Petra Holetová, Stehlíková Hana, Zajícová Miriam

¹⁾

Práce se zabývá charakteristikou křesťanství v České republice. Hlavní zaměření v práci je soustředěno na charakter vztahu mezi protestantismem a katolicismem. Tento vztah budeme analyzovat pomocí rozdílů mezi protestantismem a katolicismem, ale také jejich společnými vlastnostmi.

Pro kratší uvedení do tématu musíme zmínit, že protestantismus se objevil v 16. století, kdy na říšském sněmu ve Špýru knížata a města protestovala proti zákazu reformace ve Svaté říši římské. Velký důraz je kladen na bibli a evangelium, proto se můžeme setkat také s označením evangelíci. V čele katolicismu je římský papež a důraz v této duchovní teologii je kladen na tradici, mariánský kult a v některých oblastech také celibát.

Cílem práce je porovnání hodnot mezi zástupci protestantismu a většinové společnosti katolíků. Jaké jsou největší rozdíly a naopak, které záležitosti jsou pro tyto druhy křesťanství společné. V práci bude vymezena materiální oblast, například otázky týkající se společenského života. Dále bude vymezena také duchovní oblast, která se nejvíce zaměří na slavení svátků a také na morální a duchovní hodnoty jednotlivých představitelů. Na závěr budou shrnuty poznatky vycházející k odpovědí respondentů i teoretické části práce.

Výzkumná otázka:

V čem se shoduje a v čem liší pojetí církve a svátků u katolíků a protestantů?

Podotázky:

Jak se liší svátky mezi protestanty a katolíky?

Co znamená pro protestanty a katolíky církev?

Tématem rozdílů mezi katolickými a protestantskými církvemi se zabývá významný profesor teologie na univerzitě Notre Dame Lawrence S. Cunningham. K tématu autor přispívá podstatnými informacemi v knize Úvod do katolictví. Autor především odpovídá na základní otázky katolické církve týkající se postavení, historie a v neposlední řadě svátostí. Zejména svátosti jsou pro naší práci důležitým faktorem v rozdílnostech mezi katolíky a protestanty. Lawrence S. Cunningam dochází k závěru, že Biskup má výsadní postavení v církvi a tento úřad nositele nejvyšší moci mu udělil Ježíš. Můžeme tedy říci, že staví protestantské čtenáře před dilema. Kniha je považována za důležitým bodem v přemýšlení nad rozdílnostech těchto dvou směrů křesťanství. ²⁾

Další teolog, který se tímto tématem ve své práci zabýval, byl evangelický teolog a duchovní Českobratrské církve evangelické Pavel Filipi a jeho dílo - kniha Křesťanstvo popisuje vznik a rozšíření společnosti křesťanských církví. Pavel Filipi charakterizuje jednotlivé katolické a protestantské církve v kontextu historie, statistik a tradic. Autor nám objasňuje pozadí rozdělení církví a snaží se svým závěrem poukázat na společné prvky, které tkví ve víře v jediného Boha. ³⁾

K pochopení postavení katolických a protestantských církví v ČR je nutné uvést knihu Náboženství a moderní česká společnost. K protestantismu v Čechách a na Moravě se vyjadřuje právě autor této knihy: David Václavík. Václavík tvrdí, že protestantismus nemohl být základem české národní identity, protože český národ byl dominantně katolický a protestantské elity, které se zapojily do národně emancipačního procesu, až na výjimky se svým protestantismem nakládaly velmi opatrně.⁴⁾

Mezi křesťanskými mysliteli můžeme ale také najít touhu po reformě současné podoby vztahu protestantů a katolíků. Ve své knize Encyklopedie náboženských směrů v České republice, Zdeněk Vojtíšek touží po této reformě a propojení církví v České republice.Tato touha se také projevovala ve 12. a 13. století v řeholních společenstvích, zakládaných pro duchovní obnovu církve. Na konci středověku církev čelila reformním hnutím, která považovala za nebezpečná a to i za cenu násilí. Tento stav kulminoval tzv. reformací a vznikem oficiálně odděleného protestantismu v 16. století. Závěrem Vojtíšek zanechává čtenáře s výzvou prvotní reformace jejich osobní duchovní víry. ⁵⁾

Kvalitativní přístup výzkumu pracuje s méně početným vzorkem respondentů, ale za to jde více do hloubky. Tento typ výzkum je založen na indukci, kdy na začátku výzkumného procesu je sběr dat. Výzkum neužívá statistické metody, ale psychologické a sociální přístupy a soustředí se na konkrétního respondenta. I když má kvalitativní výzkum nižší reliabilitu a úroveň standardizace, umožňuje tak vyšší validitu, která je pro naši práci důležitá. Mezi hlavní kvalitativní metody patří individuální a skupinové hloubkové rozhovory případně dotazníky. Dotazování je omezeno pouze na pracovnu výzkumníka, návratnost dotazníků je tedy velmi vysoká ne-li stoprocentní. Dobré porozumění zkušenosti a hloubkový popis případů. Umožňuje navrhovat teorie, dále umožňuje studovat procesy a hledá lokální příčinné souvislosti

Výzkum kvantitativních metod se oproti tomu staví na deduktivním přístupu - z teorie jsou vyvozovány hypotézy, nejde ve svém zkoumání tak do hloubky a zahrnuje velké množství dat. Pro zpracování výsledků využívá statistických metod a používá se k popisu skutečnosti proměnné, které lze vyjádřit čísly. Hlavní kvantitativní metody patří standardizované rozhovory, dotazníky nebo případně studium dokumentů.

Semestrální práce je zpracována na základě kvalitativního výzkumu, konkrétně metodě dotazníků. Výhodou je dobré porozumění a hloubkový popis případů. Tato metoda umožňuje nalézt souvislosti a navrhnout teorie. Dotazníky byly zaslány dvanácti respondentů, z nichž osm jsou zástupci katolické církve a čtyři zástupci protestantů. Jelikož výzkum, při němž jsou použity otázky typu jak, může být zkreslen, budou údaje doplněny o kvantitativní výzkum - konkrétně statistiky. Údaje charakterizující počet věřících a další statistiky budou zpracovány na základě dat z Českého statistického úřadu.

Respondenti byli vybráni ze dvou námi zkoumaných skupin křesťanů: katolíků a protestantů. Skupina katolíků byla oslovena přímo z Katolické církve a skupina protestantů byla oslovena jak z Církve bratrské, tak z Metodistické církve evangelické.

Tabulka 1: Identifikace respondentů (vlastní zpracování)

Pod pojmem protestantismus zahrnujeme křesťanská společenství, která přímo vzešla z evropské reformace 16. století nebo na ni nepřímo navázala. Označení má původ v protestním prohlášení, které na říšském sněmu ve Špýru r. 1529 podaly stavy, hlásící se k reformaci. V průběhu staletí však pojem protestantismus rozšířil své původní hranice a stal se souborným označením, zahrnujícím množství útvarů západního křesťanstva, které stojí mimo církev katolickou. Protestantské církve nepřikládají hierarchické struktuře konstitutivní význam. Konstitutivní je Boží slovo, z toho je třeba, abychom vycházeli při výstavbě a organizaci církve.

Protestantské církve je souhrnné označení církví vzešlých z reformace. Církve čerpající primárně z Lutherova odkazu se nazývají luteráni (Augsburské vyznání). Protestanté navazující zejména na odkaz Jana Kalvína se nazývají kalvinisté nebo reformovaní (Helvetské vyznání). K protestantismu se řadí i anglikánská církev a menší evangelikální církve, např. adventisté, baptisté, metodisté, presbyteriáni, puritáni, mennonité, letniční, v českých zemích např. Jednota bratrská nebo Českobratrská církev evangelická.⁶⁾

⁷⁾

Reformace redukovala počet svátostí na dvě (křest, eucharistie, nazývaná ovšem v protestantském prostředí spíše „večeří Páně“) – s odůvodněním, že jen tyto svátosti byly přímo ustanoveny Ježíšem Kristem.

Rok 1517 je považován za výchozí datum evropské reformace a to vystoupení Lutherovo. Martin Luther byl původně augustiánský mnich a profesor biblických věd. On a jeho současníci se zabývali otázkou, zda je možno se spolehnout na jistotu spasení, když ji prostředkuje církev tak zjevně porušenou? Podle Luthera starost o spásu člověka neleží v rukou církve, nýbrž vzal ji na sebe milostivý Bůh v Kristu a nabízí ji zdarma všem, kdo ji vírou přijmou. Luterská strana musela doložit, že se neodchýlila od Písma a apoštolské tradice. Katolická strana vše vyvrátila. Luterské církve si tedy vytvořily své vlastní bohoslužebné církevní řády, katechismy a jinou literaturu a reformace se šířila dále. Dnes je ve světě více než sto těchto církví a úhrnný počet jejich členů se udává na 58 milionů.

⁸⁾

Kalvinismus je odvozen od jeho hlavní postavy, slavného teologa Jana Kalvína. Jde o široký proud reformačního křesťanství, jenž má původ v jihoněmeckých a švýcarských městech. Jiné označení je církve reformované či presbyterní. Kalvinismus spolu s luterstvím stojí na pozicích klasické evropské reformace. Zde stejně jako v luterství je výchozím bodem svrchovaná, z lidské strany ničím nepodmíněná Boží milost, která ospravedlňuje hříšného člověka bez jakékoli jeho zásluhy. Kalvinismus však postoupil dál povahou o závažných důsledcích přijatého ospravedlnění. Dobré skutky a kázeň nejsou brány jako předpoklad boží milosti, ale jako vděčná odezva na ni. Podstatná je opět myšlenka naprosté svrchovanosti Boží milosti. Spasení člověka závisí pouze na Božím rozhodnutí, nikoliv na tom lidském.

⁹⁾

Církev vznikla v roce 1918, těsně po skončení první světové války, sloučením bývalé Evangelické církve helvetského vyznání a Evangelické církve augsburského vyznání, které jako jediné evangelické církve povoloval v Čechách a na Moravě toleranční patent císaře Josefa II. z r. 1781. Dnes má Českobratrská církev evangelická asi 117 000 členů (při sčítání lidu 2011 se k ní přihlásilo necelých 52 000 osob). Obdobně jako v jiných církvích převažovaly i v Českobratrské církvi evangelické ženy nad muži. Českobratrská církev evangelická se spravuje zásadami presbyterně-synodního zřízení. V čele jednotlivých místních sborů stojí volené staršovstvo spolu s farářem, voleným všemi členy sboru. Církev je rozdělena do 13 seniorátů, kterým stojí v čele výbory s paritním zastoupením laiků a duchovních.

^{10) 11)}

Jednota bratrská vznikla roku 1457 v Kunvaldu u Žamberka, jako reformační církev navazující na učení mistra Jana Husa a Petra Chelčického. Její charakteristikou bylo uznávání Písma svatého, Božího slova, jako nejvyšší autority. Přes dlouhodobá pronásledování byla důležitou kulturní silou v Čechách a na Moravě. Jedná se o církev s presbyterně-synodním zřízením s nadsborovou službou vedoucí sbory k samostatnosti při zachování jednoty církve. ¹²⁾

Církev československá husitská se hlásí k tradici staro-křesťanské tradici, cyrilometodějské a reformační. Církev československá husitská vznikla odštěpením se od římskokatolické církve o Vánocích 1919. Na podkladu modernistických snah vznikla tato liturgická církev s prvky presbyteriánství. Své duchovní zásady, historii a liturgii staví na památce Jana Huse. Na správě církve se společně podílejí jak laici (starší – presbyteři), tak duchovní (kazatelé, jáhni, kněží a biskupové – episkopové). Církevní struktura stojí na tzv. náboženské obci, kde v čele stojí rada starších a duchovních. V České republice je momentálně cca 300 obcí, které se zpovídají diecézní radě a biskupovi. V roce 2011 bylo více než 39 tis. osob hlásících se k této církvi. Oproti roku 2001, církev zaznamenala výrazný pokles hlásících se osob a to o 60 %. Přesto je Církev československá husitská třetí nejčetnější církví v ČR.

¹³⁾

Katolicismem nazýváme způsob křesťanského náboženského života a myšlení, který se utvořil na základech západního křesťanství v souvislosti s reformací a v reakci proti vzniku protestantismu v 16. století, tedy v souvislosti s rozdělením do té doby jednotné, papežem spravované západní církve.¹⁴⁾

Katolická církev je pro jejího člena na jedné straně organizovaná, pozemská společnost. Na druhé straně je to také skutečnost duchovní, vybavena prostředky milosti. Obojí se navzájem prostupuje. Základní jednotkou katolické církve je diecéze v čele s diecézním biskupem. Biskup je nositel nejvyššího svěcení, ani papež nemá jiné svěcení, než biskupské. Moc řízení je organizována důsledně shora dolů. Nejvyšším jejím nositelem je papež. Tuto moc získává Božím právem, nikoli rozhodnutím církve, např. koncilu. Papež jako biskup vykonává především světící pravomoc, a to nejen ve své římské diecézi, nýbrž v celé církvi. Přísluší mu také nejvyšší postavení v řadu učitelském. Má postavení nejvyššího zákonodárce a poslední instance soudní. Je rovněž představitelem státu Vatikán. Plný oficiální titul papežův zní takto: „Biskup římský, náměstek Ježíše Krista, nástupce knížete apoštolů, nejvyšší velekněz všeobecné církve primas Itálie arcibiskup a metropolita římské provincie, suverén státu Město Vatikán služebník služebníků Božích.“ ¹⁵⁾

Pro zmínku určitě stojí rok 1054, kdy se Velkým schizmatem rozdělila tehdejší východní a západní církve na samostatné celky. I přes značné pokusy o sjednocení obou těchto církví, dodnes jsou rozděleny - pravoslavná církev a římskokatolická církev. K částečnému sjednocení došlo díky Brestlitevské unii v roce 1596, kterou ale přijala pouze část tehdejší pravoslavné církve. ¹⁶⁾

Svátosti jsou úkony, jimiž se účinně prostředkuje Boží milost tomu, kdo je přijímá. Zároveň jsou to projevy vděčné úcty k Bohu a nástroje budování církve. Svátostí v katolické církvi se během let ustálil na čísle sedm: křest, biřmování, svátost smíření, svátost pomazání nemocných, svěcení, manželství a eucharistie.

KŘEST

Křest je branou věčného života, působí smytí dědičného hříchu a znovuzrození, včleňuje do církve. Katolická církev křtí nemluvňata i dospělé. Křestní obřad spočívá v polití křtěnce vodou a ve formuli, že přítomná osoba je křtěna ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Za normálních okolností křest vykonává kněz – při křtu dětí i jáhen. Křest není opakovatelný.

BIŘMOVÁNÍ

Uděluje se pokřtěnému na prahu dospělosti k potvrzení milosti ve křtu přijaté, k posílení zvláštními dary Ducha svatého a k utužení svazku s církví. Biřmování není nezbytné pro spasení. Udělovatelem je zpravidla diecézní nebo pomocný biskup.

SVÁTOST SMÍŘENÍ

V tomto případě se církev ujímá smíření provinilého člověka s Bohem i s církví. Ritus má formu osobní zpovědi, při které dává člověk najevo své sevření nad spáchanými hříchy a vyjádří je i slovy. V takovém to případě může rozhřešení udělit pouze kněz, který též uloží skutky nápravy.

SVÁTOST POMAZÁNÍ NEMOCNÝCH (tzv. „poslední pomazání“)

Pomazání nemocných prostředkuje posilující milost osobám stiženým nemocí či slabostí stáří. Ritus spočívá v tom, že kněz – za recitace příslušných slov – pomaže nemocného člověka olejem na čele a na rukou.

SVÁTOST SVĚCENÍ

Jejím prostřednictvím se uděluje povolaným a náležitě připraveným osobám zvláštní milost k vykonávání úřadu diakonského, kněžského a biskupského. Ritus svátostí spočívá ve vzkládání rukou na ordinovaného a v přímluvné modlitbě. Udělovatelem svátosti je biskup.

SVÁTOST MANŽELSTVÍ

Tuto svátost si udělují navzájem snoubenci, ovšem platně jen v přítomnosti kněze nebo diakona a dvou svědků. Manželství vzniká prohlášeným souhlasem obou stran v přítomnosti svědků. Kněz či diakon potvrzuje a žehná uzavřený svazek.

EUCHARISTIE

V jistém smyslu je to vrchol svátostného života katolické církve. Je součástí každé řádné bohoslužby formou mše. Jí se zachovává v platnosti a aktualizuje oběť Kristova kříže, dokud nepřijde, je to tajemství víry, znamení jednoty, pouto lásky, předjímka eschatologické hostiny Božího království.

Největší katolická církev v ČR - Římskokatolická církev, je také největší organizovanou náboženskou skupinou v ČR. Podle sčítání lidu v roce 2011 sčítá okolo jednoho milionu lidí, ale dle jejích církevních představitelů na nedělní bohoslužby chodí pravidelně jen možná polovina řádových členů. Nejširší farnosti církve se nachází na jižní a střední Moravě a naopak nejméně se jich nachází v severních Čechách. ¹⁷⁾

Oproti tomu v 19. a počátkem 20. století se naprostá většina českého obyvatelstva hlásila ke katolicismu, až 97% obyvatel. K církvi protestantské byl počet hlásících se obyvatel zanedbatelný, jednalo se přibližně o 2%.¹⁸⁾

Katolická církev v ČR je velmi aktivní ve spoustě veřejných aktivit. Za významná katolická hnutí a spolky můžeme jmenovat např. Asociace křesťanských sdružení mládeže, Hnutí Světlo-Život, Hnutí za čistou lásku, Hnutí za lepší svět, Komunita Emmanuel, Vysokoškolské katolické hnutí a jiné. Důležité je také zmínit církevní organizaci Charita, která se zaměřuje na sociální a zdravotnické služby.

¹⁹⁾

Níže uvedený obrázek uvádí členění Římskokatolické církve v ČR. Církev člení své farnosti do diecézí. V ČR je celkem 8 diecézí, které jsou sdruženy ve 2 církevních provincií, v jejichž čele stojí arcibiskupové-metropolité - arcibiskup pražský je metropolita České církevní provincie a arcibiskup olomoucký je metropolita Moravské církevní provincie.

²⁰⁾

Ačkoliv by se mohlo zdát, že při hledání respondentů pro naši práci bylo těžké v převážně ateistické republice najít vhodný počet katolíků a protestantů opak byl pravdou. Na otázky, které jsme měly připravené, ochotně odpovědělo dvanáct respondentů a to ve velmi krátkém čase. Jak již napovídá název práce, jsme obklopeni větším počtem katolíků než protestantů, tuto skutečnost nám potvrdil údaj, který jsme znaly již z Českého statistického úřadu. Český statistický úřad uvádí k roku 2011 přes milion obyvatel hlásící se k římskokatolické církvi a k církvi protestantské okolo padesáti tisíc.

Oslovily jsme 8 katolíků, 4 protestanty a vyhodnocovaly jejich odpovědi, které zastřešily obecně známé informace. Pozorovaly jsme společné a rozdílné prvky, podle odpovědí našich respondentů na otázky výše zmíněné.

Protestanti i katolíci vidí v církvi domov a zejména bezpečné místo. Většina našich respondentů považuji církev za širší rodinu, kde mohou sdílet své radosti i hledat pomoc při řešení problémů. Do církve si chodí pro radu od starších, zkušenějších či pro podporu přátel, kteří mají stejné či podobné životní hodnoty. Mladý katolík Jan vidí církev jako: ,,Společenství lidí s podobným hodnotovým žebříčkem, kteří se snaží dosáhnout Božího království.“

Stejný názor u obou církví byl i u odrazu duchovních hodnot v běžném životě. Jedná se především o žebříček životních hodnot, cílů, morálních zásad a uchylovat se v životě správným směrem. Obě církve se snaží mít před Bohem čisté svědomí, umenšovat své já a být více sebekritický. Také se oslovení respondenti snaží milovat druhé a nezpůsobovat jim bolest. Například protestant Marek řekl, že: ,,Nemusím se obávat, pokud se stane nějaká neočekávaná událost. Vím, že pokud budu věřit Bohu, tak se o mě postará, i když to třeba nebude podle mých představ.“

I při výběru partnera je pro oslovené podstatné, aby protějšek, měl vztah k Bohu. Odpovědi na tuto otázku byly u obou církví obdobné. ,,Víra slouží jako měřítko určitého ideálu, je důležitým faktorem pro vzájemné porozumění.“ Pokud mají dva lidé v páru stejný názor na víru, dokáží se v mnoha věcech shodnout, ačkoli jsou oba odlišné povahy. Oba věřící budou mít stejné názory například ohledně výchovy dětí, budou v sobě mít podporu a budou sdílet vzájemné hodnoty. Respondenti netvrdí, že věřící s nevěřícím nemohou být partneři. Rozhodně, ale berou na vědomí, že soužití s takovým protějškem by byl složitý krok plný kompromisů z obou stran. Partner striktně nemusí být členem stejné církve, nicméně je pro soužití snazší, když pro oba bude církev znamenat to samé.

S odlišnými odpovědmi jsme se setkali u dvou posledních otázek. Důležitost svátků je u každého respondenta trochu jiná. Obecně pro obě církve jsou nejdůležitějším svátkem Vánoce a Velikonoce. Protestantka Petra: ,,Nejdůležitější jsou Velikonoce, kvůli události z mrtvých vstání. A na to mnoho lidí zapomíná, většina se spíše zaměřuje na ukřižování, a to je dle mého názoru chyba. Vánoce jsou pro mě osobně také důležité, bez nich by nebyly velikonoce.“ Jednou měsíčně v protestantské církvi provádí Večeři Páně. Pro katolíky jsou následujícím důležitým svátkem křty o Letnicích.

V poslední otázce, kde jsme se ptaly na jejich názor ohledně rozdílu mezi těmito církvemi, jestli ho znají, jak ho vnímají. Tady se nám obě skupiny rozdělily. Katolíci si uvědomují, že mají rozdíl ohledně svátostí, postoji k církvi jako k organizaci a ke svatým obecně. Někteří to dokonce považují i za určitou neúctu, jako příklad uváděli modlitbu k Panně Marii či úctu k hlavě katolické církve papežovi. Oproti tomu protestanti se necítí v tomto směru ošizeni. Důležitý je pro ně Bůh a ne člověk, který mu svůj život zasvětil a funguje v církvi jako „mezistupeň“ mezi člověkem a Bohem. Na závěr výzkumu bychom uvedli výrok protestanta Filipa, se kterými naprosto souhlasíme: ,,Příslušenství k některé z církví nestanovuje kvalitu křesťanství a lidskou dobrotu.“

Cílem naší práce bylo zjistit, jaké jsou hlavní společné rysy života protestanta a katolíka v České republice a čím se naopak liší. Hlavní zaměření v práci bylo soustředěno na charakter vztahu mezi protestantismem a katolicismem. Tento vztah byl analyzován pomocí rozdílů mezi těmito církvemi. Vyjma rozdílů se práce soustředila na společné vlastnosti, slavení svátků, názor na duchovní život a také na rodinný život.

Na rozdíl od katolických církví, protestantské vzešli z reformace. Církve čerpající primárně z Lutherova odkazu (luteráni) a z odkazu Jana Kalvína (kalvinisté - Helvetské vyznání). Významným rozdílem těchto dvou církví je, že základní jednotkou katolické církve je diecéze v čele s diecézním biskupem, který je nositelem nejvyššího svěcení.

Ve významu církve nejsou odlišné názory mezi katolíky a protestanty. Domov, druhá rodina a bezpečné místo je hlavním významem pro obě zmíněné církve. Je to místo, kde si navzájem lidé rozumí a mohou přijímat i dávat lásku. Scházejí se tady nedokonalí lidé kvůli dokonalému Bohu. Mimo jiné je pro věřící církev společenství lidí s podobným hodnotovým žebříčkem a snahou o dosažení Božího království. V církvi je možné nalézt pochopení, podporu přátel a také skrze svátosti a sdílení víry prožívat Kristovu přítomnost.

V běžném životě se obě církve snaží jednat tak, aby měli před Bohem čisté svědomí. Navzdory tomu, že původní plány byly jiné, snaží se věřící udělat to, co cítí, že On chce, aby dělali. Podle protestantů nejde jen o člověka samotného, ale je to větší plán, který lidský život přesahuje. Na základě výpovědí obou církví je nutné nebýt sobecký, sebestředný, myslet na druhé a také se snažit být odlišný od světa.

Oproti protestantům, kteří mají dvě svátosti - Křest a Večeři Páně, mají katolíci 7 svátostí a mimo jiné je jednou z nich svátost manželství. Při výběru partnera je opět u obou církví stejný názor, že je nutné, aby protějšek měl vztah k Bohu. Víra pomáhá vztahu na jeho síle a překonání překážek a nástrah, které život přináší. Může se stát, že bude každý z páru jiné povahy, nicméně stejné názory na víru je budou v životě spojovat. S tím souvisí, že výběr potencionálního partnera se u katolíků i protestantů snižuje, jelikož v ČR je relativně malý počet věřících.

Nejdůležitějším svátkem jsou pro obě církve zejména Velikonoce, z důvodu události z mrtvých vstání Ježíše Krista a také Vánoce, které přestavují narození Ježíše Krista. Katolíci si uvědomují, že mají rozdíl ohledně svátostí, postoji k církvi jako k organizaci a ke svatým obecně. Nicméně příslušenství k některé z církví nestanovuje kvalitu křesťanství a lidskou dobrotu.

Díky výsledkům našeho výzkumu docházíme k překvapivému závěru, že rozdíly mezi protestantem a katolíkem v ČR nejsou tak markantní, jak by se na první pohled dalo očekávat. Obě náboženství mají svou víru založenou na stejném principu uctívání jediného Boha Hospodina. Přestože mají protestanti a katolíci odlišný historický základ a teologické názory, jsou spojování jimi společnou podstatou víry. Společné křesťanské svátky obou skupin, jako jsou Vánoce či Velikonoce, jsou hrdým kulturním a společenským bohatstvím české společnosti. Na závěr můžeme říci, že obě skupiny spojuje nejen víra, ale také jakási odlišnost od zbytku společnosti, která je v České republice převážně ateisticky založena.

1. Jaké je Vaše pohlaví?
2. Jaký je Vás věk?
3. Jste protestant nebo katolík?
4. Co pro Vás znamená církev?
5. Jak se odráží Vaše duchovní hodnoty v běžném životě?
6. Jaký má vliv Vaše víra na výběr partnera?
7. Jaké svátky související s Vaší církví jsou pro Vás nejdůležitější?
8. Uvědomujete si rozdíl mezi protestanty a katolíky? Uveďte příklad.

CUNNINGHAM, Lawrence. Úvod do katolictví. Praha: Volvox Globator, 2013. Diagramma. ISBN 978-80-7207-885-1.

FILIPI, Pavel. Křesťanstvo: historie, statistika, charakteristika křesťanských církví. 4., dopl. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. Diagramma. ISBN 978-80-7325-280-9.

KOKAISL, Pavel. Geografie náboženství. Praha: ČZU, 2015, s. 264. ISBN 978-80-213-2551-7.

VÁCLAVÍK, David. Náboženství a moderní česká společnost: historie, statistika, charakteristika křesťanských církví. Praha: Grada, 2010. Diagramma. ISBN 978-80-247-2468-3.

VOJTÍŠEK, Zdeněk. Encyklopedie náboženských směrů a hnutí v České republice: náboženství, církve, sekty, duchovní společenství. Praha: Portál, 2004. Diagramma. ISBN 80-717-8798-1.

Biography.: Martin Luther [online]. [cit. 2016-11-01]. Dostupné z: http://www.biography.com/people/martin-luther-9389283

Biography.: John Calvin [online]. [cit. 2016-11-01]. Dostupné z: http://www.biography.com/people/john-calvin-9235788

Církev československá husitská [online]. [cit. cit. 2016-11-01]. Dostupné z: http://www.ccsh.cz/

ČSÚ. Náboženská víra obyvatel podle výsledků sčítání lidu [online]. ČSÚ: Ústřední orgán státní správy ČR, 2014 [cit. 2016-11-01]. Dostupné v pdf:https://www.czso.cz/documents/10180/20551795/17022014.pdf/c533e33c-79c4-4a1b-8494-e45e41c5da18?version=1.0

Historie Českobratrské církve evangelické [online]. [cit. cit. 2016-11-01]. Dostupné z: http://www.e-cirkev.cz/rubrika/625-Historie/index.htm

Introduction to Protestantism [online]. [cit. cit. 2016-11-01]. Dostupné z: http://protestantism.co.uk

Katolická církev [online]. [cit. 2016-11-01]. Dostupné z: http://www.katolik.cz/cirkev

Katolická církev. Farnost [online]. [cit. 2016-11-01]. Dostupné z:http://farnost.katolik.cz/

Lucas Hattenberger: How do Catholics view Protestants? [online]. [cit. 2016-11-01]. Dostupné z: http://lucashatt.wordpress.com/tag/catholic-opinion-of-protestants

Stručná historie Jednoty bratrské [online]. [cit. 2016-11-01]. Dostupné z: http://www.jednotabratrska.cz/index.php?clanek=43



Počet shlédnutí: 295