Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

--- ls2025:slaveni_sabatu_v_izraeli_vs_cr_judaismus [04/04/2025 13:24] – [ZDROJE] 46.135.3.131
+++ ls2025:slaveni_sabatu_v_izraeli_vs_cr_judaismus [20/04/2025 11:27] (aktuální) – [Literární rešerše] 46.135.11.48
@@ Řádek 21: / Řádek 21: @@
 **1. Jak vnímá a interpretuje Šabat mladá generace v Izraeli a v České republice?**
-Hatch a Marks (2022) ve své studii //„Sanctuary in Time“// popisují Šabat jako čas, který slouží k odpočinku a zastavení v rychlém každodenním životě. Pro mladou generaci to už není jen o striktním dodržování náboženských pravidel, ale spíš najít čas pro klid, rodinu a přátele. Autoři ukazují, že Šabat je vnímán jako způsob, jak si zachovat spojení s tradicí a zároveň ho přizpůsobit modernímu životnímu stylu, například vypnout telefon, sejít se s blízkými nebo se na chvíli věnovat sobě.
+Hatch a Marks (2022) ve své studii //„Sanctuary in Time“// popisují Šabat jako specifický časový úsek, vyhrazený k odpočinku, duchovnímu ztišení a přerušení každodenního stereotypního života. Tento den v týdnu, tradičně od pátečního setmění do sobotního večera, je vnímán jako jakýsi „svatostánek v čase“, který se snaží poskytnout psychickou i fyzickou úlevu od stresu a nátlaku „moderního světa“. Pro mladou generaci však už nejde výhradně o přísné dodržování halachických pravidel, jako jsou například zákaz práce, používání elektřiny nebo cestování. Mladí lidé často hledají v Šabatu spíš prostor pro odpočinek nebo posílení mezilidských vztahů. Hatch a Marks ukazují, že pro některé znamená Šabat vědomé rozhodnutí odpojit se od technologií, například vypnout mobilní telefon či sociální sítě, pro jiné je to společně strávený čas s rodinou nebo přáteli, sdílení zážitků či soustředění na sebe sama. Přestože se může zdát, že náboženský aspekt ustupuje, právě toto flexibilní uchopení Šabatu podle autorů umožňuje mladým lidem zachovat kontakt s tradicí, a zároveň ji může přirozeně začlenit do současného životního stylu.
-Ve studii //,,The Individual Spaces of Interpretation for the Collective Social Construction of the Jewish Sabbath in Israel“//  říká Shufan-Biton (2023), že mladí Izraelci často Šabat neprožívají přesně podle halachy neboli židovského náboženského práva, ale hledají vlastní způsoby, jak se do něj zapojit. Pro někoho to znamená výlet do přírody, pro jiného tichý večer doma. Autorka upozorňuje, že právě určitá flexibilita dává mladým lidem větší svobodu v tom, jak Šabat slavit. Přestože se způsoby liší, podle autorky zůstává Šabat silným prvkem židovské identity.
+Ve studii //„The Individual Spaces of Interpretation for the Collective Social Construction of the Jewish Sabbath in Israel“// říká Shufan-Biton (2023), že mladí Izraelci často vnímají Šabat jako otevřené pojetí, ve kterém si každý vytváří svůj vlastní, individuální způsob jeho prožívání. Uvádí, že formální náboženské přístupy, zakotvené v halache, už pro mnohé nejsou hlavní autoritou, ale spíše kulturním rámcem, od kterého se lze odrazit. Někteří mladí lidé vyráží na výlet do přírody, odpočívat bez technologických rušivých elementů, jiní si vytvoří rituály spojené s jídlem, hudbou, tichým přemýšlením nebo čtením. Tato rozmanitost je podle autorky znakem větší autonomie a zároveň důkazem, že i bez přísného dodržování náboženských pravidel může být Šabat nositelem významu a identity. Shufan-Biton zdůrazňuje, že právě tato svoboda činí Šabat atraktivním a přístupným pro mladou generaci, protože jí umožňuje udržet propojení s tradicí bez pocitu povinnosti nebo vnějšího tlaku.
-V České republice se situace liší. Zoufalá (2022) ve studii //,,Ambivalence, Dilemmas, and Aporias of Contemporary Czech Jewish Lived Experience“// popisuje, že mladí čeští Židé často nejsou vychováváni v nábožensky aktivních rodinách a k tradici si vztah hledají sami. Šabat je pro ně spíš kulturní než náboženský pojem. Místo přísného dodržování zákazu práce nebo cestování si vybírají aktivity, které jim dávají smysl, například páteční večeři s rodinou nebo účast na komunitní bohoslužbě. V sekulárním prostředí (nábožensky neutrálním) jako je Česko, je těžší udržet náboženské zvyklosti, a tak se často proměňují do podoby, která je jim osobnější.
+V České republice se situace značně liší. Zoufalá (2022) ve studii //„Ambivalence, Dilemmas, and Aporias of Contemporary Czech Jewish Lived Experience“// popisuje prostředí, které je většinově sekulární, a kde náboženství hraje v každodenním životě jen okrajovou roli. Mladí čeští Židé tak často nevyrůstají v domácnostech, kde by se Šabat důsledně slavil, a ke svému židovství přistupují jako k něčemu, co si musí definovat sami – často spíše skrze kulturní než náboženský pohled. Šabat je pro ně méně o pravidlech a více o významu – o symbolickém návratu ke kořenům, hledání pocitu, že někam patří, zastavení v týdnu. Význam může nabývat podoby páteční večeře se zapálením svící, účasti na komunitní bohoslužbě, ale také vnitřní zamyšlení se nad sebou nebo jiného osobního zastavení a zklidnění se. Vzhledem k absenci širší náboženského zázemí a malému počtu aktivních komunitních institucí jsou mladí často odkázáni sami na sebe. Šabat tak získává velmi osobní charakter a v mnoha případech se jeho forma výrazně liší od tradičních představ.
 **2. Jak se Šabat projevuje ve veřejném prostoru v Izraeli a jak v České republice?**
-V Izraeli je Šabat znát téměř na každém kroku.  Friedman (2016) ve své studii //,,An Israeli Shabbat. The Israel Democracy Institute“// popisuje, že se už v pátek odpoledne začíná městský život zpomalovat – obchody zavírají, autobusy přestávají jezdit, ulice se vyprazdňují. Tento útlum veřejného života není jen formální, ale je součástí celé společnosti. Pro mnoho lidí je Šabat časem klidu, času trávení s rodinou nebo přáteli.
+V Izraeli je přítomnost Šabatu ve veřejném prostoru silná a výrazná. Friedman (2016) ve své studii //„An Israeli Shabbat. The Israel Democracy Institute“// detailně popisuje, jak se společenský rytmus v Izraeli proměňuje v závislosti na příchodu Šabatu. Už v pátek odpoledne je patrné zpomalení – zavírají se postupně obchody, veřejná doprava přerušuje provoz, ulice se vylidňují a mění se atmosféra měst. Mnohé podniky přerušují provoz, a to nejen z náboženských důvodů, ale i proto, že tak činí většina společnosti. Městská infrastruktura je tedy nastavená tak, aby umožnila dodržování Šabatu jako kolektivního jevu. Lidé se vrací do svých domovů, do komunit nebo synagog, kde tráví večer modlitbami, společným jídlem či prostým odpočinkem. Tento zpomalený rytmus proniká i do médií – televizní program se mění, vysílání je přizpůsobeno duchovnímu charakteru dne, a veřejný prostor získává až meditativní atmosféru.
+Oproti tomu v České republice Šabat ve veřejném prostoru téměř neexistuje. Zoufalá (2022) ve své studii poukazuje na to, že pro většinovou populaci je pátek večer či sobota běžným pracovním nebo volnočasovým dnem, bez jakýchkoli změn či přizpůsobení náboženským tradicím. Veřejný prostor – doprava, obchody, služby – funguje beze změny. Veškeré šabatové aktivity probíhají uvnitř židovských obcí, komunitních center nebo synagog, a to v malém měřítku a s minimálním dosahem do širšího společenského kontextu. Páteční večeře v komunitním centru či bohoslužby mají spíše intimní, uzavřený charakter. Šabat je zde „neviditelným svátkem“, existujícím na okraji veřejného vědomí.
-Naopak v České republice je Šabat téměř neviditelný. Zoufalá (2022) v //,, Ambivalence, Dilemmas, and Aporias of Contemporary Czech Jewish Lived Experience“// popisuje, že pro většinu obyvatel se jedná o běžný den bez jakýchkoli omezení. Veřejný prostor se nijak nepřizpůsobuje náboženským potřebám židovské komunity. Pokud se něco děje, pak výhradně v rámci židovských obcí jako například páteční večeře v komunitním centru nebo bohoslužby v synagoze. Tyto aktivity mají ale spíš vnitřní charakter a pro většinovou společnost zůstávají neviditelné.
 **3. Jaké jsou hlavní překážky a výzvy pro dodržování Šabatu v České republice ve srovnání s Izraelem?**
-Zatímco v Izraeli je společnost i infrastruktura nastavena tak, aby dodržování Šabatu umožnila např. pracovní volno, zavřené obchody nebo omezená doprava, v České republice taková podpora neexistuje. Zoufalá (2022) ve své studii //,,Ambivalence, Dilemmas, and Aporias of Contemporary Czech Jewish Lived Experience“// vysvětluje, že to klade na jednotlivce větší nároky. To znamená že si musí sami vytvořit podmínky pro to, aby mohli Šabat nějak slavit. To může být náročné například pro studenty nebo pracující, kteří nemají možnost si upravit rozvrh.
+V Izraeli je systém a kultura nastavena tak, aby umožňovala dodržování Šabatu na úrovni celé společnosti. Pracovní zákony respektují sobotu jako volný den, doprava je omezena nebo zcela přerušena, veřejné instituce uzavřeny. Tato podpora výrazně ulehčuje jednotlivcům, kteří se rozhodnou Šabat slavit, protože se přirozeně pohybují v prostředí, které je s touto tradicí sladěno. Naproti tomu v České republice podle Zoufalé (2022) žádná taková opora neexistuje. Jednotlivec musí čelit prostředí, které je nábožensky neutrální až indiferentní. Pro mladé lidi – například studenty vysokých škol nebo zaměstnance – je velmi obtížné přizpůsobit si rozvrh tak, aby mohli Šabat dodržovat v jeho plné šíři. Často to znamená rezignaci na některé prvky, nebo hledání alternativ, které nejsou v sounáležitosti s jejich každodenními povinnostmi.
+K tomu Cramsey (2013) přidává i historický pohled – židovské náboženské praktiky byly po desetiletí v komunistickém Československu potlačovány. Tato represivní minulost se promítá do současnosti, kde židovství jako náboženský systém není součástí společenské diskuze a nevytváří kulturní rámec, ve kterém by se mladý člověk mohl přirozeně pohybovat. Výsledkem je absence vzorů – mnozí mladí Židé neviděli Šabat slavený ve své rodině nebo okolí, a tak si k němu hledají cestu spíše intuitivně, experimentálně, často s pomocí komunitních skupin, online zdrojů nebo osobních iniciativ.
-Cramsey (2013) k tomu přidává historický kontext. Ve své studii //,,Uncertain Citizenship: Jewish Belonging and the Ethnic Revolution in Poland and Czechoslovakia“//  popisuje jak byly židovské náboženské praktiky v Československu dlouhodobě potlačovány, a to má důsledky dodnes. Většina české společnosti je silně sekulární a k náboženství má spíš rezervovaný vztah. Pro mladé české Židy to znamená, že často nemají vzory ani infrastrukturu, která by jim pomohla se k Šabatu přirozeně dostat.
 **4. Jak slavení Šabatu ovlivňuje každodenní život (práce, doprava, veřejné služby) v Izraeli a jaké má paralely či rozdíly v České republice?**
-V Izraeli je Šabat hluboce zakořeněný do rytmu společnosti. Friedman (2016) a jeho studie //,,An Israeli Shabbat. The Israel Democracy Institute“// popisuje, jak se život zpomalí – lidé nepracují, nejezdí MHD, televize vysílá jiný program. Pro mnoho Izraelců je to vítané zpomalení, které pomáhá vyvážit hektický pracovní týden. A i když ne všichni Šabat dodržují nábožensky, ten den má pro většinu symbolický a společenský význam.
+V Izraeli je Šabat nedílnou součástí veřejného a společenského života. Jak uvádí Friedman (2016), dopad Šabatu je patrný v celém systému – nejezdí hromadná doprava, pracovní týden je strukturován tak, aby Šabat byl dnem klidu, v médiích se objevuje specifický obsah, který reflektuje duchovní charakter dne. Obchody a instituce se uzavírají a lidé mají prostor věnovat se rodině, přátelům, nebo jednoduše odpočinku. Tento čas poskytuje jakousi „kolektivní pauzu“, během níž se celá společnost vědomě zpomaluje. A i když ne všichni Izraelci Šabat slaví nábožensky, kulturně a společensky ho vnímají jako významný čas v týdnu, který přináší rytmus, řád a stabilitu.
+V České republice taková struktura chybí. Podle Zoufalé (2022) se sobota neliší od jiných dnů – obchody jsou otevřené, lidé pracují, cestují, sledují televizi, navštěvují akce. Šabat není součástí společnosti a jeho dodržování je tak výhradně individuální záležitostí. Lidé, kteří se rozhodnou Šabat slavit, se dobrovolně vyčleňují z běžného rytmu a musí si vytvořit vlastní způsob slavení– například si vypnout mobil, omezit vaření nebo se účastnit synagogálních modliteb. Vše je však založeno na osobním rozhodnutí a vnější prostředí tomu neposkytuje žádnou podporu ani zázemí. Tato izolovanost může být pro některé zároveň osvobozující i náročná – slaví Šabat podle vlastních pravidel, ale nemají kolem sebe širší komunitu, která by je podpořila, ani možnost prožít Šabat společně s ostatními.
-V České republice nic takového nenajdeme. Podle Zoufalé (2022) a její studie //,,Ambivalence, Dilemmas, and Aporias of Contemporary Czech Jewish Lived Experience“// neexistují žádná veřejná omezení, která by s Šabatem souvisela. Lidé pracují, nakupují, jezdí na výlety. Židé, kteří chtějí Šabat dodržovat, si tak musí sami najít způsob, jak se odlišit od běžného provozu, například tím, že si vypnou telefon, nevaří nebo se účastní bohoslužby. Tyto formy však závisí na osobním rozhodnutí a nejsou podporovány okolním prostředím.
 ====== Zdroje ======

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web

Rozdíly

Nástroje pro stránku