R A K O U S K O

Österreich znamená v češtině „Východní říše“. Pochází ze staroněmeckého Ostarrichi (doloženo v listině císaře Oty III. z roku 996), což bylo označení pro tzv. Východní marku (Marchia orientalis), která byla v tehdejší době nejvýchodnějším územím s německým obyvatelstvem. Latinizovaná podoba Austria nemá nic společného s Austrálií (terra australis incognita = neznámá jižní země).

České pojmenování Rakousko (historicky Rakúsy, později Rakousy) pochází od pohraničního hradu Ratgoz (dnes Raabs na soutoku Moravské a Německé Dyje), jehož název čeští obchodníci zkomolili na Rakús (nebo Rakuš). Podle něj pak pojmenovali okolní území a později celou zemi.

vlajka znak

Hlavní město: Vídeň

Rozloha: 83 871 km2

Počet obyvatel: 8 260 000

Zalidnění: 98 ob./km2

Jazyk: němčina, regionálně slovinština, chorvatština, maďarština

Náboženství: římskokatolické

Státní zřízení: spolková republika

Vznik: 1918 (rozpad Rakouska-Uherska)

[cit. 2008-04-22]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Rakousko>

Vídeň (něm. Wien) je hlavní město Rakouska, současně také statutární město a zároveň jedna z jeho spolkových zemí, zcela obklopená územím spolkové země Dolní Rakousy. Leží na řece Dunaj a se svými 1,6 miliony obyvatel je největším rakouským městem a současně nejvýznamnějším kulturním, politickým a hospodářským centrem země. Historické centrum Vídně bylo v roce 2001 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO.

[cit. 2008-04-24]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%ADde%C5%88>

Rozloha: 83 871 km2

Rakousko leží v srdci Evropy, sousedí se Švýcarskem, Lichtenštejnskem, Německem, Českem, Slovenskem, Maďarskem, Slovinskem a Itálií. Alpy zabírají asi 70 % povrchu země. Rakousko je rozděleno na jednotlivé spolkové země: Vorarlberg, Tyrolsko, Salzburg, Korutany, Štýrsko, Horní Rakousy, Dolní Rakousy, Burgenland a Vídeň.

[cit. 2008-04-22]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Rakousko>

Rakousko je rozděleno do 9 spolkových zemí, které jsou zase rozděleny do 84 okresů a 15 statutárních měst. Okresy se dále dělí na jednotlivé obce.

Geografické umístění některých spolkových zemí má své zvláštnosti, např. Vídeň je zcela obklopena Dolními Rakousy a Východní Tyrolsko sice náleží k spolkové zemi Tyrolsko, ale není s ním fyzicky spojeno. Tato kuriozita vznikla po první světové válce, když v roce 1918 připadlo Jižní Tyrolsko Itálii. Tím se stalo Východní Tyrolsko enklávou Tyrolska.

Encyklopedie Svět poznání, Praha 2002

Němčina je úřední a mateřský jazyk přibližně 98 % rakouského obyvatelstva. Ačkoli neexistuje žádná „rakouská spisovná němčina“, rakouské varianty standardní němčiny vykazují určité odchylky od ostatních německy hovořících zemí. Ty jsou zachyceny v rakouském slovníku, který je pak brán jako zdroj pravidel. V Rakousku se vyskytují především dva základní dialekty hornoněmeckých jazyků: alamanni, bavorština

[cit. 2008-04-22]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Rakousko>

73,6 % obyvatelstva náleží k římsko-katolické církvi a 4,7 % k jedné z evangelických církví (protestantství; převážně augsburské vyznání, méně již helvetické vyznání: evangelická církev A. B. resp. H. B.). Přibližně 180 000 křesťanů jsou členy ortodoxních církví. K židovství se hlásí cca. 8140 lidí (stav k sčítání lidu v roce 2001); podle údajů Israelitské kulturní společnosti Vídeň je to dokonce 15 000. Kolem 338 998 osob náleží k různým muslimským náboženským směrům. K buddhismu, který byl v Rakousku uznán jako samostatná „církev“ v roce 1983, se hlásí něco přes 10 000 obyvatel. 20 000 lidí jsou aktivní členové Svědků Jehovových. Ti se snaží dosáhnout plnohodnotného právního uznání jako církev. Přibližně 12 % obyvatelstva náleží k menším náboženským spolkům uznaným v Rakousku.

[cit. 2008-04-22]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Rakousko>

Vznik: 1918 (rozpad Rakouska Uherska)

První zmínky o Rakousku (Ostarrichi), říšské východní marce, se datují do 10. století. Roku 1156 získali Babenberkové, kteří Rakousy drželi, od císaře Fridricha I. Barbarossy, jímž byla východní marka povýšena na vévodství.

Po krátké české vládě (Přemysl Otakar II.) udělil římský král Rudolf I. Habsburský Rakousy roku 1280 v léno svým synům. V majetku Habsburků zůstaly až do roku 1918.

Po první světové válce, kterou Rakousko-Uhersko prohrálo, byli Habsburkové sesazeni a jejich říše zanikla. Na jejím území vznikla řada tzv. nástupnických států (Rakousko, Československo, Maďarsko, Polsko a Jugoslávie). Meziválečné Rakousko pro svou nejasnou identitu bylo pravděpodobně nejnestabilnějším z nich. V roce 1938 bylo Rakousko anektováno nacistickým Německem a po roce 1945 obsazeno vítěznými spojenci. Státní smlouva z roku 1955 ukončila období okupace, uznala nezávislost Rakouska a zakázala unifikaci s Německem. Ústavní zákon v témže roce vyhlásil „věčnou neutralitu“ Rakouska, což bylo podmínkou ke stažení sovětských vojsk. Rakousko se v roce 1995 stalo členskou zemí Evropské unie.

[cit. 2008-04-22]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Rakousko>

Mezi menšiny, které se v Rakousku nacházejí patří: Češi, Slováci, Maďaři, Slovinci, Romové a Chorvaté v Burgenlandu.

Vzhledem k uspořádání Rakouského státu, který má ve svých zákonech ošetřenou problematiku národnostních menšin zcela dokonale. Všechny menšiny nejsou diskrimonovány a jsou rovnoprávnými jak mezi sebou, tak i s majoritní společností. Všechny rakouské zákony jsou totožné pro všechny bez rozdílu názoru, pohlaví, věku i narodnostní příslušnosti. V každém případě se tyto zákony ztotožňují s pravidly a ustanoveními Evropské unie.

Počet národnostních skupin není v Rakousku příliš široký. Vzhledem k tomu, že ty tyto minority jsou součástí desítky let a nejedná se o žádné „nárazové přistěhovalce“, nejsou a zřejmě ani nehrozí, aby majoritní společnost měla problémy.

Negativní projevy k těm to menšinám se zde vyskytují v nepatrném měřítku.

Každá minoritní společnost se snaží uchovat své tradiční a národní zvyky, převládá snaha o uchování rodného (původního) jazyka, písní, tradic apod.

Existují zde národní domy, v nichž tyto tradice a zvyky přežívají.

Ve školství je pro tyto minority hlavním jazykem němčina. Chorvatská skupina má možnost už na 2. stupni ZŠ studovat svůj rodný jazyk.

Na univerzitách se v nabídkách volitelných předmětů se objevují i další možnosti ve vzdělávání v rodném jazyce např. čeština, ruština, slovenština, chorvatština a maďarština.

V Rakousku mají i národnostní menšiny možnost poslouchat plnohodnotný program ve své mateřštině, který si budou moct poslechnout kdykoliv. 21. března totiž začala v rakouské spolkové zemi Korutany vysílat rozhlasová stanice Radio Dva-Agora.

Dle rakouské ústavy jsou si všichni rovni bez rozdílu. Jsou zapsáni v ústavě - Chorvaté, Češi, Slováci, Slovinci a Maďaři. Problematika národnostních menšin je v zákonech neopomíjena.

Trestní zákon odstavec 6 (2) - převážně zaručuje všeobecné zopatření národnostních menšin. V 1. kapitole ve speciálním oddíle pokrývá trestné činy v průběhu života příslušníků minorit (§ 105, § 115).

Ve spojitosti s odstavcem 7 článkem 5 ze státní dohody z Vídně vyplývá, že Rakousko předložilo (vydalo) závazný předpis ohledně chování „organizaci“, který měl zabránit zbavování se Chorvatů a Slovinců jako národních menšin.

Postavení národnostních menšin je zde vázáno na teritoriální aspekty působení národností. Princip etnické a národnostní diference je v Rakousku bezprostředně spojen s principem tradičního teritoriálního osídlení. Rakouský stát uznává pouze ty národnosti, které jsou na daném teritoriu (usídlené a zdomácnělé), přičemž konkrétní práva příslušníků těchto skupin se váží pouze na tato území.

Jak se nazývají národnostní menšiny se podle rakouské ústavy? Národní kmeny, kterým je zaručeno rovné postavení a nedotknutelné právo na péči o jejich národnost a jazyk.

V zemích, kde žije více kmenů, má každý z nich právo poskytovat vzdělání ve svém jazyce bez použití nátlaku k učení se druhému jazyku. V Rakousku působí rady národních kmenů, které představují pouze poradní orgán spolkové vlády a jsou součástí Úřadu spolkového kancléře. Jejich úkolem je hájit kulturní, sociální a hospodářské zájmy nár. kmenů a za tímto účelem mají pouze poradní hlas. Neexistuje zde však legitimace z dola (oproti Maďarsku), ale členové jsou jmenováni na návrh zemské vlády na 4-leté funkční období z kandidátů navržených menšinovými sdruženími. Působení rad je pouze symbolické.

[cit. 2008-04-24]. Dostupný z WWW: <http://referaty.superstudent.cz/pravo/princip-ochrany-prav-mensin-1850.html>

Itálie - provincie Bolzano a Alto Adige.

Itálie - provincie Balzano a Alto Adige. Rakouské menšiny nejsou v žádné zemi natolik výrazné, proto nejsou v žádných zdrojích uvedeny (alespoň mně se nepovedlo zjistit).

Alto Adige - v současné době tato autonomní oblast Itálie se vyznačuje poměrně vysokým životním standardem, a to i proto, že může sama nakládat s daněmi a neodevzdávat je ústřední vládě.

Do roku 1918 patřil jako Jižní Tyrolsko pod Rakousko-Uhersko a i dnes má početnou německo-rakouskou národnostní menšinu. Ta je nejvíce koncentrována v okolí měst Bolzano (Bozen), Bressanone (Brixen) a Merano (Meran).

[cit. 2008-08-25]. Dostupný z WWW <http://www.mediashow.cz/clanek/Trident-Trento-Jihotyrolske-mesto-pod-Monte-Bondone>

Alto Adige

V etnickém ohledu jako by se tady zastavil čas. Zatímco v severní části Tyrolska se z Němců v průběhu posledních řekněme padesáti let stali Rakušané, tady se ti, co mluví německy, stále považují spíše za Němce, tak jako v dobách národních bojů za Rakouska-Uherska. Už je dávno dobojováno.

Když jedete krásnou alpskou krajinou, na tabulích u cest si můžete vybrat z německého nebo italského názvu obce. Ale ještě před pětatřiceti roky tady létaly do vzduchu sloupy vysokého napětí a jednu dobu byly přestřelky mezi italskými carabinieri a místními partyzány na denním pořádku. Dnes vám tu vesměs každý potvrdí, že Italové i Němci spolu vycházejí dobře.

„Nejsme s Italy v žádném konfliktu. Žijeme pospolu v míru a pokoji, protože máme autonomii, za kterou jsme museli dlouho bojovat.“ Jenže to je vesnice, kde mezi osmnácti sty obyvatel žijí jen čtyři Italové. V místní hospodě Vás automaticky osloví německy,„ říká katolický farář ze Sankt Jenesien.

[cit. 2008-08-25]. Dostupný z WWW <http://www.bbc.co.uk/czech/peoples_europe/programme_04.html>

Tato informace mi nebyla sdělena, jelikož to zástupce ambasády netušil a po pozdějším zjištění, které mi zaslal e-mailem, že tuto informaci nemají nikde zaevidovanou, nemohu odpovědět.

V zemích, kde se Rakušané „vyskytují“ není žádná diskriminace této menšiny.

[cit. 2008-04-22]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Rakousko>

[cit. 2008-04-22]. Dostupný z WWW: <http://www.mojerakousko.cz/zakladni_informace/index.htm>

[cit. 2008-04-24]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%ADde%C5%88>

[cit. 2008-04-24]. Dostupný z WWW: <http://www.europe.estranky.cz/stranka/rakousko>

[cit. 2008-04-24]. Dostupný z WWW: <http://referaty.superstudent.cz/pravo/princip-ochrany-prav-mensin-1850.html>

Encyklopedie Svět poznání, Praha 2002

Oficiální zdroj

Byl mi poskytnut dokument, který byl vypracován v roce 2006, rakouskou ambasádou. Dokument se zabýval problematikou etnických minorit v dané zemi.



Počet shlédnutí: 209