Kozlova Svetlana, Maksimov Oleksandr, Filatova Galina. HKS, 2023
Velikonoce jsou jedním z hlavních křesťanských svátků jsou spojeny s připomínkou událostí, kdy byl Ježíš Kristus ukřižován, vstal z mrtvých a znovu ožil. Tyto svátky přicházejí během období jara, konkrétně první neděli po jarní rovnodennosti a po úplňku. Velikonoce symbolizují triumf života nad smrtí a nesou s sebou zprávu o nové naději, plodnosti a novém začátku.
Tématem této práce je oslava pravoslavných Velikonoc v České republice a v Gruzii, jelikož Velikonoce jsou pro pravoslavné věřící nejdůležitější svátkem v roce. Primárním cílem je seznámení s průběhem oslav těchto svátků, přesněji jaké zvyky se dodržují, které půsty se slaví a proč, zjistit, jak se tento svátek v daných státech liší. Najít rozdíly mezi generačními oslavami, poznat, jak tradice je ovlivněný změnou prostředí respondentů. Popis obecných informací o tom, jak se tyto země připravují na Velikonoce, jak probíhají velikonoční bohoslužby a stravovací tradice těchto národů o Velikonocích. Zajímá nás taky, jak tento svátek oslavují ve velmi náboženské zemi - v Gruzii a v zemi, 1) která se řadí mezi nejméně náboženské státy Evropy - v České republice. 2) V Gruzii pravoslavné křesťanství uznává přes 84% obyvatelstva 3) a v České republice se podle sčítání k pravoslaví hlásí více než 40 tisíc obyvatel. 4) Součástí článku jsou fotoreportáž od respondentů ilustrující průběh svátků v různých zemích.
Hlavní výzkumná otázka
Výzkumné otázky
Z povahy zkoumaného tématu v této práci byl zvolen kvalitativní přístup. Konečným cílem takového výzkumu je dosáhnout hlubokého porozumění tématu a problémů z individuálního hlediska. Tato výzkumná metoda je pro práci nejvhodnější. Pomáhá zvážit problém z několika stran, najít podobnosti a rozdíly. Kvalitativní výzkum je proces hledání porozumění založen na různých metodologických tradičních zkoumání daného sociálního nebo lidského problému. Výzkumník vytváří komplexní, holistický obraz, analyzuje různé typy textů, informuje o názorech účastníků výzkumu a provádí zkoumání v přirozených podmínkách8). V naší práci jsme použili nestrukturovanou metodu rozhovoru. Nestrukturovaný rozhovor nepoužívá žádný pevný formát, tazatel však může mít předem připraveno několik plánovaných otázek.
Rozhovory s respondenty byly realizovány v březnu a dubnu 2023. Celkem byly dotázáni 5 informátorů. Osobně byli dotazováni čtyři respondenti žijící v České republice. Další jsme oslovili přes sociální sítě, jako WhatsApp a Telegram. Čtyři respondenti jsou známí autoři této práce. Ještě jednoho doporučila respondentka Kristina, pak jsme kontaktovali Zuraba prostřednictvím messengeru Telegram. Pohovory měli neformální přístup a nezaznamenali jsme žádné problémy. Respondenti se s námi rádi podělili o svých tradicích slavení Velikonoc. Vzhledem k tomu, že rozhovory proběhly ještě před začátkem oslav Velikonoc, požádali jsme naše informátory, aby nám zaslali fotografie, jak tráví velikonoční svátky v jejich rodinách. Většinu fotografií můžete vidět v této práci.
Seznam respondentů:
1. Respondent- Elizbar, 40 let, původem Gruzínec, momentálně žije již 12 let v České republice. Působí jako učitel ekonomických věd na univerzitě. Svobodný, bez dětí.
2. Respondent- Kristina, 20 let, pochází z Gruzie, ale v současnosti žije v České republice. Studentka, vdaná, bez dětí.
3. Respondent- Zurab, 45 let, Gruzínec žijící v v hlavním městě Gruzie - Tbilisi. Živí se jako mechanik. Svobodný, bez dětí.
4. Respondent - Sofia, 20 let. Pochází z Ukrajiny, z města Oděsa. Bydlí v Praze 3 roky. Studentka. Svobodná, bez dětí
5. Respondent - Ksenia, 25 let, farnice ruské pravoslavné církve. Pochází z Ruska, ale bydlí v Praze již 8 let. Studentka magisterského programu. Svobodná, bez dětí.
Příprava na pravoslavní Velikonoce
Velký půst
Doba před svátkem je v pravoslavné církvi poznamenána obdobím nazývaným Velký půst. Trvá 40 dní a je důležitým časem pro duchovní reflexi a obnovu. Během této doby se ortodoxní křesťané zdržují určitých jídel a činností a zaměřují se na svůj duchovní život8). Toto období rozděleno do tří odlišných fází, z nichž každá je spojena s důležitou náboženskou událostí.
První fáze, která připadá na první neděli Velkého půstu, je označována jako Vítězství pravoslaví. Tento den je věnován oslavě pravoslavné víry a jejích triumfů. Je to čas zamyslet se nad historií církve, jejím posláním a hodnotami a znovu potvrdit svůj závazek k víře. Třetí neděle velkého půstu je známá jako bohoslužba sv. kříže. Tento den se soustředí na uctívání svatého kříže jako symbolu Kristova vítězství nad smrtí. Věřící jsou vybízeni, aby rozjímali o utrpení a oběti Ježíše na kříži a hledali duchovní obnovu skrze oddanost kříži. Šestá neděle Velkého půstu je běžně označována jako Květná neděle. Označuje začátek Svatého týdne a připomíná triumfální vjezd Ježíše do Jeruzaléma. V tento den se na památku Ježíšova vstupu posvěcují rozkvetlé ratolesti a věřící je nesou na znamení vlastního přijetí Krista jako Vládce a Spasitele. Zasvěcené ratolesti slouží také jako připomínka potřeby pokory a připravenosti následovat Kristův příklad. 9)
Během Velkého půstu se pravoslavní věřící věnují období půstu, modliteb a pokání. Je to čas přiblížit se Bohu, očistit si srdce a mysl a připravit se na oslavu Vzkříšení. Zachováváním Velkého půstu a s ním souvisejících událostí se pravoslavná církev snaží pěstovat hlubší duchovní porozumění víře a podporovat smysluplnější a naplňující vztah s Bohem. Postní období je také obdobím zvlášť vhodným na přehodnocení svého dosavadního života, či na životní změnu. Pro mnoho věřících je dodržování půstu důležité a berou ho za tradici, ale také nemusí.
Respondentka Sofie, které je 20 let, slaví tradiční Velikonoce se svou rodinou již od dětství, ale obvykle se nepostí, na rozdíl od svých rodičů, kteří se postí nejméně týden před Velikonocemi. Její babička je velmi zbožná a přísně se postí 40 dní.
Respondentka Kristina uvedla, že se dodržuje půst a navštěvuje bohoslužby pouze poslední týden, když její manžel zvládá to všichni 40 dní. Zurab věří, že mladí lidé už tradice tak silně nedodržují, ale jako zástupce relativně staré generace se je snaží dodržovat.
„Velký půst je časem velké oddanosti a zbožnosti v Gruzii. Zdržují se od masa, mléčných výrobků a vajec, abychom se mohli soustředit na svůj duchovní život.” Zurab.
Mezitím žijící v České republice Elizbar a Ksenia půst nedodržují. Zpochybňují zdravotní nezávadnost půstu a hovoří také o omezeném výběru postních jídel ve většině českých restaurací. Ksenia také pociťuje zhoršení svého zdraví, pokud nejí živočišné produkty a věří, že nedodržování půstu není příznakem slabé víry v Boha.
V posledních letech trend návratu lidí do církve jen zesílil. Striktně dodržovat sedmitýdenní půst pro moderní, vytížené lidi a zatížené každodenním životem je však velmi obtížné. Mladší generace je méně nakloněna dodržování celého půstu, nejčastěji dodržuje pouze první a poslední týden půstu nebo se omezuje v jídle a nechodí na bohoslužby. Naopak starší generace se nejvíce angažuje v dodržování všech pravidel půstu. Většina našich respondentů Velký půst nedrží. Předpokládá se, že je to dáno relativně mladým věkem našich respondentů.
Domácí přípravy
Na Zelený čtvrtek se praví křesťané tento den starají o přípravu svého domova na velký svátek. Církevní služebníci říkají, že v tento den je důležitější očistit svou duši, nejen tělo a domov. V pravoslavné tradici je zvykem vstát před východem slunce a koupat se, tím symbolicky smýt všechny hříchy. Tradičně je to den velkého mytí a generálního úklidu domu. Ani na Červený pátek, ani na Bílou sobotu už není možné se zabývat žádnými domovními záležitostmi. Nejdůležitější přesvědčení jsou spojené s úklidem domácnosti. Okna a dveře by měly být omyty vodou obsahující mince. Předpokládá se, že pokud před mytím vložíte v vodu mince, peníze se po celý rok zvýší. Čištění by mělo začít mytím oken a dveří a poté dát mince do vzdáleného rohu a nalít vodu pod jakýkoli strom, který se vám líbí. Poté pokračujte ke zbytku čištění. Zajímavé je, že v tento den při generálním úklidu můžete najít dávno ztracené věci.10) V ČR se často zdobí věnce, větvičky a vajíčka, zatímco v Gruzii se často používají květiny, zvláště květ narcisu a taky košík s trávou, gruzínsky „džedžyli.“ Džedžyli na velikonočním stole je symbolem jara a obnovy života. Podle tradice na Květnou neděli věřící sejí pšenici. Na tác položí bavlnu namočenou ve vodě a nasypou na ni malé množství pšenice. Pšenice klíčí a koukol roste. Také podle starokřesťanského zvyku si věřící navzájem blahopřejí k velikonočním svátkům Velikonocemi a červenými vejci vloženými do džedžyli. Zelené džedžyli je symbolem nového života, který Ježíš Kristus daroval lidem svým vzkříšením. 11)
Informace zjištěné pomocí internetových zdrojů podporují i slova respondentů, kteří se této tradice drží po generace.
„V Gruzii se obvykle vyhazují staré věci a zbytečnosti, aby se udělal prostor pro nové věci a nový začátek. Tuto tradici dodržujeme vždy. Také je potřeba připravit dům na příchod hostů.“ - Kristina
Fotografie č. 3. Větvičky s dekorem anděla. Nápis v gruzínštině «ქრისტე აღსდგა» (krist’e aghsdga), co znamená Kristus vstal z mrtvých. Zdroj: respondent Zurab
Fotografie č. 4. Džedžyli - Gruzínské velikonoční dekorace, s červeným velikonočním vajíčkem. Zdroj: respondent Zurab
„Hlavní rozdíl je v tom, že tráva na stole v Gruzii o Velikonocích je povinná. Gruzínci ji speciálně pěstují zvláštním způsobem, aby vyrostl do velikonočních svátků.“ povedl Zurab
V současnosti v Gruzii i v ČR se na pravoslavné Velikonoce věřící připravují prostřednictvím úprav domova. V obou zemích se tradičně provádí úklid domu věřící různých generaci. Již se nedodržují staré pověry, ale hlavní význam Zeleného čtvrtku stálé zůstávají důležitým. V obou zemích se také zdobí byty a domy květinami, větvičkami a dalšími symbolickými ozdobami. Velmi důležitým rozdílem je však tradiční košík džedžyli, kterou používají pouze věřící z Gruzie.
Pravoslavné velikonoční bohoslužby
Během Svatého týdne se konají v Gruzii a v ČR bohoslužby a slavnosti, které jsou spojeny s Ježíšovým utrpením, smrtí a vzkříšením. Tyto bohoslužby se obvykle konají v kostelech a chrámech, kde se shromažďují věřící.
Květná neděle: Během této neděle se koná procesí, kdy jsou věřící vyzbrojeni větvemi olivovníku nebo jiných stromů a jdou po kostele nebo chrámu. Tento obřad připomíná Ježíšovo vítězné vstupování do Jeruzaléma.
Zelený čtvrtek: Během této bohoslužby se připomíná Poslední večeře, při níž Ježíš Kristus ustanovil svátost eucharistie a umyl učedníkům nohy a taky věřící v tento den mají uklidit dum.
Velký (Strastný) pátek: Během této bohoslužby se připomíná Ježíšovo umučení a smrt na kříži.
Bílá sobota: Během této bohoslužby se připomíná Ježíšovo spočinutí v hrobě a očekávání na vzkříšení.
Velikonoční neděle: Velikonoční neděle je nejdůležitějším dnem v pravoslavném liturgickém roce. Slaví se jako den vzkříšení Ježíše Krista a existuje tradiční velikonoční obřad, během kterého se věřící pozdravují slovy „Kristus vstal z mrtvých“ a odpovídají „Skutečně vstal“.12)
Fotografie č.5. Chrám Zesnuti Přesvaté Bohorodice v Praze. Velikonoční bohoslužba. Zdroj: respondentka Sofia
V České republice se pravoslavné velikonoční bohoslužby slaví v pravoslavných kostelech a chrámech po celé zemi. V Gruzie bohoslužby se koná během celé noci před velikonoční nedělí. Věřící přicházejí do kostela s velkými svícemi a modlí se společně. Poté věřící osvětlují kuliči a vajíčka, bohoslužba pokračuje až do rána. V současné době je možné navštívit velikonoční bohoslužby v pravoslavných chrámech v České republice. Hlavním pravoslavným chrámem v zemi je katedrála sv. Cyrila a Metoděje v Praze. Také pravoslavné bohoslužby jsou v Brně v kostele sv. Václava, v Ostravě v kostele svatých Andělů strážných, v Plzni v kostele sv. Anny a v Olomouci v kostele sv. Gorazda a v dalších městech. 13)
Fotografie č. 6. Svěcení jídla a noční bohoslužba v Praze. Procesí před osvětlením slavnostního jídla. Zdroj: respondentka Kristina
Tato fotografie ukazuje velikonoční procesí. Procesí v pravoslavné církvi je slavnostní průvod kolem kostelů. Duchovní a církevní ministranti jsou oblečení ve sváteční oděvy, v rukou drží velké kříže, ikony a pravoslavné prapory, při procesí se zpívá modlitební kánon. Kostel obcházejí třikrát proti směru hodinových ručiček a zastavují se u jeho dveří. Dveře jsou zavřené. To je symbol kamene, který blokoval vchod do Božího hrobu. Potřetí se dveře kostelů otevírají, „padá kámen“ a věřící slyší sváteční zvonění. Procesí na pravoslavné Velikonoce je povinnou součástí bohoslužby.
Fotografie č. 7. Svěcení jídla v Praze. Na obrazce je košík s vínem, vejce a jiným jídlem. Zdroj: respondentka Sofia
„Můj manžel chodí na každou bohoslužbu po celý týden. Já bohužel jen v pátek, sobotu a neděli. Jednou z nejdůležitějších částí bohoslužby je posvěcení kuličů a vajec. Obvykle je lidé přinášejí v proutěném košíku, a kromě kulichů a vajec do něj vkládají mnoho dalších potravin.“ -Kristina.
Respondent Sofia: „Obvykle sbíráme do košíku potraviny, jako jsou vajíčka, klobásy, pečená šunka, tvarohový nákyp, kulichy. Lidé mohou posvětit cokoli.“
„Snažím se během Svatého týdne navštěvovat všechny bohoslužby, pomáhá mi to být blíže Bohu. Děti ale bereme na bohoslužby jen v noci před nedělí, je pro ně dost těžké v mladém věku navštěvovat všechny bohoslužby.“ - Zurab.
Při bohoslužbách je hlavní rozdíl v tom, že se v Gruzii konají v gruzínském jazyce, liší se také ikony, jejich asketové zbožnosti a uctívané svatyně. V ostatních aspektech bohoslužby významně se neliší. Protože v hlavních dogmatech jsou Česká pravoslavná církev a Gruzínská pravoslavná církev sjednocena.
Velikonoční tradice
Téměř každá gruzínská rodina má své vlastní zvyky, které se předávají z generace na generaci. Mnohé z nich jsou charakteristické pro určité oblasti bydliště.
Obyvatelé Gurie nutně organizují mužskou hru lelo. Nejvíce se starobylá pravidla této hry zachovala ve vesnici Šuchuti. Lelo je míčová hra bez zvláštních pravidel, ale s jednou zvláštností - míč váží 16 kilogramů a vyrábí se ručně. Tým, který míč získá, přejde řeku a na památku svých předků ho nechá na hřbitově.
V Imeretii se po ranní bohoslužbě rozezní zvony, hlasitě se zpívají písně a na ulicích se tančí. O spánku nemůže být řeč.
V Kachetii přísně dodržují zákaz nepít na Velký pátek víno. A na Velikonoční neděli se jedna část vína odevzdává církvi.
V horských oblastech země se pořádají soutěže v lukostřelbě na terče, kterými byla obarvená vejce. Zde je také zvykem házet obarvená vejce na hroby předků.
Obyvatelé Samegreluw se vyznačují tím, že na jejich svátečním stole není jen vepřová šunka, ale celé sele. Jeho hlava se dává osobě, která bude zvolena za přípitkáře. Obvykle je to duchovní nebo nejstarší a nejváženější osoba ve vesnici14).
Vejce jsou klasickým symbolem Velikonoc. Tento symbol a zvyk spojení s jejich barvením se hojně uplatňuje i v České republice v minulosti vejce barvila hlavně na červeno pomocí cibulových slupek. 15) Velikonoční vajíčka se malují na Velký pátek. V Gruzii se barví zpravidla kořeny rostliny zvané Maréna nebo v místním dialektu „endro“. Během Svatého týdne se endro prodává na každém kroku. 16)
Dalším symbolem Velikonoc je oheň, který je rozžehnán během tzv. Slavnosti světla, která vyjadřuje křesťanskou víru, že Ježíš Kristus je zářícím světlem pro tento svět. Obřad Velikonoc obvykle začíná po západu slunce, často v pozdních nočních hodinách nebo dokonce brzy ráno v neděli, před východem slunce. V kostele se všechna světla zhasnou a věřící se shromáždí před kostelem, kde je zapálen velikonoční oheň. Kněz vycházejí z kostela v bílých rouchách a nesou s sebou velikonoční svíci, zvanou „paškál“. Poté, co přivítají přítomné, kněz uděluje požehnání ohni a modlí se, aby Bůh v nás rozdupal touhu po nehasnoucím světle. 17)
Po bohoslužbách Na Velikonoční pondělí v Gruzii je zvykem navštívit hroby svých blízkých na hřbitově. Pro ně se přinášejí barvená vajíčka, kraslice, nějaké jídlo a pití. Po vzpomínce se na hřbitově zanechávají velikonoční vajíčka. Je lidí kteří na hřbitově uspořádají hostinu s tradičními gruzínskými jídly a nápoji a dokonce pozvou hosty. 18)
V České republice tvoří většinu pravoslavných křesťanů první nebo druhá generace migrantů19). A na rozdíl od Gruzínců jsou odříznuti od svých vzdálených příbuzných, což jim neumožňuje jim zavolat a poblahopřát k Velikonocům. To jim však nebrání v tom, aby svým příbuzným zavolali a popřáli jim k Velikonocům.
Velikonoční hostina je slavnostní a tradiční jídlo, které se podává během Velikonoc, což jsou významné křesťanské svátky oslavující vzkříšení Ježíše Krista. Velikonoční hostina má v každé kultuře a rodině své vlastní tradice a zvyky. Je to čas pro rodiny a přátele, kteří se sejdou, aby společně slavili Velikonoce a užili si dobrou společnost a tradiční jídla.
Fotografie č. 8. Pohled hlavní lodí katedrály Sveticchoveli v městě Mccheta. Zdroj: respondentka Kristina
Fotografie č. 9. Kostel sv. Mikuláše, Hrad Narikala, Tbilisi. Pohled zvenčí. Zdroj: respondentka Kristina
Fotografie č. 10. Svěcení jídla v Tbilisi. Zdroj: respondentka Kristina
Respondent Elizbar: „V Gruzii máme tradici chodit na Světlé pondělí na hřbitov navštívit své zesnulé příbuzné a přátele. Tam opět slavíme Velikonoce, necháváme na hrobech velikonoční vajíčka, pomlázky a alkohol. Není to smutný svátek, takže se dělíme o radost s našimi zesnulými příbuznými. Někteří lidé takto tráví na hřbitově celý den.“
Respondentka Sofie: „Letos jsme s maminkou šli do kostela, měli jsme posvícení, přišli jsme domů, oslavili jsme to, vypili Kagor a šli jsme spát. Druhý den jsme strávili hodiny obvoláváním příbuzný“
„V Gruzii jsme měli hostinu pro všechny generace a vždy slavili světly svátek Velikonoc. Po přestěhování do České republiky se nadále scházíme s celou rodinou, která zde žije. Jíme velikonoční kulič a máme soutěž s vejci a radovali se ze vzkříšení Krista. Ráno bych určitě navštívil hřbitov s tátou, babičkou a dědečkem , byla to neměnná tradice. Teď to děláme trochu jinak kvůli vzdálenosti. Ale naši prarodiče nám volají telefonicky a hřbitov spolu navštěvujeme dodnes.“ -respondentka Kristina.
Většina pravoslavných velikonočních tradicí zůstává nezměněné. Barvení vajec je dlouholetou tradicí, která se liší pouze způsobem barvení v závislosti na zemi, generacích a rodinných zvyklostech. Charakteristickým rysem gruzínských velikonočních tradicí je návštěva hřbitova, který se snaží zachovat a předat svým dětem a vnoučatům. Pro Gruzínce je vzpomínka na jejich zemřelé předky velmi důležitá. Povinnou součástí Velikonoc je samozřejmě velikonoční hostina bez ohledu na zemi pobytu. Ortodoxní obyvatelé Gruzie a České republiky se snaží sejít s celou rodinou a přáteli, aby oslavili zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
Tradiční velikonoční jídlo
V České republice je tradičním jídlem během pravoslavných Velikonoc tzv. Kulič. Jedná se bezpochyby o nejcharakterističtější pokrm všech ortodoxních věřící. Je vyobrazen na následujícím obrázku. Jedná se o drožďový výrobek různého stupně sladkosti, různé velikosti a tvaru, tradičně však nejčastěji vysoký, kulatý, vyrobený ve tvaru válce z těsta, často se rozinkami, a nahoře zdobený moučkovým cukrem nebo polevou. Kromě nádivky se také konzumují klobásy, uzeniny, pečivo a samozřejmě barví vajíčka. Velikonoční řecký chléb artos je považován za prototyp velikonočního koláče, a to je přirozené, protože pravoslavné křesťanství přišlo na Rus z Řecka a přineslo s sebou řecké církevní tradice, z nichž jednou je pečení velikonočního chleba artos na velikonoční svátky. První zmínky o artosu pocházejí z 12. století. Novodobou vysokou podobu získal velikonoční dort až v 19. století. Stalo se tak díky rumové babi, která v té době přišla z Francie do Ruské říše, jejíž součástí byla i Gruzie.20)
Fotografie č.11. Velikonoční kuliči. Zdroj: respondentka Sofia
V Gruzii jsou velikonoční slavnosti nazývány „Qrist'e agdgoma“ a jsou spojeny s mnoha tradičními pokrmy a zvyky. Jedním z nejvýznamnějších prvků gruzínského velikonočního stolu je kagor, což je sladké víno, které se podává během slavnosti. Dalším tradičním jídlem jsou kuliči. Dalším tradičním jídlem na gruzínském velikonočním stole je chvistari a chačapuri, což je chléb pečený sýrem, čočková polévka, gruzínské knedlíky nazývané khinkali, pečené jehněčí nebo kůzle a tradiční gruzínské saláty jako například pkhali. Dalším důležitým prvkem ve stravování během pravoslavných Velikonoci v Gruzii jsou vajíčka. Stejně jako v jiných pravoslavných zemích se v Gruzii tradičně barví vajíčka do červena, což symbolizuje Kristovu krev. Barvení a zdobení vejce je důležitou součástí velikonočních tradic. Tradice malování vajíček na svátek má praktické vysvětlení. Předpokládá se, že v teplých zemích se je snažili zachránit během půstu, kdy jsou vejce vyloučena z jídelníčku. K tomu se vařily a aby se odlišily od syrových, barvily se na různé barvy. Objevily se různé techniky barvení vejce, které se staly samostatným druhem lidového umění. 21)
Respondenti potvrdili, že kulič a vajíčka zůstávají jsou neměnným symbolem pravoslavných Velikonoc, bez ohledu na zemi. Tuto tradici dodrželi všichni respondenti. Gruzie má přitom svá specifika slavnostní stravu:
„Gruzie má svou národní kuchyni, která se připravuje na všechny svátky a Velikonoce nejsou výjimkou. Satsivi a chačapuri musí být na stole. Kromě toho velké množství ořechů a ořechové pasty je tím známá tradiční gruzínská kuchyně. Samozřejmě nechybí ani tradiční pravoslavná velikonoční jídla jako velikonoční kulič a vajíčka.“-Zurab.
Respondentka Sofie se také zmínila, že na Velikonoční neděli pila s maminkou Kagor. Kagor je jediné víno, které pravoslavná církev vyrábí na zakázku. Navzdory přirážce na dovážené zboží z Ukrajiny Sofie nezanedbala příležitost koupit si ho na Velikonoce. Běžný je také v Gruzii, přinejmenším díky rozvinutému vinařskému průmyslu v zemi.
Fotografie č.12,13 Tradiční Velikonoční stůl v Gruzie. Na fotografii vidíme všechny tradiční atributy gruzínských Velikonoc: velikonoční kulič, vejce a košík trávy. Zdroj: respondent Zurab.
Fotografie č.14 Velikonoční kulič s jahodou a barevní vejce je také na stole pravoslavných o Velikonocích v Praze. Zdroj: respondentka Kristina. Praha.
Fotografie č.15. Kagor. Zdroj: respondentka Sofia¨
Fotografie č.16. Velikonoční stůl rodiny Kristiny v Tbilisi. Na stole jsou šeříkové větve, kulič, vejce a tradiční gruzínské jídlo - khachapuri imiruli. Zdroj: respondentka Kristina
Při zkoumaní zdrojů a po komunikaci s respondenty se informace neliší od současné reality. Tradiční symboly pravoslavných Velikonoc jsou vejce a kulič. Ale také jsme si poznali, že Gruzínci přidávají víc důležitosti národní gruzínské kuchyni, je odrazem jejich kulturní zvláštnosti, a proto ji používají do každé oslavy.
Cílem této práce bylo porovnat tradice slavení pravoslavných Velikonoc v České republice a v Gruzii. Najít rozdíly a společné rysy a porovnat veřejně dostupné informace o velikonočních tradicích s dotazníky našich respondentů. Zde je to, co se nám podařilo zjistit:
Velký půst, přestože je teologicky důležitou součástí velikonoční tradice v obou zemích, nedodržuje každý. I v Gruzii, náboženské zemi, se většinou postí jen starší generace. V ČR, pokud někdo drží půst, tak třeba týden. Ale zbytek příprav před Velikonocemi rádi dodržují obě země. Jak jsme zjistili, ani odloučení od blízkých příbuzných nebrání migrantům v Česku připravovat velikonoční jídlo, malovat vajíčka a zdobit dům. Dozvěděli jsme se také o speciálních přípravách Gruzínců na Velikonoce, které nejsou v jiných pravoslavných zemích k vidění.
Datum slavení Velikonoc je v obou zemích stejné. Pouze v České republice pravoslavní neslaví Velikonoce ve stejný den jako ostatní Češi, kteří je slaví podle gregoriánského kalendáře. V Gruzii slaví pravoslavné Velikonoce celá země a infrastruktura v gruzínských městech je tomuto svátku speciálně přizpůsobena. Je také třeba poznamenat, že Velikonoce jsou také rodinným svátkem a v obou těchto zemích je zvykem slavit je s rodinou. V České republice však většina pravoslavných křesťanů patří k minoritům a mnozí z nich jsou od rodiny odloučeni, takže svým příbuzným jako obvykle zavolají a popřejí jim veselé Velikonoce. Gruzínci naopak žijí ve „své“ zemi, kde jejich předkové žili po staletí. Vzhledem k rozvinutému kultu předků u kavkazských národů si Gruzínci vytvořili tradici navštěvovat hroby svých příbuzných v pondělí po Velikonocích.
Zjistili jsme také společné a rozdílné rysy velikonočních bohoslužeb v České republice a v Gruzii. V hlavních dogmatech jsou Česká pravoslavná církev a Gruzínská pravoslavná církev sjednocena, proto mají české a gruzínské velikonoční bohoslužby mnoho společného – svatý týden, tradiční velikonoční obřad ve Velikonoční neděle, svěcení pokrmů a velikonoční procesí. Regionální rozdíly jsou však stále přítomny. Existují zjevné rozdíly, například v jazyce bohoslužeb, ale existují i zajímavé rysy, které se mohou v jednotlivých regionech Gruzie lišit.
Jedním z úkolů, které jsme si stanovili, bylo prozkoumat velikonoční jídla v těchto zemích. Pro všechny byly povinné 2 pokrmy - kulichy a barvená vajíčka, s tím rozdílem, že v Gruzii se vajíčka barví pouze na červeno. Jinak se vzhledem k rozdílům v národních kuchyních jídla pro svátky liší, ale v obou případech je sváteční stůl vždy plný.
CHARČENKO, Daria. Jak se slaví Velikonoce v Gruzii. Tradice světlého Kristova vzkříšení [online]. [cit. 04-05-2023]. Dostupné z: https://madloba.info/blog/georgian-holidays/celebrating-easter-in-georgia/
CRESWELL, John W. Qualitative inquiry and research design : choosing among five traditions. Thousand Oaks: SAGE Publications, 1998. xv, 403. ISBN 0761901442.
KARAPETYAN, Gohar. Vzkříšení Krista (ქრისტეს აღდგომა), 2022. [online]. Dostupný z:https://fliphtml5.com/cgskd/lhla/basic
KULAKOV, Vladimir. Postní období. Hlas pravoslaví [online]. [cit. 27-08-2023]. Dostupné z: http://www.hlas.pravoslavi.cz/pdf/2005/hp-03-2005.pdf
LALI, Fatsia. Jak a kdy přivést džedžyli na Velikonoce, 2015. [online]. [cit. 29-08-2023]. Dostupné z: https://www.ambebi.ge/article/127891-rogor-da-rodis-moviqvanot-jejili-rom-saagdgomod-moescros/
Least Religious Countries. [online]. [cit. 04-05-2023]. Dostupné z: https://wisevoter.com/country-rankings/least-religious-countries/
MARCENYUK, Taťána. Proč se na Velikonoce malují vajíčka a kde se tato tradice vzala?, 2022. [online]. [cit. 04-08-2023]. Dostupné z: https://www.nur.kz/leisure/holidays/1787467-pocemu-krasat-ajca-na-pashu-i-kak-eto-pravilno-sdelat/
Metropolita Kryštof. NAŠE PRAVOSLAVÍ, III. vydání Praha : Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku, 2009. 70 s. ISBN 978-80-254-6230-0
Most religious countries in Europe in 2018 [online]. Dostupné z: https://www.statista.com/statistics/1101342/europe-religiousness-by-country/
PERELÝGINA, Elizavéta. Jak Gruzie slaví Velikonoce v roce 2023. [online]. [cit. 11-04-2023]. Dostupné z: https://vestikavkaza.ru/articles/kogda-gruzia-prazdnuet-pashu-v-2023-godu.html
Pravoslavná církev druhou nejpočetnější denominací v České republice [online]. [cit. 30-08-2023]. Dostupné z: https://www.pp-eparchie.cz/pravoslavna-cirkev-druhou-nejpocetnejsi-denominaci-v-ceske-republice
Proč před kostely hoří ohně? Víra, 2012. [online]. [cit. 01-09-2023]. Dostupný z: http://www.vira.cz/Texty/Clanky/velikonocni-ohen.html
PRUTSKOVA, Elena. Easter cakes and / or Eucharist: Factors of choosing the ways to prepare for Easter among Orthodox Christian believers. Monitoring of Public Opinion : Economic and Social Changes. 2018. № 2. P . 235—252. DOI: 10.14515/monitoring.2018.2.14.
Redakce “IRS Czech”. Velikonoční zvyky na Ukrajině, 2022. [online]. [cit. 01-09-2023]. Dostupné z: https://irsczech.com/velikonocni-zvyky-na-ukrajine
Redakce “JAMnews”. Velikonoční tradice v Gruzii, 2023. [online]. [cit. 01-09-2023]. Dostupné z: https://jam-news.net/easter-traditions-in-georgia/
Redakce “Sputnik Georgia” . Velký nebo Zelený čtvrtek před Velikonocemi: znamení a zvyky, 2017. [online]. [cit. 31-08-2023]. Dostupné z: https://sputnik-georgia.ru/20170413/Velikij-ili-Chistyj-chetverg-pered-Pashoj-2017-primety-i-obychai-235587474.html
SLÁDEK, Karel. Ruská diaspora v České republice - Sociální, politická a religiózní variabilita ruské migrace, Pavel Mervart, 2010. ISBN 978-80-87378-49-6, s. 90-103
SUTKIN, Pavel. Velikonoční kulič: příběh přeludů. [online]. [cit. 21-08-2023] Dostupné z: https://p-syutkin.livejournal.com/277405.html
TONCROVÁ, Marta. Poznámky ke stravovacím zvyklostem Ukrajinců žijících v České republice (na příkladu Brna a okolí). Národopisná revue (Journal of Ethnology), 2009, 19.3: 177-184. [cit. 04-05-2023] Další dostupnost: https://revue.nulk.cz/wp-content/uploads/2021/04/r3-2009.pdf
TREPANOWSKI, John F a Richard J BLOOMER. The impact of religious fasting on human health. Nutrition Journal. 2010, vol. 9, issue 1, s. 57-. DOI: 10.1186/1475-2891-9-57. [online]. [cit. 04-08-2023]. Dostupné z: http://www.nutritionj.com/content/9/1/57
World Religion Database 2020. [online]. Dostupné z: https://www.thearda.com/world-religion/np-sort?var=ADH_603
Počet shlédnutí: 108