V úvodu referátu o Isaacovi Newtonovi jsme se stručně seznámili s jeho životem. Vystudoval na Trinity CoLlege v Cambridgi a působil jako učitel a vědec, aktivně se ale také podílel na veřejném životě: stal se předsedou Královské společnosti, byl poslancem anglického parlamentu, ministrem mincovny v Toweru… Královnou Annou byl povýšen do šlechtického stavu.

K jeho vědeckým přínosům a objevům patří:

→ na poli mechaniky - 3 pohybové zákony, všeobecný zákon gravitace

→ na poli optiky - první zrcadlový dalekohled

→ na poli matematiky - základy diferenciálního a integrálního počtu (tzv. kalulus) - spor s Leibnitzem o prvenství

Za Newtonovo stěžejní dílo je považováno Philosophiæ Naturalis Principia Mathematica, tedy Matematické základy přírodní filosofie. Newton vychází z Euklidových Základů (především ve struktuře), matematické důkazy popisuje slovně. Dílo rozděluje do 3 knih, přičemž první dvě jsou matematicky zaměřené a nazývají se „O pohybu těles“. Třetí kniha, na kterou jsme se soustředili, obsahuje filosofické uvažování a nese název „O systému světa“.

Četbu jsme zahájili předmluvou Edmunda Halleyho nazvanou „Óda na Newtona“. Halley byl Newtonův velký obdivovatel a na jeho pobídku Newton Principie vydal (v jeho 44 letech).

Následně jsme si přečetli předmluvu samotného autora. Newton v ní zmiňuje rozdělení mechaniky na praktickou a rozumovou, přičemž předmětem zájmu rozumové mechaniky jsou přírodní síly, ke kterým se vztahují ony matematické principy filosofie.

Newton stanovuje 4 pravidla pro přírodní filosofii - tedy 4 body a předpoklady postupu vědeckého zkoumání přírodních jevů:

1. K vysvětlení přírodních jevů nemá být použito více příčin, než ty, které jsou pravdivé a dostatečné k vysvětlení jevu.

2. Přírodním jevům stejného typu musíme, pokud je to možné, přiřadit stejné příčiny.

3. Vlastnosti těles, které nelze ani zesílit ani zeslabit a které náležejí všem tělesům, na kterých lze provést experiment, mají být pokládány za obecné vlastnosti všech těles.

4. V experimentální filosofii mají být pokládána tvrzení odvozená indukcí z jevů za pravdivá nebo téměř pravdivá bez ohledu na jakékoliv protichůdné hypotézy, dokud jiný jev neučiní tato tvrzení přesnějšími nebo podléhajícími výjimkám.

Následně jsme se pokusili rozpomenout na středoškolskou fyziku a na 3 Newtonovy zákony pohybu. Z příchozivších kolegů se nepodařilo žádnému zformulovat ani jeden, proto jsme si postupně zákon setrvačnosti, zákon síly a zákon akce a reakce připomenuli společně

V závěru už jsme jen stručně narazili na problematiku všemohoucího Boha stvořitele, o kterém Newton hovoří v závěru 3. knihy v Obecném komentáři v souvislosti s bádáním po příčině přitažlivé síly. Součástí přírodní filosofie by mělo být odvozování Boha z jevů. Newton zkoumání příčiny přitažlivost nakonec komentuje slovy, kterými lze shrnout celý jeho vědecký přístup, zdůrazňující experiment a zobecňování pomocí indukce:

„Nebyl jsem dosud schopen odvodit na základě jevu odůvodnění těchto vlastností přitažlivosti, a hypotézy si nevymýšlím. Neboť cokoliv, co není odvozeno z jevu, se musí nazývat hypotézou; a hypotézy, ať už metafyzické nebo fyzikální, založené na okultních veličinách, nebo mechanické nemají místo v experimentální filosofii. V experimentální filosofii jsou totiž tvrzení odvozena z jevů nebo jsou obecně odvozeny indukcí.„

---

Počet shlédnutí: 51