Na světě existuje mnoho náboženství, která se v mnohém odlišují. V České republice se setkáváme hlavně s křesťanstvím, které je soustředěno kolem života a učení Ježíše, kterého chápe jako mesiáše (tj. Krista) a spasitele – Božího syna, který se Kristu zjevil. Především díky komunistickému režimu se mezi námi dnes vyskytuje také velké procento ateistů, tedy osob, které se nehlásí k žádnému existujícímu náboženství. Práce je zaměřena na křesťanství pouze okrajově, větší důraz je kladen na islám.

Možná i díky nezájmu velkého procenta obyvatelstva se o náboženství, a různých učeních příliš nehovoří. Tato práce se může stát zajímavou pro ty, kteří nemají mnoho informací o Islámu a jeho skutečných zvycích. Mnoho lidí pohlíží na Islám velice negativně, protože právě tak nám bývá prezentován ve sdělovacích prostředcích. Nemůžeme brát vše, co je muslimské zároveň za špatné, či naprosto nepřístojné. Předsudky jsou špatným rádcem. Většinou jsou založené na nepravdách a zkreslených informacích. Vždy je třeba, podívat se na obě strany mince…

Cílem této práce je na základě kvalitativního výzkumu zjistit odpověď na výzkumnou otázku:

„Jsou rodinné vztahy v muslimské rodině pevnější než ty v rodinách křesťanských?“

a následně odpovědět na jednotlivé podotázky, které se týkají rodinných zvyklostí, vztahů a postavení žen.

Předkládaná seminární práce se skládá ze dvou klíčových částí a to z části teoretické a praktické. Teoretická část, stejně jako literární rešerše je zpracována na základě pečlivého prostudování literatury a dalších dostupných informačních zdrojů. V části praktické je prezentován kvalitativní výzkum, který byl zpracován na základě polostrukturovaného rozhovoru. Jednotlivé podotázky byly sestaveny tak, aby co nejlépe odpověděly na výzkumnou otázku. Rozhovory byly provedeny s třemi obyvateli tureckého města Adana, kteří jsou vyznavači Islámu a jednou křesťanskou ženou žijící v České republice. Bylo jim položeno 11 otázek, které na sebe vzájemně navazovaly. Součástí zkoumání bylo skryté pozorování, kdy jedna ze spoluautorek práce žila necelé dva měsíce v turecké rodině. V závěru seminární práce jsou shrnuty výsledky zkoumání a zodpovězení výzkumné otázky.

Struktura a charakteristika respondentů

Rozhovory byly provedeny s třemi obyvateli tureckého města Adana, kteří jsou vyznavači Islámu. Bylo jim položeno 11 otázek, které na sebe vzájemně navazovaly.

Mahmut Dingil – 42 let, vysokoškolský profesor se zaměřením na inženýrskou geologii, kromě školní praxe se věnuje výzkumům a rozborům půdy v jednotlivých částech Turecka, účastnil se také několika projektů v Evropské unii. Je ženatý, má dvě děti.

Cansu Dingil – 16 let, studentka předposledního ročníku gymnázia.

Adnubanu Delikişi – 30 let, pracovnice v administrativě, zasnoubená, bezdětná.

Klára Procházková – 41 let, asistentka ředitele v bankovní společnosti, dvě děti.

O islámu a křesťanství bylo sepsáno mnoho publikací, výzkumů, článků, které pojednávají o náboženství samotném, ale i v porovnání mezi sebou. Na stránkách Al-islam.cz ¹⁾ se dočteme o základních informacích o islámu, kdo jsou muslimové, na čem je islám postaven, ale taktéž o kořenech islámu a křesťanství, jaký názor mají muslimové nejen na křesťanství. V knize Geografie náboženství: Úvod do problematiky studia světových náboženských systémů. ²⁾ se taktéž dozvíme základní informace o křesťanství, ale taktéž o důležitosti pochopení jednotlivých náboženství, ale také jako celku počínaje historií. Propojenost mezi těmito dvěmi náboženstvími je publikována v knize Islam and Christian-Muslim Realtions ³⁾.

Dvořáková⁴⁾ došla k závěru ve svém článku Rodina v islámské tradici, že rodinný model, ve kterém manžel obstarával obživu a vládl rodině a poslušná manželka rodila potomky, se postupem času v mnoha islámských zemích překonává. Je vnímán stále zvyšující se rozkol mezi tradičními pravidly rodinného práva a reálným životem. Situace v islámských společnostech je v dnešní době velmi nesourodá. Tradiční náboženské zákonodárství se prolíná s místními zvykovými právy a současně s právním řádem vládnoucího politického systému, který podporuje či potírá zvyková a islámská práva v nejrůznější míře a vzájemnému poměru. Jednotlivé arabské země se k rozdílu mezi zákonem a realitou staví různým způsobem. Radikální změny rodinného práva ale nelze v arabských zemích očekávat. Proměny společenské struktury a životního stylu si nejspíše vyžádají spíše novější výklady náboženského rodinného práva.

Kněz Mäder ⁵⁾ ve své knize oslavuje Ježíše. Píše tak, aby si lidé připomněli kdo Ježíš jest, je třeba k němu promlouvat, myslet na něj celý život, ke sklonku života již je pozdě. Mäder již v roce 1933 uvedl, že není křesťanství takové, jako v jeho počátcích. Jak můžeme vidět, již v této době došlo k výrazným změnám v přístupu křesťanů. Zajímavé by bylo, jak by Mäder popsal křesťanství dnes.

Opatrný ⁶⁾ ve své knize pojednává o manželství, o přípravě na něj, jeho důležitosti či faktorech které jej ovlivňují. Důležité je zamyšlení se nad manželství, že se nejedná pouze o pouhý akt a podpis papíru, ale jde o významné rozhodnutí, které je stvrzeno před svědky a bohem. Láska a manželství patří jednoznačně k sobě. Pro člověka je velmi důležité, aby byl schopen milovat a lásku alespoň jedno za život prožit. Láskou je taktéž myšleno uvědomění, že „já nejsem středem světa“. Ve vztahu je důležité, aby si partneři uvědomili, že jsou tu jeden pro druhého a rodina a přátelé jsou spíše jakýmsi doplňkem jejich společného života. Člověk by neměl projít životem snáze, neměli by mu rodiče neustále pomáhat, dostávat něco zadarmo, ale musí si ho zasloužit a prožít.

P.F. Schmidberg ⁷⁾ svým článkem doplňuje a potvrzuje tvrzení Mädera. Práce pojednává o změnách a utrpení křesťanských rodin. Velký problém spatřuje v nárustu rozvodů v různých zemí, které jsou způsobeny nedostatečnou komunikací a vývojem společnosti. Taktéž je problémem nárůst potratů, přestože je křesťanství rození dětí základním kamenem. Myšlenkou jeho článku je poukázat na důležitost rodinu, především na nebezpečí soudobé společnosti ve výchově dětí, v souladu s křesťanskou vírou.

Druhým nejvíce vyznávaným náboženstvím je islám, s přibližně 1,5 miliardami lidí. Slovo „islám“ pochází z arabštiny a znamená „podřízení se“ či „odevzdání se“ jedinému Bohu Alláhovi. Pro muslimy islám není pouze náboženství, ale je to způsob jejich života. Základní text islámu je Korán, což je přesný záznam slov, která byly Alláhem zjeveny proroku Muhamedovi skrze anděla Gabriela. Největší muslimské společenství se nachází v Indonésii, velké části Asie a Afriky. ⁸⁾ Vznikl počátkem 7. století v prostředí Arabského poloostrova a velkou měrou byl ovlivněn již existujícími společenskými podmínkami v oblasti. V drsných podmínkách pouští arabského poloostrova neměl osamocený jedinec velké šance na přežití, proto byl velký důraz kladen na soudržnost rodin a kmenů.⁹⁾

¹⁰⁾

S náboženstvím je spojen celý chod společnosti, způsob života jedince, jeho konání a názory. Tato část práce se zabývá jakým způsobem islám působí na strukturu rodiny, jaký význam a funkce rodině přisuzuje, jaké postavení v rodině mají jednotliví její příslušníci a za jakých podmínek lze manželství zrušit. Je třeba však upozornit na to, že se vyskytují rozdíly mezi věřícími a různými muslimskými společnostmi žijícími v různých oblastech světa.

Islám povzbuzuje muslimy, aby uzavírali manželství a budovali úspěšné lidské vztahy s cílem posílit pocit soucitu a milosrdenství. Četná a soudržná rodina patří k vysoce ceněným životním hodnotám. Rodinná pouta poskytují lidem pevné životní jistoty. To je důvod, proč islám věnuje takové pozornosti rodině a domovu. Rodina je v islámu chápána jako zásadní článek věřících. Muslimská rodina je tradičně patriarchální a patrilineární. Patrilineární charakter rodiny je patrný ve skladbě osobních jmen: dívka dostane dívčí jméno, za nímž následuje jméno jejího otce a dědečka (otcova otce). Státní občanství se určuje výlučně podle otce, nikoli matky. Soudobé společenské změny a z toho vyplývající demografický pohyb obyvatelstva vede k rozpadu tradičních rodinných vazeb, vyvíjí se směrem k individualizaci rodiny. Z toho vzniká potřeba reformy práva, ale celý soubor ustanovení o rodinném právu odolává v moderní době pokusům o úpravy. Avšak v některých islámských zemích ke změnám došlo, zásadní změna proběhla v Turecku a Tunisku. V některých státech jsou mezi světskými právními normami a běžnou praxí rozdíly, jiné země jsou nuceny pod tlakem fundamentalistické opozice vrátit se k původní praxi.

V islámu jsou velmi podrobně rozpracovány všechny stránky manželského soužití. Manželství je vykládáno podle Koránu jako náboženská povinnost, morální pojistka a společenský závazek. Manželství je v islámu smluvním vztahem, uzavírá se písemnou smlouvou mezi ženichem a zákonným zástupcem nevěsty za přítomnosti dvou plnoprávných svědků. Tito svědci nejsou ani svědci snoubenky, ani svědci snoubence, jsou tam, aby potvrdili platnost sňatku daného páru.

Smlouva stanovuje výši mahru (tj. sumy, kterou ženich vyplácí nevěstě). Podle šarí‘y je mahr částka, která ale přesně není stanovená, závisí ale na finanční situaci manžela. Na ochranu žen před rozvodem se zaznamenává do svatební smlouvy dvojí mahr. První část je uhrazena po uzavření svatební smlouvy a je pojímána jako část nevěstina osobního kapitálu. Druhá část se nevěstě vyplácí pouze v případě rozvodu. Mahr je v islámském manželství významný. Podle šarí‘y je mahr výlučně vlastnictví ženy.

V tradičním prostředí, které stále dominuje ve většině muslimských oblastí, zprostředkovávají sňatky rodiče. Žena si sama nehledá partnera, nicméně může vyjádřit své přání, a dokonce vybraného ženicha odmítnout. Muž se nemůže sám obrátit přímo na dívku, která se mu líbí; musí jednat s jejím otcem či poručníkem. Do svatby nesmí být snoubenci spolu o samotě, mohou se setkávat pouze v přítomnosti dospělých rodinných příslušníků.

V moderní městské společnosti ustupuje tradiční model sjednávání sňatků rodiči a mladí se stále více seznamují sami. Postoje se nepochybně velmi liší podle typu společnosti, místních zvyků a intenzity, s jakou se v rodinách dodržuje tradice.

Dle práva šarí’a není stanovena nejnižší věková hranice pro uzavření sňatku. Ve většině islámských zemí s výjimkou konzervativních monarchií na Arabském poloostrově je věková hranice 16 let. Předpokladem sňatku je souhlas ženy. Je buď vysloven, nebo obsažen přítomností ženy na svatbě. Mlčení dívky je pojímáno jako souhlas.

Z pohledu sňatku muslimů a nemuslimů, muslim si muže vzít nemuslimku (křesťanku nebo židovku), nikoliv naopak. Muslimka se nemůže provdat za nemuslima. Nemuslimská manželka má veškerá práva, která poskytuje islám muslimce. Křesťanka či židovka nemusí měnit svou víru a konvertovat k islámu, aby bylo manželství platné podle islámského práva.

Svatba a s ní spojené lidové zvyky se odlišují nejen podle země a etnicko-kulturních oblastí v rámci jednotlivých států, ale i podle sociální vrstvy společnosti. V islámských zemích jsou sňatky provázeny veselím, střelbou do vzduchu, složitými ceremoniály, hostinami atd.

Manželství zaniká úmrtím, rozvodem, vykoupením se z manželství nebo prohlášením soudce, že je sňatek neplatný. Manželství se ruší také tím, když jeden z manželů se odloučí od islámu.

Sňatek je v islámském pojetí dohoda, po jejímž uzavření přestane být žena pro muže fyzicky zakázanou. Citový pohled vztahu nastávajících manželů nemusí být podstatný a často také schází. Jak uvádí Dvořáková ve svém článku: „Četné výpovědi Arabek, které prožily nebo prožívají průměrné manželství, svědčí o tom, že v nejlepším případě se citový vztah mezi oběma partnery vytvoří v průběhu společného života. Podle těchto neucelených statistik se zhruba polovina manželských párů v arabských zemích nedopracuje k hlubšímu citovému vztahu a veškerý citový život spočívá v povinném dodržování úcty ke svému manželovi a v určité míře respektu muže vůči manželce jako matce jeho dětí“. ¹¹⁾

Muslimům je dle Koránu dovoleno, aby měli současně až čtyři manželky, za podmínky že se všemi nakládají stejně. V praxi v muslimských zemích převažuje monogamní rodina. Upouští se většinou zvolna od praktikování polygamie. Svou úlohu sehrály i osvětové kampaně a vzrůstající kulturní a citová vyspělost obyvatelstva. Mnohoženství v islámu se stává více výjimkou.

V současné době je polygamie obvyklým jevem pouze v konzervativních společnostech na Arabském poloostrově (v Saúdské Arábii, Kuvajtu či ve Spojených arabských emirátech). V muslimských zemích jako je Turecko, Tunis a Jemen byla polygamie oficiálně zákony zakázána. V některých státech byla omezena schválením nařízení, kdy si žena může ve svatební smlouvě vymanit podmínku uchování monogamní povahy svazku.

Islámská společnost odsuzuje předmanželskou a mimomanželskou promiskuitu. V islámském právu nepřipadá v úvahu sexuální život věřících mimo legitimní manželský svazek.

Právo šarí’a dává muži právo relativně snadného rozvodu, zatímco pro ženu je rozvod obtížnější. I když je pominuta relativní přístupnost rozvodu, celková rozvodovost v muslimských zemích je nesrovnatelně nižší než v Evropě či v Americe. Náboženský pohled naznačuje, že rozvod je sice možný, ale je nežádoucí.

Jak uvádí Dvořáková ve svém článku, Prorok řekl: „Mezi věcmi, které nenávidím, se mi nejvíce oškliví rozvod.“ ¹²⁾ Rozvod je dle šarí‘y možný, ale je pokládán za nežádoucí. K tomu navíc přispívá veřejné mínění, které by muže, opouštějícího matku svých dětí, odsoudilo. Rodinné vazby jsou velmi silné a výrazně se projevuje síla veřejného tlaku, podporujícího rovnováhu rodin, zvláště má-li děti.

V případě rozvodu musí muž vrátit ženě majetek, který si přinesla do manželství, a musí vyplatit druhý díl výkupného (mahr), jehož výše je stanovena ve svatební smlouvě. Rozvedená žena se nesmí po dobu čekací doby nanovo provdat. Muž ji po tuto dobu musí ještě živit a má nárok na dítě, které by se v této době narodilo.

V současné době není ve většině islámských zemí rozvod jednoduchou záležitostí. Muslimové poukazují na větší soudržnost muslimské široké rodiny a na oslabení rodinných svazků v západních společnostech a vidí v tom důkaz morální síly islámu.¹³⁾

Křesťanství je nejrozšířenějším náboženstvím na světě, vznik se datuje k 1. století. Tuto víru vyznává přibližně 35% populace, uznáváno je celosvětově, ale nevyskytuje se v severozápadní Africe, na Arabském poloostrově a ve střední, východní a jihovýchodní Asii. Celé náboženství se soustřeďuje k Ježíši, tedy synu Božímu čili spasiteli. Základním textem je Nový Zákon, část Bible, který zachycuje počátky křesťanství a působení Ježíše Krista. Křesťanství je náboženstvím „univerzálním“, tedy že je určeno pro každého, bez rozdílu. Křesťanem je každý, kdo byl pokřtěn.

¹⁴⁾

Tato část práce je zaměřena rodinu, jak je v křesťanství důležitá, jak je pohlíženo na manželství a rozvody. S islámem má křesťanství společné prvky, ale přitom jsou tato náboženství zcela odlišná. Tyto rozdílné prvky můžeme vidět již v přístupech a zvycích.

V křesťanství je rodina základem. Původně se rodina modlila jako celek. Sešla se u jednoho stolu, povyprávěla o svých zážitcích a společně se pomodlila. Dnes je již taková tradice minimální. Mäder již v roce 1933 napsal: „Rodina přestala být křesťanská, zesvětštěla.“ ¹⁵⁾. „Více a více se na rodinu nahlíží jako na přežitek, její místo nahrazují jiné alternativní životní styly: single život, živo v bytě s několika přáteli, soužití na hromádce, homo-svazky.“ ¹⁶⁾ Značnou roli ve změně přístupu k rodině má historie, marxismus, 2. světová válka, která způsobila násilné odklonění od víry.

Pro křesťany je manželství velmi důležité. Partneři by se měli navzájem podporovat a mít podobné názory na křesťanství. Bůh stvořil muže a ženu, kteří jsou si rovni, proto aby vstupovali do svazku manželského a plodili děti. „Manželství je dílo boží, které je Bohem chráněno“, „Manželství je úmluva, neboli neodvolatelný souhlas, kterým se dva lidé navzájem sobě dávají a přijímají“ ¹⁷⁾. Jsou stanovena pravidla, která musí být při sňatku dodržena: 1. Manželství může být uzavřeno pouze mezi mužem a ženou, 2. Novomanželé nesmí býti v jiném svazku, 3. Vstup do manželství je dobrovolný, tedy z lásky, 4. Manželství je nerozlučitelné (manželství je skutečné, ne zkouška), 5. Nejdůležitější podmínka a to chtít děti 6. Novomanželé musí být pokřtěni (existují vyjímky, které ale musí být schváleny biskupem). Při vykonání sňatku jsou nejdůležitějšími osobami ženich, nevěsta, kněz a svědci. Svědci nesmí být slepí, hluší či zbaveni svéprávnosti.

Myšlenkou křesťanství je mít stálého partnera na celý život. Dnes je tato myšlenka, stále hlásána, ale rozvodů přibývá čim dál více. Lidé si přestávají rozumět, především povídat a neradi řeší společné problémy, proto je řeší nejjednodušší cestou, rozvodem. V případě rozvodu Nový zákon definuje, že by neměli rozvedení vstupovat do nového manželství, dokud je partner na živu, jinak se jedná o cizoložství. O rozvodu se v případě křesťanů taktéž hovoří jako o duchovní smrti. Té se tak nazývá v případě, kdy jeden z páru chce svazek z určitého důvodu manželství opustit a ten druhý ne. Manželství je taktéž možno zneplatnit, ale jde pouze o vyjímečné případy, které lze těžko posuzovat. Taktéž mohou manželé požádat o tzv. odluku, tzn., že je pár nadále sezdán, ale již nežijí spolu (každý má svou domácnost), ale nemohou vstoupit do jiného svazku manželského. Polygynie není v tomto náboženství povolena.

V praktické části byly zaznamenávány polořízené rozhovory, které byly provedeny s třemi obyvateli turecké Adany a jednou ženou vyznávající křesťanství, která žije na území České republiky. Rozhovory měly pomoci odpovědět na výzkumnou otázku: „Jsou vztahy v muslimských rodinách pevnější než ty, v rodinách křesťanských?“ Na začátku byly sestaveny předběžné otázky, podotázky navazovaly na rozhovor. Některé byly změněny v závislosti na jednotlivých respondentech, jejich rodinnému statusu a věku.

Všichni respondenti se jednomyslně shodli na tom, že mládež z křesťanských států Evropy má snazší dospívání než jejich vrstevníci, kteří vyrůstají v rodině muslimské. Jako příklad může být zmíněno oblečení. Např. muslimská dívka se i přes dnešní uvolněnější atmosféru musí vždy držet zpátky a respektovat určitá pravidla. Není na místě, aby vyšla do ulic v krátkých šortkách či v tričku na úzká ramínka. Rovněž pravidla, zákazy a příkazy jsou tvrdší, než na jaká jsme zvyklí v naší kultuře.

Další zajímavou věcí jsou zásnuby. Dodnes se jedná o velice ctěnou tradici, bez které by sňatek nemohl být uzavřen. Úcta k rodičům v muslimských rodinách je velmi silná. Podobné to bylo v minulosti i u křesťanských rodin, dnes je situace poněkud jiná. Skutečnost je rodičům často oznámena jako jasná věc. Podobná situace je i se svatbami. O malé muslimské svatbě nemůže být ani řeč. Vždy se sejde široká rodina a počet svatebčanů se může vyšplhat až k několika stovkám. Je to zapříčiněno také tím, že před svazkem spolu pár podle zvyku nesdílí společnou domácnost. Toto nastane až po uzavření sňatku. Rodina většinou vidí pár spolu na svatbě úplně poprvé.

Při otázce: „Jaký význam má pro Vás rodina?“, odpověděli jednomyslně všichni muslimští respondenti, že je to to nejcennější, co v životě mají. Právě rodina hraje pro muslimy prim. Dodnes je zachovávána tradiční forma. I v době velkého shonu se spolu většina rodin sejde u večeře a probírají události uplynulého dne. Není neobvyklé, že děti žijí se svými rodiči až do pozdějšího věku a ti je živí, musí dodržovat tvrdá pravidla, což se nám může zdát poněkud zvláštní. Rozvodovost je také brána jako ne zcela patřičný jev. Významnou úlohu v životě hraje rodina i u vyznavačů křesťanství. Jen výchova je dnes značně benevolentní a děti často nemají k rodičům takovou úctu, jakou by si zasloužili.

Problematické je stále postavení žen v muslimském světě. Postupem času se situace zlepšuje, ale stále není úplně růžová. V mnoha rodinách žena zastává pouze funkci matky a uklízečky. Někteří muži si nepřejí, aby jejich ženy pracovaly, a ty pak zůstávají v domácnosti i přesto, že vystudovaly vysokou školu.

Co se týče výhod a nevýhod u vyznavačů islámu, dotazovaní odpovídali, že ve svém náboženství spatřují spíše výhody, jako jsou pevnější rodinné vztahy a lepší poměry mezi ostatními lidmi.

Cílem naší práce bylo odpovědět na výzkumnou otázku: „Jsou rodinné vztahy v muslimské rodině pevnější než ty v rodinách křesťanských?“. Na základě osobního pozorování jedné ze spoluautorek a polostrukturovaných rozhovorů, kdy byly respondentům pokládány otázky lze předpokládat, že ano. Důkazem může být dodnes zachována tradiční rodina, která dodržuje řadu ustálených pravidel a zvyků. Příkladem můžou být rovněž zásnuby a svatby, které jsou pro rodiny velkou událostí. Pro nás Evropany, žijící v uspěchané době, kdy řada rodin žije i s dětmi „na hromádce“ se svatba a zásnuby často stávají zanedbatelnou věcí, toto je v muslimské rodině téměř nemyslitelné.

Mnoho rodin si nenajde chvíli na to, aby se v klidu zastavili a promluvili si o svých problémech. V turecké – muslimské rodině se podobná věc téměř nestává. Běžné jsou rovněž časté návštěvy s širokou rodinou.

Pevnější vztahy jsou také mezi sourozenci, v případě potřeby se semknou a navzájem podporují, jak finančně, tak psychicky. Zajímavé je i soužití rodičů a dětí až do dospělého věku. Je zcela normální, že spolu bydlí ve společné domácnosti až do věku 30 let. Dokonce i v případě, že je pár zasnoubený žije s rodiči až do svatby. Není typické, že by dítě přispívalo na domácnost, šetří si do budoucna a musí i ve vyšším věku dodržovat pravidla, která jsou rodiči nastavena.

Vše má své výhody i nevýhody, každý upřednostňujeme to, na co jsme zvyklí. Nedá se v globálu říci, která pravidla jsou lepší či horší. Jejich pevné rodinné vztahy však pro nás mohou být ukázkovým příkladem a důvodem k zamyšlení… i v dnešní době není od věci, se na chvíli zastavit a věnovat se jeden druhému.

Literární zdroje

KOKAISL, Petr Geografie náboženství: Úvod do problematiky studia světových náboženských systémů. Praha: Provozně ekonomická fakulta ČZU, Katedra psychologie, 2009, 265 s.

MÄDER, Robert. Živ buď Ježíš Král. V Praze: Cyrillo-Methodějské knihkupectví Gustava Francla, 1933. 98, 2 s.

OPATRNÝ, Aleš. Příprava na manželství. Praha: Pastorační středisko při Arcibiskupství pražském, 1994. 67 s. Příprava na svátosti; sv. 1., 1.

Internetové zdroje

HOWARD Damian. Islam and Christianity: On “Religions of Law“ [online]. Islam and Christian-Muslim Relations, Vol. 24, No. 2 (2013), pp. 173-189. Databáze Taylor & Francis Group Online. [cit. 2013-11-05]. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/09596410.2013.772343#.UsnqS9LuJDs

Islám a muslimové [online]. al-islam.cz, 2009 [cit. 2014-01-20]. Dostupné z: http://al-islam.cz/uvodni-charakteristika-islamu/islam-a-muslimove-zakladni-pojmy.html

KLÍMOVÁ A. Dříve než se zamiluješ do muslima. [online]. spolcs.cz, 6.6.2010 [cit. 2013-11-23]. Dostupné z: http://www.spolcs.cz/view.php?cisloclanku=2010060003%3E

OPATRNÝ A. 1. Jak katolická církev chápe manželství [online]. vira.cz [cit. 2013-11-16]. Dostupné z http://www.vira.cz/Texty/Knihovna/1-Jak-katolicka-cirkev-chape-manzelstvi.html

Paideia: philosophical e-journal of Charles University [online]. Rodina v islámské tradici, 3-4/V/2008. DVOŘÁKOVÁ M. Praha: Katedra občanské výchovy a filozofie PedF UK, 2004- [cit. 2014-01-24]. ISSN 1214-8725. Dostupné z: http://userweb.pedf.cuni.cz/paideia/download/dvorakovadomov.pdf

SCHMIDBERGER F.P. Rodina a křesťanská výchova výchova v současném světě [online]. stjoseph.cz 2008 [cit. 2013-11-15]. Dostupné z: http://www.stjoseph.cz/g020.html

Dotazník

1. Myslíte si, že to má mládež z křesťanských zemí (např. ze států Evropy) lehčí, než ta, která vyrůstá v zemi muslimské?
2. Můžete uvést nějaký konkrétní příklad?
3. Jak obvykle probíhá žádost o ruku a zásnuby, ve srovnání s dnešními křesťany?
4. Jaké to bylo ve Vašem případě?
5. Jaké jsou svatby v muslimské rodině?
6. Jak chápete význam rodiny?
7. Je možné ve vaší víře sdílet rodinný život bez manželského svazku?
8. Jaký je kladen pohled na rozvody?
9. Víte, že např. rozvodovost v ČR je celých 50 % manželství? Jaký je na toto Váš pohled?
10. Je typické mít během života více partnerů?
11. Jaké je postavení žen ve Vaší společnosti?
12. Vidíte ve Vašem náboženství výhody? Jaké?

Přepis jednotlivých rozhovorů

Mahmut

1. Myslíte si, že to má mládež z křesťanských zemí (např. ze států Evropy) lehčí, než ta, která vyrůstá v zemi muslimské? Podle mého názoru ano. Jelikož jsem v několika evropských státech byl a mám mnoho přátel ze zemí Evropské unie, mám jisté srovnání. Mládež zde má mnohem více možností, což se ovšem někdy projevuje i negativně.

2. Můžete uvést nějaký konkrétní příklad? Je pro ně běžnější cestovat, vzdálit se od rodiny, trávit čas s přáteli a téměř se neptat rodičů na názor. U nás je situace trošku jiná, uvědomuji si, že rodiče našeho vyznání jsou přísnější a nastavují si tvrdší pravidla.

3. Jak obvykle probíhá žádost o ruku a zásnuby, ve srovnání s dnešními křesťany? Žádost o ruku je velice formální záležitost. Myslím, že mezi křesťanskými rodinami byla situace podobná, ale postupem času se změnila a přizpůsobila dnešní době. Pořád se velice respektují rodiče a bez jejich souhlasu by žádný sňatek nemohl být uzavřen.

4. Jaké to bylo ve Vašem případě? (smích) Je to už skoro 19 let. Tehdy jsem poprvé viděl rodiče mé ženy. Trošku si mě prověřovali a poté schválili. Byli jsme spolužáci z vysoké školy, tak možná i díky tomu jsem tenkrát uspěl.

5. Jaké jsou svatby v muslimské rodině? Svatby jsou velkou záležitostí, často se setká celá široká rodina přesahující počet až dvou set osob. Před svatbou je den, kdy je neformální setkání v normálních šatech se svatebčany a budoucím manželským párem, což se může jevit pro křesťany jako taková před-svatba.

6. Jak chápete význam rodiny? Rodina je základ a to nejdůležitější co v životě máme. Musí držet pospolu. Každý večer se setkáme u večeře a povídáme si o událostech, které se staly během dne. O víkendech se snažíme setkat s prarodiči, a sourozenci s rodinami. Jezdíváme na chatu do hor, která je přímo uzpůsobena pro takováto setkání.

7. Je možné ve vaší víře sdílet rodinný život bez manželského svazku? Možné to samozřejmě je, ale je to velice neobvyklé. Já osobně žádnou takovou rodinu neznám. Jelikož se Adana nachází více na východu Turecka, celkové nahlížení a postoj k Islámu je brán více vážně než např. v Istanbulu a dalších turistických a multikulturních městech.

8. Jaký je kladen pohled na rozvody? Dnes se stávají běžnou součástí života. Znám také pár párů, které se rozvedly. Dle mého názoru to u nás není tak časté, protože lidé téměř nežijí – jak jsem uvedl výše; v domácnosti bez manželského svazku.

9. Víte, že např. rozvodovost v ČR je celých 50 % manželství? Jaký je na toto Váš pohled? Opravdu mě to v dnešní době téměř nepřekvapuje. Je však smutné, že lidi nechtějí řešit problémy a takto rychle od nich utíkají.

10. Je typické mít během života více partnerů? Jestliže dojde k rozvodu, mnoho lidí si najde další nové partnery. V mé práci je kolega, který má dokonce pátou manželku.

11. Jaké je postavení žen ve Vaší společnosti? Myslím, že se situace viditelně zlepšila. Velké procento žen má zaměstnání a je rovnocenným členem společnosti. V nějakých rodinách jsou ovšem jiné poměry. Např. moje sestra studovala mnoho let a dokončila magisterský titul. Měla se stát učitelkou, její manžel si to však nepřál, tak je již 20 let doma a stará se pouze o domácnost. Nejedná se o ojedinělý případ, takových rodin je v Turecku pořád hodně.

12. Vidíte ve Vašem náboženství výhody? Jaké? Každé z náboženství má stejný základ a to víru v boha. Ten je jen jeden, pouze cesty k němu jsou různé. Musíme dodržovat pět základních zásad, ty dělají spoustu z nás lepšími lidmi. Možná spatřuji výhodu v tom, že se lidé snaží více držet pospolu a vzájemně si pomáhat.

Cansu

1. Myslíš si, že to má mládež z křesťanských zemí (např. ze států Evropy) lehčí, než ta, která vyrůstá v zemi muslimské? Rozhodně ano, z toho co znám z tvého vyprávění.

2. Proč? Někdy mám problém s tím, vyrazit si s kamarády. Převážně během Ramadánu (pozn. jeden měsíc v roce) je to obtížné a rodiče jsou přísnější než obvykle. Ale můžu být ráda, moje rodina je ještě ve srovnání s vrstevníky v pohodě.

3. Víš, jak obvykle probíhá žádost o ruku a zásnuby, ve srovnání s dnešními křesťany? Zatím jsem se s něčím podobným nesetkala (smích). Prý se musí navštívit rodiče, a když sňatek neschválí, nemůže k němu dojít.

4. Co si myslíš o soužití dětí s rodiči? Moc to nechápu, až nastoupím na vysokou školu, ráda bych se osamostatnila a starala se pouze o sebe. U nás je běžné, že mladí bydlí s rodiči i ve věku 30 let. Dokonce je normální, že rodina vždy po svatbě své dítě zabezpečí a koupí mu např. byt či dům dle finančních možností. Můj bratranec má 30 let, chodí tři roky přítelkyni a stále bydlí s rodiči, kteří mu vše hradí, stejné je to i s jeho kamarády.

5. Jaký význam má pro tebe slovo rodina? Možná je to divné, ale s mými rodiči mám bližší vztah než s kamarády. Můžeme probírat téměř vše, za což jsem velice vděčná.

6. Nepoužijí to rodiče někdy proti tobě? Zatím se to nikdy nestalo, vím, že se na ně mohu 100% spolehnout. Každý večer spolu večeříme a povídáme si o událostech uplynulého dne, bez tohoto rituálu bychom nikdy nešli spát. Je to taková tradice a ne jen u nás, ale také u mých kamarádek.

7. Jak pohlížíš na postavení žen a dívek ve Vaší společnosti? Doufám, že se situace ještě zlepší. Ale myslím, že je to lepší, než bývalo. Vadí mi, že si nemůžeme obléci, co chceme bez toho, aby se na nás ulici divně dívali. Moje máma nosí doma kraťasy a tílko, když jde ven, tak si kvůli ostatním i ve velkých vedrech obléká delší kalhoty a tričko s rukávem. Nechápu, proč to není stejné i s muži. Např. když chodíme do mešity, musíme být zahalené, kdežto oni mohou mít krátký rukáv a stačí mít zahalená kolena.

8. Vidíš ve vašem náboženství výhody? Jaké? Myslím, že být muslimkou má výhody i nevýhody. Lidé drží hodně pospolu, naši sousedi nám každý den dávají jednu porci z jimi připravovaného jídla apod. Což se Vám může zdát zvláštní, ale u nás je to zcela normální. Jsme si velice blízcí. Nevýhodu vidím stále v trvající nerovnoprávnosti žen.

Adnubanu

1. Myslíte si, že to má mládež z křesťanských zemí (např. ze států Evropy) lehčí, než ta, která vyrůstá v zemi muslimské? Ne myslím, ale vím, že je situace rozdílná.

2. Můžete uvést nějaký konkrétní příklad? Můj sen bylo jet do USA, tak jsem před pěti lety dala výpověď v práci, prodala auto a na 4 měsíce tam odjela. Navštěvovala jsem jazykovou školu, kde byli studenti z Evropy a dalších koutů světa. Byli rozdílní od mých vrstevníků jak v myšlení, ve způsobu sdělování informací, tak ve stylu oblékání. Poprvé v životě jsem si mohla obléci, co jsem chtěla, nemusela jsem se ohlížet na naše zvyky. Ustříhla jsem si všechny nohavice od kalhot a takto chodila ven. U nás si člověk musí dávat velký pozor, dokonce máme v Adaně ulice, kde žena nemůže v sukni či kraťasech vůbec vstoupit.

3. Jak obvykle probíhá žádost o ruku a zásnuby, ve srovnání s dnešními křesťany? První se jde s oznámením k rodičům budoucí nevěsty s nějakým dárkem pro rodiče a poté se jde k rodičům ženicha.

4. Vy jste zasnoubená? Ano jsem, zhruba rok. Do té doby mí rodiče přítele nikdy neviděli, bývá to tak u většiny párů. Teprve zásnubami je povýšen vztah na oficiálnější a partneři mohou společně navštěvovat rodinné příslušníky. Před zásnubami se to nehodí.

5. Jaké jsou svatby v muslimské rodině? Jestliže se chce pár v turecké rodině oddat, nemůže se to udát jen v úzkém rodinném kruhu. Turecké svatby jsou vždy velkou událostí, které se účastní až 400 hostů. Svatba je pořád považována za posvátnou záležitost. Nesezdané páry spolu téměř nežijí, protože jim to rodina nedovolí. Jestliže spolu i přesto sdílí domácnost, rodina mívá časté spory.

6. Jak chápete význam rodiny? Rodina je pro mě to nejcennější, co v životě mám a mít budu. Je mi 30 let a stále bydlím s rodiči, vím, že to Evropany překvapí, ale u nás je to zcela normální. Sice to má i nevýhody, např. to, že musím být i o víkendu doma v deset hodin večer, ale jsem ráda, že jsem zabezpečená a zatím si mohu šetřit do budoucna. Sdílet společnou domácnost je běžné až po svatbě.

7. Jaký je kladen pohled na rozvody? Obecně se to stává častěji než dříve, já s rozvodem nesouhlasím, problémy by se měly řešit.

8. Jsou nějaké zásady? Ano, např. muslimská žena by neměla po rozvodu mít zhruba rok sňatek. Muž žádné omezení nemá.

9. Víte, že např. rozvodovost v ČR je celých 50 % manželství? Jaký je na toto Váš pohled? Nedokážu to pochopit, lidé rychle utíkají od problémů.

10. Je typické mít během života více partnerů? Není to typické, ale ani ojedinělé.

11. Jaké je postavení žen ve Vaší společnosti? Myslím, že se to zlepšuje, ale situace není stále ideální. V mnoha domácnostech zastává žena úlohu tzv. služky a kuchařky, kdy se stará pouze o rodinu. I v obchodech, např. s botami a oblečením je možné vidět jako prodavače především muže, což se ve vyspělejších státech tolik nestává.

12. Vidíte ve Vašem náboženství výhody? Jaké? Je více tradiční, snaží se lidi držet pospolu. V USA a Evropě jsou lidé odlišní.

Klára

1. Myslíte si, že to má mládež z křesťanských zemí lehčí, než ta, která vyrůstá v zemi muslimské? Dle mého názoru to má mládež z křesťanských zemí o mnoho jednodušší. Dnes je výchova v mnoha rodinách značně benevolentní, vím, že v muslimských rodinách panují přísnější pravidla.

2. Můžete uvést nějaký konkrétní příklad? Moje starší dcera si více méně chodí, kam chce. Často, když se jí zeptám, s kým byla, se dokonce naštve, že je skoro dospělá a může mi to být jedno. V poslední době nějak mizí úcta k rodičům, což mě velice mrzí.

3. Jinak máte s dětmi hezký vztah? Myslím si, že ano. Ale znáte to, v každých rodinách bývají problémy. Často se stává, že na sebe nemáme tolik času a zdá se mi, že to dětem ani nevadí.

4. Jak obvykle probíhá žádost o ruku a zásnuby? V dnešní době tato věc pomalu ztrácí význam. Mnoho lidí neuctívá tradice a rodičům oznamují zásnuby jako konečnou věc, ke které se již nemohou téměř vyjádřit.

5. Jak to bylo ve vašem případě? S mým stávajícím manželem jsme se rozhodli, že se vezmeme a poté to oznámili rodičům. Ti souhlasili. Byli jsme spolu ve vztahu 9 let, moc se toho po praktické stránce nezměnilo.

6. A co svatba? Ta byla v menším rodinném kruhu, pouze rodiče, svědci a pár nejbližších přátel cca 20 lidí.

7. Jak chápete význam rodiny? Rodina je velice důležitá součást naší společnosti, té mé si velice cením.

8. Jaký je Váš pohled na rozvod? Stává se to součástí naší společnosti. V České republice se rozvádí pomalu každé druhé manželství. Je to smutné, na druhou stranu je to pro rodiny asi lepší, než žít v nefungujícím vztahu.

9. Vidíte ve Vašem náboženství výhody? Jaké? Každé z náboženství má svá pro a proti. Věříme v boha a chodíme s rodinou do kostela, myslím, že díky křesťanství jsou naše životy plnohodnotnější. 

Počet shlédnutí: 49