S Ruskem má naše republika bohatou společnou historii. Pojí nás mnoho historických milníků, které pro naši vlast nebyly vždy zcela příznivé. Jsme přáteli a soupeři jak v politice, tak ve sportu. Vycházíme z premisy, že dnešní mladí lidé nemají mnoho povědomí o spletitých historických okamžicích, které společné vztahy provázely, provází a do budoucna se tento fakt nezmění. Největší vliv na jejich chápání souvislostí bude mít zázemí v rodině a vzdělání. Pravděpodobně se dnešním mladým lidem vybaví něco jiného, když se řekne slovo RUS či ruská kultura. Pokud bychom stejnou otázku položili jejich rodičům, odpovědi by se jistě lišily.

Lze si položit otázku: „co zapříčiňuje tento fakt?“

Hlavním cílem naší práce je zjistit, jaký je vztah Čechů a Rusů, v souvislosti se společnou historií a vývojem dnes. Průzkum názorů na vzájemné vztahy je průřezem generačním spektrem.

Práce se skládá ze dvou částí. První část tvoří literární rešerše, kde budou uvedeny některé historické události spojující naši zemi s Ruskem, dále provedeme analýzu rozhovorů získaných od českých a ruských respondentů a z takto získaných informaci provedeme interpretaci výsledků a jejich celkové hodnocení. V této části se též zmíníme o současné politické situaci mezi oběma státy, uvedeme bariéry a některé příčiny možného budoucího záporného vývoje mezi ČR a Ruskem. Ve vlastní části naší práce se zmíníme o společných historických událostech, které provázely naše státy, o různých pohledech na vztahy Čechů a Rusů, o vývoji těchto vztahů v historických bodech a vývoj dnes. Tato část práce slouží jako podklad a vysvětlení postojů obou stran – české a ruské.

Dále bude následovat zjišťování povědomí, jak české, tak i ruské veřejnosti ohledně jejich vzájemných názorů a vztahů.

Výzkumná otázka:

Jaký je vztah Čechů a Rusů, v souvislosti se společnou historií?

Snaží se ruští přistěhovalci naučit naše zvyky nebo se přidržují svých?

Jaký je nynější vztah českých občanů na Rusko a ruské přistěhovalce, žijící v ČR?

Pro naši práci použijeme kvalitativní a kvantitativní metody získávání dat. Z kvantitativních metod získávání dat nám posloužily informace získané z Českého statistického úřadu. Z kvalitativních metod použijeme rozhovor. Jedná se o zjišťování hlubších příčin, událostí a dějů, které jsou získávány od malé skupiny respondentů pomocí rozhovoru, kde jsme v průběhu vzájemné komunikace získávaly motivy, mínění a postoje jednotlivých respondentů na tu, či opačnou národnost a zkoumaly příčiny jejich následného chování.

Rozhovory probíhaly vždy individuálně. Diskuze s jednotlivými dotazovanými se konala na různých místech, ale vždy se jednalo o místo klidné a ničím nerušené. Důvodem toho bylo maximální omezení nežádoucích vnějších vlivů, které by mohly respondenty obtěžovat a narušovat jejich soustředění. Z hlediska časového jsme se snažily dotazovaným maximálně přizpůsobit, abychom dosáhly maximální kvality rozhovoru. Otázky byly připraveny předem a v průběhu rozhovoru docházelo k jejich rozšiřování. Délka každého rozhovoru v průměru trvala 45 - 60 minut, kde bylo dotázáno 6 českých občanů a tři ruští respondenti. Respondenty jsme zvolily dle možnosti poskytnutí rozhovorů. Zvolily jsme je tak, aby se rozhovory a závěry z nich mohly porovnat z generačního hlediska.

Česká strana byla zastoupena 6 respondenty. Respondent A - muž 30 let, zaměstnanec farmaceutické firmy, respondent B - žena, 48 let, státní zaměstnankyně a dotazovaný C - žena 25 let, student VŠ, D - muž 20 let, student vyšší odborné školy, E- žena 28 let, pracující v bankovnictví, F - žena 51 let, pracující ve státní správě (ministerstvo financí).

Ruská strana se skládala z respondentů: A - žena, 40 let, zaměstnána ve stavební firmě, respondent B - žena 25 let, studentka, respondent C - muž, 24 let, soukromý podnikatel v ČR. Všichni respondenti působili velice otevřeni, uvolněni a byli moc ochotni při odpovědích.

K tématu vztahů České republiky a Ruska se stále vyjadřují naši i zahraniční politici, osoby z kulturního světa i prostí občané. Nejvíce se samozřejmě diskutuje v době výročí. V loňském roce jsme si připomněli 40 let od vpádu v roce 1968. K tématu se vyjádřil také předseda horního parlamentu Mirov, který označil obsazení Československa armádami zemí Varšavské smlouvy v roce 1968 za chybu. Podle něj tento krok také významně přispěl k pozdějšímu rozpadu Varšavské smlouvy, jejíž činnost byla ukončena v roce 1991. „Je nepříjemné připomínat si tato výročí. Musíme to však udělat, abychom neopakovali minulé chyby,“ citovala Mironova agentura Interfax.

Mironov rovněž při příležitosti 40. výročí obsazení Československa srovnal vstup vojsk Varšavské smlouvy do země s jejím osvobozením od nacistického režimu v roce 1945: „Na rozdíl od května 1945 sovětské tanky v srpnu 1968 nikdo v Praze nevítal,“ řekl předseda Rady federace. „Tanky tenkrát nebojovaly s nepřítelem, ale s politickou ideou, a to je znak slabosti,“ dodal. Násilí podle něj vyvolalo pouze nenávist československých občanů.

V roce 2006 tehdejší ruský prezident Vladimir Putin během návštěvy Prahy prohlásil, že Rusko nese za události srpna 1968 morální odpovědnost. [1]

Mohou naši újmu tato slova trochu zmírnit, řeší to něco? Můžeme zapomenout? Jistě ne.

Podobnou otázku jako náš tým si položili Dušan Drbohlav, Milan Lupták, Eva Janská, Jaroslava Bohuslavová, kteří provedli výzkum a zjišťovali hlavně schopnost začlenění ruských občanů do naší společnosti. Při studiu ruské komunity v ČR nelze opomenout dva následující rysy, které předurčují této komunitě jisté svébytné postavení:

1) V české veřejnosti je stále patrný negativistický pohled vůči všemu “ruskému”, což pramení především z nezapomenutého vpádu spojeneckých vojsk v roce 1968;

2) I na území ČR se již projevuje novodobá éra “ruského mafiánství”, která dnes již dosahuje věhlasu srovnatelného s tradiční italskou mafií, a to nejenom na evropském kontinentu. [1]

Na základě získaných informací (dotazníkem) a výsledků šetření lze konstatovat, že ruská komunita tvoří v České republice specifickou imigrační skupinu, jejímž charakteristickým rysem je její uzavřenost vůči majoritní společnosti. Na jedné straně je zřejmé, že ve sledované skupině převládá spíše spokojenost s pobytem v ČR a také nejsou zaznamenány výraznější problémy vztahů s majoritní populací a jejími strukturami (vyjma neznalosti českého jazyka a s tím souvisejících problémů). Z výzkumu vyplynulo, že kolem 60 % dotázaných proklamuje, že se nechce do Ruska vrátit. Na druhé straně se zejména v případě vzorku v Karlových Varech (město známé pro vyšší koncentraci ruských občanů) ukázal výrazněji proces vyčleňování se z majoritní skupiny, a to jak ve sféře ekonomické aktivity, sociálních kontaktů, tak rovněž již částečně v prostorovém rozmístění bydlišť. 57 % respondentů nemá negativní zkušenosti s občany ČR a dvě třetiny nemají pocit, že by byli diskriminováni kvůli svému původu.

Údaje, získané z Českého statistického úřadu ukazují na následující skutečnosti. Jelikož v posledních letech roste počet cizinců, kteří k nám přichází z Ruska, rozhodly jsme se prozkoumat, jak velký podíl této národnosti se do ČR v roce 2008 migroval a zároveň provedeme interpretaci výsledků získaných z Českého statistického úřadu ohledně podílu této národnosti na vývoji trestné činnosti v ČR. Roste počet cizinců, kteří k nám přichází z Ruska, byl v roce 2008 celkem 26 606 osob. Ve srovnání s cizinci ze Slovenska je to necelá třetina. Nárůst oproti roku 2007 je téměř 3000 cizinců. Viz příloha č. 1: Cizinci v ČR a mapa č. 1: Rozmístění cizinců se státním občanstvím Ruska v ok resech ČR – k 31. 12. 2005.

V roce 2006 bylo spácháno celkem 18 578 trestných činů, z toho cizinci spáchali celkem 1 378 (téměř 7,5 %) trestných činů, z toho Rusové spáchali 52 trestné činy. Viz příloha č. 2: Obviněné a odsouzené osoby ve věznicích a vazebních věznicích podle státního občanství – rok 2006. [1]

Odprostíme-li se od „vpádu“ a budeme-li se věnovat novějším a novým událostem formujícím naše vztahy, musíme zmínit vztahy ČR a USA. Naše vzájemná spolupráce zároveň směruje a tvaruje česko-ruské vztahy. USA plánuje v Čechách vybudovat radar, Rusko nesouhlasí.

E15 16. října 2008:

Budoucí americká administrativa může mít se záměrem vybudovat protiraketový systém ve východní Evropě zřejmě více problémů, než se mohlo zdát. Plán vyvolal negativní odezvu v Itálii a spolupráci na něm odmítli Rusové, kteří hrozí protiopatřeními. Podle Itálie musí USA v této záležitosti změnit postoj, pokud nechtějí riskovat další studenou válku s Ruskem, řekl listu La Republika ministr zahraničí Franco Frattini. „Nová americká administrativa nemůže rozevřít protiraketový deštník v Polsku a České republice, protože si nemůže dovolit, aby Rusko rozmístilo rakety v oblasti Kaliningradu“ uvedl Frattini. Umístěním raket Iskander v západní výspě Ruska v těsné blízkosti pobaltských republik a Polska v reakci na americký protiraketový systém nedávno pohrozil ruský prezident Dmitrij Medvěděv. Moskva odmítla nabídku Ameriky, aby na systému spolupracovala. Na jeho vybudování se chce sice podílet, ale nabídku nepovažuje za dostatečnou.

MF DNES, 18. listopadu 2008

Dle názoru M. Komárka má část českého národa po devatenácti letech svobody raději ruského kozáka než americký radar. Kdyby 25. listopadu 1989 poslal demonstrantům na Letnou George Bush starší vzkaz, že sovětští okupanti odjedou a místo nich dostaneme americký radar, vypukl by jásot. Tak ukrutný, že by ho bylo slyšet až do Moskvy. Lidé by tomu nemohli uvěřit, objímali by se, šíleli radostí. Většina z nich totiž nemyslela tak dopředu. Chtěli, aby Jakeš odstoupil, toužili po svobodných volbách. Odchod okupantů se neodvážil žádat nikdo nebo skoro nikdo. Ostatně tehdy byla sovětská (tedy ruská) Gorbačovova vláda mnohem lepší než ta naše, Jakešova. Dnes protiradaroví aktivisté agresivně prosazují své přesvědčení. Jednají, patrně nevědomky, jako ruští agenti. Přitom ruská „Putděvova-Medvedinova“ vláda je nesrovnatelně horší než ta naše.

Problém dneška – spor Ruska a Ukrajiny: „ Plyn“. Od 1. 1. 2009 předsedá naše země Evropské unii a hned nastal problém s dodávkou plynu do celé Evropy. Premiér již několikrát navštívil Rusko a vyjednával znovuspuštění proudění plynu. Problém s tranzitem ruského plynu přes Ukrajinu měla odblokovat dohoda zprostředkovaná českým předsednictvím EU, ale žádný ruský plyn přes Ukrajinu se do Evropy nedostal. Z odpovědnosti se vzájemně obviňují Moskva a Kyjev. Další vývoj situace je nás všechny nejasný.

Rusko a jeho historické události

Rusko vždy bylo křižovatkou euroasijského kontinentu a mostem mezi Evropou a Asií. První obyvatelé evropské části Ruska se usídlili v deltě řeky Don kolem roku 20 000 př. n. l. Až do příchodu Slovanů, kteří vtiskli Rusku jeho charakter, byly tyto oblasti střídavě ovládány různými kmeny.

Rok 1613 je počátkem vlády dynastie Romanovců, kteří dále rozšiřovali ruská území. Po roce 1721, kdy Petr I. Veliký přijal titul imperátora, byl oficiální název změněn na Ruské impérium a hlavní město bylo přesunuto z Moskvy do Petrohradu. V roce 1861 zrušil car Alexandr nevolnictví a provedl decentralizaci státní správy. Cara Alexandra vystřídal Mikuláš, který byl naprosto konzervativní, prosazoval úplnou izolaci Ruska od Západu a říkal, že Rusko stojí na třech pilířích: samoděržaví, pravoslavná církev a národ.

První známky probuzení přineslo děkabristické hnutí, které kolem roku 1825 jednalo podle modelu tajných společenství rozšířených po napoleonských válkách v ostatních částech Evropy. Bylo složeno ze studentů, šlechty a nižších důstojníků. Proti nim zasáhla carská vláda tvrdými represemi; tyto represe však vývoj nezastavily.

Car Alexandr II. a Alexandr III. byli zavražděni anarchisty tak jako Mikuláš, kterého zabili bolševici. V roce 1872 vznikl na základě jednání Viléma I., Františka Josefa I. a Alexandra II. v Berlíně spolek tří císařů, po němž následovala německo-ruská vojenská smlouva z května 1873 a konzultativní smlouva rusko-rakousko-uherská z června 1873. Dělnická revoluce roku 1905 byla předzvěstí dalších nepokojů.

Rusko existuje už dávno jako multinacionální imperiální stát, zformovaný v době Petra Velikého. Zatímco český národní stát v této době neexistuje. Existuje České království v rámci rakouské monarchie a české národní obrození se v 19. století nachází v období formování národní identity. Vztah k Rusku byl zvláštní, představitelé českého národního obrození v něm hledali oporu, protože proti německému národu a všemu německému hledalo spojence. Proto také NO zdůrazňovalo potřebu učení se ruskému jazyku. Až s Borovským přišla politická etapa vztahu Čech a Ruska. Borovský pobýval v Rusku a přinesl si názor, že existuje dvojí Rusko - imperiální, samoděržavné (nepřijatelné) a obyčejný lid, který chápal.

Z pohledu lidového rusofilství existoval německý živel, germánský živel (tehdejší Rakousko-Uhersko), Frankové (Francie), Románi a někde vedle Slované. Napětí v carském Rusku vrcholí roku 1917 abdikací a následným zavražděním cara Mikuláše II. a jeho rodiny při bolševické revoluci vedené V. I. Leninem. Vládu převzala Prozatímní vláda, která byla v listopadu 1917 sama svržena během tzv. Říjnové revoluce. V noci z 8. na 9. listopadu (podle starého kalendáře z 26. na 27. října) 1917 byla vyhlášena Ruská sovětská republika.

V lednu 1918 byl vyhlášen vznik Ruské federativní SSR, v červenci byla schválena ústava republiky. Po říjnové revoluci vypukla v Rusku občanská válka, končící roku 1922 úplným vítězstvím bolševiků.

V prosinci 1922 se spojila s Ukrajinskou SSR, Běloruskou SSR a Zakavkazskou federativní SSR a vznikl SSSR. Moskva se opět stává hlavním městem. Po krutovládě Josefa Stalina a desetiletích studené války byl tento Sovětský svaz na samém pokraji hospodářského a společenského kolapsu.

Koncem 80. let si vyžádal Michail Gorbačov větší prezidentské pravomoci a připravil tak půdu pro vznik umírněné demokratické vlády Borise Jelcina v 90. letech. Ekonomické reformy však s sebou přinesly značné sociální otřesy a ekonomickou nerovnováhu. [2]

V letech 1990-91 vyhlásily všechny autonomní republiky z Ruské federativní SSR státní suverenitu a vypustily z názvu slovo „autonomní“. V roce 1990 schválil sjezd lidových poslanců Ruské federativní SSR deklaraci o suverenitě republik.

Česko x Rusko – historie a dnes

Otázka vztahů a názorů na ně je rozporuplná a nejednoznačná. Čeští vlastenci v době národního obrození viděli v ruské říši jediný slovanský stát a zásadní oporu. Pohled politiků „první republiky“ na poválečné Rusko byl díky častému „rusofilství“ značně obezřetný.

Obrat přišel během druhé světové války. Sovětský svaz se stal nejdříve spojencem a po osvobození republiky v roce 1945 bratrem a soudruhem. Obrovská vděčnost za osvobození a mezinárodní politickou podporu zavřela množství lidí oči před nástupem brutálních sovětských praktik.

K otevření očí došlo až po srpnu 1968 a sovětské okupaci, kdy si Češi odhalili domnělého přítele jako nesmlouvavého uzurpátora a tyrana. Následovalo dvacet let potupného vazalství, které skončilo sametovou revolucí.

Každá generace potkává Rusko trošku jinak. V druhé polovině 19. století byly ve střední Evropě tři mocnosti - Německo, Rakousko-Uhersko, Rusko a event. Francie. Tehdy většina politicky myslících Čechů nesnila o samostatném státě, ale viděla se v Rakousku. Rusko reprezentovalo jediný slovanský stát. Rusko začalo být od 19. století velmi významným evropským státem ve všech odvětvích umění a kultury.

V roce 1917 v Rusku vznikl nový stát a v roce 1918 u nás vznikl nový stát, oba ale na rozporuplných principech.

Ve vedení československého státu byli lidé mající hluboký vztah k Rusku (Kramář, Beneš, Masaryk). Masarykovo přesvědčení v prvních letech bylo, že se režim bolševiků neudrží a po nějaké době zanikne. V této době přišla vlna emigrantů. V Rusku v letech 1920 - 1922 vypukl hlad a Masaryk poskytl pomoc. Československá republika ukázala vstřícný postoj vůči emigraci (Rusové, Ukrajinci, Bělorusové a další), která u nás zanechala hlubokou a pozitivní stopu a také neváhala pomoci hladovějícímu a bolševickému Rusku.

Také česká předválečná levicová inteligence měla dobré styky s představiteli ruské emigrace. Byla to inteligence umělecká, která se pak za války i po válce angažovala v některých věcech, ale vztahy pokračovaly.

Po válce se tito lidé díky svému přesvědčení etablovali v komunistické straně a dál udržovali styky i s rodinami těch, kteří potom zmizeli v gulagu.

Československo přesto udržovalo vztahy se sovětským Ruskem (například hospodářské vztahy). Do československo-sovětských vztahů vstoupila Kominterna. Instituce představující zájmy mezinárodního světového proletariátu (zájmy pragmatické velmocenské sovětské zahraniční politiky. [3]

Výsledky

Rozhovory probíhaly se šesti lidmi české národnosti a třemi ruské. Mezi Čechy jsme se zaměřovaly na postoj k ruskému národu a hlavně k Rusům žijícím v ČR. U Rusů jsme se zaměřily na to, jak oni vnímají český národ a zda-li vidí mezi našimi národy rozdíly.

Z rozhovorů jsme se dozvěděly, že lidé od 20 do 35 let o Rusku moc velký přehled nemají. Když slyší Rusko, vybaví se jim hlavně mafie, hluční turisté a Karlovy Vary. Z jejich kultury pak ruská literatura a výtvarné umění. V domácnostech se o Rusku téměř nemluvilo. Vztah k ruským turistům, pokud se chovají slušně, je vcelku kladný. Pokud jde o ruské přistěhovalce, jejich postoj se rázem obrací. Vidí v nich konkurenci v pracovní oblasti a nevěří v jejich poctivost. Jejich názor je vytvořen z vlastních zkušeností a také si jej vytváří pomocí medií.

Lidem od 45 do 55 let se vybaví při slově Rusko hlavně okupace v roce 1968. O Rusko se nestarají a ani o něm nechtějí téměř slyšet. V jedné rodině se mluvilo o Rusku, hlavně o druhé světové válce, zatímco u druhého respondenta se o Rusku nehovořilo vůbec. Ruští turisté, pokud se chovají slušně, jim nevadí, ale pochybují o jejich klidné povaze. Podle nich jsou hluční a zbytečně na sebe upozorňují a roztahují se. Na druhou stranu mají pochopení, že si zde chtějí přivydělat a mít se lépe. Tyto jejich názory jsou ovlivněny předsudky a zážitky z roku 1968. Tomuto národu už nevěří. Média jejich záporný názor mohou jen umocnit.

Rusové mají neutrální postoj k Čechům. Říkají, že záleží na jednotlivci, každý se k nim chová jinak. Česko jako celek vidí hodně uzavřený, málokoho k sobě pustí, jsou citově chladní k sobě a každý se stará jen o sebe. Z české kultury převzali pouze svátky, jako jsou Vánoce a Velikonoce. Dokud se nepřistěhovali do ČR, tak o ČR téměř nic nevěděli. Všichni ovládají český jazyk i pravopis. Ačkoli žijí v ČR, pohybují se spíše mezi Rusy. Vztah k ČR mají neutrální, tento názor si vytvářejí na podnětech z medií, díky kterým si vytvářejí své úsudky a hlavně z vlastních zkušeností.

Lidé, kteří nezažili okupaci v roce 1968, odpovídali v klidu a jejich postoj je vcelku laxní, zatímco u lidí, kteří zažili okupaci, byl rozhovor provázen emocemi a k Rusku se staví s opovržením.

Závěr

Z výsledků rozhovorů a dotazníků se dá usuzovat, že u starších generací převládá negativní názor na Rusko a jeho občany v ČR. Mají v sobě vzpomínky na to, co zažili jako děti či dospívající. Rusové jsou považování za tvrdý až drsný národ a svoji sílu ukazují i za svými hranicemi. Jádro mají ve své historii, jak již bylo zmíněno v textu z historických dat.

Pokud jde o mladší generaci, tak ta na tom není lépe. Část mladých má informace od svých rodičů a prarodičů, mají své zkušenosti nebo sledují media, kde jsou zmiňovány případy trestných činů. Ostatní mají neutrální názor, protože tuto skupinu v podstatě ignorují.

Pokud jde o ruské obyvatele v Čechách, ti jsou k našim občanům vstřícnější. Jak již bylo v textu výše (výzkum integrace) uvedeno, z našeho i převzatého zkoumání je patrné, že ruské občany přijímáme, nezapomínáme, ale vztahy se zlepšují.

Uvidíme, jaký bude další vývoj.

[1] ČTK. Předseda ruské Rady federace označil srpen 1968 za chybu [online]. [2008]. [cit.2009-01-16]. Dostupný z WWW: http://www.ceskenoviny.cz/tema/index_view.php?id=329416&id_seznam=560

[2] Rusko Historie [online]. [2008]. [cit.2009-01-16]. Dostupný z WWW: http://rusko.podrobne.info/Historie/

[3] ČT24. HIStorie.cs: Český lev a ruský medvěd [online]. [2008]. [cit.2009-01-16]. Dostupný z WWW: http://www.ct24.cz/textove-prepisy/historie-cs/36474-cesky-lev-a-rusky-medved/

1.Struktura rozhovoru

Co se Vám vybaví jako první, když se řekne Rusko a Rusové?

Znáte nějaké charakteristiky ruské kultury?

Vyprávěli Vám někdy Vaši rodiče či prarodiče o vztahu k Rusku či ruské kultuře? Pokud ano, co?

Jaký je Váš vztah k ruským turistům, kteří přijedou do ČR?

Jaký je Váš pohled na přistěhovalé Rusy do ČR?

2.Struktura rozhovoru pro ruské respondenty

Jaký máte vztah k Čechům a českému národu jako takovému?

Znáte nějaké charakteristiky české kultury, a zda jste některé převzali?

Vyprávěli Vám někdy Vaši rodiče či prarodiče o vztahu k ČR či české kultuře? Pokud ano, co?

Jaké jsou hlavní rozdíly dle vašeho názoru, z hlediska chování a mentality, mezi českým a ruským národem?

Jaký národ převažuje ve vašem kolektivu, mezi známými a v každodenním režimu a proč?

Ovládáte český jazyk a pravopis?

Jaký je Váš vztah či názor k Čechům vzhledem k historickým událostem?

Necháváte se ovlivnit médii?

3. tabulka č. 1

tab_1.doc

zdroj: ČSÚ k 31. 10. 2008 pro rok 2007

4. tabulka č. 2

tab_2.doc

5. Mapa č. 1: Rozmístění cizinců se státním občanstvím Ruska v okresech ČR – k 31. 12. 2005 (Pramen:ŘC CPP MV ČR)

mapa.doc


Počet shlédnutí: 176