Daniel Peterka, Lukáš Fochler, Sára Dutá. Hospodářská a kulturní studia (HKS), Antropologie náboženství, 2017

„Pocházíme ze stovek etnických a jazykových skupin. Sjednocují nás však společné cíle. Především to, že uctíváme Boha Jehovu, který je autorem Bible a stvořitelem všech věcí. Usilovně se také snažíme napodobovat Ježíše Krista a hrdě se hlásíme k tomu, že jsme křesťané,“ píše se hned v úvodu oficiálních webových stránek Svědků Jehovových, kteří v současné době představují jednu z nejznámějších náboženských společností.

Dle stanovených údajů působí v současnosti ve 239 zemích světa a k jejich učení se hlásí téměř osm miliónů lidí. Již od počátku 20. století působí Svědkové Jehovovi také v České republice. Při posledním sčítání lidu se k jejich učení přihlásilo 13 097 stoupenců. Příslušníci Svědků Jehovových se sami za církev neoznačují, považují se za jediné skutečné křesťany a od církví se distancují. Naproti tomu velké křesťanské církve jejich příslušnost ke křesťanství popírají. V České republice jsou od roku 1993 uznávanou náboženskou organizací. ²⁾

Práce zjišťuje, z jakých důvodů lidé takové náboženství vyznávají, co jim víra přináší osobně a jak se projevuje v jejich životech. Pro zodpovězení výzkumné otázky a navazujících podotázek je vybráno několik respondentů, kteří objasní význam jejich náboženského přesvědčení a pomohou tak najít relevantní vysvětlení sledované problematiky. Práce je provedena na základě kvalitativního výzkumu a doplněna o kvantitativní údaje.

Téma pojmenované jako Jsem Svědek Jehovův bylo kromě své zajímavosti vybráno také z důvodu neustálých nejasností, proč vlastně tito lidé neslaví Vánoce, narozeniny a jiné svátky, proč odmítají vykonávat vojenskou službu a jsou ochotni raději zemřít, než aby přijali krevní transfúzi. Osobní setkání a technika dotazování nám umožní lépe porozumět subjektivním pocitům a názorům respondentů.

Cílem práce je především zodpovědět výzkumnou otázku a podotázky, které se tomuto tématu věnují. Jedná se zejména o zkoumání důvodů, ze kterých lidé (dotazovaní) náboženství vyznávají a dále pak nalezení vysvětlení ve věci přínosu víry a jejím vlivu odrážejícím se v osobních životech.

Hlavní výzkumná otázka:

Jak víra ovlivňuje život Svědků Jehovových a jak se tento vliv projevuje v jejich každodenním jednání?

Podotázky:

1. Jak se respondenti ke své víře dostali?
2. Co respondentům jejich víra přináší a co jim bere?
3. Cítí respondenti změnu v životě bez víry a s ní?

Pro účely této práce byly využity jak kvalitativní, tak kvantitativní vědecké metody.Kvalitativní metody jsou metody, které jdou více do hloubky, z jejich údajů nelze vytvořit tabulky či grafy, zkoumají menší množství respondentů a hledají odpovědi na otázky typu jak a proč. Nevýhodou těchto metod je, že metodologie kvalitativních metod se dotváří až při výzkumu, nelze ji tedy dopředu úplně připravit, tato metoda také zabere více času, a je schopná zkoumat menší množství respondentů.

Kvantitativní metody potom zkoumají údaje, které lze vyjádřit číslem, lze z nich vytvořit tabulka nebo graf. Cílem kvantitativního výzkumu je testování hypotéz, u vzorku, který je reprezentativní pro tu část populace, u které se výzkum provádí. Výhoda kvantitativních metod spočívá v tom, že tyto metody zkoumají větší množství respondentů, jejich výsledky jsou lépe ověřitelné, a zaberou méně času. Na druhou stranu jejich nevýhoda je, že nejdou až tak do hloubky, což je především výhoda u kvalitativních metod.

Tato práce využívá především kvalitativních metod, ale opírá se i o data kvantitativní, jako o grafy či čísla. Jako první kvalitativní metoda je využita metoda polostandardizovaného dotazníku. Technikou této metody je rozeslání dotazníků respondentům prostřednictvím elektronické pošty. Respondenti mohli v dotaznících na otázky volně odpovídat. Další kvalitativní metodou je rozhovor, v tomto případě bylo využitou jedné techniky, a to osobního rozhovoru. Výhodou těchto dvou metod je, že se lze dostat díky otevřeným odpovědím více do hloubky. Nevýhodou je pak složitější vyhodnocování a interpretace výsledků.

Respondenti:

• Martin - 49 let
• Dimitrij - 48 let
• Ljuba - 43 let
• Jiřina - 24 let

Pan Dimitrij a paní Ljuba jsou manželé již 12 let. Oba se narodili ve městě Kovrov, které se nachází v evropské části Ruska. Zde se také jako mladí poznali, vzali a následně vychovali svou dnes již dospívající dceru. Po několika letech se z osobních důvodů přestěhovali z Ruska do České republiky, kde úspěšně vytvořili zázemí pro jejich rodinný život. Jako pocházející z nevěřících rodin byli do určité doby oba ateisté. Svým poutavým příběhem nám však ochotně objasnili, jak se k víře dostali, v čem jim pomohla nebo co jim přináší a bere.

Martin pochází z České republiky a ke své víře nebyl vychováván rodiči, ale dostal se k ní až při studiích na vysoké škole.

Jiřina pochází z České republiky, ve víře Svědků Jehovových je vychovávána již od narození. U Svědků Jehovových je celá její rodina - bratr, matka i otec. Momentálně studuje vysokou školu, konkrétně Západočeskou univerzitu v Plzni, obor ekonomika a management.

Všichni naši respondenti odpovídali na stejné otázky, které zjišťovaly, jakým způsobem se ke své víře dostali, co jim jejich víra přináší nebo naopak bere. Dále respondenti odpovídali na otázky týkající se rozdílu života bez víry a s ní. Všechny tyto otázky potom vedou k odpovědi na hlavní výzkumnou otázku, která se zabývá tím, jak víra respondentů ovlivňuje jejich život a jakým způsobem se tento vliv projevuje v jejich každodenním jednání.

Náboženský život v české společnosti prochází řadou dynamických proměn, jež probíhají uvnitř tradičních církví a duchovních hnutí, ale jsou rovněž spojeny se vznikem nebo příchodem skupin a proudů nových. Zdeněk Vojtíšek ve své knize Encyklopedie náboženských směrů a hnutí v České republice podává encyklopedický obraz současné náboženské scény s důrazem na co nejúplnější zachycení všech významnějších náboženských a duchovních skupin (zejména těch, které jsou v obecném povědomí méně známé). O každé z nich poskytuje základní informace (historie ve světě a u nás, učení, podoba života daného společenství případně jeho představitelé u nás a ve světě, ukázku z textů, literaturu, kontaktní adresy) a stručnou charakteristiku kritické diskuse o dané skupině, pokud aktuálně probíhá. ⁴⁾

Jak se respondenti ke své víře dostali a co jim přináší?

Tímto tématem se zabývá autor Stanislav Ferfecki, jež pod názvem Byl jsem Svědkem Jehovovým vydal vlastní životopis. V autobiografii popisuje svůj příběh a zmiňuje i důvody, ze kterých on sám nebo také ostatní lidé začnou víru vyznávat, jak se stanou členy Svědků Jehovových a co jim taková víra přináší. Stanislav Ferfecki patřil k jejím vyznavačům dvanáct let, od organizace odešel v roce 1983. ⁵⁾

Co respondentům jejich víra bere?

Problematice členství v organizaci Svědků Jehovových a tomu, co může víra člověku vzít se věnuje Franz Raymond ve své knize Krize svědomí. Jedná se o výpověď člověka, který odešel z ústředí této organizace a jako bývalý člen jejího vedoucího sboru přináší pohled do zákulisí nejvyššího vedení. Autor přibližuje léta své nelehké služby, ve které převažuje jednoznačná tendence k vládnutí a manipulaci spíše než k službě a pomoci. Velkou část knihy tvoří osobní svědectví o těžkém životním zápase, který provázel Franzův odchod od Svědků. ⁶⁾

Jaký význam má pro respondenty jejich náboženské přesvědčení pro jejich osobní život a pro jejich okolí?

Významem víry pro osobní život se zabývá kniha „Svědkové Jehovovi: Hlasatelé Božího království“, která je sepsaná přímo Svědky Jehovovými samými a podává komplexní obraz života z jejich pohledu. ⁷⁾

Pro zodpovězení některých výzkumných otázek jsou dobrým informačním zdrojem i webové stránky Svědků Jehovových (https://www.jw.org/cs/), které jsou kvalitně zpracovány a kromě základních informací poskytují i odpovědi na časté nebo kontroverzní otázky, týkající se vlivu víry na jejich život. U jednotlivých výkladů odkazují na určité pasáže z Bible, které obsahují vysvětlení. Čtenář tak hned může tuto pasáž zobrazit a přečíst si biblický postoj k dané problematice.

Svědkové Jehovovi datují svůj vznik k roku 1870, k čemuž došlo v Pensylvánii ve Spojených státech amerických. Ze začátku se však nejednalo o žádné velké náboženské hnutí, ale pouze o studijní kruh, jež se jmenoval „Badatelé Bible“. V čele tohoto kroužku byl Charles T. Russell, jež je společností brán za jejich zakladatele, avšak samotní Svědci Jehovovi berou jako svého „zakladatele“ především Ježíše Krista.

Formální zakladatel Russell se narodil v Pittsburghu ve Spojených státech amerických, a to 16.02. 1854. Silný vliv na jeho myšlení měl adventismus, jehož členové věří v to, že Ježíš Kristus přijde podruhé a s ním i konec světa a také to, že všichni věřící budou spaseni a hříšníci potrestáni. Russell byl dále ovlivněn N. H. Barbourem, s nímž se setkal roku 1876 a s nímž pravidelně publikoval. Jejich názory se však postupem času začaly rozcházet a tak Russell spolupráci ukončil. On sám však publikoval dál a roku 1884 byl zvolen prezidentem Zion´s Watch Tower Track Society.

Russell umírá roku 1916 a rok po jeho smrti se prezidentem stává Joseph F. Rutherford. Za tohoto prezidenta Svědkové Jehovovi publikovali obrovské množství brožur a knih. V roce 1919 se začal publikovat časopis Zlatý věk, který je dnes znám jako Probuďte se!. Členové tohoto náboženského hnutí svůj nynější název přijali až v roce 1931, kdy se společně dohodli na pojmenování Svědkové Jehovovi. V období 2. světové války a komunismu byli Svědkové Jehovovi bráni jako nevhodné náboženské hnutí. Nacisté je pronásledovali jako komunisty a byli zavíráni do koncentračních táborů se zvláštním označením fialového trojúhelníku a popravováni kvůli svému neutrálnímu postoji. Za komunismu je totalitní režim považoval za americkou sektu a byli perzekuováni i za svůj neutrální postoj či odmítání násilí (nevstupovali do vojenské služby). Kázaní Svědků Jehovových probíhalo v obou období v utajení a shromažďovali se pouze po domácnostech a v malých skupinkách. Po revoluci roku 1989 proběhlo u Svědků Jehovových desetiletí velkého vzrůstu. ⁸⁾

Ač se samotní Svědkové Jehovovi považují za křesťany, v jejich víře není obsažena víra ve Svatou Trojici. Jejich učení je založeno na Bibli, ale oni sami tvrdí, že jiné křesťanské církve jsou nebiblické. Jejich víra spočívá ve víře v Jehovu, což je jejich jediný bůh a Jehova se jmenuje kvůli tomu, aby bylo jasné odlišení od bohů nepravých. Svědkové Jehovovi přijímají Ježíše jako božího syna, avšak s tím rozdílem, že není všemohoucí, a že nebyl ukřižován na kříži, ale zemřel na kůlu. Velmi důležitou části víry Svědků Jehovových je Armageddon, což je pro ně poslední bitva mezi Satanem a Ježíšem Kristem. Armageddon pro ně dále znamená víru v Boží království a vykoupení.

Svědkové Jehovovi vynakládají značné úsilí na šíření jejich víry ať osobně nebo vydáváním různých publikací. Nezúčastňují se politického života ani nevstupují do válek. Neslaví náboženské ani nenáboženské svátky až na jedinou výjimku, a to slavení památky smrti Ježíše Krista. Důležitou a poměrně známou součástí Svědků Jehovových je i fakt, že odmítají cizí krev, tedy krevní transfúze. Svědkové Jehovovi se k odmítání krve odkazují na Bibli, kde stojí, že „Všechno živé, co se hýbe, vám bude za pokrm; to všechno vám dávám tak, jako dříve zelené byliny. Nesmíte však jíst maso, dokud je v něm život, totiž krev“(Genesis) a dále, že „Pouze maso s jeho duší — jeho krví — nebudete jíst.“ (1. Mojžíšova 9:4) Od roku 1941 hlásají, že jsou transfúze proti božímu záměru a od roku 1945 v jejich časopise Probuďte se! občas vyjde článek o negativních dopadech na lidské zdraví, jako například nemoci spojené s přenosem. Svědkové Jehovovi však přijímají náhražky krve, při kterých se však lidský organismus musí silně okysličit, a to může vést k jeho poškození. ^{9) 10)}

K víře je možné dojít mnoha způsoby, mezi které lze zařadit například výchova od rodičů, přijetí víry během života nebo v důsledku nenadálé životní situace. Naši respondenti odpovídali různě, většina z nich přijala víru v průběhu života, výjimku tvoří respondentka Jiřina, která byla ke své víře vedena již od dětství. Často se stává, že lidé během života naberou takové zkušenosti, že od víry upustí a stanou se z nich ateisté. To však není příklad našich respondentů, kteří jsou šťastni, že svoji víru mají.

Jak jste se k víře dostali?

Ljuba: Když jsem se s Dimou seznámila, byl to milý a přátelský člověk. A byl ke mně upřímný, bylo mi s ním hezky. Chodili jsme spolu dva roky a pak jsme se vzali. Krátce na to se nám narodila dcera.

Dimitrij se vkládá do vyprávění: Pracoval jsem jako elektrikář… No, lidi toho moc neměli, a tak mi často platili alkoholem.

Ljuba doplňuje: Žít s alkoholikem je jako žít vedle sopky. Když byl střízlivý, byl to laskavý manžel. Ale když se napil, byl to úplně jiný člověk. Byl vzteklý, nechtěl nic slyšet…

Dimitrij: No a jednou někdo zaklepal na dveře. Poprosili mě, abych se podíval do Bible. Ukázali mi, proč se dneska děje tolik špatných věcí a proč lidé žijí v takovém strachu. Moje žena si to všechno přečetla, viděl jsem, že se jí to líbí.

Ljuba: Když ty ženy přišly znovu, byla jsem nadšená z toho, co mi řekly. Hlavně se mi líbil slib o ráji na zemi, kde lidi budou žít šťastně. A tak jsem souhlasila, že s nimi budu studovat Bibli.

Dimitrij: Častokrát mě zvali, abych se k nim připojil. Ale já řekl, že na to ještě nejsem připravený. Dostal jsem se ale na úplné dno. Zeptal jsem se Ljuby, co mám dělat a poradila mi, abych četl Bibli. Ptal jsem se jí, kde mám začít a poradila mi Matoušovo Evangelium. Četl jsem celou noc a měl jsem pocit, jako bych byl součástí děje. Ty události na mě hluboce zapůsobily. Tehdy jsem se rozhodl, že dokud Bibli nepřečtu celou, alkoholu se ani nedotknu…

Z odpovědí je zřejmé, že příčinou, kvůli které začali manželé víru vyznávat, byly problémy s alkoholem, které se staly tak neúnosnými, že příchod Svědků Jehovových a podání jejich pomocné ruky v pravou chvíli bylo neocenitelnou záchranou.

Martin na tuto otázku odpověděl, že jako Svědek Jehovův nebyl vychován, jeho rodiče byli ateisté a otec dokonce členem KSČ. Jak ale on sám říká: Vždy jsem se zajímal o historii, a proto jsem neměl rád světová náboženství, která něco jiného učila a jejichž členové se přitom jinak chovali - viz křížové výpravy, inkvizice, touha po moci a bohatství, pedofilní kněží. Na druhou stranu jsem neměl rád ani komunisty, protože jejich ideologie stála mnoho lidí život a přinesla jim utrpení - viz násilné vstupování do družstev, pracovní tábory a gulagy, StB. Martin začínal rozdíly ve svém vnímání a vnímání ostatních lidé pozorovat již od mala. Už jako kluk jsem měl vrozený smysl pro spravedlnost a trápilo mě, když jsem viděl, jak se můj děda chová hrubě a ponižujícím způsobem k mé babičce a později jsem si všímal pokrytectví u mnoha lidí. Dalo by se tedy říct, že jsem hledal něco čistého, opravdového a spravedlivý svět pro všechny.

Svědkem Jehovovým se Martin stal ve svých 23 letech, kdy byl ovlivněn svým spolužákem z vysoké školy, jenž Bibli studoval na jejich společném pokoji a jeho nynější manželkou, s níž se také seznámil na vysoké škole. Trvalo mu rok, než Bibli dokázal přečíst a získat k ní důvěru a další rok, než se přesvědčil o existenci Boha. Proč si však vybral právě Svědky Jehovovy? To byl další rok, v němž jsem srovnával učení s životy lidí v jiných náboženství. Nakonec jsem dospěl k jistotě, že to je ta cesta, kterou se v životě chci dát.

Jiřina je k této víře vychovávána od narození. Její matka i otec již byli členy Svědků Jehovových a po jejím narození jí tak vychovávali. Sama prozradila, že vše se řídí podle její víry a podle Bible. Jsem členkou Svědků už od mala, co si pamatuji. Naši i brácha jsou členy taky, takže jsem s tím vyrůstala a Bible se u nás doma čte pořád.

Co Vám víra přináší nebo přinesla? A co Vám naopak bere?

Ljuba: Bylo tehdy hodně vidět, že to nové myšlení nebo možná i životní impuls manžela zasáhl tak silně, že se chtěl změnit. Pro nás to také obrovská změna byla, protože v té době byl doma klid. To byl ten hlavní přínos.

Ohledně té otázky, co mi víra bere – víte, nemyslím si, že víra něco bere. To je na každém člověku, jak se k tomu postaví. Někomu možná může přijít omezené řídit se podle nějakého náboženství, ale pro nás je víra vysvobozením, pokorou a pochopením sebe samých … A takové hodnoty Vám přece nemohou nic brát.

Dimitrij: Pro mě bylo přínosem, že jsem Bibli přečetl za 7 měsíců a celou tu dobu jsem nepil. Měl jsem po krk toho, jak jsem žil, už to tak dál nešlo. Jinak souhlasím s manželkou.

Martin vidí největší změnu v radikálním zlepšení mezilidských vztahů. Sám pak podotýká: S manželkou, s nímž jsem začal chodit na vysoké škole, jsme se viděli denně od rána do večera a tak se mezi námi začaly objevovat konflikty, které jsem znal ze své rodiny. Každý z nás byl tvrdohlavý a často jsme se hádali.

Jiřina Přínosem jsou pro mě jednoznačně kamarádi, které jsem získala díky své víře. Na setkáních se seznamuji s opravdu hodně dobrými lidmi a to se mi na tom líbí. Víra jí pak přináší duševní uspokojení a zároveň spokojený život. V této „církvi“ si našla i svého partnera. Na otázku, co jí její víra naopak bere, nám nedala jednoznačnou odpověď. Nemohu říci, že by mi víra něco brala, nevím, co bych bez ní dělala, jak bych žila. Jediným, co jí možná víra trošku brala jsou přátelé, neboť prozradila, že na střední škole měla mnoho konfliktů se spolužáky kvůli své víře - zejména pak kvůli tomu, že spolužačky a spolužáci nemohli pochopit, že by nedovolila svému dítěti transfúzi.

Cítíte nějakou změnu v životě bez víry a s ní? A pokud ano, jak se to projevuje?

Dimitrij: Tak já jsem z Bible poznal, že jsou jen dvě cesty. Dobrá a špatná. A já byl na té špatné. Uvědomil jsem si, že bez Boží pomoci se z problémů nevyhrabu, né vlastní silou. Radost, kterou díky víře každý den prožívám, se nedá srovnat s radostí z alkoholu nebo drog. Můj život se radikálně změnil a zásluhu na tom má Jehova. Díky jeho slovu jsem teď takový, jaký jsem. Můžu říct, že jsem opravdu šťastný.

Ljuba: Dříve jsem měla pocit, že na mě manželovi vůbec nezáleží. Že si na mě vzpomene jen když něco potřebuje. Teď je z něj úplně jiný člověk. Při rodinném uctívání je u nás doma láskyplná atmosféra. Můžeme si spolu povídat o duchovních věcech a poznat, co si ten druhý myslí a co cítí… A také vnímat, jak moc miluje Jehovu.

Zdá se, že za hlavní změnu dotazovaní považují uvědomění si správné životní cesty, pocit štěstí, radosti a lásky k Bohu, který jim pomáhá překonat nesnáze. Protože je víra zájmem obou manželů, dá se za změnu označit i nalezení společného tématu k rozhovoru o věcech mezi nebem a zemí, při kterém se cítí šťastní.

Martin nám k této otázce uvádí příklad: Ateista jde do přírody, cítí se tam skvěle, obdivuje nádherný západ slunce nebo horská jezera a to je všechno. Když jdu do přírody jako svědek já, vidím to, co ateista, obdivuju to, ale jsem vděčný, že si s tím dal Bůh práci, protože chtěl, abychom se tady cítili dobře. Takže vím, komu za to poděkovat a můj život je bohatší. Martin dále pokračuje ve výčtu věcí, které se s jeho vírou projevují: Nevztekám se u televizních zpráv, když vidím sobectví a neschopnost politiků zajistit lidem lepší budoucnost, protože z Bible vím, kdo, kdy a jak to udělá. Mám radost, když můžu pomáhat lidem kolem sebe, poznat odpovědi na otázky, které dřív trápily i mě a vidím, jak jim Bible v životě pomáhá. Jsem obklopený opravdovými přáteli, ne lidmi, kteří se se mnou kamarádí proto, že z toho něco mají. Mám šťastné manželství ve světě, kde se rozpadá každé druhé a většina lidí proto na manželskou instituci dnes nevěří a raději spolu žije bez závazku. Nehoním se za majetkem a požitky, protože vím, co je v životě důležité a co nemá trvalou hodnotu.

Jiřina změnu v životě bez víry neumí popsat, dle jejích slov: Nevěděla bych, co přesně mám dělat, co mohu a nemohu. Z toho, co Jiřina prozradila, je vidět, že je velice aktivní členkou Svědků Jehovových a zároveň je velmi společenská. Ráda chodí na srazy, nebo také obchází domy a chce ostatní poučit o své víře. Jelikož je věřící již od narození, život bez víry opravdu nezná a dle jejích slov by ani znát nechtěla. Jsem takhle spokojená, ráda čtu Bibli a jezdím na různá setkání, kde se na rozdíl od ostatních umíme bavit i bez drog, alkoholu a sexu. Díky mé víře znám opravdu mnoho lidí, kteří jsou ke mě laskaví a mají mě opravdu rádi.

Hlavní výzkumná otázka byla zodpovězena na základě osobních rozhovorů a jednoho telefonického rozhovoru, jež byly provedeny se členy Svědků Jehovových pocházejících ze Svitav, Mostu a Loun a také pomocí stanovených podotázek, na které respondenti odpovídali. Většina našich respondentů se pohybuje ve středním věku (43-49 let), jedné je však 24 let a je tak zástupkyní mladší generace. Respondent Martin vedl a vede ke své víře i své dva syny, kteří jsou rovněž členy Svědků Jehovových. Ač on sám své děti k víře vede, většina z našich respondentů nebyla ke své víře vychovávána už od dětství a přijala ji až na základě životních zkušeností či událostí. Jediná Jiřina zná víru již od dětství.

Manželé Dimitrij a Ljuba díky víře získali tolik potřebný a chtěný klid, jelikož chování Dimitrije jako alkoholika nebylo vždy takové, jaké by si jeho žena přála. Dimitrij se s děním v Bibli dokonce ztotožnil a díky víře se zbavil své závislosti. Respondent Martin se o víru začal zajímat především kvůli častým rozporům s jeho nynější manželkou, kdy poznal, že se k ní chová stejně, jako lidé, jejichž chování se mu vždy příčilo.

Z uvedených rozhovorů vyplývá, že každý z respondentů se k víře dostal jiným způsobem. Manželé Dimitrij a Ljuba se ke Svědkům Jehovovým připojili z několika důvodů. Prvním z nich byly Dimitrijovo problémy s alkoholem. Dalším důvodem byl fakt, že ženy, které je přišly seznámit s učením a vírou, byly velice příjemné a upřímné, manželům se líbil slib o tom, že budou žít šťastně. Dimitrij se za začátku nemohl rozhodnout, zda se připojí, ale nyní je rád, že se ke Svědkům Jehovovým se svou ženou přidali. Respondent Martin se ke Svědkům Jehovovým přidal také až v dospělosti. Martin, dle jeho vlastních slov, neměl rád velká světová náboženství, ale rozdíly v chování jednotlivých lidí viděl už od útlého věku. Ke Svědkům Jehovovým se přidal ve svých 23 letech, když trávil vysokoškolská léta na pokoji se spolužákem, který se Bibli věnoval. Dalším důvodem byla Martinova současná manželka, která byla věřící již v době jejich seznámení. Jiřina je jedinou naší respondentkou, která byla k víře vedena již od narození. Věřícími a zároveň členy Svědků Jehovových jsou její rodiče i bratr.

Pro naše respondenty jejich víra znamená opravdu hodně, ačkoliv na otázku, co jim jejich víra přináší, popř. bere odpověděli různě. Ljuba bere jako největší přínos to, že se změnil její manžel, který byl dříve alkoholikem, že by jí však víra něco brala, to si nemyslí. Pro jejího manžela Dimitrije bylo přínosem zejména to, že přečetl celou Bibli a přitom se nedotkl alkoholu. Na otázku, zda mu víra něco bere, odpověděl tak, že souhlasí s jeho manželkou. Pro dalšího respondenta, Martina, je přínosem zejména zlepšení vztahů s lidmi, zejména pak s jeho manželkou. Pro slečnu Jiřinu jsou největším přínosem kamarádi, které díky společné víře získala. Lze tak říci, že pro naše respondenty znamená víra zlepšení vztahů, popřípadě navázání vztahů nových. Dimitrij v rozdíl v životě s vírou, nebo naopak bez víry vidí. Dle jeho slov, z Bible poznal, že existuje jen dobrá a špatná cesta. Původně byl na špatné cestě, ale poté si uvědomil, že s boží pomocí se může on i s jeho manželkou dostat na dobrou a radostnou cestu a nyní je opravdu šťastný. Jeho manžela Ljuba sdělila, že s vírou se její vztah s manželem o mnoho zlepšil a je také šťastnější než dříve. Martin má oproti Dimitrijovi a Ljubě jiné srovnání. Vidí téměř stejné věci jako ateista, akorát s tím rozdílem, že vidí i tu práci, kterou musel Bůh vynaložit, aby takového věci utvořil. Jeho život s vírou se také zlepšil, je klidnější a šťastný v manželství. Má mnoho přátel, kteří věří ve stejnou víru a jsou opravdovými přáteli. Jiřina žádnou změnu v životě bez víry nesdělila. Od malička je vychovávána jako věřící a tudíž neví, jaký by byl život bez Svědků Jehovových, mezi kterými má také mnoho přátel, se kterými má dobré vztahy. Lze tedy obecně říci, že víra přinesla všem našim respondentům zlepšení vztahů ve všech rovinách, tedy jak v přátelství, tak partnerství nebo manželství. Víra jim přinesla šťastnější a klidnější život bez alkoholu a drog.

Obecně tak lze říci, že Svědkové Jehovovi jsou společenští a bezproblémoví lidé, kteří mají rádi svou víru a žijí povětšinou spořádaný život. Všichni naši respondenti jsou šťastni, že jsou věřícími a svou víru považují za úspěšnou volbu jejich životní cesty.

• ENGELHART, Vojtěch. Kdo jsou svědci Jehovovi?, Matice cyrilometodějská 1992
• FRANZ, Raymond. Krize svědomí. Návrat domů, Praha 1998, ISBN 80-85495-80-5
• NEŠPOR, Zdeněk, Jaká víra? Současná česká religiozita/spiritualita v pohledu kvalitativní sociologie náboženství.2004. ISBN 80-7330-061-3.
• VOJTÍŠEK, Zdeněk, Encyklopedie náboženských směrů v České republice, Praha 2004, ISBN 80-7178-798-1

• Strážná věž: Historie Svědků Jehovových v Československu [online] [cit. 2017-11-11]. Dostupné z: http://www.straznavez.cz/Zdomova/NSaStat/NSaStatObecnyvyvoj.htm
• Svědkové Jehovovi: Proč Svědkové Jehovovi nepřijímají transfúze? [online] [cit. 2017-11-11]. Dostupné z: http://www.jw.org/cs/svedkove-jehovovi/caste-otazky/svedkove-jehovovi-proc-neprijimaji-transfuze/
• VOJTÍŠĚK, Zdeněk, Svědkové a odpadlíci [online] [cit. 2017-11-17]. Dostupné z: http://www.dingir.cz/cislo/starsi/1999_1/clanky/D1999_1_06.html
• Svědkové Jehovovi: Hlasatelé Božího královstvíi [online] [cit. 2017-11-30]. Dostupné z: https://wol.jw.org/cs/wol/d/r29/lp-b/1200273081



Počet shlédnutí: 74