V r. 1989 padal komunistický režim a jeden z hlavních požadavků zněl: „SVOBODNÉ VOLBY!“

V r. 1990 se zúčastnilo voleb 97% voličů.

Je poměrně vysoká, ale klesající

• 1990 = 97%
• 1998 = 74%
• 2002 = 58%
• 2006 = 64%

• Volby – předpoklad demokracie

• Riziko neodpovídajícího zastoupení = rozhodnutí závisí na malé skupině

• Špatná motivace pro politiky – orientace na některé skupiny

• Legitimizování mandátu strany, kandidáta

• Jiné aktivity
• nízká priorita voleb
• samozřejmost demokracie
• Otevřený nezájem

Jirka: „Všichni jsou stejný kokoti…ehm.. tim že pudu k volbám se stejně nic nezmění, politici si stejně dělaj to co chtěj..a snažej si co nejvíc nahrabat…“

• Špatná struktura
• Volební systém
• Nepřehledné rozdělení pravomocí

Jirka: „Vo vobyčejný lidi se stejně nezajímaj… ať je tam kterákoliv strana..já v tom nepoznám rozdíl..pivo stejně 2 koruny stát nebude, i když nám to Jirka slibuje…“ (smích)

• Malý výběr
• Výmluva?

Jirka: „Není tady koho volit, a když se objeví ňáká nová strana, tak nemá šanci se dostat do sněmovny a můj hlas stejně nic nezmění….“ „U nás doma se politika nikdy moc neřešila a naši k volbám taky moc nechoděj.“

Právo x povinnost

Jednoduchý nástroj zvýšení účasti, ale za cenu donucení volit lidi, kteří nechtějí volit nebo nemají názor Existuje např. v Belgii, Austrálii, Řecku

Senát Jedno kolo, změna podmínky pro postup do druhého kola

PSPČR Snížení hranice zvolitelnosti

Nedostatečné vysvětlování

• SMS
• Internet
• Pošta

Trocha námahy, která se vyplatí

Marta: „Myslím si, že chodit k volbám je povinnost každýho občana.“ „Žijeme v demokratickém státě a je nám tedy umožněno participovat na veřejném dění.“

Marta: „Chci vyjádřit svůj politický názor a záleží mi na tom, kdo vládne v zemi, v který žiju.“ Myslim si, že lidi, který nejdou k volbám a tím pádem se vzdali možnosti ovlivnit politické dění, nemůžou pak jen blbě kecat, že je všechno špatně! Kdyby tam šli, mohli něco změnit!“

Týká se to každého občana

Marta: „Lidi by tam měli jít už jenom z principu, co si tahle země prožila…minulý rok jsme slavili 20. let od pádu komunismu, ale neděláme moc proto, aby se sem znova nevrátila politika v jakékoli levicové podobě…“

Vyhlídky České republiky nejsou nejrůžovější. Průměrný český občan se stal apatickým k politice a předpokládá, že on sám nic nezmůže. Není to jen generační problém – podobná situace se projevuje i u mladých. Takový prostor jen bude nahrávat nestandardním aktérům politického procesu – demagogům a líbivým populistům. Budoucnost je zcela v našich rukou a byla by škoda ji jen tak promarnit a zahodit.



Počet shlédnutí: 39