obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web

Historie: • puvodni_verze-alsasko • dialekt_ionsko-aticky • svedkove_jehovovi2014 • stredoasijske_pohadky • rusove_v_rumunsku2014 • vypocet_polomeru_zeme • krymsti_tatari • ephraim_kishon • gagauzove_v_bulharsku • richard_klepac
zs2023:richard_klepac

Sokratés - esej

Úvod

V této práci bych se chtěl věnovat řeckému filozofovi Sokratovi. Podívat se blíže na jeho život, na jeho myšlenky, proč byly na tu dobu tak převratné, popřípadě je doplnit vlastním názorem. Také bych se chtěl věnovat Sokratovu soudu a popravě, zda byla spravedlivá či ne.

Sokratův život

Sokratés, narozen kolem roku 470 př.n.l. v Aténách, byl starořecký filozof a učitel, který se zapsal do historie jako jedna z nejvlivnějších a nejvýznamnějších postav antické řecké filozofie a filozofie západní civilizace celkově, a to díky svému, na tehdejší poměry, převratnému způsobu uvažování a života.

O životě Sokrata toho tolik známo není, což je určitě do jisté míry zapříčiněno tím, že on sám nikdy nic nenapsal, a to jak o sobě, tak o svojí filozofii a myšlenkách. Všechny zmínky a informace o Sokratovi tak pochází ze záznamů od jeho žáků a obdivovatelů, zejména Platóna a Xenofóna. Informace o jeho životě je tedy nutné brát s trochou rezervy, vzhledem k tomu, že pochází od jeho obdivovatelů, kteří mohli, ale nemuseli, některé informace nebo situace vyložit trochu zkresleně. Sokratés se narodil kolem roku 470 př.n.l. do rodiny otce sochaře, a matky porodní báby. V mládí měl pravděpodobně dobré vzdělání, které mu jeho otec musel podle tehdejších aténských zákonů zajistit. Sokratovo narození časově zapadá to takzvaného „Zlatého věku“ Atén, tedy doby, kdy byla pod vládou státníka Perikla v Aténách demokracie a město zažívalo kulturní a politický rozkvět. Sokratés také bojoval v několika bitvách a taženích při Peloponéské válce, v níž mezi sebou bojovaly Atény a Sparta. Měl manželku Xantippu, se kterou měl tři děti a měla to být jediná osoba, která dokázala Sokrata přehádat. Sokratés se také údajně měl věnovat řemeslu svého otce, tedy sochařství a kamenictví. V roce 399 př.n.l. byl Sokratés obžalován třemi aténskými občany, Melétem, Anytem a Lykónem za bezbožnost a kažení aténské mládeže. Sokratovi byl udělen trest smrti, který on sám přijímá. K tomuto tématu se však dostaneme ještě později.

Sokratova filozofie a způsob života

V antickém Řecku lidé věřili, ostatně tak jako všude jinde po světě, že jejich životy a osudy jsou plně ovlivněny přízní či naopak nepřízní starořeckých bohů. Existencí a činností bohů si také lidé vysvětlovali různé přírodní jevy a procesy. Sokratés jako první přišel v té době s naprosto jedinečnou a revoluční myšlenkou, a to sice, že život lidí na zemi není přímo ovlivněn bohy. Nezpochybňoval existenci bohů jako takových, začal však pokládat otázky, jimiž chtěl vysvětlit život lidí a existenci různých přírodních jevů a úkazů jinak, než si to do té doby vysvětlovali všichni ostatní, tedy že je vše zapříčiněno činností bohů. Reakce tehdejší společnosti byly smíšené, Sokratés měl mnoho obdivovatelů, ale později také mnoho odpůrců a byl dokonce i zesměšňován.

Sokratés měl také velice odlišný pohled na to, co to znamená žít dobrý a spokojený život. Tehdejším standardem a definicí dobrého života byl život v úspěchu a bohatství, tak jak to je ostatně pro drtivou většinu lidí i dnes. Pro Sokrata byl mnohem důležitější vnitřní a rozumový rozvoj, a také schopnost rozeznat dobro od zla, protože podle něj dobro duši chránilo a zlo ji poškozovalo. V antickém Řecku se uznávaly čtyři základní hodnoty (některé zdroje uvádějí že jich bylo více) a to sice moudrost, spravedlnost, střídmost a statečnost. Podle Sokrata právě to, co spojovalo všechny tyto hodnoty bylo lidské dobro, a také věřil v to, že je nemožné zastávat a dodržovat pouze jednu. Buďto žádnou, nebo všechny, jako celek.

Sokratova metoda

Sokratés je také dobře znám pro svou metodu opakovaného tázání, která po něm také nese jméno, tedy tzv. „Sokratovská metoda“. Touto metodou chtěl Sokratés zapojoval lidi do konverzací, ve kterých se daného člověka systematicky vyptával sérií otázek, kterými chtěl postupně odkrýt pravé myšlenky, hodnoty a přesvědčení dotazovaného. Pokud by daný člověk nedokázal odpovědět na všechny otázky, nebo by si odpověď na jednu otázku protiřečila s odpovědí na pozdější otázku, znamenalo by to, že plně nerozumí a svým prohlášením a není schopen je obhájit, a proto by měl přehodnotit to, v co věří, nebo nevěří. Pokud by někdo například Sokratovi sdělil, že je ctnostné milovat boha Dia, Sokratés by mu na to odpověděl otázkami, zda dokáže vysvětlit, co to doopravdy znamená ctnostnost, nebo co to doopravdy znamená milovat apod. Podle záznamů Platóna Sokratés také často přistupoval k těmto rozhovorům v určité formě ironie, kdy předstíral nevědomost nebo nepochopení, čímž chtěl dotazovaného motivovat k hlubšímu a detailnějšímu rozvinutí jeho myšlenek a kritickému uvažování. Toto předstírání nechápavosti, které vedlo k opakovanému dotazování, mohlo dělat konverzaci s ním někdy až odrazující či frustrující.

Sokratova kritika demokracie

Sokratés také kritizoval tehdejší formu vlády v Aténách, tedy již zmíněnou demokracii. Respektive Sokratés nekritizoval demokracii jako takovou, ale spíše kritizoval možnost nevzdělaných a nekompetentních lidí rozhodovat nebo volit o věcech, což by samozřejmě vedlo k nesprávným nebo nekvalitním rozhodnutím. Tvrdil, že demokracie je velmi náchylná k manipulaci pomocí metod jako populismus nebo demagogie, dále kritizoval většinové rozhodování, a to například ve známé metafoře, kdy přirovnává řízení státu k řízení lodi. V této metafoře se ptá, koho bychom nechali rozhodovat o řízení lodi, pokud bychom se vydali na plavbu. Posádku, která je na to speciálně vycvičena, nebo náhodné lidi, tedy kohokoliv. Samozřejmě že by všichni zvolili první variantu, a tím chtěl Sokratés znázornit v jeho očích nedostatek demokracie, kdy o věcech může rozhodovat široká veřejnost, která nemusí mít k danému tématu, o kterém se zrovna hlasuje či rozhoduje patřičnou znalost. Kritizoval také soudní systém v Aténách, protože tehdy byli soudci do poroty vybírání na velmi krátké období a byli také vybírání náhodně z řad občanů, za pomoci losování. Tvrdil, že by to mohlo vést k situacím, kdy soudce nemá patřičné vzdělání nebo znalosti a tím pádem by mohl někoho neprávem odsoudit.

Podle mého názoru jsou některé z těchto bodů určitě na místě, a bohužel lze vidět jejich přítomnost i v dnešním světě a dnešní politice, zejména náchylnost demokracie k manipulaci za pomocí demagogie nebo populismu. Krásným příkladem jsou toho kupříkladu aktuální vlády na Slovensku nebo v Maďarsku, kde vítězné strany vyhrály volby čistě díky přímočaře populistickým kampaním.

Sokratův soud a trest smrti - spravedlivý, či nikoliv?

Většina informací o Sokratově soudu pochází ze spisu Platóna nazvaným Obrana Sokratova. Sokratův soud započal v roce 399 př.n.l., což byla doba, kdy se Atény vzpamatovávaly z porážky v Peloponéské válce a vlády třiceti tyranů. Třicet tyranů byla oligarchická skupina, která byla do Aténské vlády dosazena Spartou po tom, co porazila Atény. Ve vládě třiceti tyranů působil také Sokratův bývalý žák Kritiás. Tento fakt začal na Sokrata vrhat mezi Atéňany negativní světlo. Nepřispěly k tomu ani další fakta, jako například, že Sokratés byl přítelem Alkibiadése, Atéňana, který taktéž bojoval v Peloponéské válce, ale zběhnul na stranu Sparty, nebo to, že byl Sokratés zesměšňován a parodován v aténských divadelních hrách (např. Oblaka od Aristofana). Sokratés je tedy v roce 399. př.n.l. obviněn třemi obžalovateli Melétem, Anytem a Lykónem za bezbožnost a kažení aténské mládeže a měl být odsouzen k trestu smrti. Soud byl pravděpodobně podle tehdejšího standartu složen z 501 náhodně vylosovaných porotců. Sokratés měl však možnost trestu smrti uniknout, a to tím, že by si navrhl jiný, vlastní trest. Sokratés však návrh vlastního trestu odmítl a místo toho ještě požadoval, aby byl odměněn doživotním stravováním na náklady Atén, a to jako důkaz vděku za jeho filozofickou činnost. Sokratés odmítal přijetí jakéhokoliv trestu, jelikož by to pro něj znamenalo uznání viny a on sám byl samozřejmě přesvědčen, že vinen není. Nakonec padá verdikt, že Sokratés je vinen a odsouzen k trestu smrti (vypití bolehlavu). Sokratés měl však ještě jednu možnost, jak trestu uniknout, která je popsána v Platónově dialogu Kritón. Sokratés, již odsouzen k trestu smrti, čeká na svou popravu v cele, když ho navštíví přítel Kritón a nabízí mu, že uplatí stráž, aby mohl Sokratés utéci. Sokratés tuto možnost však také odmítá, s dříve uvedeným důvodem, že by tím vlastně přiznal vlastní vinu. Další důvod, proč odmítl, byl ten, že chtěl být morálním příkladem všem Atéňanům a útěk z vězení, tedy porušení zákona nepřipadá v úvahu. Dalo by se říci, že Sokratova oddanost zákonu a rozhodnutí soudu je příkladem tzv. právního pozitivismu, tedy nadřazování práva a zákona nad jakoukoliv spravedlnost či cokoliv jiného. Sokratés tak odmítá všechny způsoby jak by mohl trestu smrti uniknout a roku 399 př.n.l. ve věku asi 71 let umírá na otravu bolehlavem, který jako trest vypil.

Podle mého názoru jsou na Sokratově soudu krásně vidět nedostatky, které sám Sokratés vytýkal hlasovacím systémům v demokracii. Pokud byla porota opravdu složena z kompletně náhodných lidí, je velká šance, že byl odsouzen neprávem, a to proto, že o jeho vině či nevině mohli hlasovat lidé, kteří dostatečně nechápali podstatu obžaloby Sokrata či jiné okolnosti soudního procesu. Tím by se také dala potvrdit i jeho další výtka o nesprávných či nekvalitních rozhodnutích. V takto malém vzorku 501 porotců mohlo lehce dojít k ovlivnění výsledku na základě náhody. Znovu, pokud mohl být v soudní porotě kdokoliv z občanů a porotci se pokaždé náhodně losovali, mohlo se prostě stát, že se zrovna nalosovalo více lidí, kteří nesouhlasili s názory Sokrata, a proto byl odsouzen k smrti. S čím určitě nesouhlasím je Sokratovo rozhodnutí neutéct z vězení při čekání na trest a zachránit si život. Sokratés argumentoval tím, že chtěl být příkladem pro ostatní, a proto se rozhodl respektovat rozhodnutí soudu a uposlechnout zákon. Podle mého názoru to není dobrý příklad, přeci jen když on sám věděl, že jeho obžaloba má dá se říci jakousi politickou motivaci a ještě k tomu byl odsouzen systémem, který on sám považoval za nedokonalý a chybový, akceptovat tento rozsudek a odmítat možnost útěku z vězení za záchranou vlastního zákona, jen kvůli tomu, že by tím porušil zákon, mi přijde nesprávné. Zákon nikdy nemůže být nadřazen spravedlnosti, s čímž se denně můžeme setkávat i v dnešním světě, v různých soudních rozsudcích či podobně.

Závěr

Pro shrnutí bych řekl, že Sokratés byl bezpochyby na svou dobu opravdu nadčasový myslitel a položil základní stavební kameny pro to, jak dnes lidi, hlavně v západní civilizaci vnímají svět. Jeho základní životní hodnoty a představa ideálního života je i dnes diametrálně odlišná od hodnot drtivé většiny populace, tedy upřednostňovat duševní rozvoj, vzdělání a hledání pravdy před věcmi jako je úspěch a bohatství. Některé body v jeho kritice demokracie se ukazují jako pravdivé a promítají se do životů lidí i dnes. Celkově se dá řici, že Sokratés určitě svojí filozofií a názory předčil jeho dobu, a možná i tu dnešní.

Zdroje



Počet shlédnutí: 39

zs2023/richard_klepac.txt · Poslední úprava: 29/05/2024 19:41 autor: 127.0.0.1

Nástroje pro stránku