Veronika Hollerová, Veronika Danielová, Roman Zoubek, Diana Hvězdová
Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2019
http://www.hks.re/wiki/ls2019:oslavy_velikonoc_u_clenu_rimskokatolicke_cirkve_v_ceske_republice_a_usa

Velikonoce jsou náboženským svátkem, který se každoročně slaví po celém světě, ať už v zemích, kde je převážně křesťanské obyvatelstvo, tak i v zemích spíše ateistických. V oslavách Velikonoc se promíchávají lokální tradice pohanského původu s těmi, které vychází z římskokatolické církve a právě tato velká rozmanitost způsobu slavení Velikonoc je velmi poutavá. Naše práce pojednává o slavení Velikonoc v České republice, Španělsku a USA, se zaměřením na to, jak je slaví právě členové římskokatolické církve. Práce se zaměřuje na to, jak probíhají oslavy Velikonoc v každé z uvedených zemí, jaké jsou mezi oslavami zásadní odlišnosti a co mají naopak společné. Popisuje také, jaké existují v zemích náboženské tradice vycházející z římskokatolické církve, které jsou spojené s oslavami Velikonoc. V neposlední řadě se zabývá tradičními velikonočními jídly a pochutinami. Cílem práce je odpovědět na stanovené výzkumné otázky, tedy zjistit, jak se Velikonoce slaví, jestli jsou oslavy Velikonoc spíše pohanské, nebo vycházející z tradic římskokatolické církve a jak se tyto oslavy liší v různých zemích, které jsme si pro tuto práci vybrali a jaká tradiční jídla se při každoročních oslavách Velikonoc konzumují.

1) Jak se slaví Velikonoce v ČR, USA a Španělsku?

2) Jak se liší oslavy Velikonoc v daných zemích?

3) Jaké jsou tradice vycházející z římskokatolické církve v ČR, USA a Španělsku a jak se dodržují?

4) Jaká jsou tradiční velikonoční jídla v ČR, USA a Španělsku?

Jak se Velikonoce slaví v ČR, USA a Španělsku

Velikonocemi v České republice, jejich tradicí, významem i slavením se zabývá vědecká pracovnice Etnologického ústavu Akademie věd v Brně, Věra Frolcová, ve své knize Velikonoce v České lidové kultuře. Popisuje zde celý český svatý týden, od Květné neděle až po Velikonoční pondělí a zvyky, které jsou s těmito dny spojené. Velikonoce popisuje jako největší svátky křesťanů všech konfesí, svátky spojené se zmrtvýchvstáním Ježíše Krista a nadějí na duchovní obnovu života. ¹⁾

Melanie Renzulli se na webové stránce s názvem tripsavvy.com, která radí jak naplánovat cestu například po USA, zabývá oslavami Velikonoc v USA v článku Celebrating Easter in the United States. Slaví se zde jak v náboženském, tak komerčním duchu. Koná se mnoho velikonočních mší, a to téměř v každém kostele. Jako příklad můžeme uvést Katedrálu Svatého Patrika v New Yorku nebo Katedrálu St. Louis v New Orleans. Mezi tradiční oslavy velikonoc patří hlavně tzv. „Easter egg hunts„, neboli hledání skrytých čokoládových vajíček, která na zahradě každé rodiny schová velikonoční králíček, který je typický pro americké Velikonoce. Nejznámější událostí spojenou s hledáním vajíček je „White House Easter Egg Roll“, tradice, kterou začal prezident Rutherford B. Hayes v roce 1878, při které děti závodí v tom, kdo jako první dostane své vajíčko do cíle za pomocí dlouhé lžíce, kterou vajíčko postrkují přes trávník před Bílým domem. ²⁾

Magda Hajduková se ve svém článku na cestovatelském portále radynacestu.cz zabývá naopak slavením Velikonoc ve Španělsku v článku Velikonoce ve Španělsku: Tajemné procesí, jižanská atmosféra a vůně tradičního pečiva, kde jsou Velikonoce slaveny velmi pompézně. V únoru se pořádají v celé zemi karnevaly, podobající se českému masopustu, kde lidé vyjadřují radost za koncem zimy a připravují se na začínající půst. Hlavní rysy karnevalů jsou kostýmy, živé barvy a zábava. Hlavní oslavy velikonoc probíhají mezi Květnou a Velikonoční nedělí, ve Španělsku se totiž slaví tzv. „Semana Santa“, tedy celý velikonoční týden. Od rána do večera chodí ulicemi procesí „kajícníků“, nosiči a také lidé převlečení za biblické postavy. Nejznámějším velikonočním jídlem je „roscon de pascua“, velikonoční pletenec, uvnitř kterého je schovaná malá figurka Marie, Josefa nebo Ježíše. ³⁾

Jak se oslavy Velikonoc v daných zemích liší

V článku Co jste možná nevěděli o Velikonocích od Brenta Landau se dozvídáme, že Velikonoce a potažmo i Vánoce byly zavedeny jako křesťanské tradice na základě pohanských zvyků. Dále se zde můžeme dočíst, na jakém základě se stanovuje datum Velikonoc a proč se každý rok mění. Jedná se o změnu ročního období, začíná být více světla, rostliny začínají kvést a zvířata se množit. To odkazuje na křesťanskou víru a Ježíšovo zmrtvýchvstání. Následující část se zabývá tradicemi v Americe, kde je důležité zdobení vajec. Vejce symbolizuje původce nového života, červená vejce konkrétně odkazují na Ježíšovu smrt a jeho zmrtvýchvstání. Druhým důležitým znakem je velikonoční zajíček, protože děti věří, že právě on přináší velikonoční vajíčka. Tuto tradici přinesli do Ameriky němečtí imigranti v 18. a 19. století. Jak barvení vajec, tak zajíček slouží jako připomínka, že příchod jara se slavil ještě před křesťanstvím. V České republice se velikonoční zajíček neobjevuje, zde je typické chodit koledovat s pomlázkou. ⁴⁾

Na problematiku slavení Velikonoc ve Španělsku odpovídá článek Jarní festivaly v Seville od autorky Marie Luisy Palmové. Jedná se o nejdůležitější oslavy celého roku, konkrétně náboženský týden a dubnové oslavy. My se zaměříme pouze na první z uvedených svátků, který se koná každoročně v období Velikonoc a na přípravě se podílí celé město. Během tohoto týdne se Sevilla promění v obrovské jeviště, kde probíhají představení o utrpení Ježíše, zvané procesí. Vše je doprovázeno hudbou a zpěvem ve stylu flamenco. Důležitá místa, kde se lidé v tyto dny setkávají, jsou kostely, chrámy a radnice. Celou scénu doplňují sochy a obrazy s náboženskou tématikou. Pokud toto porovnáme se slavením Velikonoc v České republice nebo USA, Španělské tradice jsou odlišné hlavně v pompéznosti. Městy prochází hlučný průvod, hodně se veselí, tancuje a jí. ⁵⁾

V článku Majdy Hajdukové Španělské velikonoční tradice se také dozvídáme, jak se slaví Velikonoce ve Španělsku. Oslavy Velikonoc jsou považovány za největší svátek, nejdůležitější je období mezi Květnou a Velikonoční nedělí. Městy prochází procesí kajícníků, každá čtvrť vysílá své vlastní procesí. Oslavy se také liší geografickou polohou, na severu jsou tradičnější a chmurnější, na jihu kladou důraz na veselost Velikonoc. V USA se pořádají oslavy Velikonoc pouze pro děti nebo v rodinném kruhu. Je to dané i tím, že se v Americe o víře příliš nemluví. V České republice oslavy probíhají, ale pompéznosti španělských tradic se nevyrovnají. ⁶⁾

Tradice vycházející z římskokatolické církve v ČR, USA a Španělsku a jejich dodržování

Kolektiv autorů se na stránce milujuvelikonoce.cz rozepisuje o velikonočních tradicích v České republice, které se stávají spíše vítáním jara, a to i díky potlačování křesťanství za totality. Tradic a zvyků se přesto údajně dodržuje stále mnoho, a to spíše v menších městech a vesnicích. Podle posledních průzkumů k roku 2014, které jsou v článku uvedeny, dodržuje tradice na našem území téměř polovina obyvatel, třetině se tyto zvyky líbí, ale nevěnují se jim z časových důvodů a pouze pět procent je nezná, nebo odmítá. ⁷⁾

Ve Španělsku jsou oslavy Velikonoc, hlavně tedy tzv. Semana Santa, neboli Svatého týdne, pompézní událostí s velikým počtem zúčastněných, jak na webové stránce munimedia.cz píše autorka Marie Zemanová. Jedná se o masové akce, na které si dokonce přihlížející musí koupit lístek, jinak by neměli šanci se na mnohá procesí podívat. Španělé dodržují nejen lokální tradice, ale zároveň i tradice vyplývající z křesťanství. ⁸⁾

Ve svém článku na portále exoticky.cz tvrdí autorka Irena Forejtová, že v USA jsou velikonoční svátky pojímány spíše jako „dny zábavy“, čemuž prý vděčí za své konzumní rysy. Dodržují se především tradice, které jsou zábavou pro děti. Dokonce i prezident USA se těchto zvyků účastní a o Velikonočním pondělí tradičně přivítá děti z celých Spojených států na tzv. koulení vajíček. ⁹⁾

Tradiční velikonoční jídla v ČR, USA a Španělsku__

V článku od Ivany Jenerálové se dozvídáme obecně o všech nejznámějších tradičních českých velikonočních jídlech. Každé z nich má svoji symboliku. K nejznámějším velikonočním pokrmům patří velikonoční beránek, jidáš, vejce a mazanec. ¹⁰⁾ Každé z velikonočních jídel se připravuje v jiný den svatého týdne. Například jidáš je typický pro Zelený čtvrtek. O tom, kdy se jaké jídlo připravuje, pojednává ve svém článku Milan Pichlík.

Španělský svatý týden, známý jako Semana Santa, obnáší nejeden tradiční pokrm, ale hned několik. V článku od Kristiny Barroso se seznamujeme s těmito tradičními jídly. ¹¹⁾ Menu v tento týden se skládá především z ryb, luštěnin a zeleniny. Od Magdy Hajdukové se dozvídáme, že mezi nejčastější z nich patří solená treska (bacalao) a roscon de pascuas, neboli velikonoční pletenec, do kterého jsou vtlačená natvrdo vařená vejce. ¹²⁾

Ashley Martell ve svém článku The Traditional Foods of Easter představuje nejznámější americká jídla, která jsou podávána během svatého týdne (Holy week). Velikonoční pokrmy jsou podávány a konzumovány během Easter Sunday (náš Boží hod velikonoční) a Bright Monday (Velikonoční pondělí). Mezi tyto pokrmy patří stejně jako u nás vejce, dále jehněčí maso a šunka. ¹³⁾

V naší práci jsme se rozhodli použít techniky kvalitativního výzkumu: polostrukturovaného rozhovoru. Informace jsou získávány jak z internetových, tak literárních zdrojů a z výpovědí respondentů z jednotlivých geografických oblastí.

V polostrukturovaném rozhovoru se jedná o rozhovor s předem připravenými soubory témat a dalších doplňujících otázek, které tazatel může v průběhu rozhovoru měnit - některé přidat, nebo úplně vynechat - dle situace. Všichni respondenti jsou dotazováni na stejné otázky a většinou ve stejném pořadí. Tazatel nechává respondenta více rozpovídat a může tak rozvést rámec otázky do větší hloubky. Je prováděn dialogem dvou (či více) osob. Během rozhovoru jsou data zaznamenávána, písemně či na diktafon, a nakonec vyhodnocována. Výhodou polostrukturovaného rozhovoru je velké množství získaných informací, které jsou zároveň relevantní k tématu díky stanoveným okruhům otázek. Respondent může jít při svém vyprávění do větší hloubky a otázky mohou být díky tomuto doplněny či upraveny tak, aby co nejlépe naplnily cíl výzkumu. Nevýhodou je časová náročnost, a to jak hledání respondentů, kteří budou ochotni na otázky odpovídat, tak uskutečňování rozhovorů. Další nevýhodou rozhovoru je, že si respondent může vymýšlet a tazatel nemá vždy možnost si ověřit zda je to, co se dozvěděl pravda nebo ne. ¹⁴⁾

V našem výzkumu hrály hlavní roli polo-strukturované rozhovory, které byly také nejnáročnější částí naší práce. Dále získávání informací z internetových článků, publikací v odborných časopisech a také z několika knih. Někdy bylo obtížné najít relevantní články, které obsahovaly použitelné informace. Dalším krokem bylo zorientovat se v množství materiálu, pročíst ho a následně si z něj utvořit celistvý obrázek, který poté parafrázujeme v praktické části a porovnáváme ho s výpovědi našich respondentů. Nejobtížnější bylo sehnat literaturu, která by pojednávala o Velikonocích ve Španělsku a USA.

Při hledání respondentů jsme se nejprve obrátili na své známé, zda někoho, kdo by nám mohl zodpovědět otázky, neznají, nebo jsme už rovnou věděli o někom z našeho okolí, kdo by byl pro naší práci vhodným respondentem.

Najít španělské respondenty bylo těžší, než bylo naše původní očekávání. S jistotou jsme věděli o jednom, který byl Španěl i římský katolík. Jelikož byl známým jedné z autorek, tak nám rozhovor poskytl téměř ihned a bez problémů. Jediným záporem bylo, že se moc neorientoval ve velikonočních tradičních jídlech. Rozhovor proběhl přes telefon. Nebyl sice tak obsáhlý, ale odpověděl nám, kromě tradičních pokrmů, na vše a také velmi konkrétně.

Poté jsme se tedy rozhodli hledat respondenty přes facebook. Napsali jsme do skupiny Španělů žijících v Praze, ale bohužel jediný, kdo se k dotazům vyjádřil, nesplňoval podmínku španělské národnosti, protože pocházel z Jižní Ameriky. Stejně neúspěšní jsme byli i s hledáním respondentů přes Institut Cervantes v Praze, kde nám nikdo z dotazovaných neodpověděl na emaily.

Čeští respondenti pro nás nepředstavovali větší problém. Nejlepším zdrojem informací byl jáhen Pšenička z kostela Sv. Vojtěcha v Praze, který nám velmi vyčerpávajícím způsobem odpověděl na všechny otázky, které se týkaly velikonočních tradic vycházejících z římskokatolické církve. Napsali jsme do kostela email a obratem nám velmi ochotně odpověděl a rád se s námi sešel. Další respondenti byli příbuzní autorů této práce, takže rozhovor s nimi nebylo náročné zorganizovat.

Respondent z USA, Ryan, byl důvodem, proč jsme jako jeden z geografických aspektů této práce zvolili USA. Jedná se o učitele angličtiny jednoho z autorů, který je původem z Ameriky, ale už několik let žije v České republice. Během výuky se zmínil, že je římský katolík. Při požádání o rozhovor nám vyšel vstříc, hned se s námi sešel a zodpověděl nám všechny naše otázky jak nejlépe mohl, velmi zajímavým a vyčerpávajícím způsobem. Na druhého respondenta z USA, Davida, nám kontakt zprostředkoval náš spolužák. David byl také jeho učitel angličtiny, kterého znal ještě ze střední školy. Na otázky nám odpověděl po telefonu, rozhovor s ním nebyl tedy tak obsáhlý jako s Ryanem, ale poskytl nám další perspektivu na oslavy Velikonoc v USA a víceméně potvrdil Ryanovu výpověď.

• Španělský respondent: Antonio, 28 let

Narodil se v Seville ve Španělsku, ale žije už 5 let v České republice. Považuje se za katolíka, člena římskokatolické církve a byl k náboženství od mala veden svou rodinou. Ve svém běžném životě do kostela nechodí a víra ho nijak výrazně neovlivňuje, účastní se však tradičních oslav křesťanských svátků i mší s nimi spojenými, jako jsou Vánoce, nebo právě Velikonoce, které se ve Španělsku slaví hodně intenzivně.

• Americký respondent, Ryan, 30 let

Pochází z Kalifornie, USA, ale také žije a pracuje již několik let v České republice. Jeho otec je původem z Itálie a je římským katolíkem, jeho matka je luteránka, ale Ryan sám sebe považuje za nepraktikujícího katolíka. Náboženství není pro jeho život stěžejní, ale je si jistý, že například svatbu by chtěl v kostele, podle římskokatolické tradice. Velikonoce slavil celé své dětství v USA. V dětství chodil do soukromé katolické školy.

• Americký respondent, David, 26 let

Pochází z Pittsburghu ve státě Pensylvánie, ale v současné době žije a pracuje jako učitel v České republice. Náboženství v jeho životě nemá obzvláště velkou roli, ale je věřícím člověkem a na Velikonoce chodí do kostela. Nejsilnější vztah k náboženství měl při vojenském výcviku.

• Český respondent, jáhen P. Mgr.Mag. Christian M. Pšenička Dipl.um.O.Praem.

Náš první český respondent je jáhen z pražského kostela Sv. Vojtěcha, náboženství pro něj tedy hraje v jeho životě velmi důležitou roli. Díky jeho aktivní účasti v církvi nám umožnil nahlédnout na Velikonoce z čistě náboženského hlediska a přiblížil nám liturgii s nimi spojenou.

• Česká respondentka, Jana, 76 let

Respondentka je praktikující křesťanka již od dětství, její rodina byla silně nábožensky založená. Chodí každou neděli do kostela a účastní se všech svátečních bohoslužeb, většinou je navštěvuje v Praze, ale velkou část svého života tráví také na Šumavě v okolí Prachatic. Velikonoce jsou pro ní nejdůležitějším křesťanským svátkem.

• Česká respondentka, Edita, 77 let

Respondentka je praktikující křesťanka již od dětství, její rodina byla nábožensky založená a víru v Boha předala i svým dětem. Chodí každý pátek a neděli do kostela na mši. Účastní se svátečních bohoslužeb v rámci kostelního sboru, kde je členkou. Také navštěvuje dobročinné koncerty v rámci farnosti. Do kostela chodí v místě svého bydliště. Osobně je pro ní nejdůležitější adventní doba, narození Ježíše a s tím spojené svátky.

Křesťanství je monoteistické náboženství které vzniklo na základě učení Ježíše Krista v prvním století. Dělí se na tři hlavní skupiny:

• Katolictví
• Protestanství
• Pravoslavní

Z těchto skupin tvoří největší počet křesťanů katolíci. Také existuje spoustu dalších křesťanských církví a náboženských spolků, zejména ve skupině protestantů. Křesťané věří v jednoho Boha, který stvořil nebe a zemi, věří však v trojjednotu Boha, ve Svatou trojici, která obsahuje otce, neboli boha samotného, syna, což je Ježíš Kristus a ducha svatého. Základem je víra v Ježíše Krista, jeho život, smrt, při které se Ježíš obětoval za hříchy všech lidí a následující zmrtvýchvstání a nanebevstoupení. Nejdůležitější knihou křesťanství je Bible, která obsahuje Starý a Nový zákon. ¹⁵⁾

Počátky křesťanství jsou datovány do prvního století našeho letopočtu, krátkou dobu po Ježíšově smrti a zmrtvýchvstání. Apoštolové a Ježíšovi učedníci založili první církev, jejíž centrem byl Jeruzalém a šířili Kristovo učení. První křesťané byli většinou židé, kteří ke křesťanství konvertovali a byli dlouho pronásledováni jak Židy, pro které byli spíše náboženskou sektou, tak Římany. Změnilo se to až ve 4. století, když v roce 313 římský císař Konstantin vydal Edikt milánský, který ustanovil křesťanství jako státní náboženství Říma, po kterém pronásledování křesťanů Římany ustalo. Konstantin se také snažil o sjednocení křesťanů, kteří byli roztroušení v různých církvích, s odlišnými názory na praktikování křesťanství, což se však dodnes nepodařilo. ¹⁶⁾

K římskokatolické církvi se hlásí asi 1,27 miliardy katolíků, ¹⁷⁾ což z ní činí největší církev z 23 autonomních katolických církví, největší náboženskou organizaci na světě a je také jedinou západní katolickou církví.

Její vznik se datuje do prvního století našeho letopočtu a považuje se tedy za přímou pokračovatelku prvotní církve, kterou založil Kristus. Římský biskup (papež) je považován za přímého následníka Sv. Petra, který byl hlavou církve podle Krista. Jako samostatná organizace působí od roku 1054, kdy se jako důsledek Velkého schizmatu oddělili východní církve.

Její fungování určuje Kodex kanonického práva a souhrn katolické věrouky, který je obsažen v Katechismu katolické církve.

Velikonoce jsou nejdůležitějšími křesťanskými svátky a patří k vrcholům církevního liturgického roku. Připomínají ukřižování, smrt a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Název Velikonoce vznikl z označení noci, kdy Kristus vstal z mrtvých, které se začalo říkat Velká noc. Křesťany jsou tyto svátky označovány také jako „Kristovo velikonoční tajemství“.

Křesťanské Velikonoce, jak je známe dnes, mají před biblickou tradici spojenou s oslavami příchodu jara, kdy se země probouzí ze zimy a rodí se nový život. Z tohoto období pochází také spoustu pohanských tradic, pro různé země odlišných, které přetrvali až do dnes a zároveň se promísili s tradicemi křesťanskými.

Nový význam oslavám jara dal židovský svátek Pesach, který oslavoval vysvobození izraelských židů z otroctví v Egyptě. Křesťanské Velikonoce na tento svátek přímo navazují, protože Ježíš Kristus byl ukřižován v pátek, několik hodin před začátkem Pesachu, který připadá na 14., nebo 15. den nisanu podle židovského kalendáře.

Velikonoce spjaté s oslavami zmrtvýchvstání Ježíše Krista křesťané slavili již v prvních stoletích, ve stejné době, jako Židé slavili Pesach. Od nicejského koncilu v roce 325 bylo stanoveno kolísavé datum Velikonoc (22. 3. - 25. 4.). Boží hod velikonoční, neděle, kdy byl Ježíš Kristus vzkříšen, připadá vždy na neděli po prvním jarním úplňku a od toho se tedy odvíjí i ostatní slavnostní dny, půst před Velikonocemi i oslavy po nich. ¹⁸⁾

Velikonoce jsou v České republice jedním z významných křesťanských svátků. Křesťané považují za nejdůležitější období tzv. Svatý týden, který začíná Květnou nedělí a končí Velikonočním pondělím. Nejdůležitější je Velký pátek, Bílá sobota a Boží hod neboli Neděle zmrtvýchvstání. Z rozhovoru s respondentkami vyplývá, že na mše chodí hlavně stálí věřící, není to jako na Vánoce, kdy se mší účastní i nepraktikující věřící. Lidé se na Velikonoce připravují ještě před začátkem Svatého týdne, obě respondentky tradičně barví vejce. Na Velikonoční pondělí chodí muži a chlapci v jejich rodinách koledovat s pomlázkou. ¹⁹⁾

Charakteristické pro období svatého týdne je držení půstu, kdy se jí převážně zelenina, luštěniny nebo sušené ovoce. Specifické uplatnění má med, který by měl být darovaný a ne kupovaný. Maže se s ním pečivo a typické jidáše. Ani jedna z našich respondentek půst tak striktně nedodržuje. Z jídelníčku vynechávají pouze maso, ale jiné mléčné výrobky či ryby jedí. Jana drží půst pouze na Velký pátek, a ne po celý svatý týden, jak říká křesťanská tradice. Med se v současné době již tolik nedaruje, ale sami ho doma používají více než v jiném období roku.

Další tradicí je honění jidáše. Dříve procházelo vesnicí procesí, zpívající popěvky namířené proti Jidášovi a lidem, kteří Krista ukřižovali. Edita se nám svěřila, že v okolí kostela probíhá honění jidáše pouze mezi dětmi. Jeden z nich je zvolen jako jidáš a ostatní se ho snaží chytit v parku před kostelem, mají řehtačky a zpívají klasické písně či říkají básničky.

Důležitá nebyla jen očista člověka ve formě půstu, ale na Velikonoce se připravoval i dům. Hospodyně zametly a smetí pálily nebo ho házely za plot, aby nepřitahovalo myši a blechy. Hospodář večer kropil dům i okolí svěcenou vodou za pomoci slámy, která měla zahnat čarodějnice. Domy se zdobily jarními rostlinami a kraslicemi. Na to jsme se ptali jak Jany, tak Edity. Obě dělají tzv. jarní úklid. Edita myje v celém domě okna a vyhazuje věci, které již nejsou užitečné. Jana také provádí jarní úklid. Pořádně vyčistí každou místnost v bytě a rozvěsí velikonoční dekorace. Rozmístění symbolů Velikonoc po domě, například kraslic, sošek zajíčků, slepic, ovcí a jehňátek, spolu s větvemi zlatého deště, jsou důležité tradice pro obě respondentky.

Na Boží hod velikonoční chodívali lidé do kostela s balíčky jídla a nechávali si je posvětit. Doma potom každý dostal kousek, část darovali i zvířatům, hodili do studny a na pole, aby všeho bylo dostatek. V současné době se tato tradice, podle výpovědí respondentek, nedodržuje. Obě žijí v Praze a nevlastní domácí zvířata, kterým by posvěcený pokrm dávaly, ani samy pro sebe si ho nenechávají posvětit, ale do kostela docházejí.

Nejvýznamnější oslavy připadají na Velikonoční pondělí, kdy chlapci chodí s pomlázkou, prochází vesnicí, říkají básničky či zpívají popěvky a šlehají děvčata, která jim za odměnu dávají kraslice, sladkosti či alkohol. Pomlázka pochází z přelomu 14. a 15. století. Mladé proutky mají mít magickou moc, šleháním se předává na dívky a ženy, aby byly stále mladé a pružné. Na Moravě je typické ještě polévání či házení do vody, což má také zajistit zdraví a krásu. Říkalo se že ten, kdo nebyl politý vodou, bude prašivý.

Janu moc koledníků již nenavštěvuje, přichází k ní spíš dobří přátelé a sousedé, kterým nabídne skleničku alkoholu. Jde hlavně o společenskou událost. Edita vypověděla, že k ní koledníci chodí hlavně za jejími vnoučaty. Chystá společně s nimi vajíčka a účastní se pomlázky, dospělým nalévá alkohol, děti dostávají vajíčko, někdy čokoládu nebo bonbony. Pamatuje si, že v mládí se ještě polévalo vodou, nebo se děvčata házela do řeky či rybníku na vesnici. Od té doby, co žije v Praze, se s tímto zvykem nesetkala.

Typicky českou tradicí je barvení vajec, zřejmě nikde na světě neexistuje tolik technik zdobení jako tady. Vajíčko je symbolem života a zrození, do současnosti se zachovalo jako odměna pro koledníky. Magický význam mají jednotlivé barvy. Červená připomíná krev, sílu, energii, život a lásku. Zelená zase sílu přírody, žlutá zobrazuje med, vosk, zralé obilí a ovoce. Zlatě nabarvené vajíčko symbolizuje bohatství a hojnost. Od Jany jsem se dozvěděla, že dříve vajíčka zdobila hodně, vyfukovala a malovala kraslice, které pak zdobily dům. V současnosti již za ní nikdo koledovat nechodí, a tak nová vajíčka netvoří. Dům dekoruje starými, nebo kupovanými. Edita barví vejce pro koledníky společně s vnoučaty, chodí nakupovat sladkosti, které potom koledníkům, společně s vejci, rozdává. Vyfukovaná vejce na dekoraci si schovává z minulých let a nová již nepřidělává, stejně jako Jana. Jen je každý rok rozvěsí po domě, kde zůstanou do oficiálního konce Velikonoc.

Velikonočních tradic v České republice je spoustu, mezi ty nejtypičtější patří hlavně barvení vajíček a koledování s pomlázkou. Podle našeho názoru se tyto tradice udržují hlavně na vesnicích, či menších městech, kde se mezi sebou sousedé více znají a koledování je pro ně společenskou událostí, při které se pobaví a popijí, zatímco mladší děti dostanou spoustu vajíček a sladkostí. Ve velkých městech, jako je Praha, se již téměř nekoleduje a lidé si malovanými vajíčky spíše dekorují své byty, než aby je dávali koledníkům.

O Velikonocích se v římskokatolických kostelech slouží velké množství velikonočních mší. Dalšími aktivitami, které jsou charakteristické pro USA jsou například tzv. Easter Egg Hunt, kdy děti hledají ukrytá, natvrdo vařená nebo čokoládová vajíčka u někoho na zahradě nebo v parku. Dále existuje Easter Egg Roll, závod, při kterém děti postrkují natvrdo vařená vejce dlouhými lžícemi. Vajíčka se takto kutálí na upomínku odvalení kamene, který stál u Ježíšova hrobu. Tradičně se tato činnost koná v Bílém domě a doprovodného programu pro děti se účastní i prezident USA. Její začátek se váže k prezidentu Rutherford B. Hayes a roku 1878, kdy se pořádal první Easter Egg Roll v Bílém domě. Také se konají návštěvy velikonočního zajíčka, tzv. Easter Bunny Visits. Jedná se o člověka v kostýmu velikonočního zajíčka, který baví děti. Za něj může Amerika poděkovat holandským osadníkům, kteří tuto tradici, původně pocházející z Německa, přivezli na začátku 18. století do Pensylvánie, odkud se velikonoční zajíček rozšířil do celého USA a udržel se až dodnes. ²⁰⁾, ²¹⁾

Respondent Ryan pochází z Kalifornie, nemohl tedy vypovědět, jak se Velikonoce slaví po celých Spojených státech. Jeho odpovědi se vztahovaly především na západní pobřeží. Velikonoce u něj v rodině probíhali tak, že se u nich doma sešla celá rodina na sváteční oběd i večeři. Jejich dům byl díky velikosti a poloze jakýmsi centrem pro rodinná setkávání. Lidé přicházeli a odcházeli, jedli, pili a bavili se. Dokonce se odložily i veškeré spory, minimálně na dobu svátku. Někdy přišli i sousedé, ale jen ti velmi blízcí, jak říká: „Sousedi maximálně z vedlejšího domu, nebo naproti, o ulici dál už by bylo moc.“ Tradiční velikonoční aktivity v USA jsou, dle mého respondenta, převážně pro děti. Vajíčka barví rodiče s dětmi, a to hlavně odpoledne nebo den před Velikonoci. Dále mají vajíčka plastová, do kterých se vkládají sladkosti, podle Ryana jsou v USA sladkosti ve všem a ke všemu. Podle něj mizí tradice Easter Egg Hunt. V dobrém sousedství se prý dále provozuje, ale ze škol se tato aktivita postupně vytrácí. Říká: „Školy se nezúčastňují, rodiny to stále třeba provozují, ale školy se neúčastní nečeho, co by bylo spojeno s náboženstvím. Je to teď absolutní tabu. Ve školách nejsou modlitby, i když vyučujete náboženství. Je okolo toho spousta konfliktů.“ Zároveň ale vyslovil domněnku, že v některých komunitách, především ve středu USA, tyto tradice neupadají tak, jako upadají na pobřežích.

Podle Davida, se velikonoční oslavy odehrávají především v neděli, kdy děti hledají vajíčka naplněná sladkostmi a dospělí tráví čas pospolu. Shoduje se s Ryanem, že Velikonoce jsou v USA víceméně o setkání rodiny a blízkých přátel, aktivity jsou hlavně pro děti. Pokud jsou v rodině římští katolíci, tak se sejdou a jdou společně na bohoslužbu, podle Davidových slov velmi dlouhou.

Velikonoční svátky v USA jsou tedy především o rodině a aktivitách pro děti. Tradiční dětské činnosti nevychází přímo z římskokatolických tradic, ale věřící navštěvují konané bohoslužby v hojném počtu. Kromě tohoto se z Velikonoc částečně vytrácí náboženský podklad, a to kvůli tabu, které se vyskytuje okolo náboženství v USA.

Velikonoce jsou ve Španělsku velkým a velmi důležitým křesťanským svátkem, který se také okázale slaví, hlavně v náboženském duchu. Velikonoce se slaví po celou dobu „Semana Santa“ neboli „Svatého Týdne“, což je týden od naší Květné neděle po Boží hod velikonoční, neděli zmrtvýchvstání (ve španělštině: Domingo de Ramos a Domingo de Resurrección). Podle mého respondenta Antonia se náboženských velikonočních oslav a mší účastní i lidé, kteří se obyčejně nijak nábožensky neprojevují ani nenavštěvují kostel, ale tento svátek stejně považují za významný.

Charakteristickým projevem oslav Svatého týdne jsou pouliční pochody procesí, které po celé zemi organizují různá bratrstva. Prolíná se zde náboženský zápal a víra s uměním, což těmto pochodům dodává majestátní estetickou hodnotu, která každý rok přitahuje jak věřící tak nevěřící. Procesí se celkově velmi liší na jihu a na severu, ale v každém konkrétním městě ve Španělsku je procesí vždy trochu jiné, ovlivněné místními zvyky a tradicemi. Jižní procesí bývají veselejší a soustředí se více na oslavy zmrtvýchvstání, zatímco na severu jsou procesí ponuřejší, zaměřené na umučení Krista a jeho oběť, kterou pro lidstvo přinesl. Tyto pochody jsou plné soch svatých, velkých trůnů, Ježíše Krista na kříži, Poslední večeře a dalších kreativních výtvorů, podle toho, jaký den týdne je. Ti, kteří trůny a sochy nesou také bývají odění v kostýmech, typických právě pro jejich bratrstvo. Na trůnech někdy sedí lidé, jako živé sochy, v kostýmech Římanů, apoštolů, nebo jiných postav z biblického příběhu. Procesí totiž reprezentují Ježíšův život, znovu ztvárňují biblický příběh, od jeho příchodu do Jeruzaléma, přes poslední večeři a zatčení, po ukřižování a zmrtvýchvstání. ²²⁾

Můj respondent pochází z Andalucie, tedy z jihu Španělska a je součástí dvou bratrstev: Cristo del Paso a Virgen de la Fergurosa. Každý rok se celá jeho rodina účastní těchto procesí. Když byl malý, pouze nesl svíčku a zpíval, ve starším věku už nesl i trůn. Momentálně žije asi 5 let v České republice a do Španělska na Velikonoce nejezdí. Neví moc, co má určitý konkrétní den reprezentovat v biblickém příběhu Ježíše Krista, ale dodává, že celé Velikonoce jsou ve Španělsku hlavně o víře a lásce k Ježíšovi, ale také o jeho utrpení, které si připomínají. Nejdůležitějšími dny pro jeho rodinu byly vždy pátek, sobota a neděle, kdy jsou také procesí nejintenzivnější, nejdelší a konají se mše. Také dodává, že přesto, že jsou procesí hlavně tradicí náboženskou, která vychází z římskokatolické církve, se jich v poslední době účastní i nevěřící a stává se z toho spíše soutěž o to, kdo má nejlepší a nejpropracovanější trůn, sochy, kostýmy, čí procesí je nejokázalejší a nejnazdobenější. Říká, že podle něj by to o tomhle nemělo být, protože Velikonoce jsou svátkem lásky, víry a naděje.

Stručný popis jednotlivých dnů Svatého týdne a co připomínají:

• Domingo de Ramos (Květná neděle) - připomíná se příjezd Ježíše Krista do Jeruzaléma a začíná jí Svatý týden. Klíčové je tento den posvěcení větví olivovníku a palem, kteří věřící přinesou do kostela.

• Lunes Santo (Pondělí) - připomíná počátek umučení Ježíše Krista, události jako Betánské pomazání nebo vyhnání obchodníků z Jeruzalémského chrámu. Začínají pouliční procesí bratrstev, například Cristo de la Vera Cruz v Seville nebo Cristo de los Gitanos v Malaze.

• Martes Santo (Úterý) - Jidáš zradil Ježíše, většina procesí, které vychází do ulic, se soustředí na kříž a ukřižovaného Ježíše.

• Miércoles Santo (Středa) - poslední „před velikonoční“ den, Sanedrín se schází, aby rozhodl o odsouzení Ježíše, končí postní období a je to vrcholný bod Svatého týdne, procesí jsou kajícné.

• Jueves Santo (Zelený čtvrtek) - připomíná se poslední večeře Ježíše Krista, v mnoha kostelech se koná půlnoční, pohřební mše pro Krista, celý kostel je potmě a zticha, zní jen Christus factus, v některých částech Španělska je toto den, kdy se dětem dávají čokoládová vajíčka nebo tradiční pokrm Mona de Pascua.

• Viernes Santo (Velký Pátek) - pátek se centralizuje kolem Ježíšovi křížové cesty a jeho ukřižování, je to den bolesti, neslaví se mše a procesí tohoto dne jsou tichá a soustředí se hlavně na bolest Ježíše Krista a Panny Marie, je to také den zpovědi.

• Sábado Santo (Bílá sobota) - pokračuje jako smuteční den, přes den nejsou mše, nejsou procesí, nezpívá se a nehraje hudba, to vše trvá až do půlnoci, kdy se začíná slavit radostná mše, ticho je prolomeno zvony a oslavuje se zmrtvýchvstání Ježíše.

• Domingo de Resurrección (Boží hod velikonoční) - připomíná se Kristovo zmrtvýchvstání, jeho setkání s apoštoly a posléze jeho na nebe vstoupení. Tímto dnem končí Svatý týden a jeho oslavy, zapaluje se „Cirio Pascual“, svíce, jako upomínka Ježíšova nanebevstoupení, která zůstává zapálená až do Svátku Nanebevstoupení páně (Día de la Ascensión) který letos připadá na 30. května ²³⁾

Respondent Antonio se aktivně účastnil procesí od čtvrtka, na předchozí se většinou šel jen podívat, když měl čas a chuť. Jeho rodina se schází právě ve čtvrtek, Jueves Santo, společně večeří na připomínku poslední večeře Krista. V sobotu jdou jako rodina na půlnoční mši, ale jinak je to pro něj spíše komunitní a náboženský svátek celého města, v rodinném kruhu se příliš neslaví.

Ve Španělsku jsou tedy Velikonoce velice důležitým svátkem, který se slaví velmi okázale po celé zemi, hlavně specifickými pochody bratrstev, které ztvárňují příběh Ježíšova života na základě biblického příběhu. Španělé se buď aktivně podílejí na pochodu procesí, nebo jim přihlížejí a zpívají náboženské písně. Také se slouží mše, největší je ze soboty na neděli, na noc zmrtvýchvstání Páně. Není to zde příliš rodinný svátek, ale ve čtvrtek, den Poslední večeře, se rodiny můžou sejít a povečeřet spolu. Po oficiálním skončení Svátého týdne se oslavy Velikonoc udržují až do 30. května, v podobě zapálení svíčky, která připomíná na nebe vstoupení Ježíše Krista.

V porovnání s USA připadá v Čechách nejvíce tradic na Velikonoční pondělí, které v USA při oslavách Velikonoc nehraje žádnou zvláštní roli. Dle Ryana jsou Velikonoce v ČR více o komunitě, zatímco v USA více o rodině, i o té široké. Velmi se mu líbí česká tradice pomlázky, ale je přesvědčen, že by to v Americe nešlo uskutečnit. Prý kvůli politické korektnosti a skandálům se sexuálním obtěžováním a také proto, že by to někdo nejspíše ostatním zkazil přehnanou agresí.

David vidí odlišnost mezi USA a ČR v tom, že v České republice se provozuje více, dle jeho slov, pohanských rituálů, které oslavují život a vitalitu. Například pomlázka, která má udržet ženy plodné a mladé. V České republice se Velikonoce slaví v rodinném duchu, stejně jako v USA, hlavně ve městech, ale na vesnicích je to spíše oslava celé komunity, do které se zapojí většina obyvatel vesnice. V USA se setkávají rodiny u jednoho z členů doma, pro děti pořádají hon na vajíčka a společně obědvají. Typickým jídlem je pečená šunka, sladké brambory, zelenina nebo pečené jehněčí maso. Zdobí domy jarními symboly. Hlavním rozdílem je, že v USA není volné pondělí, ale jen Velký Pátek.

V obou zemích věřící drží od Popeleční středy půst, v kostele probíhají mše. V USA si někteří lidé dávají místo 40 denního půstu nějaké předsevzetí, které musí po danou dobu dodržovat, což se v České republice vůbec nevyskytuje. Nejdůležitější svátek je v neděli, kdy děti v USA čekají na velikonočního zajíčka, který jim má přinést sladkosti, protože v USA jsou Velikonoce hlavně oslavou pro děti. Zábava a program se tvoří primárně pro ně, buď ve školce, škole, nebo se sejdou rodiny, známí a jejich děti na zahradě společně hledají čokoládová vajíčka, či plastová vajíčka s překvapením uvnitř. Velikonoce se v Americe v náboženském duchu téměř neslaví, vyjma mší v kostelech, což je dané i tím, že se o příslušnosti k víře nemluví veřejně, vzhledem k obecné společenské snaze být za každých okolností politicky korektní a nediskriminovat, což se v Americe v posledních letech projevuje stále více. ²⁴⁾

Pokud porovnáváme oslavy Velikonoc v USA a ve Španělsku, je to rozdíl opravdu velký. Ve Španělsku jsou Velikonoce očekávanou událostí, hlavním křesťanským svátkem a slaví se velmi okázale, veřejně a po dlouhou dobu. Je to svátek, kterého se účastní téměř všichni věřící, i někteří nevěřící. V každém velkém či malém městě a vesnici se pořádají procesím, pochody městem, které jsou zaměřené na biblický příběh života Ježíše Krista, jeho umučení a zmrtvýchvstání. K římsko-katolictví se ve Španělsku hlásí zhruba 72 %, víra není ani trochu tabu, je to veřejná záležitost, za kterou se nikdo nestydí.

V USA jsou Velikonoce hlavně rodinným, téměř až dětským svátkem, který se točí hlavně kolem jídla a setkávání se v rodině. Pokud jsou lidé věřící, jdou do kostela na mši, ale není to nic okázalého, nepřevlékají se do kostýmů, nesoustřeďují se na život Ježíše Krista a berou Velikonoce spíše jako komerční svátky jara, spojené s čokoládovými vajíčky a zajíci, kteří je nosí.

Ve Španělsku děti také dostávají sladkosti a čokoládová vajíčka. Jídlo je velkou a důležitou součástí Velikonoc, téměř vždy však odkazuje na události spojené s křesťanstvím, a nebo jídla pochází z tradice velikonočního půstu, který se v USA skoro vůbec nedodržuje.

Dá se tedy říct, že oslavy Velikonoc v USA a Španělsku jsou velmi kontrastní a jediná věc, která je více méně spojuje, jsou čokoládová vajíčka a důraz, který je kladen na jídlo, i když ve Španělsku má většinou i hlubší či historický význam.

Velikonoce v České Republice a ve Španělsku jsou poměrně dost odlišné, jak jste si již mohli všimnout z popisů jejich oslav výše. Ve Španělsku je to svátek hlavně náboženský, slaví se po celé zemi, v každém městě a po celý Svatý týden. Ulicemi procházejí procesí, pochody bratrstev, které vždy symbolizují určitou etapu Ježíšova života za pomocí velmi pompézních a nádherně výtvarně ztvárněných soch, trůnů a kostýmů. V zemi neexistují pohanské tradice, jako je u nás na Velikonoční pondělí pomlázka, hodování koledníků či polévání vodou. Ve Španělsku je to spíše čište křesťanský svátek, který připomíná umučení Ježíše Krista. ²⁵⁾ V Česku se také Velikonoce mezi lidmi nejvíce slaví od Velkého Pátku po Velikonoční pondělí, ve Španělsku oslavy trvají celý týden, protože začínají již Květnou nedělí, ale zároveň končí (naším) Božím hodem velikonočním, v pondělí se již Velikonoce neslaví.

Podle mého respondenta Antonia, je tento rozdíl opravdu citelný. Říká, že v Praze nikdy neviděl procesí, kromě toho, které se jde z Malostranského náměstí , dodává však „Nejsem si jistý, jestli je to tenhle pochod, ale mám dojem, že jsem ho někdy viděl. Prostě se tady ty procesí vůbec nechodí, ani v Praze, ani v jiných městech“. Líbí se mu naše tradice pomlázky, ve Španělsku se nic podobného nedělá, stejně jako koledování, za které pak koledníci dostanou vajíčka. Říká: „Taky máme vajíčka, to je jasný, ale je to spíš o tom, že děti dostávají ty čokoládové jako dárečky, ne ty opravdový obarvený, to nemáme.“ Taky dodává, že si všiml, že se na vesnicích hodně pije alkohol a zaujalo ho zelené pivo, které se někdy pije na Zelený čtvrtek. Na velikonoční mši v Česku nikdy nebyl, takže nemůže porovnat, jak se liší od té ve Španělsku.

Co je pro Velikonoce v Česku a ve Španělsku podobné, či stejné, je to, že Velký Pátek je dnem smutku a sobota dnem ticha, kdy Ježíš Kristus leží v hrobě, takže nezvoní zvony, nezpívá se, truchlí se. U nás se, hlavně na vesnicích, užívaly řehtačky, ty se ve Španělsku vůbec nevyskytují. Hlavní velikonoční mše se také slaví v noci ze soboty na neděli, opět zvoní zvony a začíná se oslavovat zmrtvýchvstání Ježíše Krista, které pokračuje až do neděle, u nás až do Velikonočního pondělí, kdy se koleduje. V České republice jsou svátky hodně o rodině a v neděli, právě na Boží hod velikonoční se rodina schází a hoduje se. Stejný je také půst, který by se měl před Velikonocemi držet, končící během Svatého týdne, ve Španělsku se často schází a hodují na den Poslední večeře, ve čtvrtek, u nás se scházíme až v neděli.

Další rozdíly nalezneme i v tradičních pokrmech. U nás je typický hlavně mazanec, velikonoční nádivka, beránci, vajíčka a na Boží hod pečeně, která není nijak specificky určená. Ve Španělsku existuje spoustu velikonočních sladkostí, mnohem více než u nás, které se také trošku odlišují region od regionu, což se u nás úplně říci nedá, mazanec a velikonočního beránka najdeme snad v každém městě či vesnici. Slaná jídla nejsou tak podstatná, či odlišná od normální stravy Španělů, ale v pátek se většinou připravuje „Potaje de vigilia“ což je cizrna s vajíčkem a nasolenou treskou. Obecně se během Velikonoc ve Španělsku jí hodně ryb, protože se během půstu nemá jíst maso, které nahrazují právě rybami. U nás ryby příliš typické nejsou, i když bylo některými českými respondenty zmíněno, že se při pátečním postění jedl třeba chleba, ale někdy se mohla i ryba.

Odlišností mezi oslavami v České republice a ve Španělsku je mnoho, drobných, i těch větších. Nejzásadnější zůstává ve všeobecném způsobu slavení - procesí. Ty se u nás zkrátka nekonají, zatímco ve Španělsku mají obrovský, celonárodní význam. Současně s tím je velkým rozdílem množství pohanských tradic, u nás přetrvávajících, hlavně koledování a pomlázka, které ve Španělsku vůbec nenajdeme.

Díky rozhovoru s jáhnem jsme měli možnost nejlépe poznat tradice vycházející z římskokatolické církve právě v České republice, a proto jsme se na ně více zaměřili právě u této země. Výpověď respondenta jáhna Pšeničky se víceméně shoduje s literaturou o průběhu liturgického roku a oslav Velikonoc z pohledu římskokatolické církve.

Jáhen nám sdělil, že se liturgický rok v římskokatolické církvi skládá ze dvou okruhů, a to vánočního a velikonočního. Ačkoliv začíná liturgický rok okruhem vánočním, velikonoční je dle našeho respondenta z hlediska liturgie důležitější. Jak teologicky, tak historicky vznikl z velikonočního spásného činu Kristova a jeho slávy. Proto se velikonoční svátky v římskokatolické církvi považují za svátky významnější než svátky vánoční. Původ Velikonoc se odvíjí od židovské slavnosti Pascha. Ta dostala v tehdejším vědomí křesťanů pro křesťany nový smysl – místo oběti velikonočního beránka byl obětován Kristus. Kdo je s ním spojen, zbavil se „kvasu starého“ a stává se novým „nekvašeným chlebem“. Věřící se připravují na každé významné období liturgického roku. V případě Velikonoc příprava probíhá v podobě čtyřicetidenního půstu, který začíná „Popeleční“ středou a končí „Květnou“ nedělí. Půst je držen každý den v týdnu, vyjma každé neděle. Ty jsou z postního období vynechány, kvůli připomínajícímu Ježíšovu „vzkříšení“.

Po čtyřicetidenním půstu začíná tzv, „Svatý týden“, známý též jako „Pašijový týden“. Ten začíná Květnou nedělí. Květná neděle či „Květná neděle Kristova utrpení“ je připomínkou Kristova vjezdu do Jeruzaléma. Je to poslední postní neděle. Název tohoto svátku je odvozen od květů, které mají připomínat palmové ratolesti, jimiž lid vítal Ježíše. Bohoslužby se tento den konají mimo chrámový prostor. Lidé mají v rukou ratolesti, které mají u nás v České republice podobu kočiček. Po celou dobu mše se čtou pašije, které mohou být i zpívány. Kříže jsou zahalovány tzv. „postním plátnem“.

Poté následuje „Velikonoční triduum“, které se považuje za vrchol celého křesťanského liturgického roku. Ačkoliv nám název napovídá, že jde o tři dny, počítá se do Velikonočního tridua i „Zelený“ čtvrtek vzhledem k židovskému počítání dne začínající po západu slunce. Z literatury jsme se dozvěděli, že Velikonoční triduum se skládá ze čtyř dnů, a to ze Zeleného čtvrtka, Velkého pátku, Bílé soboty a neděle - Božího hodu velikonočního. Zelený čtvrtek je pátým dnem „Svatého týdne“. Český název „Zelený“ čtvrtek je odvozen přechýlením z německého Greindonnerstag (plačtivý čtvrtek) na Grünndonnerstag (zelený čtvrtek). Jáhen nám sdělil, že liturgii v tento den určuje především vzpomínka na Ježíšovu Poslední večeři. Ježíš si v rámci této večeře bere nekvašený chléb a nad ním hovoří o nové smlouvě. Zaniká smlouva mezi Bohem a Izraelem skrze prostředníka (Mojžíše, Abraháma či Noema) a vzniká nová a věčná smlouva, která je stvrzena Ježíšovou obětí. Ježíš praví, „Tohle je mé tělo (v podobě nekvašeného chleba), které se obětuje pro vás a pro vaši spásu a toto je má krev (v podobě kalichu vína).“

Z hlediska liturgie začíná tento den dopolední mší „Missou Chrismatis“, která se odehrává v katedrálách. Církev se shromažďuje kolem biskupa, kněží obnovují své závazky a připomínají si Ježíšův osud. Zpívá se zpěv Gloria, po něm přestávají hrát varhany a bít zvony. Následuje Velký pátek, který je, dle literatury, odvozen z německého Karfreitag, kde „kara“ znamená nářek. Tento den je odjakživa nazýván dnem smutku. Od jáhna jsme se dozvěděli, že se v tento den připomíná Ježíšova oběť na kříži a jako jediný den v roce se v katolickém prostředí neslaví mše. Probíhají pouze „Obřady na Velký pátek“, které jsou v červené barvě – symbolika krve. Obřady se skládají ze tří částí – bohoslužby slova, uctívání kříže a svatého přijímání. Začínají tichem, bez zpěvů. Kněz, který obřady vede přichází, lehá si před oltář do tzv. „postoje pro strace“, který vyjadřuje pokoru a vydání se. Následuje bohoslužba slova, při které se čtou pašije. Poté je uctívání kříže, kdy se kříže odhalují z postního plátna, věřící se před nimi klaní a líbají je. Následuje svaté přijímání, kdy lidé přijímají hostie. Obřady Velkého pátku končí tichem. Celý den se drží smuteční půst.

Po Velkém pátku přichází Bílá sobota, neboli den „Kristova spočinutí v hrobě“. Tento den se věřící chodí modlit k hrobu Ježíše Krista. Vše probíhá v klidu a tichosti. Křesťané se schází až na „Vigilii“ neboli „noční bdění“. Ta začíná po západu slunce a ústí do neděle – Slavnosti Zmrtvýchvstání Páně. Liturgie velikonoční noci se skládá ze slavnosti velikonoční svíce, bohoslužby slova, bohoslužby křestní a bohoslužby eucharistické. Slavnost velikonoční svíce „Paškálu“ nám přiblížil jáhen. Slavnost se odehrává venku před kostelem. Svíce je zapálena knězem a její oheň si posílají věřící mezi sebou. Poté se zpívá slavnostní velikonoční chvalozpěv.

Vigilie pokračuje bohoslužbou slova, při které se čte sedm čtení, mezi nimiž se věřící modlí a zpívají žalmy. Po posledním čtení se zpívá Gloria (Sláva na výsostech Bohu) a začínají vyzvánět kostelní zvony. Pomalu se rozsvěcí svíce na oltáři a Kristus „vstává“ z mrtvých. Poté následuje bohoslužba křestní, kde člověk, který bude pokřtěn vyznává víru a zříká se zla ve všech jeho podobách. Křest se odehrává v křtitelnici svěcenou vodou, která musí stékat. Dále následuje obřad „biřmování“ neboli obřad „křesťanské dospělosti“. Jestliže se neudílí žádný křest, proběhne pouze svěcení vody. Zároveň věřící obnovují svůj křestní slib. Kněz je pokropí svěcenou vodou, při čemž se zpívá křestní zpěv „Vidi aquam“. Následuje bohoslužba eucharistická, kde „novokřtěnci“ přináší chléb a víno k oltáři. Zpívá se chvalozpěv, který připomíná oběť Ježíše Krista. Eucharistické modlitby jsou obohaceny o velikonoční texty. Tyto modlitby jsou říkány až do Velikonoční neděle. Vigilii uzavírají trojčlenné závěrečné požehnání a zpěv „Aleluja“.

Velikonoční neděle či „Slavnost Zmrtvýchvstání Páně“ je největší slavností křesťanského liturgického roku. Slaví se eucharistie, bohoslužba slova a bohoslužba oběti. Tyto oslavy se konají po dobu osmi dní. Těchto osm dní nazýváme „Velikonočním oktávem“. Po Velikonočním oktávu, který končí nedělí, nastává padesátidenní doba velikonoční. Čtyřicet dní po „Velikonočním oktávu“ se slaví „Nanebevstoupení Páně“. Velikonoční doba končí slavností „Seslání ducha svatého“, kterou známe pod názvem „letnice“. ²⁶⁾

Je zřejmé, že členové církve na Velikonoce dodržují liturgii přesně tak, jak popisuje literatura. Ostatní věřící, kteří nejsou příliš ortodoxní zachovávají pouze některé zvyky, jako je například chození do kostela nebo barvení vajec.

Lidé drží půst od Popeleční středy a někteří z nich si dávají předsevzetí na dalších čtyřicet dní. Na Zelený čtvrtek a Velký pátek se chodí do kostela na mše. Neděle je nejvýznamnějším svátkem, kdy se navštěvuje kostel a pak se kromě slavnostního oběda pořádají aktivity pro děti. ²⁷⁾

Ryan tvrdí, že náboženství má větší význam na jihu USA, a to především ve středu. Podle něj jsou Velikonoce společně s Vánoci čas, kdy i nepraktikující věřící jdou do kostela.

Respondent David zmínil Popeleční středu, od které lidé drží půst na 40 dní. V jeho rodině se tento zvyk spojuje s tím, že se na čtyřicet dní vzdají něčeho, z čeho mají radost, aby vyjádřili svou stálost k víře.

Respondent David se s literaturou shoduje na držení půstu od Popeleční středy, byť je v jeho podání zvyk lehce modifikován. Mnoho tradic vycházejících z římskokatolické církve není ani v literatuře, ani je nezmínili naši respondenti.

Připadá nám tedy, že v USA se církevním tradicím nepřikládá tak velký význam, ani jich mnoho není, pravděpodobně proto, že, alespoň v oblastech USA, ze které pochází naši respondenti, je náboženství převážně tabu a Velikonoce jsou spíše svátky pro děti, plné barevných, čokoládových vajíček a velikonočního zajíčka.

Ve Španělsku je 95 % obyvatelstva pokřtěná a 69 % ²⁸⁾ se považuje za praktikující katolíky. Velikonoční tradice, vycházející z římskokatolické církve tedy převažující nad pohanskými, jsou pro lidi žijící ve Španělsku běžné, dle mého respondenta Antonia ani tolik nepřemýšlejí nad tím, zda je jedna či druhá tradice přímo katolická. Nejčastější jsou návštěvy kostela během celého Svatého týdne a poté procesí, která jsou pro španělské Velikonoce nejvýznamnější. Tradice procesí vycházející z římskokatolické církve vypráví příběh Ježíše Krista, ale vzhledem k tomu, že probíhají téměř v každém městě či vesnici, si obyvatelé přizpůsobují procesí podle tradice daného místa. Je tedy pravděpodobné, že některé sochy, oděvy nebo zobrazení v procesích mohou pocházet i z pohanských tradic, které byly ve městě dávno před příchodem křesťanství.

Procesí jsou organizovaná různými bratrstvy a popisují život Ježíše Krista. Pochody jsou vždy od určitého kostela ve městě buď k dalšímu kostelu, nebo ke katedrále, jejichž délka se odvíjí od velikosti města a délky cesty, kterou se lidé rozhodnou jít.

Dalšími důležitými součástmi oslav jsou mše, převážně půlnoční pořádaná ze soboty na neděli, při které se oslavuje zmrtvýchvstání Ježíše Krista. ²⁹⁾

Z našeho pohledu jsou španělské velikonoční tradice spojené převážně s příběhem života Ježíše Krista, který je španělskými obyvateli dramatizován v podobě celotýdenních procesí. Právě tato procesí však mohou být různě upravena, nebo obohacena o aspekty vycházející z místních tradic, každé dané rodiny, nebo pohanských tradic daného města. Lidé si často ani neuvědomují, zda se jedná o tradici katolickou, či lokální, pravděpodobně proto, že jsou tyto tradice často vzájemně provázané.

V České republice se připravuje několik druhů typických jídel, jak sladkých, tak slaných, hlavní ingrediencí bývají vajíčka. Klasickým sladkým pokrmem je mazanec, který se v minulosti připravoval na slaný i sladký způsob. Slaná varianta byla ze sýra nebo tvarohu a vajec, také se plnil masem nebo slaninou. Od konce 18. století se začaly péct mazance sladké, s rozinkami či kandovaným ovocem. Po celou dobu si zachoval tvar bochánku.

Dalším oblíbeným pečivem je beránek, který se pekl z kynutého, v dnešní době z piškotového těsta, sypaný cukrem, nebo v čokoládové polevě s mašlí okolo krku. Můžeme se setkat také s velikonočním zajíčkem. Beránek je jedním ze znaků Velikonoc a v Bibli se uvádí jako symbol obětování Ježíše Krista. O beránku se mluvilo jako o obřadním jídle, ale z některých zdrojů není snadné určit, zda se jednalo o maso nebo o sladké pečivo.

Klasické velikonoční pečivo nese označení jidáše. Dělá se z podobného těsta jako mazanec, těsto je hutnější, navíc se přidává med. Také se netvarují do bochánku nebo vánočky a po upečení se potírají medem. Ze slaných jídel můžeme zmínit maso s jarními bylinkami, často v kombinaci s nádivkou. Dříve se tolik masa nejedlo, jen o svátcích. Typické bylo jehněčí především proto, že se na jaře prováděly probírky stád, jedlo se však i kozí nebo telecí. Pekly se nádivky, tradiční zvaná hlavička z telecí hlavy, vajíček, kopřiv a starého pečiva. ³⁰⁾

Edita nepeče na Velikonoce mazanec, občas připraví beránka, když čeká větší návštěvu během svátků. Primárně chystá tvarohovou štolu, která je typická pro Německo a Rakousko, tento zvyk převzala od rodičů, kteří byli Němci. Mazanec jí nechutná, přijde jí moc suchý, proto se drží rodinné tradice. Dříve připravovala králíka na bylinkách s bramborem a k tomu ještě navíc nádivku. V současné době peče jen nádivku z kopřiv a uzeného masa. Jana peče v sobotu mazanec, který se však jí až v neděli a vaří hodně vajec, které neodmyslitelně patří k Velikonocům. Ze slaných pokrmů připravuje nádivku z vajec, rohlíků a zelených bylinek. Také se u nich v rodině, když byla malá, jedl bramborový salát s teplou sekanou.

Nejvíce připravované pokrmy na Velikonoce v České republice jsou mazanec, nádivka a vajíčka sama o sobě. Konzumuje se také více masa, protože dříve se maso jedlo převážně jen o svátcích, a tvoří tak součást několika tradičních jídel. Často se také peče sladký beránek nebo jidáše, další pokrmy jsou spíše na rozhodnutí a chuti každé jednotlivé rodiny.

V rodinách s dětmi jsou často k pozdní snídani, tzv. brunch, vajíčka. Tradiční jsou také hot cross buns, které se velice podobají českým buchtám, ale bez náplně. V těstě je přimíchaný rybíz s rozinkami a cukrová poleva tvoří na vrchu tvar kříže. Tradičním hlavním chodem je jehněčí, což sahá až k židovským tradicím obětování beránka. Šunka je však údajně běžnějším pokrmem, než jehněčí a tradičním se stala hlavně díky lepší dostupnosti. Dezertem jsou pak často ovocné koláče, které také vyjadřují příchod jara. ³¹⁾

Tradičním jídlem byla v rodině Ryana šunka, ryba, nebo obojí. Ryba byla připravena jako řízek a přílohou byly brambory. Kromě těchto dvou jídel záleželo především, co chutná lidem, kteří se měli sejít u stolu. Tito návštěvníci pak nosili saláty a dezerty. K jídlu pili červené víno, ale Ryan si nebyl jist, jestli to bylo kvůli křesťanství, nebo kvůli italským kořenům. Před jídlem proběhla modlitba, kterou vedla hlava rodiny a domácnosti, tedy jeho otec. Ve větších rodinách při této sváteční večeři seděli děti mladší dvanácti let odděleně od dospělých.

Nejběžnějším pokrmem je, přestože jehněčí je tradičnější, především šunka, což potvrzují odpovědi obou respondentů. Často se v USA na Velikonoce podává také ryba, nebo vajíčka. Sladké dezerty jsou také populární, například hot cross buns, nebo ovocné koláče. Velikonoční jídelníček v Americe se tedy tolik neliší od pokrmů běžně připravovaných po celý rok.

Ve Španělsku je nedílnou součástí Velikonoc i jídlo. Je těžké určit typická španělská velikonoční jídla, protože jich je velké množství a velmi se liší v regionech. ³²⁾. Na druhou stranu, když jsme se ptali respondenta Antonia na otázku jídla a Velikonoc, odpověděl velmi stručně jen to, že pro jeho město jsou typické „Empanadas de Vigilia“ a další jídla prý moc nezná, ani ho nenapadají, což je zvláštní, protože v literatuře jich je uvedených mnoho, hlavně sladkých pokrmů, které vůbec nezmínil. Empanadas de Vigilia jsou zapečené knedlíčky z listového těsta, plněné tuňákem, zeleninou a vajíčkem.

Z dalších jídel můžeme zmínit „Potaje de vigilia“, což je cizrnová polévka s osolenou treskou a vajíčkem, která se také připravovala a jedla proto, že by se během Velikonočního půstu nemělo jíst maso. Španělé ho nahrazují rybami, zeleninou, luštěninami a vajíčky. „Buňuelos de bacalao“ jsou krokety plněné treskou a smažené na dostatečném množství oleje. Nejvíce jsou zmiňovány „postres“, dezertní sladká jídla, kterých je v literatuře také uváděno spoustu. Velmi typická je „La Torrija“. Připravuje se tak, že se tvrdý krajíc chleba ponoří do mléka, poté je obalen ve vajíčku a nakonec se smaží na pánvi s olejem. Po osmažení se přidává cukr, med a skořice. Je to pochutina velmi podobná francouzskému toustu. Původ tohoto pokrmu se datuje kolem 15. století v Andalucii, kdy se takto začal připravovat ztvrdlý chleba, který zbyl a nedal se již normálně jíst.

Jedním ze symbolů konce půstu je „La Mona de Pascua“, která se také stala symbolem celého Svatého týdne ve Španělsku. Původ je ve Valencii a Katalánsku. K přípravě je nutná mouka, cukr, vajíčka a sůl. Těsto je poměrně náročné na zpracování a potřebuje kynout hodinu před pečením. Pokrm je sladký, ale obsahuje celá neoloupaná vejce, která se do něj přidávají jako dekorace, ale také udržují jeho tvar, který může být různý, nejtypičtější je ve tvaru plazů jako jsou hadi nebo ještěrky, ale také může mít jen obyčejný kruhový tvar. Další příklady sladkých svátečních jídel jsou: Roscos de Semana Santa, El Panquemado, nebo Pestiňos con miel. Všechny jsou na podobném základě, těsto z mouky, vajíček, cukru, soli, a bývají smažené na oleji. ³³⁾

Typickými španělskými velikonočními jídly jsou podle nás převážně postní jídla, ve kterých se hojně užívají ryby, hlavně tuňák a treska, a poté nepřeberné množství sladkých pokrmů, některé se jedí po celé zemi (např. „La Mona de Pascua“), zatímco jiné jsou typické spíše pro daný region.

V naší práci jsme se zaměřili na svátky Velikonoc a jejich slavení v zemích Česká republika, Španělsko a USA. Oslavy v České republice jsou z poloviny pohanského a z poloviny náboženského charakteru, většina pohanských oslav připadá na Velikonoční pondělí a patří mezi ně hlavně koledování, barvení vajíček, nebo pomlázka a polévání vodou. Z náboženských tradic se dodržuje hlavně půst a chození do kostela na velikonoční mše. Na jednotlivé dny Velikonoc připadají různé tradice, které jsou jak náboženské tak pohanské a různě se prolínají.

Ve Španělsku jsou oslavy Velikonoc záležitostí opravdu každého města či malé vesnice, slaví se velmi honosně a charakteristickým znakem jsou pochody, takzvané procesí, které organizují různá lokální bratrstva. Znázorňují biblický příběh života, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista, na což kladou o Velikonocích největší důraz. Téměř všechny tradice jsou nějak spjaté s římskokatolickou církví a pohanské oslavy se zde příliš neprojevují.

V USA jsou Velikonoce hlavně rodinným svátkem, ze kterého nejvíce těží děti, pro které se pořádají různé akce, jako například Easter Egg Roll v Bílém domě. Náboženství se zde projevuje nejvíce v chození do kostela, kterého se účastní i ti, kteří normálně kostel nenavštěvují. Největší kontrast je tedy mezi oslavami ve Španělsku a USA, s Českou republikou má USA společné setkávání rodin a barvení vajíček, ale slaví se tam v náboženském duchu méně, než v ČR. Všechny země spojují hlavně vajíčka, nejvíce ta čokoládová, která se všude dávají jako dárečky dětem.

Tradice vycházející z římskokatolické církve najdeme nejvíce ve Španělsku, kde jsou vlastně celé Velikonoce velkými, náboženskými oslavami. V České republice se projevují nejvíce chozením do kostela, ale jinak se hodně mísí s pohanskými tradicemi a vzhledem ke spíše ateistické povaze České republiky se tolik neprojevují. V USA se dodržuje půst od Popeleční středy, ale spoustu lidí si z něj udělalo spíše čas pro předsevzetí, nebo odepření nějaké neřesti, než že by se vyloženě postili. Jinak je tradicí vycházející z římskokatolické církve opět chození do kostela a téměř nic jiného, protože se v Americe náboženství považuje za stále větší tabu a tak nejsou nábožensky zaměřené oslavy příliš běžné.

Mezi tradičními jídly Velikonoc najdeme spoustu sladkostí, lehkých jídel hlavně bez masa a velmi často se užívají vajíčka. To se promítá do tradičních jídel ve všech zemích. Ve Španělsku nalezneme spoustu pečených sladkostí na podobném základu a jídel s rybami. V České republice je nejznámější velikonoční pokrm mazanec či jidáš. V USA na Velikonoce jedí hlavně šunku a jehněčí, často bývá přítomné obojí, protože jsou zde Velikonoce hlavně spojené s honosným rodinným obědem.

Velikonoce jsou tedy poměrně oblíbeným svátkem, který i římští katolíci slaví v rodinném duchu a dodržují i různé pohanské tradice, s výjimkou Španělska, kde se Velikonoce nesou hlavně v náboženském duchu. Ve všech zemích se v tomto období navštěvují kostely a účastní se velikonočních mší.

ADAM, Adolf. Liturgický rok: historický vývoj a současná praxe. Praha: Vyšehrad, 1998. Teologie (Vyšehrad). ISBN 80-7021-269-1

FROLCOVÁ, Věra. Velikonoce v české lidové kultuře. Praha: Vyšehrad, 2001. ISBN 80-7021-503-8.

KOKAISL, Petr. Geografie náboženství. Třetí. Česká zemědělská univerzita v Praze, Provozně ekonomická fakulta, 2018. ISBN 978-80-213-2835-8.

MAJEROVÁ, Věra a Emerich MAJER. Kvalitativní výzkum v sociologii venkova a zemědělství část I. Česká zemědělská univerzita v Praze, Provozně ekonomická fakulta, 2006. ISBN 80-213_0507-X.

VONDRUŠKOVÁ, Alena. České zvyky a obyčeje. Albatros, 2004. ISBN 80-00-01356-8.

Internetové zdroje:

BARNETT, JAMES H. The Easter Festival - A Study in Cultural Change, [online]. [cit. 2019-05-19]. ISSN 0003-1224. Dostupné z: https://www.jstor.org/stable/2086447?seq=1#page_scan_tab_contents, získáno z databáze JSTOR

BAROOAH, Jahnabi. Easter Eggs: History, Origin, Symbolism And Traditions [online]. 4.2.2012 [cit. 2019-05-19]. Dostupné z: https://www.huffpost.com/entry/easter-eggs-history-origin-symbolism-tradition_n_1392054?fbclid=IwAR1GyzeQxr_L_WTbt6Teudc6gM4JiJLf6WlJ8eczOxBj4p41cWoPyYkuKg8&guccounter=1&guce_referrer=aHR0cHM6Ly9sLmZhY2Vib29rLmNvbS8&guce_referrer_sig=AQAAAAorxbs39uwlr-fwiojONxfzH0rMFlhcrwoGKDcjOdLQcjjHnOnawtyyalR9aFHtLUa4GVjEYcmoE5JMIlY3t4RqwWR8dhbkHyVPqm04wgAoI5F_TumrZzmF4-4dMAso4eEAoqDMxUiiAPXzbiexYUiWmGVRIXbR49Dp2UAX9L4e

BARROSO, Kristina. Traditional Foods of Holy Week in Spain. Classroom [online]. © 2001-2019, Leaf Group, 20.6.2018 [cit. 2019-07-19]. Dostupné z: https://classroom.synonym.com/traditional-foods-of-holy-week-in-spain-12080307.html

DUKA, Dominik. Pascha Ježíše Krista. Velikonoce.vira.cz [online]. 28. 4. 2014 [cit. 2019-04-28]. Dostupné z: https://velikonoce.vira.cz/clanky/pascha-jezise-krista-dominik-duka

FOREJTOVÁ, Irena. Jak se slaví Velikonoce ve světě. Exoticky.cz [online]. [cit. 2019-04-19]. Dostupné z: https://exoticky.cz/zijeme/jak-se-slavi-velikonoce-ve-svete/?fbclid=IwAR3NE4vIKZLUdz-lEbS-JcrjgA7Hvrbb-L9XHerDHTSAOR_ZOQHAvDLDC5Y

HAJDUKOVÁ, Magdaléna. Velikonoce ve Španělsku: Tajemné procesí, jižanská atmosféra a vůně tradičního pečiva. Https://www.radynacestu.cz/ [online]. 2017, 23. 1. 2017 [cit. 2019-03-20]. Dostupné z: https://www.radynacestu.cz/magazin/velikonoce-ve-spanelsku/

Christianity [online]. 27. 10. 2017. © 2019 A&E Television Networks, LLC. [cit. 2019-04-28]. Dostupné z: https://www.history.com/topics/religion/history-of-christianity

Jak se slaví Velikonoce v USA? www.usa.avetour.cz [online]. [cit. 2019-05-19]. Dostupné z: https://usa.avetour.cz/jak-se-slavi-velikonoce-v-usa.html

JENERÁLOVÁ, Ivana. České velikonoční pokrmy [online]. [cit. 2019-04-20]. Dostupné z: http://www.czech.cz/cz/93727-ceske-velikonocni-pokrmy

Jidáše. www.pecempecen.cz [online]. [cit. 2019-05-19]. Dostupné z: https://www.pecempecen.cz/jidase/

KINNEY, Olivia. Traditional Easter Meals [online]. [cit. 2019-04-20]. Dostupné z: https://www.vaneerden.com/traditional-easter-meals/

MLÉČKA, Ondřej. Statistiky katolické církve 2016. Církev.cz [online]. © 2019 Česká biskupská konference, 27.10.2019 [cit. 2019-09-01]. Dostupné z: https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/161027statistiky-katolicke-cirkve-2016

LANDAU, Brent. What you might not have known about easter. Airguide Destinations Aiport Guide [online]. © Newspaper Direct Inc, dba PressReader, 2019, (1) [cit. 2019-06-15]. ISSN 1544-3760. Dostupné z: https://link-springer-com.infozdroje.czu.cz/article/10.1007/s10824-012-9167-5#citeas, získáno z databáze Springer

Lista:¿Qué se celebra cada día de la Semana Santa? Listas.20minutos.es [online]. 2.4.2012 [cit. 2019-05-05]. Dostupné z: https://listas.20minutos.es/lista/que-se-celebra-cada-dia-de-la-semana-santa-325591/?fbclid=IwAR2bcSZbRoqe9I07Hph2e_94U1B7MRq9m8SCTOHdbA5t1XupLjuHrqd8pJA

LUISA PALMA, María. Determinants of cultural and popular celebration attendance: the case study of Seville Spring Fiestas Journal of Cultural Economics [online]. Springer US, 2013, 8.6. 2012, 2013(1) [cit. 2019-06-15]. ISSN 1573-6997. Dostupné z: https://link-springer-com.infozdroje.czu.cz/article/10.1007/s10824-012-9167-5#citeas, získáno z databáze Springer

RENZULLI, Melanie. Celebrating Easter in the United States. Https://www.tripsavvy.com/ [online]. 2019, 2. 2. 2019 [cit. 2019-03-20]. Dostupné z: https://www.tripsavvy.com/easter-in-the-united-states-4135778

RIVASE GONZÁLES, P. Antonio. Jakým výzvám čelí španělská církev. Katolický týdeník [online]. © Katolický týdeník 2004 - 2018, 2014, 15.8.2018 [cit. 2019-08-19]. Dostupné z: http://www.katyd.cz/clanky/jakym-vyzvam-celi-spanelska-cirkev.html

Semana Santa en España: origen, historia, comidas, y mucho más. Hablemosdecultura.com [online]. [cit. 2019-05-05]. Dostupné z: http://hablemosdeculturas.com/semana-santa-en-espana/?fbclid=IwAR3oQMDbluX5mlJIV-5JWSNMQpvPVXin77468K8UwY00SrZkR4PToz0MUKs

Současné české Velikonoce. Miluji Velikonoce.cz [online]. 31. 12. 2014 [cit. 2019-04-19]. Dostupné z: http://www.milujivelikonoce.cz/cs/temata/show/soucasne-ceske-velikonoce/116-soucasne-ceske-velikonoce/?fbclid=IwAR15iX9EY_EaCb5hLOr5GsxUa-EQJN2pGASnNUQW_pHLJjRA1Jj4bwyiddo#komentare

Svatý velikonoční týden – vše co potřebujete vědět (dny v týdnu, tradice a zvyky) [online]. [cit. 2019-04-20]. Dostupné z: https://www.ceskevelikonoce.cz/svaty-tyden/

ZEMANOVÁ, Marie. Španělskou Sevillu rozzářily velikonoční svátky. Munimedia.cz [online]. 23.4.2014 [cit. 2019-04-19]. Dostupné z: http://www.munimedia.cz/prispevek/spanelskou-sevillu-rozzarily-velikonocni-svatky-7292/?fbclid=IwAR0gEnoP7h8jpQt-JzPSB-nM-eOcc02YfSB3US-7XTu6RNmignBRxvxi4pg 

Počet shlédnutí: 87