa a Nizozemska. Důvodem, proč si ženy ve valném případě vybírají ČR je jazyk. Podobnost polského a českého jazyka vyvolává v polských ženách jistou důvěru vůči naší zemi. Potratová turistika by nefungovala tak, jak funguje bez neziskové organizace Ciocia Czesia, která pomáhá polským ženám interrupci zrealizovat. Otázku jsme trošku rozvedly a ptaly se informátorů z Polska, ČR a Ukrajiny, jaký na potratovou turistiku mají názor. Opět se vytvořily dva tábory, z nichž jeden s potratovou turistikou souhlasil, a druhý ji odsuzoval.

5. Existují na území ČR a Polska instituce pro nechtěné děti?

Nechtěné děti tu vždy byly, jsou a budou. Znění zákona může vypadat v každém z těchto tří států jinak, ve výsledku však mají stejný cíl. Ve všech třech státech se snaží maximálně předejít situaci, kdy by dítě mělo být odebráno biologickým rodičům.

6. Existují v ČR spolky, které schvalují/neschvalují interrupce?

V České republice existuje hned několik spolků či organizací, které se zabývají interrupcemi. Mezi ty, které jsou však nejvíce viditelné řadíme například Hnutí pro život nebo Hnutí PRO-CHOICE. Hnutí pro život je organizace, která se snažím potratům předejít. Pomáhá ženám, které nečekaně otěhotní a nejsou si ohledně svého rozhodnutí jisty. Naopak hnutí PRO-CHOICE podporuje interrupce a svými sděleními se snaží podpořit ženy, které se rozhodnout interrupci podstoupit. Sdělení těchto organizací jsou naprosto odlišná, stejně tak jako další názory v našem výzkumu. Názory se liší na základě náboženství, geografického aspektu, věku a spousty dalších věcí, které na něj mohou mít byť jen nepatrný vliv.

• AVDEEV, Alexandre, BLUM, Alain a kol.. The History of Abortion Statistics in Russia and the USSR from 1900 to 1991, and the USSR from 1900 to 1991. Population: An English Selection. 1995, roč. 7, str. 39-66, ISSN 1169-1018, dostupné z databáze JSTOR
• CARLETON, C. Tara, SNODGRASS, L. Jill. Moral Injury after Abortion: Exploring the Psychospiritual Impact on Catholic Women [online], Taylor & Francis Group, 2022. ISBN 9780367442637. Dostupné z databáze ProQuest
• CIGÁNEK, Radim. Jak vznikalo v Československu „právo na potrat“ [online], © 2023 Hnutí Pro život ČR, 2014. [cit 10-06-2023]. Dostupné z:https://hnutiprozivot.cz/clanky/2732-jak-vznikalo-v-ceskoslovensku-pravo-na-potrat
• DANIŠKA, Patrik, Smutné prvenství - Sovětský svaz a potraty [online], © 2023 Hnutí Pro život ČR, 2018. [cit. 15-6-2023], dostupné z: https://hnutiprozivot.cz/clanky/2760-smutne-prvenstvi-sovetsky-svaz-a-potraty
• DUDOVÁ, Radka. Interrupce v České republice: zápas o ženská těla. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2012. ISBN 978-80-7330-214-6
• FILIPISHYNA, Aksana, The rights of children in system of alternative care in Ukraine[online]. Komisař Nejvyšší rady Ukrajiny pro lidská práva, 2016 [cit. 2023-06-10]. Dostupné z:https://enoc.eu/wp-content/uploads/2016/09/2.2_UKRAINE-AC2016-Vilnius.pdf
• GÓRSKA, Magdalena. Interrupce psaná společností, tělem a individuálním vědomím [online]. Gender a výzkum, 4/2004, ISSN 2570-6578, získáno před databázi SCOPUS
• HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: Základní metody a aplikace. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-040-2
• HOLLÁ, Kateřina, Interrupční chování a postoje k umělému přerušení těhotenství u českých žen: Výsledky národního výzkumu. Česká gynekologie. 2009, r. 74, č. 2, st. 92-96, ISSN 1803-6597
• Interrupce v Polsku [online]. Wikipedie: Otevřená encyklopedie, © 2008 [cit. 10-06-2023]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Interrupce_v_Polsku
• JOHNSTON, Robert. Maps of percentage of pregnancies aborted in Europe - by country [online]. Johnston's Archive, [cit 01-06-2023]. Dostupné z:http://www.johnstonsarchive.net/policy/abortion/mapeuropeabrate.html
• KABRHELOVÁ, Lenka. Trauma doma i za hranicemi. Jaké překážky čekají na polské ženy, které se snaží v Česku podstoupit interrupci? iRozhlas, 2021. [cit. 13-6-2022] Dostupné z:https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/podcast-vinohradska-12-polsko-potratova-turistika-interrupce-cesko_2112140600_miz
• KOUBEK, Milan. Potraty cizinkám - ano, či ne? Tempus Medicorum. 2021, roč. 30, str. 34-37, ISSN 1214-7524
• KŘÍŽOVÁ, Martina. Iniciativa Ciocia Czesia už rok pomáhá Polkám s interrupcemi v Česku , A2LARM, 2021 [cit. 13-6-2022]. Dostupné z:https://a2larm.cz/2021/11/iniciativa-ciocia-czesia-uz-rok-pomaha-polkam-s-interrupcemi-v-cesku/
• KYIV INTERNATIONAL INSTITUTE of SOCIOLOGY, Náboženská sebeidentifikace obyvatelstva a postoje k hlavním církvím Ukrajiny [online] 2021, [cit.01-06-2022] Dostupné z:https://www.kiis.com.ua/?lang=eng&cat=reports&t=9
• MISHTAL, Joanna. The politics of morality: The church, the state, and reproductive rights in postsocialist Poland. Ohio University Press, 2015, ISBN 978-0-8214-2139-0
• Náhradní rodinná péče [online]. Wikipedie: Otevřená encyklopedie, © 2008 [cit.2023-06-08]. Dostupné z:https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1hradn%C3%AD_rodinn%C3%A1_p%C3%A9%C4%8De
• NAVRÁTILOVÁ, Aneta. Polský soud rozhodl o znemožnění interrupcí [online], Centrum pro lidská práva a demokracii, [cit 13-06-2022] Dostupné z: https://www.centrumlidskaprava.cz/blog/polsky-soud-rozhodl-o-znemozneni-interrupci
• OPATRNÝ, Michal. Třináctá komnata vztahu teologie a sociální práce; K problematice negativních vlivů křesťanské víry na pomáhání, [online] Caritas et veritas, č.1, roč.1/2011. DOI: 10.32725/cetv.2011.008
• PILÁTOVÁ, Eva. Péče o opuštěné děti v České republice. INSTITUT POSTGRADUÁLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ VE ZDRAVOTNICTVÍ, 2015 [cit. 13-6-2022]. Dostupné z:https://www.ipvz.cz/seznam-souboru/747-ut-ing-pilatova-pece-o-opustene-deti.pdf
• POLAND INTRODUCES A NEARLY-TOTAL BAN ON ABORTION. Polská organizace: Federacja na rzecz Kobiet i Planowania Rodziny. 1/2021 [online], [cit. 13-6-2022], dostupné z: https://en.federa.org.pl/?s=150
• PRACNÝ, Martin. Interrupce: Věčné téma polské společnosti, Právo 21, 2019. [cit. 13-6-2022] Dostupné z: https://pravo21.cz/spolecnost/interrupce-vecne-tema-polske-spolecnosti
• SULOVSKÁ, Lucie. Velký přehled: Polská válka o potraty [online]. © 2015 – 2023 Forum 24, 2016. [cit. 10-06-2023]. Dostupné z: https://www.forum24.cz/velky-prehled-polska-valka-o-potraty
• ŠABACKÁ, Lenka. Etický pohled na interrupci a její legalizaci [online]. České Budějovice, 2012. [cit. 13-6-2022], dostupné z: https://theses.cz/id/422lld/1595085. Bakalářská práce. JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH. Vedoucí práce: Mgr. Martina Pavelková.
• Ukraine without orphans [online]. © 2015-2023 World Without Orphans, [cit. 2023-06-10] dostupné z: https://worldwithoutorphans.org/movements/country-movements/people_organization/13598
• Ukazatele plodnosti. Český statistický úřad [online]. [cit. 2023-06-10]. Dostupné z:https://www.czso.cz/documents/10180/165603915/13011822a03.pdf/70d12f79-e40e-4b9c-b1c2-fa6ff84cc91b?version=1.0
• UZEL, Radim. Antikoncepce a potraty v ČR a ve světě [online], Interní medicína pro praxi. 2002, r. 74, č. 2, st. 4-6, [cit. 13-6-2022], ISSN 1803-5256. Dostupné z databáze SCOPUS.
• ZÁMEČNÍKOVÁ, Veronika. Antropologie potratu [online]. Brno, 2021 [cit. 13-6-2022]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/x14mj/ZAMECNIKOVA_BP_Antropologie_potratu.pdf. Bakalářská práce. MASARYKOVA UNIVERZITA. Vedoucí práce prof. PhDr. Jaroslav Malina, DrSc.

—-

Počet shlédnutí: 120