OK. Vložil jsem text z Vašeho souboru, ale není zformátovaný pro wiki DDN_03.12.2009

O životě • Vlastním jménem Aristoklés • Narozen 427 před n.l. ve význačné a bohaté rodině v Athénách • Otec Aristón potomek krále Kondra, matka Periktioné původ z rodu Solóna • Výchova u sofistů předpoklady pro politickou dráhu, v mládí psal také básně a tragédie • Ve 20 letech setkání se Sokratem učil se u něj do konce Sokratova života (8 let) • Studium také u starších filosofů • Po porážce v peloponéské válce zapojen krátce do politiky, po Sokratově popravě odchod, útěk se svými žáky do Megary • Z Megary cesty do Itálie a Egypta • Po návratu do Athén funkce učitele, učení metodou rozhovorů (po vzoru Sokrata) v zahradě Akadéma školící centrum Akademie, kvalitní vyučování zdarma • (výraz akademie dodnes = ve smyslu vysoké školy) • Přerušení činnosti kvůli cestě na Sicílii, kde měl uvést do praxe vizi státu řízeného filosofy jako nejschopnějšími občany, vládce Dión se odmítal nechat vést, proto Plátón odcestoval zpět do Řecka • Odmítání žádostí čestných měst o vypracování ústavy • Setrvání v Akademii, zemřel roku 347 před n.l. ve věku 80ti let

Spisy • Myšlení prošlo dlouhým vývojem • Jednotlivá díla řeší jen dílčí problémy, psána formou dialogů (výjimka Obrana Sokratova a Listy), nelze zjistit přesnou dobu vzniku dialogů, jen přibližnou posloupnost • 3 (někdy 4) stádia Platónova myšlení: 1. Vliv Sokrata- kritičnost, skepse vůči zdánlivým jistotám, hájí Sokratovu památku a představuje jeho učení.

2. Konstruktivní období (nejklasičtější), vznik filosofie idejí. Převzal názory o nesmrtelnosti duše a jejím převtělování, o těle jako o hrobu duše a hledá ve svých pracích pozitivní řešení problémů a nalezení konečných jistot.

3. Období stáří = období kritické, doplňoval, modifikoval, odmítal své dřívější názory. Platónovo pojetí duše • Duše je jsoucno nevzniklé a nesmrtelné • Má 3 části: myšlení, vůli a žádostivost Myšlení má sídlo v hlavě, vůle v hrudi, žádostivost v podbrišku Myšlení je nejvyšší součástí duše a jediná nesmrtelná část, která se při vstupu do těla spojuje s ostatními částmi, které jsou podle Platóna méně vyspělé, smrtelné a zanikají s tělem • Nesmrtelná část duše (rozumová) nemá počátek ani konec a je svou podstatou stejná jako duše světa. Všechno naše poznání je vzpomínkou na to, co duše vnímala v předchozích stavech a vtěleních. Duše je jediným plnohodnotným odrazem ideálního světa, který na Zemi najdeme. • Duše a celý svět idejí je stálý, nevzniká ani nehyne, je nezávislý na prostoru i na čase. Ideje • Formy, rody, obecné rysy bytí • Jsou reálné • Jednotlivé věci jsou pomíjivé, ale ideje trvají jako jejich nepomíjivé pravzory • Duše může zprostředkovávat spojení mezi světem idejí a světem pozemským Idealismus • Člověk, ve kterém je duše, která uviděla některé ze jsoucen, musí poznávat podle eidos, pojmového druhu, jenž vychází z mnoha vjemů a je rozumovým myšlením sbírán v jednotu. Své vjemy porovnává s absolutním ideálem, s idejemi, které viděl na své okružní jízdě a na které nyní vzpomíná. Vidí pozemskou krásu a vzpomíná na tu pravou, nesmrtelnou a neměnnou, přitom nabývá perutí, snaží se vzlétnout. Ostatním lidem se jeví šíleně. • Takový člověk, který miluje krásno, se nazývá milovníkem. Ten, pokud uvidí obličej či část těla připomínající viděné ideje, zachvěje se, dívá se na ten výjev jako na boha, zachvátí ho pot a nezvyklé horko. Z té viděné krásy se zahřeje, roztají obaly kolem puků, brky peří nabobtnají a vyrazí z kořenů po celém povrchu duše. Kdykoliv se však poté od své krásy vzdálí, puky peří se zamykají a jsouce takto uzavřeny, dotírají na svůj průchod, takže duše je bodána a rozčílena, cítí bolest, nemůže spát ani ve dne vydržet na místě, ale přesto se raduje ze vzpomínky na krásný zjev. A když svého miláčka zase uvidí, opět se průchody uvolní, přestane cítit bolest a bodání. A nechce se od něj za žádnou cenu odloučit. A tento stav lidé nazývají Erótem, láskou. Díla • Obrana Sókratova • Faidón • Faidros • Prótagorás • Politeias (Ústava) • Symposion 

Počet shlédnutí: 29