Grmelová Zuzana, Floriánová Tereza, Kvíderová Kateřina, Záhorová Markéta

Můžeme bezesporu říct, že osobnosti Jednoty bratrské se zasloužily o školství, jaké máme dnes a přispěly velkým dílem k postupům ve vzdělání nás všech. Školství jako takové, je velkým tématem dnešní doby. Většina studentů po dokončení základního vzdělání obrací svůj zájem o následující studium spíše na gymnázia, anebo střední školy zakončené maturitní zkouškou. Nezohledňují své dosavadní studijní výsledky a neorientují se na odborná učiliště, kterých je u nás dostatek, ale ve kterých není zastoupeno dostatečné množství studentů a chybí nám pak odborníci v určitých odvětvích. Školy založené Jednotou bratrskou by těm světským mohly jít v tomto případě příkladem. Pokud se podíváme na jednotlivá školská zařízení této církve, jsou to většinou mateřské školky a gymnázia. Je všeobecně známo, že svou výuku orientují hlavně na praxi, a to už i u malých dětí. Tím by je mohli vést, už od předškolního věku, i k učňovským zaměstnáním.

Naším cílem je pomocí respondentů, které budeme oslovovat, zmapovat bratrské školství od prvopočátku dodnes v České republice a misijní činnost v Severní a Střední Americe. Blíže se budeme snažit zaměřit na metody výuky, důvody vzniku a rozdíly mezi školstvím Jednoty bratrské v 15. století a výukou na školách v dnešní době.

1. Jaké jsou myšlenky školství Jednoty bratrské?

1. Proč vznikla a jak se vyvíjela Jednota bratrská v České republice, v Severní a Střední Americe?
2. Proč začala Jednota bratrská prvotně zakládat své vlastní školy a sbory?
3. Jak se liší současné školství Jednoty bratrské a jaké bylo v jejích počátcích a přinášela misijní činnost v Střední a Severní Americe jen klady?
4. Jaké metody Jednota bratrská ve školství používá a jaké metody používali sbory k sbližování na americkém kontinentu?

¹⁾

Vznikem a vývojem Jednoty bratrské v České republice se zabýval Biskup Evald Rucký v knize 555 let Jednoty bratrské v datech, kde jako první vystihuje kompletní historii Jednoty bratrské od jejího počátku až do dnes. Tato kniha sice vypadá jako kniha pro úzký okruh lidí, ale spíše bychom ji mohli přirovnat k publikacím, které slouží k obohacení pro celou veřejnost, díky tomu, že poukazuje na „nejlepší export“, jaký dala česká země světu. Publikace přehledně popisuje pět století života Jednoty bratrské v Evropě, ale i na misii v jiných zemích ze světa. V knize najdeme události a fakta, která do dnes nebyla shrnuta a zveřejněna uceleně a díky tomu nabízí čtenáři hlubší, pestrý a celistvý pohled na Jednotu bratrskou v nejrůznějších stránkách jejího života. Kniha je napsána chronologicky podle dat a díky obrázkům si čtenář dokáže vše lépe představit a ukotvit. Díky tomuto jednoduchému systému je publikace i pro laika dobře přístupná, velice přehledná a čtenáři se dobře čte. V knize se můžeme dočíst o vzniku Jednoty bratrské, jak se Jednota bratrská formovala, o rozvoji činnosti pedagogické, sociální, literární a hospodářské. Dále se zde můžeme dozvědět o následcích bělohorských událostí, o exilu a obnovení Jednoty bratrské. Zkrátka a dobře kniha velice dobře vystihuje historii a vývoj Jednoty bratrské.²⁾

Kniha Galerie světových pedagogů od Miroslava Cipra je výčtem děl Komenského a jejich přispění školskému systému jaký známe dnes. Strůjcem vyučovacích metod dnešní moderní doby je nepochybně učitel národů, Jan Amos Komenský, rovněž biskup Jednoty bratrské. V knize se můžeme dočíst o nástrojích jeho metod, což je takzvaná třístupňovitost pansofického vědění, která zahrnovala zaprvé příklad, následně pravidlo a za třetí užívání a Trojúhelník moudrosti, který zahrnoval myšlení, řeč a konání. Tyto nástroje byly zahrnuty v jeho díle Thiertium Catholicum. Komenský je příznivcem hlavně metody nenásilí na dětech v jejich výchově a respektu k vývoji dítěte. Zasloužil se o metody škola hrou, názornosti, praxe, posloupnosti a začlenění práce do jeho školské koncepce. Kniha velmi dobře a dopodrobna popisuje všechny metody, jejichž autorem je právě Komenský.³⁾

V časopise Jednoty bratrské Jbulletin autoři mapují vznik a rozvoj školství Jednoty bratrské od samého počátku této církve. Jednota bratrská začala zakládat své vlastní školy od prvopočátku svého vzniku. Snažila se vycházet z myšlenek Petra Chelčického o vzájemné výchově dětí, podpoře vývoje osobnosti každého člověka a motivovali své učence k jejich růstu jak osobním, duchovním tak i duševním. Druhou velmi významnou osobností byl Lukáš Pražský, díky němu se v Jednotě bratrské usadil princip, založený nejen na dobrých mravech a solidaritě, ale také na podpoře vzdělání. O trochu později se zasloužil o vznik prvních gymnázií Jednoty bratrské Jan Blahoslav Přerovský, díky tomu můžeme poprvé slyšet o Janu Amosi Komenském, ještě jako sirotku a studentovi. Výchovný postup Jednoty bratrské vypadal následovně: Studenti si navzájem pomáhali, ať přicházeli z jakýchkoliv poměrů a učili se od sebe navzájem, velký důraz byl kladen na praxi zejména v hospodářstvích, ale v pozdějších učeneckých letech se nebránili ani zahradničení, knihvazačství a nebo tkalcovství. Jednota bratrská se zkrátka snažila o všestrannost. Pomáhala rodinám i s výchovou jejich dětí, avšak nezasahovala do chodu rodin. Za centrum bratrského školství jsou považovány Ivančice, kde vznikly v 16. století školy pro studium kněžství a vzniklo zde gymnázium, kde se mohli vzdělávat nejen Češi ale i Němci a jiní zahraniční studenti. Článek také čtenáře seznamuje se školstvím Jednoty bratrské v současnosti. Ve školách se upřednostňuje menší počet studentů ve třídách, přibližně okolo patnácti, aby děti mezi sebou mohly udržovat lépe dobré vztahy. Právě přístup k dětem a i k rodičům od zaměstnanců škol je tím velkým rozdílem mezi světskými a zbylými církevními školami. ⁴⁾

Na otázku: „Proč začala Jednota bratrská prvotně zakládat své vlastní školy a sbory?“ odpovídá studentka Univerzity v Pardubicích Michaela Čapková ve své bakalářské práci. Práce se sice zaměřuje na hodnoty rodiny v Jednotě bratrské, ale v prvních dvou kapitolách uvádí příčiny a důvody vzniku Jednoty bratrské a i počátky zakládání škol. Popisuje období od 15. století během husitských válek až do 18. století. Jednota bratrská vznikla jako radikální náboženské hnutí, právě po husitských válkách a zaměřovala se zejména na svůj výklad Nového zákona, který uplatňovala i ve své domovině. Bratři se snažili odvracet od hříšného světa a žít tak, aby mohli nejlépe následovat Ježíše Krista při jeho pozemském životě. Členové této církve své děti vyučovali a vzdělávali pouze doma samy, neboť školy a instituce byly počátkem pro hříšný vnější svět, v této části můžeme pozorovat odpověď na naši druhou podotázku. Jednota bratrská už od počátku iniciovala pomoc chudým, nemocným, a nebo nějak jinak znevýhodněným. Po vstupu vzdělance teologa Lukáše Pražského se dosavadní pravidla a ráz Jednoty bratrské mění. Více se otevírá veřejnosti a po jeho smrti se začínají projevovat luterské prvky. Stále ale přetrvává oddělení duchovní moci od světské, Jednota však není pronásledována. Vše se mění s příchodem třicetileté války a její členové se uchylují k emigraci a k životu v jiné zemi, kde mohou svobodně vyznávat svou církev. V 18. století se opět Jednota bratrská vrací, převážně na území Moravy a stává se misijní církví zejména v Grónsku, Severní Americe a Jižní Africe. Autorce se podařilo zachytit stručný průběh dějin Jednoty bratrské a odpovědět na první dvě naše podotázky.⁵⁾

Při metodě narativního rozhovoru se tazatel nezaměřuje na standardizované otázky, ale dává dotazovanému možnost volného vyprávění. Z tohoto důvodu je tato metoda pro nás nejužitečnější, neboť můžeme zjistit i skrytý význam, kterého bychom nedosáhly přímo kladenými otázkami na respondenta. Rozhovor se skládá ze čtyř částí a to ze stimulace, vyprávění, kladení otázek k utřídění a dovysvětlení nezřetelností a z poslední, kterou jsou zobecňující otázky. Respondenta nejprve seznámíme s tématem práce, tedy s hlavní výzkumnou otázkou a následně ho požádáme, aby začal s vyprávěním. Po skončení vyprávění se tazatel ujistí, jestli celou problematiku pochopil správně a cílenými otázkami se snaží zkompletovat celý rozhovor. U narativního rozhovoru je důležité, aby se jednalo opravdu o volné vyprávění dotazovaného. Je však při něm dovoleno i vysvětlování důvodů a cílů, kterých se naše výzkumná otázka především týká. Hlavní výhodou narativního rozhovoru je, že tazatel nemusí mít předem připravené otázky a vést rozhovor strukturovaně. Vše vychází spontánně z volného vyprávění respondenta, rozhovor se pak zdá být přirozený a nenahodilý. Další výhodou je, že volné vyprávění dotazovaného, může odkrýt i témata, ke kterým bychom se při strukturovaném rozhovoru nemusely dostat. Nevýhodou metody narativního rozhovoru je správné načasování položení dokreslujících a nebo dovysvětlujících otázek k částím, kterým jsme neporozuměly. Je vhodné nepřerušovat respondenta, abychom docílily celistvého vypravování. Respondent by si to mohl vyložit jako hrubost a nechtěl by už dále spolupracovat nebo se více tématu otevřít. ⁶⁾

Naším cílem bylo nejen získání respondentů, kteří se v okruhu Jednoty bratrské pohybují, ale i těch, kteří svou víru orientují mimo tuto církev, abychom získaly celistvý pohled z obou stran a rozdílnost názorů. Nejprve jsme s oslovováním začaly skrz internetové stránky sborů Jednoty bratrské po celé České republice.

Bohužel jediný, kdo nám na náš email odpověděl, byl Jan Horálek z pražského sboru a domluvily jsme si s ním schůzku v jedné z pražských kaváren v dopoledních hodinách. Pan Horálek byl velice přívětivý a ochotný zodpovědět vše, na co jsme se zeptaly a zajímalo nás. Komunikace s ním i po setkání přetrvala a kdykoliv jsme potřebovaly něco zkonzultovat nebo doručit zbývající materiály k práci, vyšel vždy vstříc.

Vojtěch Urban je bývalým kolegou z práce jedné z nás, a proto komunikace s ním a setkání bylo bez problémové a v přátelském duchu. Setkání s ním proběhlo v restauraci na Černém mostě. I on svými názory jako student teologie přispěl výrazně k naší práci a uvedl do ní jiný opačný pohled, který je podle nás z hlediska zkoumání jakékoliv problematiky důležitý.

Třetím respondentem je pan Tomáš Vágner. Zastává post ředitele základní a mateřské školy v Liberci, založené podle principů Jednoty bratrské. Setkaly jsme se s ním přímo v základní škole na konci července, neboť do konce školního roku byl velice zaneprázdněn svými povinnostmi.

Největším problémem a negativem při výzkumu byla ignorace ze strany oslovovaných, kdy nám zhruba z deseti odpověděli tři se zájmem spolupráce. Zbylí respondenti, které jsme se snažily opakovaně kontaktovat, nám bohužel přes veškerou naši snahu ani neodpověděli. Výzkum probíhal tak, že nejprve jsme našim respondentům představily, jaké téma má naše práce a otázky, na které bychom chtěly najít odpovědi. Rozhovory probíhaly tedy tak, že jsme dotazovaným nastínily naši výzkumnou otázku a podotázky a oni začali mluvit samy. Pokud jsme něčemu nerozuměly, a nebo nějaká z otázek nebyla zodpovězena, vrátili jsme s k tématu až v závěru. Zvolily jsme tento postup, protože se domníváme, že volně proudící myšlenky našich respondentů a nepřerušování jich vede k větší otevřenosti.

• Jan Horálek, dokumentarista Jednoty bratrské – není jejím zaměstnancem, ale pouze dobrovolníkem, zhruba 40 let

• Vojtěch Urban, student Evangelikálního teologického semináře v Praze – student, 22 let

• Tomáš Vágner, ředitel Křesťanské základní a mateřské školy J. A. Komenského v Liberci – vychováván jako ateista, v sedmnácti letech přešel k této víře, zhruba 40 let

⁷⁾

Původ Jednoty bratrské, jako jedné z církví řadící se k protestantské odnoži křesťanství, sahá do první poloviny 15. století. Skupiny vedené Bratrem Řehořem, které následovaly učení Petra Chelčického, se roku 1457 rozhodly odejít z Prahy a usadit se v Kunvaldě u Žamberka.⁸⁾ Na Petra Chelčického, i přesto, že je výraznou osobností českých dějin, neodkazuje mnoho spolehlivých zdrojů a velká část jeho života je nám nepřístupna. Byl velkým kritikem systému jeho doby (spolehlivě nemůžeme určit kdy přesně žil, domníváme se, že to bylo mezi lety 1390-1460) a velkým zastáncem Jana Husa, jehož učením se inspiroval. Napsal množství spisů, kde kritizuje tehdejší stavovské uspořádání, to konkrétně ve spisech O církvi svaté a O trojím lidu řeč. Bratři Jednoty bratrské z jeho děl čerpali hlavně mravní podporu.⁹⁾ Jednota byla krátce po svém vzniku pronásledována. V tomto období vládl v českých zemích Jiří z Poděbrad a i přesto, že jim udělil svolení v usazení v Kunvaldu, započal, coby aspirant na korunu římského krále, boj proti Jednotě jako kacířích. Vláda Ladislava Jagellonského zapříčinila zeslábnutí královské moci natolik, že se Jednota mohla rozrůstat. Díky své expanzi do měst a řešení otázky týkající se úřadů, se Jednota rozdělila na konzervativní část a část s novou orientací, kterou vedl Lukáš Pražský. Lukáš Pražský se následně po vítězství stal vůdcem. Zanechal Jednotě odkaz nových řádů, kterých se drží doteď. Po jeho smrti byla Jednota ovládnuta lutherskými myšlenkami. Poté co se bratrská šlechta zúčastnila roku 1547 války Šmalkaldské, začala být Jednota opět pronásledována a uchýlila se na Moravu.¹⁰⁾ Biskupem tehdy byl Jan Blahoslav. Jan Blahoslav napsal pro pedagogiku velmi významné dílo, kritizující ty, kteří odmítali humanistickou vzdělanost. Dílo nese název Filipika proti moisomusům a je v něm shrnuto jak je důležitá vzdělanost lidí, bez ohledu na to odkud jsou a v co věří. ¹¹⁾ Na počátku 17. století Jednota poprvé získala svobodu, ale neměla dlouhého trvání. Po nástupu Ferdinanda II. započala silná rekatolizace obyvatelstva a třicetileté válka. Členové Jednoty bratrské se uchýlili k emigraci pod vedením Jana Amose Komenského a vzniklo mnoho synod v Evropě, ale i v Americe. Obnovení Jednoty v Čechách přišlo s jarem roku 1722. První příchozí zřídili osadu Ochranov pod záštitou hraběte Mikuláše Ludvíka Zinzendorfera. V tomto období vznikají první misie do Západoindických ostrovů, Grónska a Jižní Ameriky a sociální, vzdělávací činnost v různých koutech světa. Pro velkou roztříštěnost členů Jednoty po celém světě v polovině 19. století bylo velmi obtížné centrální řízení, a proto vznikly čtyři samostatné celky a to dvě v Americe, jedna britská a německá. Československá provincie z důvodů neutuchajících válek 20. století vznikla až v roce 1957. Nejvyšším orgánem je Synod Jednoty, scházející se vždy po sedmi letech, aby vyřešil otázky misijní činnosti, učení, a nebo hospodářské. ¹²⁾

Jednota bratrská v České republice se skládá z 28 sborů, do kterých spadá 45 vysvěcených duchovních a počet členů dosahuje čísla 3426.¹³⁾ Co se týče rozmístění sborů na geografické celky, tak Evropa, jako kolébka vzniku Jednoty, dnes dosahuje už jen 3 % a řadí se tak na čtvrtou příčku. Třetí místo zastává Karibik, druhá pozice náleží americkému regionu a největší zastoupení je v Africe, to dosahuje 70% z celkového počtu sborů a provincií. Na zasedání Rady světové Jednoty v roce 2010 v Kanadě počet sborů a členů vypadal následovně: karibskému regionu náleží provincie Západoindických ostrovů s 50 sbory a 17 269 členy, provincie Nikaragua s 95 000 členy rozdělených do více jak 200 sborů, v Hondurasu se nachází 115 sborů a provincie Jamajka sčítá 57 sborů s 8273 členy, americká severní provincie stagnuje, má 104 sborů, ale do budoucna, konkrétně do roku 2020, plánuje rozšíření o 20 nových.¹⁴⁾

¹⁵⁾

Důvodem vzniku všech protestanských církví byl nesouhlas s tehdejším pořádkem v katolické církvi a snaha navrácení se k Bohu s jedinou autoritou a tou je bible. V té době padla jednotná katolická církev a vznikla řada jiných církví, které se drží různých teologických názorů.¹⁶⁾

Jako jeden z důvodů, které zapříčinily vznik Jednoty, bylo i kázání Mistra Jana Husa. Jan Hus bojoval za pravdu a šel proti největší mocenské náboženské instituci. Lidé za ním šli, aby se společnost navrátila k pravdě. Následně byli bratři rozčarovaní z toho co se dělo během husitských válek, krveprolití jedno za druhým, už to nebylo o pravdě, ale o mocenském boji. ¹⁷⁾

Podle pana Horálka jsou nejdůležitějšími roky spojené se vznikem Jednoty bratrské 1457, 1464 a 1467. Roku 1457 se skupinka lidí, po domluvě tehdejšího arcibiskupa Rokycana s králem Jiřím z Poděbrad, uchýlila na panství ve východních Čechách, konkrétně do Kunvaldu a začali tam vytvářet společenství. Roku 1464 přijali svou smlouvu Svolení na horách Rychnovských a rozhodli se, že si stanoví vlastního kněze, a tak se roku 1467 stalo, což znamenalo v tomto období velký převrat a odříznutí se od katolické církve. Důvody vzniku byly dva. Prvním je vyjádření nesouhlasu s násilím husitských válek, podporovaný Petrem Chelčickým, a druhým reakce na určité pokřivené věci uvnitř tehdejší katolické církve. Nicméně bez ohledu na to, že nebyli legální církví, tak se k nim začali přidávat desítky až stovky skupin. Důvodem byl hlavně jasný a jednoduchý program. Žít v křesťanství tak, jak je popsané v Bibli, konkrétně v Novém zákoně. V roce 1548 nastal přelom, protože začalo první výraznější sledování. V první části exilová vlna směřovala do Polska. U nás tou dobou se Jednota přesunula z Čech na Moravu, kde pronásledování bylo menší. V druhé polovině 16. století se bratři Jednoty živili jako rolníci, nebo zastávali jiné pozice v zemědělství a žili spíše v ústraní. Následně došla Jednota k prozření, že život ve městech nese s sebou i určité potřeby tehdejší společnosti jako je vzdělání, a protože chtěla učit podle bible, začala vzdělávat své potomky doma. Určitým šlechticům se jejich systém zalíbil a stali se jejich sponzory a ochránci. Nejvýraznějším byl Václav Budovec z Budova, který byl i jedním z 27 českých pánů, popravených na Staroměstském náměstí. ¹⁸⁾

Autor Petr Zemek ve své knize Reformace, protireformace a rozvinutí poreformačního katolictví v Uherském Brodě – Křesťanská víra v proměnách času popisuje, že se tato církev považuje za eschatologické společenství. Skrz ně má Ježíš Kristus vykonávat svůj soud proti Antikristu. ¹⁹⁾

Podle Jana Sokola vychází pojem eschatologie ze slova eschaton, které představuje to poslední. Tento pojem můžeme vysvětlit dvěma způsoby. Jeden se váže pouze na lidské chápání a vyjadřuje smrt nebo konec světa, tedy poslední okamžik lidského života. Druhé křesťanské pojetí vysvětluje toto slovo jako naději spásy. ²⁰⁾

V 18. století začala ve velkém měřítku misijní činnost Jednoty bratrské do celého světa, spojená s obnovenou Jednotou. Výjimkou nebyla ani Severní a Střední Amerika. Pan Horálek, který také cestoval po školách založených Jednotou na Jamajce, vzpomíná na počátky misií v této zemi.

První tři misionáři dorazili na Jamajku 9. prosince 1754. Bratři se snažili o více než jen o přiblížení evropské víry Jamajčanům, chtěli zde založit školu, ve které by vzdělávali děti, protože Jamajka byla centrem obchodu s otroky a výjimkou nebyly ani ony. Dodnes tam sídlí jak školy pro děti, tak i školy pro učitele. ²¹⁾

Jamajka nebyla jediným místem, kam moravští misionáři přijeli rozšiřovat křesťanství. Další byly například Panenské ostrovy v Karibiku, které se potýkaly také s otroctvím.

Moravané působili na otroky takovým způsobem, aby nezasahovali do kultury obyvatel. Šlechta, která vlastnila otroky, nebyla zpočátku úplně spřízněna s myšlenkami misionářů, postupem času však uznala, že důsledkem konverze pracovníci lépe pracují a začala je podporovat. ²²⁾

Na Kanadu se zase zaměřili bratři Jednoty bratrské z Německa, konkrétně na Labrador, kam přišli koncem 18. století. Jejich zájmem bylo rozšíření křesťanství, aniž by narušili tamní kulturu inuitských obyvatel. Povedlo se jim tam zavést evropský obchodní systémem, kdy je nejprve začali učit směnnému obchodu. Postupem času naučili Inuity věřit Evropanům, kteří byli z předešlých pokusů o sblížení značně z Evropanů rozpačití a nedůvěřivý a vyvinul se z toho exportní obchod do celého světa. ²³⁾

Do USA v rámci misií přišli bratři z německého města Herrnhutt. V překladu to znamená: „Bůh nás ochrání“. Azyl v tomto městě získali od hraběte von Zinzendorfera. V té době platil zákon: „Koho panství, toho náboženství“, a tak mohl hrabě podporovat koho chtěl. Na cestě do USA se Moravští bratři seznámili s představitelem metodistické církve Johnem Wesleyem, který našel v jejich víře zalíbení a při svých cestách ji také rozšiřoval. ²⁴⁾

²⁵⁾

Vojtěch zastává názor, že šlo o snahu začít s vlastním vzděláním a budováním nejenom vědomostí, ale i charakteru. „Zkrátka věnovat více prostoru růstu osobnosti před vzděláním.“²⁶⁾

Nutnost dobrého fungování a bezproblémového provozu sboru si vyžádala vzdělání jejich členů, a proto Jednota směřovala tímto směrem a začala školy zakládat. Školy se přemístily z domácího prostředí do veřejného. Většinou se jednalo o tajně založené školy orientující svojí výuku na katechismus. Zaměřovali se také na čtení bible v mateřském, tedy českém jazyce. Zpočátku bratrské školy sloužily k výchově dětí členů Jednoty bratrské.²⁷⁾

Názor pana Horálka je totožný jako Vojtěchův s tím rozdílem, že vyzdvihuje hlavně osobnosti, jenž se o to zasloužili.

První takovou osobností je Lukáš Pražský, jeden z prvních vůdců Jednoty bratrské. Kladl velký důraz na vzdělání, které mělo vést hlavně k napravování sebe sama. Tady můžeme vidět na čem se oba respondenti shodují. Dalším je Magistr Havel, který zase rozdělil systém školství Jednoty na nižší a vyšší, na které se soustředil zase Jan Blahoslav Přerovský. ²⁸⁾

Původně školy v té době byly dílem městské mocnosti. Přeložení Písma do češtiny Komenským, pomohlo přenést náš jazyk přes germanizaci.²⁹⁾

Na Jamajce, vzhledem k tomu, že už bylo 19. století, se misionáři nemuseli nijak schovávat a začali tam jako první zakládat nedělní školy. Děti z rodin otroků do nich docházely pravidelně a kromě náboženských studií, je bratři vyučovali hlavně čtení a psaní a tím podporovali místní vzdělanost. Aby mohl někdo i v budoucnu děti vyučovat, založili školu pro učitele. Členové Jednoty se na Jamajce nepodíleli jenom na zakládání škol, ale i institucí pro osiřelé dívky a tím jim dali střechu nad hlavou.³⁰⁾

V první polovině 18. století se centrem pro šíření víry bratří Jednoty stal americký Bethlehem. Odtud se misijní činnost Jednoty rozšiřovala dál po celém americkém kontinentu. Členové církve začali působit na tomto území ne z toho důvodů, že by chtěli primárně rozšířit svou víru, ale protože poměry v Čechách v té době nebyly pro ně příznivé. Chtěli si najít nové útočiště a místo působnosti. V Bethlehemu zakládali sbory, kde lidé žili ve společném soužití a církev i řízení města šlo ruku v ruce. Sbor byl veden radou starších, kteří rozhodovali o všem.³¹⁾

Amerika tak jak ji známe dnes v tomto období taková nebyla, byla tam jenom divočina. Bratři měli snahu založit takový národ, který by mohl být příkladný i pro ostatní. ³²⁾

To mohl být jeden z důvodů, proč bratři při misiích směřovali i na toto místo. Od znovu se začíná nejlépe tam, kde nic není.

³³⁾

Vojta Urban nevidí výraznější změnu od normálních škol a jejich vývoje, tím myslí školy, které nejsou pod záštitou církve. „Spíš se snaží o zakládání dalších a dalších škol po České republice. Sám jsem od mnoha rodičů slyšel, že volí spíš domácí školu, což je u křesťanů stále více se rozvíjející trend.“ říká.³⁴⁾

Je to možná z toho důvodu, že je sám studentem a má tedy blízko k vyučujícím metodám, které jsou stále ještě součástí jeho života, oproti panu Horálkovi, který jako dokumentarista Jednoty během rozhovoru hodně mluvil o Janu Amosi Komenském.

Zastává názor, že mohl být tak dobrým pedagogem a zároveň reformátorem, protože vycházel ze svých vlastních zkušeností z dětství kdy byl sirotkem. Byl zastáncem vyučování praxe a pomocí té se snažila vyučovat Jednota už od jejího začátku. Děti navštěvovaly dílny dělníků, pole zemědělců, anebo tiskárny tiskařů a učily se tak přímo od nich, jako od odborníků a výuka byla zajímavější. Na vzdělání měli podle této církve právo všichni, bez ohledu na to z jakých poměrů přicházejí a jakého jsou pohlaví.³⁵⁾

Jednota Bratrská se v první fázi praxe vyučování zaměřovala pouze na kněžský dorost. U malých dětí se začínalo u písmen a od počátečního psaní a čtení v mateřském jazyce a dále se navazovalo katechetickou výukou. Poté větším dětem začíná výuka jako takzvaným učňům. Měly přesně daný každodenní rozvrh hodin, díky kterému byly vedeny ke studiu Písma. Zajímavostí bylo, že většina kněží, kteří se podíleli na vyučování žáků, byli samouci. Neměli téměř žádné pedagogické zkušenosti a často ani potřebnou učitelskou praxi. Teprve až v pozdějších dobách začali dohánět teologické vzdělání a své nedostatky.³⁶⁾

Dnešní školy se pořád přiklánějí k praktické výuce. Pořádají pro děti různé vzdělávací akce a exkurze. Spousta škol a školek se vyvinula z volnočasových aktivit sborů po celé České republice. Třídy mají mnohem menší počet žáku než je tomu ve státních školách, maximálně do 15 žáků. Zaměstnanci pochází většinou z řad členů církve Jednoty bratrské. V tomto se Vojta Urban, pan Horálek i pan Vágner shodují.

Pan Vágner zase vývoj školství porovnává v rámci školy v libereckém kraji, kde je ředitelem. Škola byla založena roku 1992, pár let po pádu komunismu. Každá škola se vyvíjí včetně té jejich. Raně postkomunistická doba zapříčinila to, že lidé byli pokřivení, šulilo se, neměli důvěru vůči ostatním, ani ostatní vůči nim. To byl největší problém v počátcích školy v Liberci. Hodně jim záleží na zpětné vazbě od rodičů, ale i od dětí, protože ty tam zastávají největší místo. Dnes jsou jednou z nejvýznamnějších škol Jednoty v České republice.³⁷⁾

Jednota bratrská kromě Čech působila i v jiných zemích. Na Jamajce založila první základní školu v Lititz v okrese St. Elisabeth. Byla to první škola, kam mohly docházet děti i na denní studium. Nesloužila pouze jako nedělní, a tak se tam učily číst a psát. Bratři Jednoty vybírali učitele dětí hlavně z řad místních mužů. Ty pak vedli k vyučování, aby co nejméně zasahovali do místní kultury oni jako běloši. Kromě základní školy založili i Betlémskou učitelskou školu v St. Elisabeth, kde vzdělávali budoucí učitele. ³⁸⁾

V Americe v 18. století kromě zakládání škol se Bratři spíše věnovali zakládání sborů jako soběstačných osad. Konkrétním příkladem je kmen Lennapů, žijící podél řeky DeLaWarr. Osady to neměli lehké, protože Indiáni byli najímáni jako bojovníci buď na britskou, anebo americkou stranu. Protože Indiáni snahy kolonizátorů odbývali, Britové se snažili o zničení osad založených Jednotou bratrskou. Nepochopení života v osadách a víry jejich obyvatel vyústilo až k masakru v Gnadenhüttenu. Zajatí Indiáni byli vyvražďováni sekerami a palicemi, jenom proto, aby Britové ušetřili náboje. Mezi oběťmi bylo i 39 malých dětí. Americká milice pak zbytek osady vyrabovala a spálila. Potomci Lennapů neboli Delawarů jsou dnes známí pod přízviskem Moravští Indiáni.³⁹⁾

Snaha Jednoty o šíření vzdělání, ať už v ohledu školském, anebo čistě lidském, s sebou neneslo jenom pozitiva, jak můžeme vidět na příkladu osad založených v dnešních Spojených státech amerických v okolí Pennsylvánie.

Co se týče moderní doby v rámci všech křesťanských škol v USA, nejenom těch bratrských, velký problém začal v 60. a 70. letech 20. století. Do té doby každá výuka na každé škole začínala modlitbou a přísahou věrnosti Spojeným státům americkým. Rozložení tohoto školského systému v USA zapříčinilo v hnutí Děti slunce, jinak nazýváno sexuální revoluce. Dnes jsou v Americe křesťanské školy pouze soukromými a placenými. ⁴⁰⁾

⁴¹⁾

Vyučovací metody, které zavedl biskup Jednoty Jan Amos Komenský, měly velký vliv na celosvětovou pedagogiku. V pedagogické učebnici „A short History of Educational Ideas“ od anglických autorů S. J. Curtisea a M. E. A. Boulwooda v osmé kapitole s názvem „Comenius“ a deváté s názvem „The Comenian Age in England“ je Komenský přiřazován k takovým velikánům jako Bacon, Hartlib anebo Milton. Komenský nabádal ve vyučování hlavně k všeobecnému přehledu, tedy neorientovat se pouze na jeden obor a na spojitost nových poznatků a pochopením vztahu mezi nimi. Jeden z pedagogů 18. století Josef František Jaroslav Schaller nazývá Komenského pedagogiku politickou, neboť byl velice proslavený svými výroky a myšlenkami o lidském vědění, které je nástrojem k nápravě společnosti a k výchově člověka. Už více než 100 let před humanistou a osvícencem Rousseauem dbal na nepoužívání násilnických metod a respektování dítěte jako jedinečnou osobnost. ⁴²⁾

Se všemi těmito názory souhlasí i pan Horálek, který ještě dodává následující příklady z praxe jak je pro Jednotu typické.

Proto, aby děti pochopily význam slov, například v latině nebo jiném cizím jazyce, Komenský používal metodu ilustrativní. U každého nového slova, které se děti učily, byl obrázek, jenž napovídal významu. Komenský věděl, že každé dítě je jedinečný tvor a to, co jde jinému lehce, může jít druhému hůře, a proto používal tzv. metodu prostředních hlav ⁴³⁾. Spočívala v tom, že k dětem se nesmí přistupovat moc individuálně, ani se jim nevěnovat vůbec, zkrátka zvláštnosti respektovat, ale nepodřizovat se jim. Dokonce jednu ze svých knih přepracoval jako divadelní představení. Dětem se pak dobře události pamatovaly a zároveň jim přinášelo mravní ponaučení, jak to u pohádek bývá. ⁴⁴⁾

Vojta Urban by mohl ještě dodat, že všechny církevní školy, nejen ty založené Jednotou bratrskou, orientují svojí výuku k prohloubení učiva v předmětu dějepisu a každá má, oproti státním, jako předmět náboženství. „Může to být formou hry, exkurze a nebo staré dobré výuky.“ dodává Vojta.⁴⁵⁾

V liberecké škole je základním kamenem výchovy: „měkké srdce a pevná ruka“. Bůh k nám promlouvá skrz druhé a my se jimi máme nechat vést. Neplatí to pouze jen pro děti, i učitelé se navzájem tímto způsobem povzbuzují a radí si. Důležitou hodnotou v životě je pro ně právě spolupráce mezi sebou. Předměty, které se nevyučují na státních školách, ale tady ano, je křesťanská etika a nauka. Například děti ve čtvrté třídě se učí o příbězích ze Starého zákona a v osmé třídě zase probírají podobenství Ježíšova. Vize školy není založena na tom lít dětem do hlavy ideologie a doktríny, ale otevřenost věřícím i nevěřícím rodinám. Děti z nekřesťanských rodin jsou tady dokonce v nadpolovičním zastoupení.⁴⁶⁾

Sbory v Severní Americe se s těmi na Panenských ostrovech sbližovaly díky hrnčířství. Vyvinuly tak obchod mezi těmito územími. Metody, kterými si moravští misionáři zaznamenávali jejich postupy v misijní provincii Bethlehem a každodenní práci na americkém kontinentu, byly formou denních zápisků, které se dochovaly dodnes. Psali společný deník, kam zaznamenávali veškerou církevní činnost, informace o setkáních, radách a ekonomice. V roce 1747 systém předávání informací dostal název Gemeinnachrichten a sloužil jako zpráva pro centrum církve v Herrnhutu.⁴⁷⁾

Naším cílem bylo zmapovat bratrské školství od prvopočátku dodnes v České republice a misijní činnost tohoto sboru v Severní a Střední Americe. Praktická část probíhala způsobem kvalitativního výzkumu. Konkrétně jsme použily metodu narativního rozhovoru s respondenty.

Jednota bratrská vznikla jako hnutí proti katolické církvi v 15. století. Nesouhlasila s tehdejším uspořádáním a pořádky v této většinové církvi. Společnost se podle nich měla navrátit k pravdě a opravdové podstatě víry. Počátky Jednoty nebyly jednoduché. Střídaly se časy klidu a pronásledování, které nakonec zapříčinilo až emigraci do sousedních zemí. Díky tomuto můžeme vděčit za rozšířenou misijní činnost Jednoty do celého světa. Práce se zaměřuje na Severní a Střední Ameriku. Obě území se vyvíjela odlišně. V Severní Americe se zaměřovala Jednota spíše na zakládání samostatně fungujících sborů, kdežto ve Střední Americe se zase orientovala na zakládání škol.

Protože tehdejší školské instituce nebyly podle principů a hodnot Jednoty, začali bratři vzdělávat své děti nejprve doma, ale protože z kapacitních důvodů to nebylo možné, začali zakládat své školy tajně. Vzdělání sloužilo hlavně k nápravě sebe sama. Co se týče příkladů z jiných zemí, tak na Jamajce se zaměřovala Jednota hlavně na zakládání škol. Ze začátku vyučovali děti pouze nekvalifikovaní učitelé, ale časem si větší počet studentů vyžádal více učitelů, založila tak i školu pro učitele. Do USA přišli bratři z německého Bethlehemu, který byl v té době největším centrem. Neustálé pronásledování a život v nepřátelském prostředí si vyžádalo touhu začít někde od začátku, a proto se bratři rozhodli pro Ameriku, jako nejnovější objevený kontinent.

V počátcích se bratři Jednoty zaměřovali jenom na výuku dětí ze svého sboru a katechismu. Začínali primárně se čtením a psaním. Až s příchodem výukových metod Jana Amose Komenského, biskupa Jednoty bratrské, se školský systém proměnil ve více podobný dnešnímu. V dnešních školách Jednoty bratrské jsou třídy po méně dětech, orientují svou výuku na praxi a zaměstnanci škol pocházejí převážně z prostředí sboru. Amerika jako jedna z koloniálních zemí 18. století se potýkala s problémem podrobování. V Pennsylvánii, kde žil kmen Lennapů, o tom ví víc než své. Neustálé soupeření ostatních zemí o toto území zapříčinilo genocidu tohoto kmene, který žil podle principů Jednoty bratrské. Zkrátka s nepochopením se Jednota setkala všude.

Hlavní osobností spojenou s výukovými metodami je Jan Amos Komenský. Zasloužil se hlavně o využití v praxi, o neužívání trestů při výuce, respektování dítěte jako jedinečného jedince a ilustrativní metodu, kdy dětem na základě obrázků byl přibližován význam cizích slov. V liberecké škole se zaměřují hlavně na spolupráci jak dětí, tak i učitelů. Jako církevní škola vedou děti k výuce křesťanské nauky, samozřejmě nenásilnou formou jako je například čtení biblických příběhů u menších dětí. Na americkém kontinentu mezi sebou sbory spolupracovali na základě hrnčířství. Sbory mohly mezi sebou tímto způsobem obchodovat a navzájem se ovlivňovat.

Dá se říci, že všichni naši respondenti se v odpovědích hodně shodovali. Samozřejmě každý podle toho jakou pozici zastává ve sboru Jednoty, anebo ji nezastává vůbec, jako Vojtěch, tak jeho názory a odpovědi se v tomto také odrážely. Pan Horálek mluvil hodně o faktických věcech, které jsme objevily i v literatuře. Pan Vágner se hodně orientoval na příklady výuky v liberecké škole a Vojtěch Urban spíše komentoval, jak to podle něho je a sděloval svůj osobitý názor a pohled.

1. obrázek - Literární rešerše: https://comofuncionaque.com/wp-content/uploads/2015/10/literatura1.jpg

2. obrázek - Hrabě von Zinzendorf: https://cdn.britannica.com/700x450/84/150984-004-EFF40655.jpg

3. obrázek - Inuité na Labradoru:

http://lideazeme.reflex.cz/files/imagecache/dust_filerenderer_normal/files/upload/story_press/5166/obyvatel__okaku_kte___p_e_ili_epidemii__pan_lsk__c_4d774f8898.jpg

4. obrázek - Základní škola St. Lilitz: http://nljdigital.nlj.gov.jm/files/original/14271a6955456a9576b07421620e1047.jpg

5. obrázek - Delawarové: https://i.pinimg.com/originals/f2/1a/9f/f21a9f8fde8ad7355d3406d8e6f117f7.jpg

6. obrázek - Jan Amos Komenský: https://sous-ruzinov.sk/wp-content/uploads/2016/03/jan-amos-komensky.jpg

• CIPRO, Miroslav. Galerie světových pedagogů: Od starověku k Osvícenství. Lanškroun: Miroslav Cipro, 2001. ISBN 80-238-7452-7.

• CIPRO, Miroslav. Slovník pedagogů. 1. Praha: Miroslav Cipro, 2001. ISBN 80-238-6334-7.

• HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: Základní metody a aplikace. 2. Praha: Nakladatelství Portál, 2005. ISBN 978-80-7367-485-4.

• MOLNÁR, A. Českobratrská výchova před Komenským. Praha: SPN, 1956. 1. vyd.

• RUCKÝ, Evald. 555 let Jednoty bratrské v datech: 1457-2012. Liberec: Jednota bratrská, 2015. ISBN 978-80-905380-6-1.

• VONDRA, Roman. Osobnosti české historie. 1. Praha: Aleš Skřivan ml., 2009. ISBN 978-80-86493-24-4.

• ZEMEK, Petr. Reformace, protireformace a rozvinutí poreformačního katolictví v Uherském Brodě - křesťanská víra v proměnách času. 1. Uherský Brod: František Šalé - ALBERT, 2006. ISBN 80-7326-093-X.

• Jednota bratrská. Ekumenická rada církví v České republice [online]. Liberec: Ekumenická rada církví, ©2013-2018 [cit. 2018-07-12]. Dostupné z: http://www.ekumenickarada.cz/in/312/jednota_bratrska#.W0bwRjgUmUk

• Obnovená Jednota Bratrská: Stručně o Jednotě bratrské [online]. Ochranovský seniorát ČCE, ©2016 [cit. 2018-07-11]. Dostupné z: http://www.jednotabratrska.cz/dokumenty/historie_jednoty_bratrske.pdf

• SOKOL, Jan. Náboženství: Dvojí polarita křesťanské eschatologie. Jan Sokol [online]. Csukás, 2014 [cit. 2018-07-16]. Dostupné z: http://www.jansokol.cz/2014/12/dvoji-polarita-krestanske-eschatologie/

• ARENDT, Beatrix. Caribou to Cod: Moravian Missionary Influenced. Historical Archaeology [online]. Springer International Publishing, 2010, (44), 81-101 [cit. 2018-07-16]. DOI: https://doi-org.infozdroje.czu.cz/10.1007/BF03376805. ISSN 2328-1103. Dostupné z: https://link-springer-com.infozdroje.czu.cz/content/pdf/10.1007%2FBF03376805.pdf

• LENIK, Stephan T. a Brenda BRENDA HORNSBY HEINDL. Missionaries, Artisans, and Transatlantic Exchange: Production and Distribution of Moravian Pottery in Pennsylvania and the Danish (U.S.) Virgin Islands. Historical Archaeology [online]. Springer International Publishing, 2014, (48), 96-97 [cit. 2018-07-17]. DOI: https://doi-org.infozdroje.czu.cz/10.1007/BF03376950. ISSN 2328-1103. Dostupné z: https://link-springer-com.infozdroje.czu.cz/content/pdf/10.1007%2FBF03376950.pdf

• LENIK, Stephan T. a Brenda BRENDA HORNSBY HEINDL. Missionaries, Artisans, and Transatlantic Exchange: Production and Distribution of Moravian Pottery in Pennsylvania and the Danish (U.S.) Virgin Islands. Historical Archaeology [online]. Springer International Publishing, 2014, (48), 101-109 [cit. 2018-07-17]. DOI: https://doi-org.infozdroje.czu.cz/10.1007/BF03376950. ISSN 2328-1103. Dostupné z: https://link-springer-com.infozdroje.czu.cz/content/pdf/10.1007%2FBF03376950.pdf

• Společný večer s Delawary - po více než století: aneb Setkání, které nikdo neplánoval. Jbulletin [online]. (1/2016), 9-14 [cit. 2018-07-18]. Dostupné z: http://www.jbcr.cz/images/stories/jbulletin/jbulletin-1-2016-opr.pdf

• Světová JB. Jbulletin [online]. Liberec, (6) [cit. 2018-07-12]. Dostupné z: http://www.jbcr.info/upload/files/jbulletin/Jbulletin_6.pdf

• Školství v Jednotě bratrské. Jbulletin [online]. 2013, (4/13), 18 [cit. 2018-04-18]. Dostupné z: http://www.jbmb.info/soubory/novinky/Jbulletin_2013_04.pdf

• WOOD, Margaet C. Mapping the Complexities of Race on the Landscape of the Colonial Caribbean, United States Virgin Islands, 1770–1917. Historical Archeology [online]. Springer International Publishing, 2016, (46), 120 [cit. 2018-07-16]. DOI: https://doi-org.infozdroje.czu.cz/10.1007/BF03376881. ISSN 2328-1103. Dostupné z: https://link-springer-com.infozdroje.czu.cz/content/pdf/10.1007%2FBF03376881.pdf

• ČAPKOVÁ, Michaela. Rodina jako hodnota v Jednotě bratrské [online]. Pardubice, 2009 [cit. 2018-03-20]. Dostupné z: http://dspace.upce.cz/bitstream/handle/10195/33361/Rodina%20jako%20hodnota%20v%20Jednot%C4%9B%20bratrsk%C3%A9.pdf?sequence=1&isAllowed=y. Bakalářská práce. Univerzita Pardubice.

• VÍT, Martin. Sociální pedagogika v kontextech církevního školství. Zlín, 2014. Diplomová práce (Ing.). Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, institut mezioborových studií Brno. http://digilib.k.utb.cz/bitstream/handle/10563/28125/v%EDt_2012_dp.pdf?sequence=1

—-

Počet shlédnutí: 86