KULTURNÍ DETERMINISMUS

Vypracoval: Krs Zdeněk

Anotace: Referát se týká problematiky kulturního determinismu, jeho vývoje v průběhu historie a hlavních osobností. Lehce se dotýká tématu sporu o vrozené ideje a následnou problematikou biologického versus kulturního determinismu.

Klíčová slova: kulturní determinismus, vrozené ideje, vliv výchovy

Key words: cultural determinism, innate ideas, the influence of education

V referátu postupně vysvětlím pojmy související s tématem kulturního determinismu, seznámím čtenáře se stručnou historií a obsahy děl souvisejících s daným tématem. Blíže se podíváme na dílo nejvýznamnějšího autorů a rozebereme, kde se v nich vyskytuje klíčová myšlenka kulturního determinismu. Pokusím se také nastínit příčiny sporu mezi kulturním a biologickým determinismem. Z důvodu snazšího pochopení dané problematiky také velmi stručně sdělím myšlenku biologického determinismu a jmenuji i některé jeho představitele. Závěrem vyjádřím svůj osobní postoj k dané problematice kulturního vs. biologického determinismu.

Pojem determinismus jako takový představuje filozofické přesvědčení, že veškeré událostí a stavy popřípadě lidská rozhodnutí vyplývají z událostí předchozích. Determinismus předpokládá, že je veškeré budoucí dění je založeno na současném stavu a je tedy možné ho čistě teoreticky předvídat. Pojem determinismus se objevuje v různých podobách v historii zhruba od pátého století před naším letopočtem. Za první představitele jsou obecně uznávaní řečtí atomisté Democritus a Lucippus. Ti jako první představili myšlenku světa jakožto čistě mechanického, tedy předvídatelného. V jejich představě vesmíru hrají hlavní roli přírodní zákony a myšlení člověka jako takové, proto nemá vliv na vývoj budoucích událostí.

Dále se v historii z determinismu odštěpilo několik výrazných směrů jako jsou například:

• Kauzální determinismus - Tvrdí, že existuje nepřerušitelný řetězec předchozích událostí směrem zpět až k počátku vesmíru. Vylučuje, že se může cokoliv stát bez příčiny, tedy i lidské myšlení, rozhodování se a činy jsou součástí řetězce předchozích událostí a mají vliv na události budoucí.

• Normologický determinismus- Je jedna z nejznámějších podob kauzálního determinismu. Tvrdí, že minulost a současnost vytváří budoucnost zcela dle přírodních zákonů, tedy, že jakákoliv událost nebo stav věci vychází přesně z předchozích událostí.

• Predeterminismus - Podle predeterminismu jsou všechny děje a události předurčeny. Predeterminismus částečně vychází z kauzálního.S pojmem predeterminismus se můžeme setkat právě v rozebírané problematice biologického versus kulturního determinismu.

• Necessitarianismus- Zástupcem necessitarianismu je například Democritos se svou myšlenkou, že nic se nemůže dít bez příčiny.

• Fatalismus- Fatalismus je jistá forma determinismu, která říká, že příčinou všeho dění je osud. Popírá tedy existence jiné síly, která by měla vliv na budoucnost.

• Adekvátní determinismus

• Teologický determinismus

¹⁾ Z pohledu současné kulturní antropologie jsou pro nás klíčové dva směry determinismu a to právě kulturní a biologický. Tyto dva směry představují zajisté jednu z nejzajímavějšího filosofických otázek současnosti. Probereme si tedy detailněji historii a myšlenku kulturního determinismu, ale nemůžeme se vyhnout ani srovnání s determinismem biologickým a také podstatě sporu mezi nimi. ²⁾³⁾

Zastánci kulturního determinismu vnímali lidské vědomí jako nepopsanou dR (white paper, tabula rasa), která je naplňována až za života daty získanými ze smyslového vnímání. Myšlenka kulturního determinismu je velmi podobná původnímu empirismu. V současné době jen získala více společenský rozměr. Zdůrazňuje, že společenské normy, hodnoty a veškeré kulturní vzory člověk získává v procesu učení a výchovy. Nemůžeme tedy chápat specifické lidské vlastnosti obecně, ale naopak bychom klást důraz na jejich kulturní kontext. Lidské vlastnosti nejsou z tohoto pohledu geneticky zakotvené a odsuzují tedy rasově vyhrocenou myšlenku biologického determinismu. Podporu našel kulturní determinismus dnes také v medicíně. Pokročilá neurologie v podstatě potvrdila filozofickou myšlenku kulturního determinismu. Mezi významné vědce zabývající se touto problematikou patřil například Jean-Pier Changeaux, který zkoumal postupnou tvorbou drah v mozku po narození jedince. Čím částečně potvrdil vliv výchovy a prostředí na vývoj myšlení člověka. V dnešní době má také proto kulturní determinismus převahu nad biologickým, který je pro své základní rysy považován za jistou formu rasismu. Svou zásluhu na tom jistě mají také události za druhé světové války. Židovská otázka je tabulkovým příkladem rozporu mezi kulturním a biologickým determinismem. Odsuzovaná židovské rasy na základě předpokladu existence „špatných“ osobnostních rysů v rámci rasy jako celku, v podstatě odpovídá představě biologického determinismu. Ten je proto často chápán negativně což vede k ještě většímu posílení vlivu kulturního determinismu.⁴⁾⁵⁾

Chceme-li se blíže seznámit se vznikem myšlenky kulturního determinismu je nezbytné, zaměřit se na směry, které mu předcházeli. Kulturnímu determinismu je nejblíže myšlenka Empirismu. Tento filozofický směr vznikl v Anglii v 16. století a za jeho zakladatele je považován Francis Bacon. Empirismus je vystavěn na myšlence bezprostředního smyslového vnímání a zkušenosti jako zdroje základního lidského poznání. Pro získání alespoň základní představy o jejich učení se seznámíme s životem a dílem britských filosofů Francise Bacona a Johna Locka.⁶⁾

Francis Bacon: Narodil se 22. Ledna 1561 v Londýně a vešel do historie jako anglický vědec, historik a v neposlední řadě filozof a zakladatel empirismu. pro mnoho dalších filozofů. Jeho nejslavnější dílo, ve kterém se zároveň velice výrazně projevuje základní myšlenka empirismu je zajisté Novum organon. V tomto díle se Bacon odkazuje na Aristotelovo dílo Organon (tzn. Řecký nástroj). Podobně jako Aristoteles se snaží dát vědcům i filozofům „nový nástroj“ pro vyřešení základních otázek lidského bytí. V tomto díle se setkáváme s tzv. učením o idolech, několik samostatných příkladu zpodobňující člověka, jeho myšlení a chování v různých situacích má poukázat na vliv smyslů v utváření charakteru člověka. Idoly jeskyně jsou idoly člověka jakožto jed­notlivce. Neboť každý jedinec má (kromě omylů, jež jsou vlastní přirozeností člověka jako druhu) svoji jakousi individuální jeskyni či doupě. Tato jeskyně láme a zkresluje světlo přírody, a to jed­nak proto, že každému je vlastní určitá zvláštní přirozenost, jednak proto, že se mu dostalo od­lišné výchovy a stýkal se s jinými lidmi. Také proto, že četl jen určité knihy a měl v úctě rozma­nité autority a obdivoval se jim, dále proto, že jeho dojmy byly odlišné, podle toho, zda se na­skytly duši předpojaté a plné předsudků, anebo duši vyrovnané a klidné, anebo pro jiné věci tohoto druhu. Takže vlastně lidský duch (tak jak je uspořádán v jednotlivých lidech) je velmi pro měnlivý, naprosto zmatený a jaksi náhodný. Správně to formuluje Hérakleitos, když říká, že lidé hledají vědění ve svých malých světech, a ni­koli ve světě velkém čili obecném.⁷⁾ Tento příklad nám má ukázat, že ne každý člověk vnímá svět stejně, a že nelze určit, čí vnímání je pravé. Veškeré lidské poznání je odkázáno na subjektivní pochopení smyslového vnímáni, kterému se člověk učí v průběhu života. Není tedy možné, že by bylo jakkoli zděděné jak předpokládají racionalisté a později i zastánci biologického determinismu. Vidíme tedy jasný důkaz empirického postoje v tomto Baconově díle. Novum Organon se skutečně stalo základním pramenem pro Baconovi následovníky, kteří z něho čerpali pro svá vlastní díla. ⁸⁾

John Locke: Rovněž John Locke narozený v Británii šest let po smrti Francise Bacona se zabýval myšlenkou původu idejí. Locke navázal na Baconovo učení o idolech a navíc zavedl do filozofie několik velmi zásadní termínů popisujících tuto problematiku, včetně samotného pojmenování “idea”. Lockovo učení je čistě empirické, podle Locka se totiž člověk rodí s nepopsanou myslí, kterou pojmenovává tabula rasa (čistá tabule, nepopsaná deska) a ta je zaplňována v průběhu života naučenými myšlenkami-idejemi. Locke nesouhlasí s myšlenkou vrozených idejí a argumentuje několika principy. Takzvaný První princip poukazuje na to, že prvotní (vrozenou) myšlenku by si člověk musel uvědomovat. Obecný princip je vyvozován teprve z poznání a pozorování. Dále předkládá myšlenku, že zaostalejší lidé (děti, nevzdělaní, slabodušší, divoši) nemají stejné ideje jako ostatní s vyšším vzděláním. V neposlední řadě poukazuje i na to, že ideje jsou po celém světě rozdílné v závislosti na kultuře, náboženství, společenství. Otisk idejí do mysli tedy podle Locka získáváme až v průběhu života a není možné abychom se s idejemi rodili. Což přesně odpovídá myšlence kulturního determinismu. ⁹⁾

Od počátku 19. Století se začala znovuobnovovat myšlenka empiristů a získala podobu novodobého kulturního determinismu. Tento myšlenkový směr si našel mnoho zastánců, kteří se snažili najít nepopiratelné důkazy o jeho pravdivosti. Ovšem mezi všemi můžeme najít tři nejvýraznější jména Franze Boase, Ruth Benedictové a Margret Meadové. Tito významní vědci se nejvíce zasloužili o prosazení myšlenky kulturního determinismu a my se tedy blíže seznámíme s jejich celoživotní prací.

Franz Boas „Otec americké antropologie“ :

Německý antropolog Franz Boas je právem označován za otce americké antropologie. Celý život zasvětil výzkumu vrozených a naučených vzorů chování. Jeho snažení započala účast na expedici do eskymáckých osad. Zde Boas zkoumal eskymáckou kulturu a všímal si především různými kulturními deformace mezi kmeny Eskymáků. Jeho závěry zajímavě poukazovali na to, že každý kmen a jeho kultura se vyvíjí odlišně, ačkoliv žijí ve stejném prostředí a mají k dispozici podobné přírodní zdroje. Téměř veškerý jeho výzkum byl terénní a jeho praktické poznatky velice ovlivnily jeho dílo. Jako jeden z mála se nezabýval teoretickými úvahami, ale kladl naprostý důraz na faktický výzkum. Z kulturně antropologického hlediska se zabýval zejména vlivem prostředí na vývoj kultury. Měl k dispozici živou kulturu několika eskymáckých kmenu a mohl si tak všímat značných odlišností v jejich každodenním životě. Většina osídlení Severní Ameriky má společné genetické kořeny, proto jsou také jeho závěry tak podstatné. Největší část jeho práce se týkala kmene Kwakiutlů, kteří sídlili na ostrově Vancouver. Na základě pozorování těchto kmenů Boas rozlišoval dva hlavní faktory ovlivňující utváření kultury. Nazval je „ limitující“ a „tvořivé“. Mezi limitující zahrnuje především faktory vnější geografické a ekologické, těm ale nepřikládá takový důraz. Jak již bylo řečeno, Boas si povšiml rozdílnosti kultur žijících ve shodném prostředí, proto přikládá větší význam faktorům tvořivým. Ty můžeme chápat jako sklony společnosti přebírat a modifikovat si cizí kulturní prvky. V průběhu studia Eskymáků si Boas pozoroval podobnosti jistých kulturních znaků, které byli ovšem zasazeny do zcela jiného kontextu nebo byl jejich význam značně zdeformován. Poukazuje to tedy na schopnost člověka povšimnout si jistého cizího kulturního rysu a ten pak zakomponovat do své kultury ovšem zmodifikovat ho tak, aby odpovídal vlastním potřebám. Což vlastně odpovídá myšlence kulturního determinismu, že člověk se učí pomocí smyslového vnímání a vytváří si tak své vlastní kulturní prostředí. Své poznatky Boas přenesl do několika děl jako například Antropologie a moderní život, Primitivní umění nebo Vědomí archaického člověka.¹⁰⁾¹¹⁾

Ruth Benedictová: Další významnou americkou kulturní antropoložkou je Ruth Benedictová, studentka Franze Boase. Podobně jako on se zabývala srovnáváním kultur amerických indiánů a obyvatel tichomořských ostrovů. Za války se věnovala i kulturním studiem Japonska. Byla silnou odpůrkyní jakékoli formy rasismu proto se velmi často stávala idolem levicových hnutí. I když byla velmi často kritizována za značnou povrchnost své práce, její dílo se stalo významnou součástí literatury podporující myšlenku kulturního determinismu. Jejím nejvýznamnějším dílem je bezesporu práce Kulturní vzorce (Patterns of Culture). V tomto díle se Benedictová, mimo jiné, snaží nakonfigurovat kulturu a dochází k závěru, že kulturu lze chápat jen jako celek a nelze proto nahlížet na její prvky odděleně. Tento souhrnný náhled můžeme někdy nalézt pojmenovaný jako „duch kultury“. Rovněž si všímá odlišného estetického vnímání jedinců z rozdílných kultur. Podklady pro svou práci bere ze studia dvou velmi odlišných kmenů Zunu z Nového Mexika a Kwakiutlů z Britské Kolumbie. Zunijský kultura klade důraz na sdílení, harmonii a skromnost, oproti tomu kwakiultská kultura je založena na přísné hierarchii, agresivitě a soutěživosti. Každá z těchto kultur vykazuje jiné hodnotové ideály, které výrazně modifikují ideály jednotlivých členů kmene. Proto dítě narozené například v Zunijské kultuře je modifikováno kulturou tak, že jeho žebříček hodnot bude velmi blízkých žebříčku hodnot obecně uznávaným v celém kmeni.¹²⁾ Můžeme to tedy chápat tak, že každý člověk by neměl vlastní hodnotový žebříček, nebýt kultury, která mu jej od dětství vštěpuje. Benedictová později dochází k podobnému závěru, a to že neexistuje čistě subjektivní hodnotový žebříček jednotlivce, ale že každý jednotlivec je v různé míře ovlivňován kulturou a jejími standarty. ¹³⁾¹⁴⁾Příklady Benedictová ve své knize lehce vyhrocuje, za což je později také kritizována. V současné době se obecně uznává existence kulturních vzorců, ale zahrnují pouze omezenou část kultur a jsou připouštěny nezřetelné přechody a prolínání mezi jednotlivými kulturami. Hlavně v dnešní době téměř absolutní globalizace společnosti, je velmi těžké odlišit, co je součástí kultury dané země, a co je obecně uznávanou hodnotou. Benedictová jako i další antropologové třicátých let měla tendenci popisovat kulturu rysy charakteristickými spíše pro jednotlivce, nebrala ohledy na propojenost kultur a představovala si dané kultury jako izolované celky. Toto zobecňování je dnes často odmítáno, neboť hrubě zkresluje fakta a příliš zjednodušuje situaci.

Margaret Meadová: Přední americká antropoložka 20.století Margret Meadová rovněž navazuje na výzkum Franze Boase a věnuje se terénnímu výzkumu, aby jeho teze prokázala. Margaret Meadová se narodila ve Filadelfii a po dokončení studia psychologie v roce 1923 orientuje antropologii. Možnost vycestovat do Polynésie a navázat na výzkum Franze Boase jí dalo stipendium National Rearch Council. Meadovová se při svém výzkumu zabývala převážně proměnlivostí psychologických typů v rámci odlišných kultur.¹⁵⁾ Hlavním tématem její práce byla problematika dospívání a postavení ženy v rámci společnosti. Veškeré její poznatky z problematiky dospívání vytvořily ucelená díla Růst na Nové Guineji a Dospívání Samoy (Growing up in New Guinea a Coming of Age in Samoa. Co se postavení ženy se společnosti týče, názory Meadové si můžeme předčíst v knize Sex a temperament-analýza kulturní podmíněnosti mužské a ženské role ve společnosti. I toto dílo se týká převážně kultur Nové Guineje, konkrétně kmenů Arpešů, Mundrugumor a Čampuli. Tyto kmeny mají velmi odlišné preference na psychické vlastnosti muže a ženy. Čímž se opět vracíme k vrozeným versus naučeným hodnotovým žebříčkům. V obou kmenech Arpešů i Mundrugumor nerozlišují lidské vlastnosti na ženské a mužské přesto jsou jejich preference naprosto odlišné. Kmen Arpešů je mírumilovný kmen žijící v horských oblastech a u jedince si proto váží poddajnosti a citlivosti, což by mohlo být západní kultuře pojmenováno jako typicky ženské vlastnosti. Naopak v kmeni Mundrugumor sice vychovávají muže i ženy stejně, ale k agresivitě, bojovnosti a soutěživosti. Což jsou vlastnosti přisuzované hlavně mužům. Úplně rozdílný je kmen Čampuli, zde ostře rozeznává ženskou i mužskou úlohu, ale z pohledu naší civilizace ji otáčí. Ženy se věnují lovu, práci na poli a vystupují energicky a dominantně, zatímco muži, považovaní za slabší pohlaví, se zabývají ručními pracemi, jsou mírní, nesamostatní a upovídaní. Uspořádání tohoto společenství připomíná klasický příklad matriarchátu.¹⁶⁾¹⁷⁾ V těchto příkladech bychom mohli jednoduše najít důkaz pravdivosti teorie kulturního determinismu. Dítěti narozenému v jednom z kmenů, je od malička vštěpován, daný kulturní vzorec a ideál pro jejich pohlaví. Dítě je přijme a chová se podle nich. Tedy například dvě dívky narozené, jedna v kmeni Čampuli, a druhá v kmeni Arpešů, ačkoli obě stejného pohlaví narozené v podobné části světa, ve stejných klimatických podmínkách budou vyrůstat naprosto odlišně. Dost pravděpodobně se tedy změní i jejich charakterové vlastnosti, hodnotové žebříčky a celkový vzorec chování. Takové to příklady by mohli být ideálním důkazem potvrzujícím teorii kulturního determinismu, jenže výzkum Meadové je často ostře kritizován a vyvracen. Stejně jako Benedictová je kritizovaná za přílišné přizpůsobování a zkreslování faktů za účelem vyvrácení teorie biologického determinismu. Nejvýznamnější osobností zpochybňující její práci je Derek Freeman. Tento australský antropolog strávil na Samoy šest let a je proto považován za předního odborníka na samojskou kulturu. O práci Meadové tvrdí, že není dostatečně systematická a podává velmi zjednodušený obraz o samojské kultuře. Tento spor mezi Freemanem a Meadoovou je velmi často diskutovaným tématem. Co se českých antropologů týče, nejvíce s Meadovou nesouhlasí Leopold Pospíšil, ale najdou se i tací kteří v její výzkum věří a zakládají na něm své závěry.¹⁸⁾

Jednou z prvotních variant sporu ,vyjma konfliktu empirismu a racionalismu, je takzvaný spor Nature vs. Nurture. Na počátku celé problematiky stoj spor o existenci vrozených idejí. Nature versus nurture můžeme totiž volně přeložit jako přirozenost versus výchova nebo také jako dědičnost proti prostředí. Z mnoha osob, které se v tomto sporu angažovali byla jistě nejvýraznější osoba Sira Francise Galtona. Tento britský vědec byl příbuzným Charlese Darwina a stejně jako on přinesl velký rozruch na akademickou půdu. Jakožto vlivný britský vědec, činný ve velmi mnoha oborech: psychologii a antropologii, statistice, geografii vydal vice než tři sta článků a publikací. Zakladatel eugeniky, vědního oboru usilujícího o zlepšení dědičných vlastností člověka řízenou cestou spočívající ve zhmotnění kladných a redukci záporných vloh člověka, zavedl termín „nature versus nurture“, který lze obecně přeložit právě jako příroda versus výchova. Tento termín zavedl Galton do diskuze o vlivu dědičnosti a prostředí na rozvoj lidského jedince. „Příroda a výchova [Nature and nurture] je příhodné sousloví zakládající dva odlišné myšlenkové směry, které zaobírají nespočetné množství prvků, z nichž je utvořena osobnost. Zde příroda, to je vše, co si s sebou člověk přináší na svět; výchova je každičké ovlivnění, které na člověka po jeho narození zapůsobí“ ¹⁹⁾ V polovině dvacátého století vznikla převážně v rámci americké kultury další polemika mezi zastánci biologického (dědičného/genetického) a kulturního determinismu. Jedná se v podstatě o verzi tradičního sporu mezi racionalisty a empiristy, který probíhal v sedmnáctém století a zahrnoval tak významné osobnosti jako je například René Descartes, Francis Bacon, John Locke nebo Immanuel Kant. Ze stejné otázky o “vrozených idejích” vzešel i rozpor mezi biologickým a kulturním determinismem. Biologický determinismus si bere inspiraci z realismu, vyzdvihuje vliv dědičnosti a vrozených vlastností na lidskou sociální a kulturní aktivitu. Zdůrazňují, že enkulturace, zahrnující socializaci a adaptaci jedince na určitou kulturu, představuje pevnou součást biologického procesu ontogeneze, který je podmíněn genetickým programem.²⁰⁾

Abychom se mohli nejlépe rozhodnout o svém vlastním postoji, podíváme se podrobněji na dílo bezesporu velkých osobností Sigmunda Freuda a Carla Gustava Junga. V jejich díle se můžeme totiž blíže seznámit i myšlenkou biologického determinismu a vidět markantní rozdíl v chápání kultury a jejího vlivu na jedince.

Sigmund Freud: Slavný psycholog se ve sporu determinismů přikláněl na stranu toho biologického. Ve svém výzkumu uvádí tři pilíře psychoanalýzy, jejichž myšlenka odpovídá filozofii biologického determinismu. Podle Freudova učení dělíme pilíře psychoanalýzy na psychický determinismu, který říká, že každý psychický jev má svoji jasnou příčinu, která však nemusí být vždy uvědomována a že veškeré psychické obsahy jsou spojeny asociativně. Jako další pilíř uvádí Freud fyziologický determinismus, ve kterém se nejvíce odráží myšlenka realistů. Tento pilíř uvádí, že každá biologická bytost je poháněna pudy, které jsou hlavní silou. Největší důraz kladl na pud sexuální (tzv. Libido) a na pud života (sebezáchovy, rozmnožení se,..). Z tohoto příkladu jasně vidíme Freudův příklon k biologickému determinismu. Celé jeho dílo zdůrazňuje vrozené potřeby člověka jakožto hlavní činitele utvářející jeho charakter.

Carl Gustav Jung: Švýcarský psychoterapeut a zakladatel analytické psychologie byl rovněž jeden ze zastánců biologického faktoru. Ačkoliv se zabýval hlavně studiem psychickým onemocnění jako je schizofrenie a jiné, nemůžeme si nevšimnout jistých filozofických aspektů v jeho díle. Podobně jako Sigmund Freud se I Carl Gustav Jung zabýval problematikou pudovosti lidského jednání. Ačkoli se jeho závěry od Freudových liší opět v nich můžeme vidět zřetelné rysy biologického determinismu

Závěrem se tedy můžeme ptát. Zdali je pravdivost kulturního determinismus dostatečně vyargumentována a můžeme ho tedy považovat za pravdivý. Vědci zabývající se touto problematikou sice poskytly velké množství podporujících důkazů, ale stále můžou být některé jejich závěry zpochybňovány, jak už jsme zmínili například u Benedictové a Meadové .Podle mého osobního názoru, který jsem si vytvořil z prací výše zmíněných vědců, se teorie kulturního determinismu zakládá na pravdě. Přesto ale musím namítnout, že Freudova a Jungova práce ve mně vyvolala přesvědčivější dojem. Což je pravděpodobně vyvoláno jejich „velkými jmény“. Práce Boase, Benedictové i Meadové se přeci jen zaměřovali především na studium primitivnějších kmenů a nelze je tedy přesně aplikovat do vyspělé společnosti. Globalizace současných vyspělých států má za důsledek značné masové ovlivňování populace. Především hodnotové žebříčky mladých v rámci celého tzv. západního světa mohou být modifikovány stejným směrem, bez ohledu na tradiční kulturu dané země. O to více se může projevovat dědičný faktor a pudovost například při preferencích při výběru partnera, požadavcích na životní standard apod. Lidem jsou hromadně překládány jakési modely ideálů, a jedinec si přesto vybere instinktivně ten, který je pro něj nejvhodnější. Nebál bych se tvrdit, že pravda stojí někde uprostřed, a že vliv na chování a hodnoty člověka má jak kulturní tak dědičný faktor. Na danou problematiku ale zajisté může každý udělat svůj objektivní názor. Podle mého odhadu není definitivní vyřešení tohoto, zhruba pět set let starého, problému v blízké budoucnosti možné.

Literatura:

BACON, Francis. Nové organon. Překlad Čestmír Stehlík, Alois Stejskal Nákladem České akademie věd a umění,Praha:1922. ISBN: 80-205-0107

BENEDICT, Ruth. Kulturní vzorce. Praha:1999. ISBN 80-7203-212-7.

BUDIL, Ivo. Mýtus,jazyk a kulturní antropologie, Praha:1995 ISBN: 80-7254-321-0

GALTON, Francis. English men of science: their nature and nurture. London:1874, ISBN:978-1-58322-735-0

MEAD, Margaret. Human Nature and the Power of Culture - Papua New Guinea: Sex and Temperament,New York: 1932,ISBN: 978-80-7419-036-0

SOUKUP, Václav. Dějiny sociální a kulturní antropologie,Praha-Karolinum:1994 ISBN: 80-246-0337-3

ZBOŘILOVÁ, Mariana. Gender v etnografii-Meadová vs.Freeman,2009 - bakalářská práce

Webové zdroje:

Definice determinismu[online][cit:9.4. 2015] Dostupné z: http://study.com/academy/lesson/cultural-determinism-definition-and-theory.html

Determinismus[online][cit.: 9.4.2015] Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Determinismus

Margaret Mead [online][cit.: 20.4. 2015] Dostupné z :http://www2.iim.cz/wiki/index.php/Margaret_Mead

Empirismus[online][cit 28.4. 2015] Dostupné z: http://www.sesity.net/zaklady-spolecenskych-ved/dejiny-filozofie.php

Počet shlédnutí: 123