Fotky ze Sapy

Závitky – vietnamské nem cuốn. Začátek exkurze po SAPĚ talířem nem cuốn, čerstvých závitků plněných bylinkami, rýžovými nudlemi a masem. Jsou zabalené v rýžovém papíru, který se vyrábí z rýžové mouky a suší se na bambusových rohožích – proto má často jemný „otisk“ mřížky.
Omáčka nước chấm je vietnamský základ světa (nebo aspoň základ kuchyně) - je uprostřed talíře. Jedná se o omáčku, bez které by se vietnamská kuchyně v podstatě zhroutila. Rybí omáčka (nước mắm), základní surovina, vzniká tak, že se celé malé ryby naloží do soli a nechají se několik měsíců až let rozkládat a fermentovat. Výsledek je čirý, velmi aromatický (smrdí to rybinou) a velmi slaný – proto se ředí vodou, cukrem, limetkou nebo octem a chilli. Kdo ji miluje, nedá bez ní ani ránu.

Vietnamské sladkosti – bánh cam / bánh rán
V pytlíku jsou smažené rýžové kuličky plněné sladkým krémem nebo fazolovou pastou. Zná je každý Vietnamec – prodávají se na ulicích, na trzích, v chrámech i o svátcích.

Linguistické okénko: jazyk, který zpívá (a někdy i nadává)

Vietnamština je tónový jazyk, což znamená, že změna melodie slova změní jeho význam.

Příklad:

Slovo pho (bez znaménka) [fo s vysokým rovný tónem] je hlavní ulice.
Phở (s vlnkou) [fǒ s vysokým stoupavým tónem] je polévka, v ČR ta nejznámější.
A phò (jiná čárka) [fò s klesavým tónem] znamená… prostitutku (ale opravdu vulgárně).

Tónová chyba může zavést člověka úplně jinam, než chtěl.

(Je toho dokonce ještě víc: phô [fô s hlubokým klesavým tónem] – vystavovat, odhalovat (sloveso); phổ [fổ s klesavě-stoupavým tónem] – šířit, popularizovat (sloveso); phồ [fồ se zlomeně-stoupavým tónem] – nafouknout se (sloveso); phọ [fọ s krátkým klesavým tónem s důrazem] – zkažený (např. vejce), lhostejný)

Návštěva buddhistické pagody v SAPĚ. Hlavní oltář, kde stojí tři zlaté sochy Buddhy symbolizující minulost, přítomnost a budoucnost,
bohyně milosrdenství Quan Âm,
a množství obětin, zejména ovoce – hlavně pomeranče, protože přinášejí štěstí. Pagoda zde plní nejen duchovní funkci, ale i roli komunitního centra a prostoru.

Detail na černý dřevěný buben, který se používá při recitaci súter. Jeho tvar připomíná rybu („mõ“ – ryba, která nikdy nespí). V buddhismu se říká, že ryby nikdy nezavírají oči – proto symbolizují bdělost. Připomínka pro studenty během zkouškového

Kinh Diệu Pháp Liên Hoa – vietnamská verze Lotosové sútry. Jedna z nejdůležitějších mahájánových súter. Její čtení a recitace patří k nejrozšířenějším praktikám vietnamských buddhistů.
„Buddhova ruka“ – neobvyklý plod citrusu, který vypadá jako… Buddhova ruka (Phật thủ). Symbol ochrany, štěstí, bohatství, dlouhého života a požehnání. Používá se jako obětina a slouží i jako přírodní parfém – intenzivně voní po citronech.

Druhá modlitební místnost – intimní prostor pro každodenní praxi

Tato menší svatyně slouží pro tichou modlitbu, meditaci a vzpomínku na předky. Kombinace květin, ovoce, porcelánu a dřeva vytváří typickou vietnamskou estetiku – jednoduchou, ale hluboce symbolickou. (Obětiny se sní).

Pietní stěna s portréty zesnulých, významná součást vietnamské náboženské kultury: kult předků. Každý rámeček nese fotografii, jméno a rok úmrtí. Rodiny sem chodí zapalovat tyčinky, přinášet ovoce a udržovat duchovní spojení s těmi, kdo odešli. Je to paradox (nejen) vietnamského buddhismu, protože centrem buddhistického učení je nauka o ne-já (osoba je fikce). V mahájánovém buddhismu se pracuje s prozatímní / konvenční pravdou (svět jevů, včetně předků a rodiny) a konečnou pravdou (prázdnota, ne-já). Kult předků funguje v té prozatímní rovině sociální a emocionální soudržnosti. Jestli to nechápete, nic si z toho nedělejte, nechápou to často ani buddhisté.

Kachní vejce – a možná i balut, kdo ví. Balut = hột vịt lộn, slavné vietnamské embryonální vejce (uvaří se nevylíhlé kachňátko).

Bánh chưng – novoroční (Tết) hvězda vietnamské kuchyně. Je to rýžový koláč plněný mungo fazolemi a vepřovým, balený do banánových listů lá dong. Kvádrový tvar symbolizuje podle staré vietnamské kosmologie Zemi.

Rýžové knedlíky bánh giầy. Vypadají jako mozzarella, ale jsou to bánh giầy – rýžové koláčky uctívající legendárního krále Hùnga. Jsou pevné, žvýkavé a tradičně se jedí se šunkou giò lụa. Vietnamci je dávají na oltáře předků, studenti je dávají do Instagram stories.

Vietnamská šunka chả lụa (vepřové) a oranžový chả bò (hovězí roláda). Tyhle šunky se dělají z masa mixovaného tak dlouho, až získá pružnou elastickou strukturu – Vietnamci říkají, že kvalitní chả „přeskočí z talíře“. Barva chả bò je přírodní – vzniká z koření a sody. Nic průmyslového, jen vietnamská „chemie“ (koření annatto).

Maka Maka – sladký závěr exkurze. Vietnamsko-tchajwanský fenomén – čaj s tapiokovými perlami (trân châu). Trân je „perla“, ale spíše to znamená „vzácný, drahocenný“ , châu je také „perla“ → takže vzácná perla.