Ephraim Kishon

pův. Ferenc Hoffmann (*1924, Budapešť +2005)

Ukázka z díla:

Pojďte ke mně, milé děti, a posaďte se kolem mě. Jestlipak víte, co je „straight flush“? Jestliže mi slíbíte, že budete naslouchat klidně, budu vám vyprávět příběh muže jménem Sulzbaum - ten to ví. Naučil se to ze zkušenosti.

Pan Sulzbaum byl skromný člověk, který si žil klidně a pokojně, aniž reptal na svůj pozemský osud. Měl malou rodinu – milující paní, jako je vaše maminka, a dva zlobivé kluky, jako jste vy sami, haha. Pan Sulzbaum byl úředníčkem ve velkém podniku. Jeho příjem byl skrovný, ale členové jeho rodiny nemuseli nikdy hladovět.
Jednoho večera měl pan Sulzbaum hosty, a když tak seděli pohromadě, jeden z nich z legrace navrhl, aby si zahráli karty. Jistě jste, milé děti, už slyšely o karetní hře zvané „poker“. Teprve před nedávnem naše soudy rozhodly, že náleží ke hrám zakázaným. Pan Sulzbaum však řekl: „Proč ne? Jsme přece mezi přáteli. Bude to přátelská partička.“
Abychom byli struční: Pan Sulzbaum onoho večera vyhrál šest liber. To pro něj bylo mnoho peněz, a proto hrál příští večer opět. A ten další rovněž. A potom noc co noc. Většinou vyhrával. Život byl překrásný.
Koho neřest karetní hry dostane do spárů, toho tak hned nepustí. Pan Sulzbaum se už nespokojoval přátelskými partičkami. Stal se stálým hostem hráčských klubů. Hráčský klub, milé děti, je ošklivý tmavý dům, který policie zavře, jakmile se dozví, že byl znovu otevřen. Snad jste o tom už četly v novinách.
Zpočátku zůstávalo panu Sulzbaumovi štěstí věrné. Vyhrával i v hráčských klubech, dokonce velmi pěkné částky, a koupil své malé rodině velký byt s pračkami a veškerým příslušenstvím. Jeho věrná žena ho bez ustání varovala: „Ty jednou skončíš špatně.“ Sulzbaum se jí však pokaždé vysmál: „Kde stojí psáno, že každý musí v kartách prohrávat? Protože většina lidí prohrává, musí být i takoví, kteří vyhrávají.“
Stále vyšší byly sázky, o které pan Sulzbaum hrál, a k tomu potřeboval stále více peněz. Co však podnikal, aby si tyto peníze opatřoval? Co myslíte, milé děti? Co asi dělal? Bral ty peníze z pokladny podniku, v němž byl zaměstnán. „Zítra je zase vrátím,“ chlácholil své svědomí. „Nikdo nic nepozná.“
Pravděpodobně už víte, milé děti, jak příběh pokračuje. Když se člověk dostane na šikmou plochu, už se nezastaví. Noc co noc hrál pan Sulzbaum poker s cizími penězi, noc od noci byly sázky vyšší, a když jednoho rána vstal od hracího stolu bledý a nevyspalý, byl boháč. (Musím po pravdě přiznat, že pan Sulzbaum opravdu hraje poker velmi dobře.) Za rovného půl roku získal velký majetek. Zpronevěřené peníze už do podnikové pokladny nevrátil, protože mezitím získal celý podnik a k tomu ještě soukromou vilu, dvě auta a společenské postavení. Dnes je pan Sulzbaum jedním z nejváženějších občanů naší země. Oba jeho synové jsou znamenitě vychováváni a dostávají darem celé vozy hraček.
Mravní naučení: jděte spát, milé děti, a příliš se netrapte, že váš tatínek hraje poker špatně.¹⁾

Další ukázka: A MOJŽÍŠ PRAVIL GOLDSTEINOVI



Počet shlédnutí: 47