Marxismus

Kamila Mandová

Marxismus je sociálně-politická teorie a filosofie vyvinutá Karlem Marxem s Friedrichem Engelsem ve 40. letech 20. století s vizí revoluce, třídního boje a vytváření společnosti bez tříd. Představuje následky průmyslové revoluce v 19. století, analyzuje třídní struktury a nabízí alternativu v podobě komunismu. V této práci se budeme zabývat klíčovými myšlenkami marxismu, jeho vývojem a kritikou, také komparací marxismu s kapitalismem či diktaturou proletariátu.

Marxismus se vyvíjel jako reakce na různé sociální, ekonomické a filosofické podmínky 19. století, zde jsou některé klíčové faktory, na které Marx a Engels ve svých dílech reagovali:

Rozvoj průmyslové revoluce v 18. a převážně 19. století přinesl dramatické změny v ekonomice a společnosti. Vzniká nová třída buržoazie, která vlastní výrobní prostředky, zatímco dělníci se stali jakýmisi námezdními pracovníky, a právě tyto třídní rozdíly byly tím klíčovým prvkem, na který reagoval Marx ve svých dílech.

Marx byl velmi ovlivněn filosofií Hegela, který představoval dialektický přístup k historii společnosti. Ten se snaží vysvětlit vývoj společnosti v čase prostřednictvím vzájemných konfliktů, rozporů a změn. Tuto myšlenku následně Marx transformoval do materialistického rámce, kde byly materiální podmínky považovány za hnací sílu společenského vývoje.

19. století bylo obdobím politických revolucí, včetně revoluce v roce 1848. Tyto události poskytly Marxovi s Engelsem příležitost analyzovat sociální a politické dění a formovat svou teorii třídního boje a revoluce.

Klíčovým cílem marxismu je zrušení soukromého vlastnictví výrobních prostředku a jejich absolutní přechod do společného vlastnictví, což by umožnilo spravedlivější rozdělení bohatství.

Marxismus prošel od svého vzniku několika vývojovými fázemi, během niž byl různě interpretován a aplikován v různých kontextech. Jeho první fáze, která se vyznačuje spíše jako teoretická, zahrnuje období, kdy Marx společně s Engelsem sepisují své myšlenky a píší svá klíčová díla, jako ku příkladu “Manifest komunistické strany“. Po smrti Marxe a Engelse se začalo formovat mezinárodní sdružení socialistických a dělnických stran, kde se diskutovalo o strategiích pro dosažení komunistické společnosti a vztahu k tehdejší politice.

O další fázi lze mluvit jako o leninském marxismu, tedy marxismu-leninismu, protože ve 20. století byl vývoj marxismu silně ovlivňován Vladimirem Iljičem Leninem, který adaptoval marxistické myšlenky na situaci v Rusku. Ten vyvinul teorii imperialismu a představu diktatury proletariátu. Po Leninově smrti převzal moc v Sovětském svazu Josif Vissarionovič Stalin, což přineslo éru známou jako stalinismus. Stalin provedl silnou industrializaci v zemi a zavedl plánovanou ekonomiku. Také můžeme říct, že tato fáze byla velmi kritizována za své autoritářství a porušování lidských práv. Po druhé světové válce se v druhé polovině 20. století objevil tzv. strukturální marxismus, který se zaměřoval na analýzu kapitalistické společnosti. Významnými osobnostmi této fáze byli například Louis Althousser a Nicos Poulantas. Následně s pádem komunistických režimů, tedy po roce 1989, ve východní Evropě vznikly nové trendy, jako je postmarxismus, kde myslitelé hlavně zdůrazňují potřebu aktualizace marxistických teorií v reakci na nové sociální a ekonomické výzvy.

Diktatura proletariátu je klíčovým konceptem v marxistické teorii, který popisuje přechodnou fázi mezi kapitalistickou společností a plně vyvinutou komunistickou společností. Tento koncept, odvozený od myšlenek Marxe s Engelsem, popisuje zmíněné dočasné období přechodu od kapitalismu ke komunistické společnosti, kde právě proletariát převezme politickou moc. Má posílit moc pracující třídy a vytvořit „spravedlivější společnost“, což její pozdější provedení v praxi vyvolalo spíše kontroverze a otevřelo to otázky o možných alternativách dosažení komunistických cílů. Někteří tvrdili, že diktatura proletariátu se může rychle transformovat k totalitě, což je zcela v rozporu s původními záměry Marxe a Engelse.

Jedna z hlavních kritik marxismu, je že některé jeho interpretace vedly ke vzniku autoritářských režimů a totalitarismu, v některých zemích, které se hlásily k marxismu, se také pochybovalo o dodržování základních demokratických hodnot. Ku příkladu můžeme zmínit omezení svobody projevu, kdy v některých marxistických režimech byla vysoce omezena svoboda projevu, protože v rámci diktatury proletariátu bylo velmi důležité udržet ideologickou homogenitu. V mnoha režimech se prosazovaly represe proti politickým odpůrcům a disidentům, to zahrnovalo mučení, zinscenované politické procesy a porušování základních lidských práv. Další z kritik marxismu je jeho ekonomická nerealizovatelnost. Plánovaná ekonomika, jak byla navrhována v rámci marxistických teorií, byla kritizována za nedostatečné schopnosti efektivně uchovat výrobní zdroje. Nedemokratická centralizace rozhodovacích pravomocí v ekonomice vede ke ztrátě individuálních svobod, iniciativy a ke snižování ekonomického růstu. Je ale důležité podotknout, že mnoho kritik marxismu se zaměřuje na některá konkrétní uplatnění v praxi než na samotné teoretické základy, navíc existuje mnoho odlišných interpretací a variant marxismu, které se na tyto kritiky snaží reagovat a přizpůsobit marxismus neustále měnícím se podmínkám.

Pokud chceme srovnávat marxismus a kapitalismus, tak musíme určitě podotknout, že jsou to dvě naprosto odlišné sociálně-ekonomické a politické filosofie, které nabízejí velmi odlišné pohledy na organizaci společnosti a roli jednotlivců. Klíčovým cílem marxismu je zrušení soukromého vlastnictví produktivních prostředků, tj. továren, půdy apod., a přechod ke společnému vlastnictví těchto prostředků, oproti tomu v kapitalistickém systému jsou produktivní prostředky většinou v soukromém vlastnictví, kde jsou i firmy vedeny jednotlivci anebo akcionáři s cílem dosahovat zisku. S tímto také souvisí tržní mechanismy a rozdíly v obou filosofiích. Zatímco marxismus kritizuje kapitalistický trh z důvodu vytváření nerovnosti, kde cena a poptávka určují produkci a distribuci statků a služeb, tak marxismus buduje plánovanou ekonomiku, kde by produkce a distribuce zdrojů byla řízena centrálně, tedy státem. Jedním z dalších rozdílů mezi marxismem a kapitalismem byl pohled na podnikání a zisk. Kapitalistické podniky jsou totiž motivovány ziskem jako klíčovým faktorem a kapitalismus také tvrdí, že právě tato motivace může vést k inovacím, efektivnosti a ekonomickému růstu, podle kterého následně i kapitalismus hodnotí úspěch. Oproti tomu marxismus naopak kritizuje ziskový motiv jakožto zdroj nerovnosti, který by měl na konci samotné revoluce zaniknout a úspěch je hodnocen podle toho, jak dobře se během revoluce eliminují třídní rozdíly a jak se ve finále dosáhlo beztřídní společnosti. Co se týče lidského faktoru a role tříd podle teorií marxismu a kapitalismu, tak to můžeme komparovat takto. V době rozmachu marxistické filosofie, marxismus rozděluje společnost na dvě třídy – buržoazii a proletariát a zdůrazňuje boj mezi třídami jako jeden z „hnacích motorů“ společenského vývoje, ze kterého by podle této filosofie měla vzniknout beztřídní společnost. Kapitalismus přiznává existenci tříd, ale zdůrazňuje, že příležitosti jsou otevřeny pro každého jednotlivce, kteří chtějí zlepšit svou socioekonomickou pozici.

https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Marxismus
https://is.muni.cz/el/1423/podzim2016/BSS190/um/66043344/1._marxismus_-_31.10.2016.pdf
https://legacy.blisty.cz/art/17901.html
https://ebookcentral-proquest-com.infozdroje.czu.cz/lib/czup/reader.action?docID=5569301&query=karl+marx+marxismus 

Počet shlédnutí: 44