Kateřina Kvíderová, Jana Secká

Romové, jedna z nejpočetnějších menšin žijících v České republice, jsou jedním z nejdiskutovanějších témat dnešní doby. Setkáváme se s nimi každodenně, ať už osobně nebo v médiích, kde jsou většinou představiteli něčeho negativního. Jak to s touto menšinou tedy je? Opravdu jí patří nálepka nepřizpůsobivá? Romové byli už od začátku dob, kdy začali osidlovat střední Evropu, opravdu takto vnímáni. Byli něčím novým a nezvyklým a tento status jim zůstal dodnes. Můžeme na ně opravdu i po tolika letech koukat stejně a ”házet je do jednoho pytle”? Tato práce se bude snažit zjistit, jestli jsou Romové opravdu tak nepřizpůsobivým etnikem, jak je vnímáno jejich okolím, jestli jejich tradice a zvyky, které má každá etnická menšina žijící mimo své vlastní území, zasahují do českého prostředí a nějakým způsobem ho přetvářejí a jak se tyto dvě skupiny opravdu vnímají. Součástí této práce je i pohled do Zemské romské samosprávy v Maďarsku, díky které by mohla mít tamější romská minorita lepší postavení oproti České republice.

Obrázek 1 - Podíl romské populace v okresech na základě průzkumu DE (2010–2013)

Cílem této práce je odpovědět na předem připravené výzkumné otázky a zjistit, za pomoci respondentů, jaký je aktuální stav vztahů mezi Čechy a touto etnickou minoritou, a zároveň mezi Romy a obyvateli Maďarska. Zjistit, čím se tyto etnické skupiny odlišují či podobají, jaké je etnické uvědomění této etnické minority a mají-li na sebe tyto skupiny vliv.

1. Dokážou se Romové v České republice přizpůsobit kultuře, tradicím, zvyklostem?
2. Odkud pocházejí Romové, kteří se nacházejí v České republice?
3. Jaký je vztah mezi obyvateli České republiky a Romy?
4. Jaký je vztah mezi Romy a obyvateli Maďarska?
5. Vědí Romové žijící v České republice o samosprávě v Maďarsku?

Ivan Gabal, autor knihy Etnické menšiny ve střední Evropě, se v kapitole Etnické klima české společnosti snaží poukázat na to, že přizpůsobení se českým tradicím a zvyklostem je považováno za vyžadovanou normu. Skupiny, které se nedokážou asimilovat na „český“ způsob života, jsou Čechy odmítány a považují je za nepřijatelné. Autor vychází z dat z let 1994 a 1996, která mu poskytli respondenti. Odpovědi na otázku: „Cizinci a etnické skupiny by se v ČR měli přizpůsobit našim zvyklostem, nebo by měli mít možnost žít podle svého?“, v empirickém výzkumu dokazují, že 75 % dotazovaných souhlasí s odpovědí „co nejvíce se přizpůsobit“. Proto není důležité, jestli je menšina žijící na českém území schopna se přizpůsobit, ale pokud tu žije, tak by co nejvíce měla, a souvisí s třetí a zároveň i první výzkumnou otázkou.¹⁾

Ctibor Nečas, autor knihy Romové v České republice včera a dnes, se v publikaci věnuje problematice Romů v minulosti i v přítomnosti a zajímá se hlavně o zvyky a tradice romské menšiny, které jsou zmíněny v první otázce. V této knize se snaží poukázat na životy a osudy tohoto etnika na našem území. Popisuje historii, kočovnictví a společenské i politické postavení Romů v historii i v současnosti. Zmiňuje období, kdy Romové opouštěli své původní území, dnešní Indii, a i jejich důvody k migraci, které jsou stále aktuální v mnoha ohledech. První kapitola knihy je nazvaná Stav a úkol romistiky, která pojednává o nauce týkající se romského etnika. Popisuje zde vznik romistiky, v níž se kříží mnoho humanitních věd. Ctibor Nečas také poukazuje na to, že romistika je novou vědou, což zapříčiňuje nedostatek kvalitní literatury v tomto oboru. Další důležitou částí knihy je například kapitola Pravlast, exodus, jména. Autor zde vysvětluje původ Romů, vznik kočovnictví a také vývoj jmen, která se pro toto etnikum používá. Celkově tato kniha umožňuje pochopení toho, proč jsou Romové tací, jací se nám jeví a hlavně to, že řešení romské problematiky není jednoduchou věcí.²⁾

Odborná práce Historie Romů – O původu vlasti Romů, jejíž autorkou je pracovnice Kabinetu multikulturní výchovy na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně Ema Štěpářová, pojednává o romském etniku. Především popisuje historické kořeny tohoto etnika a pojednává o problému holocaustu ve druhé světové válce. V jedné části knihy se zabývá putováním Romů z Indie do Evropy, kde zmiňuje fakt, že existují věrohodné prameny z konce 14. století, které potvrzují přítomnost Romů nejen v celé oblasti Balkánu, ale také v Uhrách. Popisuje postupné proudy Romů směřující do Evropy z různých stran v různých letech a tady můžeme najít spojitost s naší druhou otázkou. V další části se zaobírá prvními zmínkami o Romech v České republice a na Slovensku. Avšak konstatuje, že nejstarší zprávy jsou nepřehledné. Teprve v roce 1416 se díky Starým letopisům českým jedná o první jednoznačnou zprávu o přítomnosti Romů na našem území. Kapitolu o holocaustu má obohacenou výpověďmi romských respondentů, kteří holocaust zažili. A na závěr charakterizuje život současných Romů v České republice ze sociologického a politologického hlediska, kde nám autorka přiblíží naši otázku týkající se vztahů Čechů a Romů.³⁾

Kniha Kapitoly z dějin Romů od autorky Jany Horváthové přináší základní informace z dějin a kultury romského etnika. Obsah knihy se zabývá původem a příchodem Romů do Evropy, ale také jejich jazykem, kulturou a profesním zaměřením. Jedna z kapitol se věnuje i struktuře romského etnika u nás. Zde je možné se dozvědět to, jací Romové jsou nejpočetněji zastoupeni mezi Romy v České republice. Jsou to převážně Romové slovenští a to přibližně 75-85 % z celkového počtu Romů v ČR. Důvodem toho je fakt, že většina romského obyvatelstva v ČR je původem ze Slovenska, a to díky tomu, že se po vzniku Československa vytvořili určité podmínky pro migraci, ať už dobrovolnou nebo nucenou. ⁴⁾

Článek Romové v Maďarsku mají důvod k obavám vymezuje nepříliš dobrý vztah mezi obyvateli Maďarska a romským etnikem uvnitř Maďarska a odpovídá na čtvrtou výzkumnou otázku. Jako příklad za vše mluví případ, kdy byla zastřelena romská rodina a vypálen jejich dům uprostřed Maďarska, ve městě Tatarszentgyörgy. V Maďarsku existuje polovojenská skupina podněcující k nenávisti vůči Romům, jejímž zastupujícím velitelem je Andras Kisgergel, jenž naplno podporuje extrémní pravicovou stranu Jobbik, která v nedávných evropských volbách obdržela 15 % hlasů. Tato strana, která je radikálně antiromská, se v Maďarsku snaží zavézt represivní opatření, včetně trestu smrti. A právě velká část obyvatel Maďarska se ztotožňuje s Maďarskou gardou a Jobbikem, kteří podporují antiromské vraždy. Romové v Maďarsku mají důvod k obavám.⁵⁾

Článek Romové ani cizinci se asimilovat nemají, jehož autorem je novinář Petr Uhl, komentuje zprávu o stavu romské menšiny z roku 2014, schválenou vládou ČR. Autor v komentářích ke svému článku mluví o tom, že se snažil prosadit návrh vybudování menší kulturní samosprávy pro Romy, po vzoru té v Maďarsku. Tehdejší vláda, kdy ministerským předsedou byl ještě Miloš Zeman, což bylo někdy v 90. letech minulého století, však tento návrh zamítla. Článek je tedy důkazem, že o této samosprávě by občané ČR mohli mít povědomí a odpovídá na pátou otázku: „Vědí Romové žijící v České republice o samosprávě v Maďarsku?“.⁶⁾

Na tuto práci bylo využito jak metody kvantitativní, tak i kvalitativní. Prvním byl polostandardizovaný dotazník a druhým metoda narativního rozhovoru. Při metodě narativního rozhovoru se tazatel nezaměřuje na standardizované otázky, ale dává dotazovanému možnost volného vyprávění. Z tohoto důvodu je zmíněná metoda pro tuto práci nejužitečnější, neboť je možné zjistit i skrytý význam, kterého by se nedosáhlo přímo kladenými otázkami na respondenta. Rozhovor se skládá ze čtyř částí, a to ze stimulace, vyprávění, kladení otázek k utřídění a dovysvětlení nezřetelností a z poslední, kterou jsou zobecňující otázky. Respondenta je dobré nejprve seznámit s tématem práce, tedy s hlavní výzkumnou otázkou, a následně ho požádat, aby začal s vyprávěním. Po skončení vyprávění se tazatel ujistí, jestli celou problematiku pochopil správně a cílenými otázkami se snaží zkompletovat celý rozhovor. U narativního rozhovoru je důležité, aby se jednalo opravdu o volné vyprávění dotazovaného. Je však při něm dovoleno i vysvětlování důvodů a cílů, kterých se naše výzkumná otázka především týká. Hlavní výhodou narativního rozhovoru je, že tazatel nemusí mít předem připravené všechny otázky a vést rozhovor strukturovaně. Vše vychází spontánně z volného vyprávění respondenta, rozhovor se pak zdá být přirozený a nenahodilý. Další výhodou je, že volné vyprávění dotazovaného může odkrýt i témata, ke kterým by při strukturovaném rozhovoru nemuselo dojít. Nevýhodou metody narativního rozhovoru je správné načasování položení dokreslujících a nebo dovysvětlujících otázek k částím, kterým nebylo zcela porozuměno. Je vhodné nepřerušovat respondenta, aby se docílilo celistvého vypravování. Respondent by si to mohl vyložit jako hrubost a nechtěl by už dále spolupracovat nebo se více tématu otevřít. ⁷⁾

1. Marie - 55 let, zpěvačka a švadlena, bydlí na Vysočině
2. Denisa - 31 let, úklidové práce, bydlí v Kladně
3. Stefánie - 24 let, studentka VŠ, bydlí v Praze
4. Dušan - 63 let, v invalidním důchodu, bydlí v Hřebči
5. Norbi - 51 let, muzikant, bydlí v Praze, ale pochází z Maďarska
6. František - 35 let, romský aktivista, bydlí v Praze

Romští respondenti z České republiky byli hledáni pomocí facebookových stránek - Romové, Romové postavte se za Romy!!!!, Romove 2019 a R.O.M. Rómská Organizovaná Menšina. Na tyto stránky byly přidány příspěvky, ve kterých jsme se stručně představily, vysvětlily záměr této práce a nabídly jsme členům, kteří by měli zájem o narativní rozhovor, aby se nám ozvali. Tímto způsobem byl získán jeden respondent, romský aktivista, se kterým byl uskutečněn zajímavý narativní rozhovor.

V příloze příspěvku byl přidán odkaz na anonymní dotazník ze stránky www.survio.com, čímž byly získány zbývající odpovědi. Dotazníkového šetření se zúčastnilo 32 respondentů, kteří odpověděli na uzavřené i otevřené otázky. Většina byla romského původu, konkrétně 22 respondentů. Zbylí respondenti (10) byli českého původu. Kvůli anonymitě dotazníků není možné jasně vyjádřit z jaké stránky se ozvalo nejvíce respondentů.

Také jsme napsaly na romskou stránku http://www.drom.cz email, kam byl zaslán stejný příspěvek, jako na facebookové stránky, avšak na ten nikdo neodpověděl. Po kontaktování facebookové stránky R.O.M. Rómská Organizovaná Menšina nám odepsala správkyně této stránky, že je proti jakémukoli sběru dat o romské menšině, tudíž náš příspěvek nebude poskytovat ostatním členům skupiny.

Celkem tedy bylo uskutečněno 6 narativních rozhovorů s respondenty z různých věkových kategorií. S respondentem Dušanem byl rozhovor veden přes telefon, s Norbim prostřednictvím skypu a František zaslal své odpovědi písemně, přes sociální síť Facebook. S respondentkami bylo uskutečněno přímé setkání. S jednou z respondentek byl veden rozhovor na svatbě, s ostatními byly sjednané schůzky v kavárně. Všichni respondenti, až na jednoho, byli získáni pomocí známostí. Bylo kontaktováno více lidí, avšak někteří rozhovor odmítli nebo zaslané emaily ignorovali.

Původ Romů vždy byl a nejspíše i do budoucna bude poměrně diskutabilním tématem. Nicméně již koncem 18. století historikové potvrdili a dokázali, že Romové pocházejí z Indie. Mezi původní obyvatelstvo Indie patřila etnická skupina, nazývající se Domové, která je považována za nejblíže příbuznou Romům. Nálezy z indických měst, jako je například Domraon, dokazují, že kdysi měli příslušníci tohoto etnika vlastní stát a území. Poté, co stát zanikl, se Domové stali příslušníky jedné z okrajových nejnižších kast.

Dnešní Domové žijící v Indii, mají hodně společných znaků s kulturou Romů, jak je známe dnes. Vykonávají zaměstnání, která jsou připisována Romům. Jedná se převážně o drobné dělnické práce, ale hlavně o uměleckou dráhu pěvecké, hudební a taneční produkce. Domové právě pro svou negramotnost používají převážně ústní formu předávání informací, jako je tomu u Romů. Nutností obživy kast v Indii je převážně kočovný život za obchodem. Domové dříve museli využívat právě tento způsob života, a tak migrovali za obživou. V tomto ohledu můžeme vidět další společný znak s Romy, pro které je kočovnictví typické. Díky migraci datované přibližně mezi 3. - 10. stoletím n.l. se Domové dostali až do Evropy a zde jim bylo podle evropských jazyků, které neznaly některé hlásky a nahrazovaly je jinými, přiděleno označení Romové.

Označení Rom byl používán od pradávna samotnými příslušníky tohoto etnika. Muž byl nazýván Rom, žena Romňi a Roma jako lidé, kteří jsou příslušníky tohoto etnika. Název cikán, jenž patří spíše k hanlivým označením, pravděpodobně vznikl ze slova Athinganoi. Toto označení představovali lidé, kteří se v oblasti Malé Asie věnovali věštění a čarodějnictví, a díky tomu, že Romové byli v této oblasti a době novým etnikem, začalo je obyvatelstvo, které je neznalo, označovat zmíněným názvem. Romové byli nejprve obyvateli Evropy přijímáni vstřícně, postupem času se ale tento vztah měnil. Důvod může být jednoduchý, a to strach z neznámého.

Tím, že Romové přicházeli z orientálního prostředí, jejich barva kůže, vlasů i očí nesla tmavší pigmentaci a jejich zvyky byly úplně odlišné, působili spíše negativním dojmem a mohli nahánět strach. Dalším důvodem mohl být parazitický způsob jedné ze skupin Romů, kteří v Evropě okolo 12. století žili. Na jejich cestách jim byly dávány almužny a někteří z nich toho začali využívat. Pokud jejich zisky nedokázali uživit rodinu, často přistupovali k drobným krádežím. 15. století můžeme považovat za počátek pronásledování a vyhánění Romů. U hranic českého království se v 18. století začaly tyčit cedule se zákazem vstupu pro Romy a taktéž byli trestání obyvatelé, kteří Romům pomáhali nebo je ukrývali. Toto všechno zapříčinilo nedůvěru v toto etnikum, které trvá dodnes.⁸⁾

Na počátku 18. století byl vydán Marií Terezií zákaz vydávání cestovních dokladů pro toto etnikum. Pokud nějaký takový doklad vlastnili, byl jim odebrán a následně šli do vězení nebo nápravných zařízení. V tomto období se na území Moravy vyskytovaly dvě rodiny romského původu, přezdívané jako Bohusoudovští Romové, které se zde zabydlely po vydání nařízení od Josefa II. Jedna část skupiny se přizpůsobovala tamnímu životu, druhá nikoliv. Ti byli umístěni do nucených pracoven a jejich děti žily odděleně, aby neokoukaly negativní způsob života od jejich rodičů. Mezi nejčastější zaměstnání dospělých Romů patřilo kovářství, handlířství, obuvnictví nebo sezónní práce. Mezi lety 1890 až 1930 vzrostl počet romských obydlí ze dvou na dvanáct a členové rodin se rozrostli.

Co se týče trestné činnosti a přestupků tohoto etnika, nejvíce se rozrostlo během dvou světových válek, k čemuž samozřejmě přispěla nestálá ekonomická, sociální a politická situace v těchto letech. Obce měly ze zákona povinnost se postarat o chudé, nezaopatřené a nemocné Romy, což byla zároveň i charitativní činnost. Romští obyvatelé obce mluvili romsky pouze v situacích, kdy nechtěli aby jim někdo rozuměl, jinak používali tamější jazyk. Postupem času přestávaly děti a mladší generace romštině rozumět.

Školní docházka nebyla romskými dětmi dodržována. Nebylo to ale z důvodu, že by se nechtěly vzdělávat, nebo by rodiče neměli zájem o učení svých dětí. Důvodem byly finance a často velká vzdálenost do školního zařízení. Děti neměly svačiny, vhodné oblečení, například na zimu, i pomůcky bylo složité zajistit. Nejvíce vynikaly ve výtvarné výchově, v matematice a v praktické výuce také získávaly lepší výsledky, než děti české.

Rasistické tendence vůči romskému obyvatelstvu získaly největší rozmach v období druhé světové války. Začalo být zakazováno kočovnictví a Romové byli nuceni se usazovat. V roce 1942 tyto antiromské tendence vyvrcholily soupisem romského obyvatelstva na území Čech a Moravy a část Romů byla odvezena do pracovních táborů v Letech, Hodoníně a na konci téhož roku také do Auschwitz - Birkenau. Následně probíhaly konečné transporty do koncentračních táborů v Osvětimi, Buchenwaldu nebo Ravensbrücku.⁹⁾ Nicméně nucená asimilace Romů započala již za vlády Marie Terezie, konkrétně v letech 1740 - 1780. Ti, kteří byli regulováni, dostávali povolení k pobytu a tím jejich kočovný život začal ustávat. ¹⁰⁾

Přeživší pracovních táborů v Letech vypráví ve svých výpovědích o hrůzách, kterých byli oběťmi. Romové byli nuceni nepoužívat romštinu, ale museli se dorozumívat pouze německy. Ženy byly znásilňovány dozorci, hladovějící děti jedly své vlastní exkrementy, jeden chlapec byl uškrcen opaskem dozorce za to, že jedl bramborové slupky ze země, nebo byli vězni popravováni v rybníce s elektrickým proudem pro pobavení dozorců.¹¹⁾

Romové, kteří dnes žijí v Maďarsku, přišli do této země stejnou cestou jako ti do České republiky. Jelikož se jedná také o postkomunistickou zemi, probíhal zde stejný vývoj. Mají stejné kořeny, jen se usadili na jiném území. Mezi prvními, kdo se snažil rozdělit Romy žijící v Maďarsku na skupiny, byl vědec Antal Heiczinger v roce 1939. Ve svých dvou studiích The Gypsies of Békés County – Gypsy dialects in Hungary a The Hungarian Gypsies – Tribes and Clans, dělí romské etnikum podle jejich jazyku do dvou základních skupin a jejich podskupin.^{12) 13)}

Tabulka č. 1 - Skupiny Romů v Maďarsku (zpracováno autorem)

Romové se přizpůsobují náboženství místního obyvatelstva. Většina českých i maďarských Romů se hlásí převážně k římským katolíkům. Pouze malá část Romů na Balkáně a na Blízkém výhodě se hlásí k islámu. Ve většině Evropy však Romové přijali křesťanství. Jejich skutečná víra však vznikla spojením náboženství majoritní skupiny a jejich vlastních pověr, které mají původ již z Indie. Pokud tedy Romové žijí v různých kulturních prostředích, tak se může lišit náboženství mezi jednotlivými romskými komunitami. Romové vždy byli a i dodnes často jsou oddáni Bohu a svou víru berou mnohdy vážněji než křesťané. V minulosti pro ně náboženství bylo způsobem života, tak jak tomu je i v Indii, kde dodržují dharmu, což jsou předpisy, podle kterých má člověk žít. Romové mají pro svůj soubor příkazů vlastní název – romipen, který podle nich dává životu řád. ¹⁴⁾

V romštině nazývají Boha „o Del“, kterého oslovují a uctívají formou proseb a chvalozpěvů. Velké množství neosobních vazeb v romštině svědčí o romské víře v určitou vyšší sílu, která člověka přesahuje. Romové říkají např. „ono mě bolí nohy“ místo „bolí mě nohy“. Romové mají velmi silnou víru i v duchy mrtvých předků neboli mule. Věří, že duše člověka existuje i po smrti a vrací se mezi živé, navštěvují příbuzné ve snech a dávají jim rady.

Romové uznávají dvě hlavní životní události – pohřební obřad ^{15) 16)} a křest ^{17) 18)}, a to právě kvůli tomu, že řada romských pověr se týká narození a úmrtí. Při křtu hraje kmotr velkou roli, jelikož se stává příbuzným narozeného. Je povinen pomoct se zajištěním dítěte, zaplatit část hostiny a koupit alkohol. Pokud někdo odmítne pozvání za kmotra, považuje se to při nejmenším jako neslušnost, někdy i jako hřích.

Při pohřbu je nejdůležitějším zvykem „vartování mrtvého“. Při pohřebním průvodu se traduje pověra, že se kněz nesmí ohlédnout, jinak zemře někdo další z rodiny. Pro Romy je kněz velmi vzácný, jelikož dokáže komunikovat s „druhým světem“, tedy se světem mrtvých.
Prvním romským národním světcem se stal Cefferino Jiménez Malla, což byl mučedník za španělské občanské války. Zahraniční Romové považují za svou patronku Kali Saraj, neboli Černou Sáru. S ní je také spojena legenda o svaté Sáře a biblických postavách tří Marií. ¹⁹⁾

Tisíce Romů z celé Evropy se každoročně dne 24. května schází ve francouzské vesnici Saintes Marie de la Mer, přesněji v místě, kde se řeka Rhôna vlévá do Středozemního moře, aby se zúčastnili obřadu, který má symbolizovat právě ono Sáry přivítání třech nejvěrnějších následovnic Ježíše - Marii Salome, matka apoštolů Jana a Jakuba, Marii Jakobe, sestra panny Marie a Marii Magdalenu. Existuje několik verzí této legendy. Katolická církev vypráví legendu spojenou s vyhnáním třech Marií ze Svaté země po ukřižování Ježíše Krista, kdy byly společně i s jejich egyptskou služebnicí Sárou vyhnány na loď, která neměla plachtu ani vesla a byla řízena pouze osudem. Jejich milosrdný osud je dovedl až k břehům jižní Francie, a toto místo bylo později přejmenováno na již známé Saintes Marie de la Mar, odkud tyto ženy začaly kázat slovo Boží, které se později rozšířilo do celé Evropy.

Romové však mají jinou verzi legendy. Věří, že Sára byla vznešená žena, žijící na pobřeží jižní Francie. Jednoho dne se jí zjevil Bůh se zprávou, že připlují tři nejvěrnější následovnice Ježíše. Sára je šla přivítat k pobřeží, ale viděla, že se loď převrátila. Ze svého pláště udělala plavidlo a podařilo se jí je zachránit. Ony jí poté pokřtily a Sára začala rozšiřovat křesťanství a dobro mezi lidmi.

Postupem času bylo zjištěno, že obřad svaté Sáry v Saintes Marie de la Mar, je téměř stejný jako oslavy hinduistické bohyně Durga známé také jako Kálí.
Několik zmínek v hinduistické náboženské literatuře potvrzují, že indická bohyně Kálí a svatá Sára jsou jedna a tatáž osoba. ²⁰⁾

Určit statisticky velikost romské menšiny není příliš jednoduché. Při sčítání lidu může člověk zaškrtnout ve sčítacím listu vlastně jakoukoliv menšinu, ke které má nějaký vztah či sympatie. Novým fenoménem je označení dvojího příslušenství jak k české, tak zároveň i romské národnosti, která v průběhu let 2001 - 2011 vzrostla o sedm tisíc obyvatel. Člověk sice může mít romské rysy, ale narodil se v České republice, a proto se cítí být národnostně více Čechem než Romem. Tudíž je pouze na něm, jakou možnost si zvolí. Výsledky odlišných zdrojů se proto někdy výrazně liší i o statisíce. V analýze Českého statistického úřadu mezi lety 2001 - 2011 je uvedeno, že na území ČR žilo v roce 2011 pět tisíc osob a větší počet obyvatel zaznamenala kategorie české a romské národnosti zároveň. Pouze romská národnost například v hlavním městě Praha dosahovala 0 %. ²¹⁾

Podle statistických dat, vycházející ze zprávy Úřadu vlády o stavu romské menšiny z roku 2017, žije na území České republiky celkem 240 300 Romů. Tento údaj činí 2,2 % celkové populace v ČR. Každý rok probíhá snížení tohoto počtu, ne důsledkem populačního poklesu, nýbrž zpřesněním a změnou metodologie, podle které se tento sběr dat provádí. V níže přiložené tabulce je vidět, že nejvíce Romů žije v Ústeckém a Moravskoslezském kraji. Sběr těchto dat provádí vyškolení pracovníci, kteří jsou v každodenním styku s touto menšinou, aby výsledky výzkumu byly co nejvíce relevantní a pravdivé. Úřad vlády vidí při sčítání Romů jako velký problém časté stěhování tohoto etnika do výhodnějších lokalit pro bydlení a získání zaměstnání. Romové se dle získaných dat dělí na dvě téměř stejně velké skupiny - ty, kteří se integrovali do společnosti a ty, kteří jsou sociálně vyloučení. Z tohoto výsledku je jasně patrné, že Romové opravdu nejsou jednou pospolitou skupinou a nemělo by se s nimi jednat tak, jak je to v dnešní společnosti zvykem. Nejvíce sociálně vyloučených Romů žije v Karlovarském, Ústeckém, Olomouckém a Moravskoslezském kraji. Jejich součet činí 115 000 obyvatel. Na základě šetření nesnášenlivosti české společnosti vůči ostatním etnikům se podíl u Romů každoročně snižuje. V roce 2018 činil 4,09 %, neboť negativní názor na Romy předčili Arabové. ²²⁾

Tabulka č. 2 - Stav romské menšiny podle krajů v ČR

Pokud by se počet Romů žijících na území České republiky srovnával s Maďarskem, tak v Maďarsku je počet jedinců romského etnika o 5,3 % vyšší než v ČR. ²³⁾

Romové jsou známí svou pověrčivostí a dodržováním tradic. Některé romské tradice, i když by se dalo říct, že je dodržují i Češi a Maďaři, se ve skutečnosti velmi liší. Při srovnávání romské kultury a tradic v ČR a v Maďarsku, bylo zjištěno, že se tradiční romské tradice a zvyky maďarských Romů nijak zvlášť neliší od tradic a zvyků českých Romů. Důkazem toho je Norbiho výpověď: „Já nevidím žádný rozdíl mezi slavením romských tradic tady v Čechách a v Maďarsku. Slavíme stejný věci jako maďarští Romové. A myslím si, že je to zapříčiněno hlavně tím, že jsme všichni katolíci. Protože většina romských tradic je spojena právě s náboženstvím.“.

Vánoce se v romštině nazývají „Karačoňa“. Tento název se do jazyka českých a slovenských Romů dostal přes maďarštinu. Při všech svátcích je pro Romy důležité, aby byla celá rodina pohromadě. Obzvlášť Vánoce svědčí o jejich silných rodinných vazbách. ²⁴⁾ Příklad tohoto zvyku uvádí respondentka Marie: „Vždy prostíráme jeden talíř a příbor navíc pro zesnulé příbuzné, na které všichni u štědrovečerní večeře vzpomínáme a modlíme se za ně.“. Romové jsou velmi nábožensky založení, ale také pověrčiví. Respondentka Marie vypovídá o dalším zvyku: „Některé romské rodiny také dávaly talířky se štědrovečerním jídlem za okno pro zesnulé, aby mohli ochutnat.“. Respondentka Denisa dodává: „Když zasedneme ke štědrovečernímu stolu, tak nikdo nesmí vstát od stolu dřív, než ostatní dojedí, protože se říká, že ten, kdo by se zvednul, tak by do roka umřel.“. Další romský vánoční zvyk, který se týká rodiny, zmiňuje Stefánie: „Po večeři, když se všichni členové rodiny najedli z jedné mísy, tak se svazovaly lžíce, které musely zůstat svázané do druhého dne, aby rodina držela při sobě.“. Romskou tradici o Vánocích, která se týká rodinných financí, vysvětluje Dušan: „Na Vánoce se vždycky sypaly mince do mísy nebo umyvadla a postupně si v tom všichni umyli ruce. To se dělalo, aby se nás držely peníze.“. Nejzákladnějším jídlem, které nesmí chybět na vánočním stole, je kysané zelí, ze kterého Romové připravují spoustu pokrmů. „V naší rodině vždy babička připravovala několik druhů jídel, vařily se typicky romská jídla jako například – holubky a mačanka. Převážně se dělaly různé směsi z masa, hub a zeleniny s bramborami. Kysané zelí je asi nejtypičtější romská ingredience, která se objevuje ve většině jídel. Taky je zvykem, že se pije šťáva z kysaného zelí, abychom byli zdraví.“ vypráví Stefánie.

Velikonoce v romském jazyce jsou označovány jako „Patradži“, což v překladu znamená „Velká noc“. Velikonoce lze považovat za nejdůležitější křesťanský svátek. Díky tomu, že jsou Romové silní katolíci, tak tomuto svátku věnují velkou pozornost. ²⁵⁾ „U nás se na Velikonoce sejde vždycky celé příbuzenstvo a slavíme tento svátek společně,“ vypovídá Denisa. Stejně tak jako na Vánoce, tak i na Velikonoce jsou stoly plné různých pokrmů. „Na velikonočních stolech nikdy nechybí různý druhy mas – jehněčí, vepřové i uzené maso. Také se dělají holubky, což jsou závitky plněné mletým masem. Ze sladkého většinou máme takovou tvarohovou buchtu posypanou mákem,“ uvádí Marie. Respondent Dušan se zmiňuje o tradicích týkajících se koledování: „U nás doma byly vždycky o Boží hod velikonoční velké přípravy na Velikonoční pondělí. Děvčata celý dny zdobila kraslice a připravovala pohoštění pro koledníky.“ Norbi z Maďarska doplňuje: „U koledníků bylo odlišné to, že s sebou nosili hudební nástroje, na který hráli už při příchodu za děvčaty. Byly to většinou housle a harmoniky.“.

Křtiny, svatba a pohřeb se pojí s křesťanstvím, k němuž se hlásí nejvíce Romů. V souvislosti s Romy však můžeme mluvit o specifické podobě křesťanství, jelikož si do něho zanesli spoustu prvků ze své původní lidové víry. ²⁶⁾

Křtiny symbolizují přijetí dítěte z „onoho světa“ do světa lidí. Romové věří, že dokud není dítě pokřtěné, tak nad ním mají moc škodlivé mimolidské síly, které mohou novorozeně vyměnit za své zlé a ošklivé dítě. ²⁷⁾ Marie vypovídá: „Moje babička mi vyprávěla, že když byla malá holka, tak se novorozeným dětem dával pod hlavu nůž, než byly pokřtěný, aby je ochránil proti zlým silám.“. Jeden neobvyklý romský zvyk zmiňuje Dušan: „Při křtu se dávaly dítěti do ručičky různé předměty, které měly symbolizovat životní poslání dítěte. Když bylo dítě z hudební rodiny, dával se mu do ruky smyčec. Děvčátku se do postýlky dávala vařečka, aby byla dobrou hospodyní, matkou a manželkou.“.

Svatba je pro Romy stejně důležitá životní událost jako pro nás. Pro romskou svatbu je typické, že je velkolepá, okázalá a taky velmi nákladná. ²⁸⁾ Respondentka Marie zmiňuje: „Pokud si snoubenci platí svatbu sami, je možné, že šetří několik let, aby si mohli dovolit správnou bohatou romskou svatbu.“. Stejně jako u ostatních křesťanů se sňatek koná v kostele a nevěsta je v bílém. Respondent Norbi: „Byl jsem na romské svatbě, kde měli vypůjčené snubní prstýnky jen na ten den svatby a pak je vrátili.“. Respondentka Denisa vypovídá: „Významnou tradicí je společný tanec novomanželů, při kterém hosté připínají peníze nevěstě na šaty.“. Respondentka Marie doplňuje: „Romské svatby jsou obrovské. Zúčastní se vždycky celé příbuzenstvo a nikdy nechybí tradiční romská kapela a zábava. Je zvykem, že novomanželé například vzájemně pijí víno z dlaní. Oslava svatby končí až v pozdních ranních hodinách.“.

Pohřeb v romském etniku je spojený s vírou v duchy mrtvých neboli „muly“. Mulové mohou být buď zlí nebo hodní. ²⁹⁾ „Romský pohřeb vyjde na obrovskou sumu peněz, protože se zesnulému dávají do hrobu zlaté šperky a peníze.“. To, že Romové berou pohřby opravdu vážně, dokazuje výpověď Stefánie: „Když někdo umře, tak jeho rodina drží rok smutek a po tuto dobu se nesmí nikdo z nich zúčastnit oslav, svateb a křtů.“, respondentka Denisa doplňuje: „Na romských pohřbech jsou vždy otevřené rakve, aby se ještě naposledy při pohřbu mohli pozůstalí rozloučit. Romové projevují mnohem více emocí při pohřbech než ostatní lidé. Nahlas pláčou a truchlí u zesnulého, dotýkají se ho a pokládají si na něho hlavu.“.

Při dotazování respondentů byla v jednom rozhovoru zmíněna zajímavost ohledně porodu romské ženy. Respondentka Marie popisuje: „Bývá zvykem, že některé romské ženy často prchají po porodu hned domů. Věří totiž, že pokud nebudou souložit s otcem dítěte do 24 hodin po porodu, tak jim jejich muž uteče a najde si jinou.“, respondentka Denisa potvrzuje, že se s tímto zvykem setkala její matka v porodnici, když sdílela pokoj s Romkou, která tento zvyk uskutečnila s otcem svého dítěte přímo v nemocnici. Tato tradice je pro matku novorozeného dítěte velmi riskantní.

František na otázku ohledně tradic a zvyklostí odpověděl: „Romské tradice se dodržují už hodně málo. Je to důsledek asimilačního procesu, kterým předešlé generace prošly, tohle je důsledek všeho toho kolapsu. Náš otec striktně vyžadoval, aby se nemluvilo romsky, abychom se distancovali od romské komunity, jak vždy říkal: „Čí žereš chleba, takovou píseň zpívej.“, ale není se čemu divit, ten strach v naší komunitě je stále, dost Romů tímto směrem také šlo a stále se distancuje od svého romského národa.“ František zastává spíše negativní názor na romské tradice a zvyky.

Romové, protože nemají vlastní literární památky, znají svou historii tak, jak ji vyprávěli a opakovali jejich příbuzní a předkové. Proto dnes jejich historie často zůstává vzdálená a nepoznatelná i pro většinu členů různých romských komunit. Romové jsou zbaveni obvyklých faktorů určujících formování národa, mezi které patří například archeologické nálezy, kulturní památky nebo hrdinské eposy v literatuře což předurčuje absenci romského státu. Z toho důvodu můžeme za jejich domovinu považovat jakékoliv území. Romové jsou typičtí vypůjčováním si kulturních modelů od ostatních kultur a přizpůsobením se jim. Hlavní omezení v pochopení romských komunit je zapříčiněno právě nedostatkem literární památek.³⁰⁾

Z dotazníkového průzkumu bylo zjištěno, že se nejvíce respondentů do Prahy a jejího okolí přistěhovalo. Většina z nich pochází z Chomutova, Mostu a Ostravy. Na otázku, zda ví, odkud původní Romové přišli a která země je nejspíše jejich domovem, většina účastníků uvedla Indii, která je zmiňována i v kapitole literární rešerše. Tento fakt o původu Romů zajímavě zmiňuje respondentka Marie: „Nejzajímavější na tom je to, že když se potká Rom s nějakým jiným Romem, klidně i z druhé strany světa, tak se vždy domluví. To je na tý romštině super.„.

Zároveň bylo z dotazníkového šetření zjištěno, že předkové 66,7 % dotazovaných Romů pocházeli z jiných míst, než je Česká republika. Nejčastěji se v odpovědích objevovalo Maďarsko, Rumunsko, Slovensko a Bulharsko, což jsou země, ve kterých se v dnešní době etnická minorita Romů vyskytuje nejvíce.

Nejrozšířenější hledisko pro dělení Romů je podle stupně asimilace, což představuje dělení na „slušné a neslušné“ Romy. Většina respondentů, ať už z dotazníkového šetření nebo z narativních rozhovorů, vždy mluvila právě o tomto problému v naší společnosti. Zmiňovali ten problém, že česká majorita na všechny Romy nahlíží stejně a nerozlišuje je. Respondentka Stefánie vypovídá: „Největší problém je v tom, že nás všichni házejí do jednoho pytle.“. Respondentka Marie doplňuje: „Už od mala jsem se potkávala s urážkami vůči mně a mé rodině. Pokud jsem od svého okolí chtěla, aby si mě vážilo, tak jsem musela být vždy ve všem třikrát tak dobrá jako bílá holka. Potkávala jsem se s tím, i když jsem jako mladá po škole hledala práci.“ František vypráví o životě svých příbuzných: „Můj otec je ze Slovenska a matka z Rumunska, jejich rodiče sem dorazili po válce. Tady moc Romů nezůstalo, možná pár stovek, byli vyvražděni v českých a německých koncentrácích, já jsem první generace českých Romů, kteří se tady narodili, s tím dovětkem, že po revoluci, když se zvýšila vlna nepokojů a útoků na Romy, spousta Romů emigrovala z důvodu rasismu, který tady narůstal.“ Na otázku, jestli ví, odkud romské etnikum přišlo, odpověděl: „Díky tomu, že jsem měl zájem se o sobě a mém etniku něco dozvědět, jsem se pustil do studií ohledně naší historie, která má bohatou škálu informací. Naše etnikum pochází z Indie. Je spousta informací, které si člověk může dohledat, pokud má zájem, Romové to všichni nevědí. Dokonce se i samy nazývají cigány s G, aby ta dehonestující situace byla snesitelnější. Označení cikáni je označeni sociální skupiny a ne etnika. My jsme etnikum a ne sociální skupina.“

Při zkoumání vztahu Čechů jako majority vůči Romům jako minoritě bylo použito dotazníkové šetření. Respondenti ve věkové skupině mezi 18 - 30 lety zastávali vůči této minoritě kladný nebo neutrální vztah. Tato skupina byla nejpočetnější, dosahovala 58\-% ze všech odpovědí. Rozdílné to bylo u věkové skupiny 41 - 50 let, tam převažoval negativní názor.

Tyto výsledky v přístupu Čechů vůči Romům podpořila i studie v Evropě, které se účastnilo 33 zemí a celkem 41 000 respondentů. Studie říká, že negativní názor na Romy je vyvolán díky rostoucí politické integraci v důsledku pádu komunismu v postkomunistických zemí. Dále roste xenofóbie vůči menšinám celkově z důvodu rozmachu krajně pravicových stran, které své voliče našly hlavně v nižších středních třídách. Výsledky ukazují, že 39,6 % dotazovaných by nechtělo mít za sousedy Romy. Menšiny byly rozděleny do následujících pěti skupin: muslimové, židé, Romové, cizinci a lidé různé rasy. ³¹⁾

Dotazováni formou dotazníků byli kromě české majority i Romové. S negativním postojem proti své kultuře i s urážkami přímo na svou osobu či vulgarismem se setkalo 66,7 %. Na otázku, zda je v ČR podporován rasismus vůči menšinám, odpovědělo 83,5 %, že ano. Jako hlavní příklad byla uváděna výchova českých dětí, která podporuje nenávist. Zajímavým výsledkem byly odpovědi na otázku Jak vnímáte vy sami své etnikum? Odpovědi byly rozděleny do dvou skupin. U první převažovala odpověď pozitivní a spíše pozitivní. Negativní názor měla jedna třetina respondentů, která byla převážně ve věkové skupině 18 - 30 let. Majorita v tomto věku zase hodnotila Romy jako pozitivní.

Antropolog a etnograf Michal Růžička ve své práci uvádí, že Romové byli nuceni obsadit okraj dominantních sociálních a ekonomických systémů. Tito odsunutí Romové, kteří jsou doslova povinni akceptovat jejich postavení, založili v podmínkách nedostatku zdrojů specifické řemeslné živnosti. Ti, kdo žijí na okrajích, přesto udržují svou autonomii a své hodnoty staví nad ty majoritní, aby vyvinuli svůj život snesitelnější. Autor vychází i ze zpovědi respondenta, nazývající se Koloman. Ten popisuje a vysvětluje praktiky, které byl vlastně majoritou donucen dělat, aby mohl uživit svou rodinu. Týkají se hlavně veškerých příspěvků na bydlení. Na konci článku se Růžička s pochopením přidává na stranu jeho respondenta, neboť se nemůže na tuto problematiku koukat z pohledu „bílého vysokoškolsky vzdělaného muže“.³²⁾

S negativním přístupem vůči své osobě se setkali i respondenti. Denisa popisuje příběh, kdy se ucházela o bydlení: „Když jsem otěhotněla, sháněla jsem pro sebe samostatné bydlení, abych mohla dát své rodině zázemí. Domluvila jsem si prohlídku bytu. Když jsem se blížila k bytovce, pán, co pronajímal byt, který jsem si vybrala, řekl jenom „No to si děláte srandu, nemohla jste mi předem do telefonu říct, že jste cikánka“. Mě tohle jednání opravdu zaskočilo. Pán beze slova odešel.“

Stefánie popisuje také nejtěžší zážitek vůči své rodině: „Táta byl jednou souzen, nebudu tvrdit, že neudělal nic špatného. Dostal ale větší sazbu než ostatní. Všichni udělali to samý, jenom můj táta byl cikán. Když jsme za ním chodily s mamkou do vězení na návštěvy, dozorci nás vždycky prohledávali mnohem více a někdy nám ani nedovolili strávit s tátou celou dobu, na kterou jsme měly právo. Bylo to pro mě hodně nepříjemné a urážející.“

František také popisuje svůj příběh: „Jelikož jsem romský aktivista, musím upozornit na to, že negativní až násilné případy byly v minulosti, a i teď mi přijde už jako norma pro tuto společnost, počínaje vládními činiteli, konče obyčejnými lidmi. Co se týče mě, já sám jsem byl aktivní v boji v ulicích Prahy proti skupinám neonacistů, kteří se tady zrodili po sametové revoluci. Několikrát jsem byl zbit na ulici členy neofašistů a v neposlední řadě i naše rodina byla postižena touhle formou nenávisti.“ Ke své odpovědi přiložil i článek, jenž vypovídá o tragédii, která potkala jeho rodinu. Milan Lacko při snaze o záchranu života své dcery a jejího přítele přišel o život na severu Moravy v obci Orlová. V roce 1998 se tak stal druhou obětí neofašistů v tomto roce. Česká společnost na tuto tragédii reagovala tak, že do popředí činu dávala důraz na promile v krvi zavražděného. Viníci napadli muže, zbili ho, on nakonec podlehl svým zraněním, které se staly při srážce s osobním autem po incidentu s neonacisty, kteří ho nechali ležet na silnici. Tři z pachatelů byli v době činu ještě nezletilí. Závěr vyšetřování byl takový, že Milan Lacko zemřel na následek přejetí dvou automobilů a z potyčky s neofašisty měl pouze povrchová zranění, která nemohla být smrtelná. Tento závěr se však neshodoval s výpovědí svědků, jeho dcery a jejího přítele.³³⁾ Ohledně otázky rasismu v České republice a názoru na Čechy jako majoritu odpověděl: „Ohledně rasismu je to tady dost složité, spousta politiků svou záměrnou rétorikou a poukazováním dosahují volebních úspěchů, lid je touto rétorikou oslovován už po generace v této společnosti, takže se nelze divit dopadům, a to i v případě medií, která se snaží ovlivňovat a dost dobře se jim to vede. Můj osobní názor mám takový, že všichni nejsou stejní a mám mezi gádži - Čechy spoustu přátel a spolupracovníků, potkávám se s různými lidmi, kteří mají sympatie k Romům, určitě bych nepaušalizoval celou společnost.“ Názor na romskou minoritu pojal stejně: „Názor na celek v tomhle směru nemůžu mít žádný, nebudu paušalizovat, jsme lidi jako každý, s chybami, průšvihy, ale taky s dobrými mravy, úspěšností v životě a v rodině.“

Ostatní respondenti se shodli na tom, že jsou všichni „házeni do jednoho pytle“, i když vedou spořádaný život. Nemají žádné dluhy, děti chodí do školy čistě oblékané a oni mají práci, do které chodí a nežijí jen na dávkách, jak je prý dnes v oblibě říkat.

Vztah mezi Maďary a Romy můžeme kvalifikovat stejně jako mezi Čechy a Romy. Obě země jsou postkomunistické a procházely v tomto ohledu téměř stejným vývojem. S tímto souhlasí i respondent Norbi: „Vidím je stejné jako v ČR, Maďarsko bych hodnotil stejně jako ČR, je to stát s nacionalistickou identitou a menšiny tady proto nemají takové zastoupení jako Maďaři.“

František odpověděl: „Pár Romů v Maďarsku znám, protože cestuji dál než jenom do Maďarska, například do bývalé Jugoslávie, kde jsou Romové také, tady mi přijde, že Romové žijí podle toho, jak jim situace a systém dovolí, podobně jako tady, takže nic valného to není. Hlavně teď, v této době, je to dost špatné, hlavně pro Romy, zvýšená aktivita nacionálního myšlení, vůči všemu cizímu.“

Ostatní respondenti se k této otázce bohužel nemohli vyjádřit, neboť v Maďarsku nežijí, ani v Maďarsku nepobývali delší dobu než byla několikadenní dovolená.

Článek na stránkách romea.cz náležící romské mediální a vzdělávací organizaci vzpomíná na 10 let starý neonacistický útok proti romské menšině. V letech 2008 - 2009 skupina maďarských neonacistů zavraždila celkem 6 lidí. Mezi oběťmi byl i pětiletý chlapec. Chlapec a jeho otec zemřeli brutálním způsobem. Nejprve skupina vhodila do jejich domu molotovův koktejl, kvůli kterému se celý jejich dům vzňal. Při pokusu o útěk z hořícího domu chlapce i jeho otce útočníci zastřelili. Tento útok ale nebyl tím počátečním. První neonacisté útočili na romské domy a k útoku opět použili střelné zbraně. Naštěstí při tomto incidentu nebyl nikdo zraněn. Rok poté ale jejich činy zapříčinily ztrátu šesti životů příslušníků romského etnika. Obžalováni byli celkem čtyři muži. Třem z nich soud udělil doživotní trest a jeden byl odsouzen k třináctiletému trestu odnětí svobody. Celý tento soudní proces trval dva a půl roku.³⁴⁾

Zemská romská samospráva v Maďarsku, oficiálně Országos Roma Önkormányzat, je politická a kulturní organizace romské národnostní menšiny žijící na území současného Maďarska. Původní název této organizace byl Országos Cigány Önkormányzat, který se však později přejmenoval na dnešní název. Předsedou této strany je od roku 1995 poslanec Flórián Farkas za Fidesz, což je parlamentní pravicová politická strana v Maďarsku, která se zabývá zájmy romské menšiny. Romské samosprávě přidělila v roce 2016 maďarská vláda 1,3 miliardy maďarských forintů, aby mohla rozvíjet svou činnost. V Maďarsku mají národnostní a etnické menšiny tu výhodu, že na základě volebního práva si mohou zvolit své zástupce do parlamentu. Kandidát může získat buď mandát poslance s hlasovacím právem a to tehdy, pokud odevzdané hlasy dosáhnou snížené kvóty, nebo mandát takzvaného menšinového přímluvčího, tomu ale hlasovací právo nenáleží, protože neobdržel dostatek hlasů. Ve volbách roku 2014 to bylo 22 202 hlasů. ³⁵⁾

Díky dotazníkovému šetření bylo zjištěno, že 83,3 % respondentů vůbec o této samosprávě v Maďarsku neví. Za to 70 % odpovídajících tento volební systém shledává kladným a něco podobného by uvítali i v České republice.

Stefánie se k této otázce staví takto: „Politické strany nebo hnutí romského etnika sice v kandidátních listinách jsou, ale protože jsme menšinou, nemají šanci se dostat do parlamentu. Proto tento přístup v Maďarsku se mi líbí a brala bych ho tu také.“

Marie a Denisa tuto otázku nechtěly hodnotit, protože se o politiku prý nezajímají a shodly se na názoru, že kdyby volby mohly něco změnit, tak by neprobíhaly.

Dušan zastává negativní názor: „Nestál bych o to, byly by to náklady navíc a stejně bychom nebyli nijak hájený.“

Čtvrtý respondent Norbi má asi nejobjektivnější názor, protože pochází právě z Maďarska: „Vidím v této samosprávě pozitivum, protože máme zákonem danou možnost si my jako menšina zvolit svého zástupce v parlamentu. V tomto ohledu mají menšiny v Maďarsku výhodu. Netýká se to samozřejmě jenom naší menšiny, ale také ostatních, které žijí na území Maďarska. Je to i výhoda oproti tady České republice, kde Romové žádné zastoupení v parlamentu nemají. Neznám žádného romského politika tady v ČR. Zase na druhou stranu, ani tento volební systém nezabrání utlačování nebo xenofobii vůči nám, i já jsem se od dětství setkával s narážkami na to, že jsem Rom.“

František se k této politicky zaměřené otázce staví takto: „Ano, vím, že tam samosprávu mají, jaké mají možnosti být aktivní a měnit věci ku prospěchu nevím. Určitě bych za to tady byl rád, jen s tím dovětkem, že by tam nesměl být nikdo z těch našich romských takzvaných zástupců, kteří se už léta o něco snaží a nikdo neví vlastně o co. Spíš aby tam byli mladí, vzdělaný lidé, kteří nelační po funkcích a kariéře, jako se to v dost případech děje. Ti co tam jsou dneska jako naši romští zástupci, o kterých ani samotní Romové nevědí, to se týká i rady národnostních menšin, tak mám pocit, že tito lidé to dělají jen pro to, aby měli alibi, že něco pro Romy dělají. Zlepšit vztahy mezi námi a majoritou počíná ve školství, výukou, že jsou zde i nějaká etnika a ne jen okrajově, seznámit společnost s různými odlišnostmi, až po změnu rétoriky našich politických představitelů, kteří se ve většině případech snaží protlačit jen ty negativní příklady Romů. Dále změna přístupu majority vůči nám, ale i našeho přístupu vůči majoritě, na kterou koukáme většinou špatně podle zažitých stereotypů.“

Cílem této práce bylo zjistit, jaký je současný stav Romů žijících v České republice a v Maďarsku, a pomocí dotazníků a rozhovorů s vybranými respondenty odpovědět na výzkumné otázky. Při zkoumání statistických údajů na stránkách Českého statistického úřadu bylo odhaleno, že Romové jsou bezpochyby jednou z nejpočetnějších etnických menšin v ČR, nejčastěji pak v Ústeckém a Moravskoslezském kraji. Z internetových zdrojů i z výpovědí respondentů bylo odhaleno, že největší problém se nachází právě v neuvědomění si, že Romové zásadně nejsou jednou pospolitou skupinou. Nejznámější dělení Romů se týká právě asimilace jednotlivců tohoto etnika, a to podle toho, zda se integrovali do společnosti či jsou z ní sociálně vyloučeni.

Na otázku, zda se Romové dokážou přizpůsobit kultuře a tradicím v České republice nelze tak jednoduše odpovědět, jelikož výpovědi respondentů ohledně dodržování romských tradic byly různorodé. Někteří romské tradice stále dodržují především o Vánocích a Velikonocích, kdy podávají typicky romská jídla. Také při svátostech jako je křest a manželství a při pohřebním obřadu mají své tradice a zvyky. Jednotlivci tohoto etnika jsou velmi hudebně nadaní a také emocionálně upřímní, tudíž každou svou tradici prožívají mnohem silněji než ostatní. Mezi Romy jsou ale i tací, kteří již žádné romské tradice ani zvyky nedodržují z důvodu integračního procesu, kterým si předešlé generace prošly.

Z literatury zabývající se původem romské menšiny a z internetových zdrojů bylo jasně zjištěno, že kořeny tohoto etnika sahají do Indie. Původními obyvateli byli Domové, kteří se dnes považují za nejbližší příbuzné Romů. Toto kočovné etnikum se do Evropy i do okolního světa dostalo především kvůli cestě za obživou. Z dotazníkového šetření vyplynulo, že velká většina Romů ani netuší odkud jejich etnikum pochází, jelikož se o to nikdy nezajímali. Z dotazníků bylo také zjištěno, že u více než poloviny dotazovaných jejich předci nepocházejí z České republiky. Nejčastější odpovědi ohledně původu předků byly z Maďarska, Rumunska, Slovenska a Bulharska.

Na otázku, jaký je vztah Čechů vůči Romům, odpovědělo nejvíce dotazovaných z věkové skupiny 18–30 let, kteří k této minoritě chovali kladný nebo neutrální vztah. U menší skupiny ve věku 41-50 let převažoval spíše negativní názor na tuto menšinu. Většina dotazovaných Romů souhlasila s tím, že je v České republice i v Maďarsku podporován rasismus vůči Romům a více než polovina dotazovaných odpověděla, že se alespoň jednou za život setkali s rasistickou urážkou a negativismem vůči své osobě. Z výpovědí romských respondentů ohledně vztahu s českou majoritou vyplynulo, že největší překážkou v dobrém vztahu romské menšiny s majoritou je stereotypní nahlížení většiny jednotlivců z majority na všechny Romy stejně. Nedělají mezi nimi rozdíly a odsuzují je dříve, než by je opravdu poznali.

Z dotazníkového šetření i z výpovědí respondentů bylo zjištěno, že vztah mezi Maďary a Romy se nijak zvlášť neliší od vztahu Romů s českou majoritou. Romové i ostatní menšiny v Maďarsku nemají takové zastoupení a je zde proti nim podporován rasismus. Oproti České republice mají maďarští Romové o něco větší zastoupení v politice. A to právě v parlamentní pravicové politické straně Fidesz, což je strana, která se zabývá zájmy romské menšiny v Maďarsku. Někteří respondenti hodnotili samosprávu v Maďarsku spíše negativním názorem, podle někoho by to Romům stejně nepomohlo a neměli by ani tak zastoupení. Jiní zastávali naopak kladný vztah k tomuto systému a ocenili by, kdyby si mohli zvolit svého zástupce v parlamentu také v ČR. Z dotazníkového šetření vyplynulo, že 83,3 % Romů netuší že v Maďarsku romská územní samospráva existuje. V jiné otázce 70 % romských respondentů odpovědělo, že by tento volební systém uvítali i v České republice. Respondenti se i přesto shodli na názoru, že tento volební systém nezabrání utlačování nebo xenofobii vůči Romům a změna by měla nastat především ve vztahu menšiny a majority hlavně u mladých jedinců, kteří by se ve školách měli více dozvědět o všech menšinách, že tu vůbec nějaké jsou a mají svou kulturu. Důležité je, aby se členové majority i menšiny snažili zlepšit vztah mezi sebou a akceptovat se navzájem.

Obrázek č. 1 - Podíl romské populace v okresech na základě průzkumu DE (2010–2013), zdroj: http://www.ksh.hu/docs/hun/xftp/terstat/2018/01/ts580101.pdf

Tabulka č. 1 - Skupiny Romů v Maďarsku, zdroj: zpracování autorem

Tabulka č. 2 - Stav romské menšiny podle krajů v ČR, zdroj: https://www.vlada.cz/assets/ppov/zalezitosti-romske-komunity/dokumenty/Zprava-o-stavu-romske-mensiny-2017.pdf

• BERNÁTH, Gábor, Gábor HAVAS, Ernõ KÁLLAI, et al. The gypsies/The Roma in hungarian society. Budapest: © Regio – Teleki László Foundation, 2002. ISBN 963-85774-6-0.

• GABAL, Ivan. Etnické menšiny ve střední Evropě. Praha: G plus G, 1999. ISBN 80-86103-23-4.2

• HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: Základní metody a aplikace. 2. Praha: Nakladatelství Portál, 2005. s. 164-190. ISBN 978-80-7367-485-4.

• NEČAS, Ctibor. Romové v České republice včera a dnes. 4. dopl. vyd. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1999. 129 s. ISBN 8070679522.

• NEČAS, Ctibor. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. C, Řada historická: Bohusoudovští Romové (1784-1945). Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. ISSN 0231-7710.

• † 17. 5. 1998, Orlová: Milan Lacko - Romea.cz. home - Romea.cz [online]. Praha, 2019 [cit. 2019-06-07]. Dostupné z: http://www.romea.cz/cz/zpravodajstvi/domaci/17-5-1998-orlova-milan-lacko-2

• Fenomén Svaté Sáry - Romea.cz. home - Romea.cz [online]. Copyright © 2003 [cit. 26.07.2019]. Dostupné z: http://www.romea.cz/cz/zpravy/fenomen-svate-sary

• Fidesz-KDNP: ha az ellenzéken múlna, nem csökkennének az adók.Lokál [online]. Modern Media Group Zrt, 2016 [cit. 2019-08-22]. Dostupné z: https://www.lokal.hu/2016-12-fidesz-kdnp-ha-az-ellenzeken-mulna-nem-csokkennenek-az-adok/?fbclid=IwAR1SISbgK_dahotG1Eq1xmJdq4o_RpwFT6-Fgii8oLlejNj3WHzEBm5eoTg

• Jak slaví Velikonoce Romové - Romea.cz. home - Romea.cz [online]. Copyright © 2003 [cit. 29.05.2019]. Dostupné z: http://www.romea.cz/cz/zpravodajstvi/domaci/jak-slavi-velikonoce-romove

• KAŠTÁNKOVÁ, Markéta a Jarmila BALÁŽOVÁ. Náboženství Romů. Romové v České republice [online]. Praha: Copyright © Český rozhlas / Czech Radio, 2000 [cit. 2019-07-31]. Dostupné z: http://romove.radio.cz/cz/clanek/18147

• Obřad. Sociologická encyklopedie [online]. [cit. 2019-09-03]. Dostupné z: https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Ob%C5%99ad

• PIJÁČEK, M. K. Bůh v životě Romů. IDNES.cz/Blog [online]. Praha: © 1999–2019 MAFRA, 2010 [cit. 2019-07-31]. Dostupné z: https://pijacek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=117304

• Romové v Maďarsku mají důvod k obavám. VoxEurop (čeština). [online]. Copyright © 2017 VoxEurop [cit. 21.03.2019]. Dostupné z: https://voxeurop.eu/cs/content/article/79281-romove-v-madarsku-maji-duvod-k-obavam

• Romové za vlády Marie Terezie a Josefa II. Romové.cz [online]. Český rozhlas, ©2019 [cit. 2019-09-03]. Dostupné z: https://www.rozhlas.cz/romove/historie/_zprava/1728723

• Romské Vánoce aneb jak slavíme Vánoce u nás? - Romea.cz. home - Romea.cz [online]. Copyright © 2003 [cit. 29.05.2019]. Dostupné z: http://www.romea.cz/cz/kultura/romske-vanoce-aneb-jak-slavime-vanoce-u-nas

• Svátosti a obřady. Církev.cz [online]. Copyright © 2019 Česká biskupská konference [cit. 03.09.2019]. Dostupné z: https://www.cirkev.cz/cs/svatosti?fbclid=IwAR05gaVbpoJyx50I8EMYZy6YNvjcAQ9RzbCAaL5Fu95_MdEyjYwk-UJljgg

• Svátosti. Římskokatolická farnost Břeclav - Poštorná [online]. Copyright ©2019 [cit. 03.09.2019]. Dostupné z: http://farnost.postorna.cz/cz/svatosti/

• ŠTĚPÁŘOVÁ, Ema. HISTORIE ROMŮ - O PŮVODU VLASTI ROMŮ. ZKOLA [online]. Otrokovice: Střední průmyslová škola Otrokovice, ©2003-2019 [cit. 2019-08-22]. Dostupné z: https://www.zkola.cz/rodice/socpatologjevy/rasismus/Stranky/%C5%A0t%C4%9Bpa%C5%99ov%C3%A1,-Ema-Historie-Rom%C5%AF---O-p%C5%AFvodu-vlasti-Rom%C5%AF.aspx

• V Maďarsku si připomněli deset let od vlny brutálního násilí motivovaného nenávistí vůči Romům – Romea.cz. home - Romea.cz [online]. ROMEA, ©2003-2019 [cit. 2019-05-29]. Dostupné z: http://www.romea.cz/cz/zpravodajstvi/zahranicni/v-madarsku-si-pripomneli-deset-let-od-vlny-brutalniho-nasili-motivovaneho-nenavisti-vuci-romum

• UHL, Petr. Romové ani cizinci se asimilovat nesmějí. Deník Referendum [online]. Praha: © Vydavatelství Referendum, 2015 [cit. 2019-06-07]. Dostupné z: http://denikreferendum.cz/clanek/21562-romove-ani-cizinci-se-asimilovat-nemaji

• Analýza: Národnostní struktura obyvatel. Praha, 2014. Dostupné také z: https://www.czso.cz/documents/10180/20551765/170223-14.pdf

• Úřad vlády České republiky. Zpráva o stavu romské menšiny v České republice za rok 2017. Praha: Oddělení kanceláře Rady vlády pro záležitosti romské menšiny a sekretariátu Rady vlády pro národnostní menšiny, 2018. Dostupné z: https://www.vlada.cz/assets/ppov/zalezitosti-romske-komunity/dokumenty/Zprava-o-stavu-romske-mensiny-2017.pdf

• ASENOV, Krasimir. Roma: A Nation Without a Homeland, Common Language, or Written Language – A Case Study of Plovdiv, Bulgaria. Handbook of the Changing World Language Map. Springer, Cham, 2019, 1-18. DOI: https://doi.org/10.1007/978-3-319-73400-2_218-1.

• RŮŽIČKA, Michal. Unveiling what should remain hidden: ethics and politics of researching marginal people. Österreichische Zeitschrift für Soziologie. Springer Fachmedien Wiesbaden, 2016, 41(2), 147-164. DOI: https://doi.org/10.1007/s11614-016-0233-7. ISSN 1862-2585.

• STRABAC, Zan, Ola LISTHAUG a Tor Georg JAKOBSEN. Patterns of Ethnic Intolerance in Europe. Journal of International Migration and Integration. Springer Netherlands, 2011, 13(4), 459–479. DOI: https://doi.org/10.1007/s12134-011-0222-4. ISSN 1874-6365.

• KOŽÍŠKOVÁ, Gabriela. Přechodové rituály v rámci romské rodiny. Plzeň, 2013. Bakalářská práce. Západočeská univerzita v Plzni. Vedoucí práce Tomáš Hirt.



Počet shlédnutí: 137