Mandová Kamila, Žáková Nikola, Bártová Nela, Kličková Kateřina

Práce se zaměřuje na zkoumání tradic v judaismu a jejich dodržování v České republice a Izraeli v současné době. Prostřednictvím rozhovorů se čtyřmi respondenty porovnáváme jejich přístup k víře a každodennímu dodržování židovských zvyklostí. Teoretická část práce se zabývá definicí jednotlivých pojmů týkajících se židovských tradic, svátků či způsobu vedení každodenního života. Praktická část následně zahrnuje analýzu rozhovorů se čtyřmi respondenty, které nám poskytují pohled na osobní zkušenosti a praktiky účastníků výzkumu v kontextu jejich kulturního a náboženského prostředí. Pomocí jejich výpovědí je proveden souhrn a porovnání výsledku výzkumu, ze kterého je vyvozen závěr práce; zjištění, jaké tradice jsou dodnes významné, jakou mají respondenti motivaci k jejich dodržováni a jakou hodnotu má židovská víra pro věřící z České republiky a Izraele a jaké jsou mezi jednotlivými respondenty souvislosti a rozdíly. Tím se snažíme poskytnout hlubší porozumění dynamice židovského života v různých částech světa.

Tato práce se zaměřuje na komplexní analýzu dodržování židovských tradic a náboženských zákonů v současné době, přičemž klade důraz na srovnání mezi Českou republikou a Izraelem. V teoretické části práce se čtenář seznámí s klíčovými pojmy a koncepty, které tvoří základ judaismu, jako jsou významné svátky, tradiční zvyky a náboženské praktiky. Teoretická část také poskytuje historický kontext, objasňuje roli a význam těchto tradic v moderním židovském životě.

V praktické části se čtenář může těšit na analýzu rozhovorů se čtyřmi respondenty, kteří sdílejí své osobní zkušenosti a přístupy k dodržování židovských tradic. Tato část práce nabízí hlubší vhled do toho, jak se judaismus projevuje v každodenním životě jednotlivců v různých geografických a kulturních prostředích.

Cílem práce je poskytnout ucelený pohled na to, jaké tradice jsou pro současné věřící stále významné, jakou mají motivaci k jejich dodržování a jak se tyto tradice přizpůsobují současné době. Na základě komparativní analýzy získaných dat se pokusíme odhalit, jak se liší přístup k judaismu v České republice a Izraeli a jaké jsou hlavní podobnosti a rozdíly mezi jednotlivými respondenty. Tímto způsobem chceme čtenáři nabídnout nejen teoretické znalosti, ale i praktické pochopení dynamiky židovského života v různých částech světa.

Hlavní výzkumná otázka:

Jak/čím se liší dodržování židovských tradic a zákonů v České republice a Izraeli?

Další výzkumné otázky:

Jaké tradice a zákony jsou považovány za zásadní a proč?
Jaký vztah mají k judaismu zástupci mladší generace?
Jaké je obecné vzdělání a povědomí o judaismu? (viz dotazník v přílohách)

Jednou z prací ve které je judiasmus nazýván nejstarším monoteistických náboženstvím a je prohlašován za základ vzniku křesťanství je práce Judaism: Revelation and Traditions amerického autora Michaela Fishbana. Fishbane, který je renomovaným odborníkem na židovská studia, v knize představuje komplexní pohled na to, jak judaismus chápe Boží zjevení a jak se toto zjevení promítá do tradic a života židovské komunity. Práce nás provází duchovním vývojem judaismu od počátků až do moderní doby. Klade důraz na duchovní představitele a zdůrazňuje důležitost jednotlivých svátků a tradic. Kniha popisuje, jak judaismus spojuje víru a praxi prostřednictvím rituálů, zákonů a každodenního života. Zkoumá význam šabatu, svátků, modlitby a dalších důležitých aspektů židovské náboženské praxe. Fishbane také klade důraz na to, jak se jednotlivci a komunity snaží žít podle Božích přikázání a jak tato praxe upevňuje židovskou identitu. Pohled autora byl v naší práci využit zejména pro základní seznámení s judaismem a jeho podstatou, což bylo zásadní pro následné zkoumání a porovnávání fungování judaismu v České republice a Izareli a přístupů ke zvykům a tradicím.

Kapitolou „Judaismus v českých zemích” Dalibor Papoušek poskytuje v Religionistické encyklopedii užitečný přehled o specifikách judaismu v českém kontextu. Přestože židovské zákony a tradice mají v České republice více osobní a kulturní charakter než v Izraeli, kde jsou hluboce zakořeněny ve veřejném a náboženském životě, zůstávají pro českou židovskou komunitu důležitým prostředkem k udržení identity. Tato kapitola poskytuje kontext pro porozumění výzvám, kterým čelí česká židovská komunita, zejména v souvislosti s přenosem tradic na mladší generace a jejich udržování v sekularizovaném prostředí. Papoušek podrobně popisuje historii a současný stav židovských komunit v českých zemích. Jedním z klíčových rozdílů mezi Českou republikou a Izraelem je velikost a charakter židovské populace. Zatímco Izrael je židovský stát, kde většina obyvatel jsou Židé a náboženské tradice jsou silně integrovány do veřejného života (například dodržování šabatu nebo košer pravidel), židovská komunita v České republice je velmi malá a spíše sekularizovaná. V Česku mají židovské tradice více osobní a komunitní charakter a jsou ovlivněny jak historickými událostmi (například holocaustem a komunistickým režimem), tak současnou sekularizací společnosti. Podle Papouška se velká část židovských tradic v Česku dodržuje především při významných životních událostech (například svatby, pohřby) a během svátků, jako je Pesach nebo Jom Kipur.
Dále také Papoušek popisuje, že mladší generace českých Židů často čelí podobným výzvám jako ostatní mladí lidé v sekulárních evropských zemích. Vztah mladší generace k judaismu se liší podle toho, jak silně se identifikují se svou židovskou identitou a jak jsou zapojeni do náboženských a komunitních aktivit. Také zmiňuje, že vzdělávání mladých lidí v židovských školách a programech, jako jsou židovské mládežnické organizace, hraje důležitou roli v udržování židovské identity u mladší generace.

Článek „Stát a náboženství v Izraeli“ od Johannese Gerloffa nabízí vhled do unikátního propojení judaismu a státních struktur v Izraeli, kde jsou židovské zákony a tradice hluboce zakotveny ve veřejném životě. Tento přístup se výrazně liší od situace v České republice, kde je náboženství soukromou záležitostí. Gerloff také zdůrazňuje politické a kulturní rozdíly mezi náboženskými a sekulárními částmi izraelské společnosti, což se promítá do vztahu mladší generace k náboženským tradicím. Gerloff vysvětluje, že Izrael byl založen jako domov pro židovský národ, což znamená, že židovství zde hraje klíčovou roli nejen jako náboženství, ale i jako národní identita. Složitost náboženství a postoj státu k němu na území Izraele je v dnešní době velkým tématem a autor zde zmiňuje základní milníky a body, které jsme potřebovaly v rámci výzkumu znát abychom pochopily tuto problematiku. Gerloff se zabývá vztahem mezi státem Izrael a různými náboženskými skupinami, přičemž se soustředí na napětí a spolupráci mezi sekulární a náboženskou částí izraelské společnosti. Popisuje, jak se náboženství odráží v politických a společenských strukturách moderního Izraele, který byl založen v roce 1948 jako židovský stát.

Kniha Židovské tradice a zvyky od Bedřicha Noska a Pavly Damohorské se věnuje každodennímu životu věřících Židů, jejich rituálům a zvykům, které jsou pro jejich každodenní život charakteristické. Autoři se zaměřují na to, jak judaismus zasahuje do dalších oblastí, jako je sociologie, politologie nebo historie, a poskytují tak komplexní rámec pro pochopení židovské víry a tradic. Tato kniha nám pomohla vytvořit základní povědomí o judaismu a poskytnout kontext pro výzkum, který jsme prováděli s respondenty. Autoři detailně popisují klíčové tradice a zákony judaismu, jejich význam a důvod, proč jsou pro židovskou komunitu tak důležité. Prvním klíčovým tématem, které autoři zpracovávají, jsou rozdíly v dodržování židovských tradic a zákonů mezi Českou republikou a Izraelem. V Izraeli je náboženství pevně zakotveno ve veřejném životě; například zákon o šabatu, který je součástí státní legislativy, ovlivňuje provoz veřejné dopravy, obchodů a služeb. V České republice jsou však židovské tradice a zákony spíše v rukou jednotlivců a komunit, jako je Židovská obec v Praze, kde jsou společné oslavy svátků dobrovolné a závisí na osobním přesvědčení. Zatímco v Izraeli je košer stravování běžnou praxí, v České republice je dostupnost košer potravin omezená a většina restaurací košer jídlo nepodává. Tyto rozdíly ilustrují významné kulturní a praktické rozdíly v přístupu k židovským zákonům. Autoři dále rozebírají zásadní tradice a zákony judaismu. Jednou z klíčových tradic je šabat, považovaný za „páteř“ židovské náboženské praxe. Šabat je dnem odpočinku, věnovaným rodině a duchovnímu obohacení, a je široce respektován v Izraeli v rámci celé společnosti. V České republice se jeho dodržování omezuje většinou na aktivní členy náboženských komunit. Další důležitou tradicí je Pesach, slavnost připomínající exodus Židů z Egypta. Tato slavnost je klíčová jak v Izraeli, kde je často celospolečensky dodržována, tak i v diaspoře, kde se jí účastní celá komunita. Důležitost těchto tradic spočívá v jejich schopnosti propojit historickou paměť s každodenní praxí. V českém kontextu se Pesach stává příležitostí pro komunitní setkávání a vzdělávání o historii a kultuře. Další kapitola se věnuje postojům mladší generace k judaismu. Autoři analyzují rostoucí trend sekularizace mezi mladými lidmi, zejména v diaspoře. V České republice mnoho mladých Židů nevyrůstá v rodinách, kde by se tradiční židovské zákony a tradice dodržovaly, a jejich náboženský vztah je často více kulturní nebo historický než náboženský. Autoři například uvádějí případ mladé Židovky z Prahy, která se identifikuje jako Židovka, ale nevěnuje se pravidelné náboženské praxi. Tento trend kontrastuje s některými skupinami mladých lidí v Izraeli, kde náboženská identita zůstává více propojena s každodenním životem, i když existují také sekulární komunity, které se od tradičního judaismu distancují. Nakonec autoři zkoumají obecné vzdělání a povědomí o judaismu. V Izraeli je vzdělávání o judaismu součástí základního školního kurikula a děti se o náboženských svátcích, tradicích, zákonech a historii učí od raného věku. V České republice je vzdělání o judaismu často povrchní a omezené na základní historické a kulturní informace. Autoři poznamenávají, že mnoho Čechů má omezené povědomí o židovských tradicích a zákonech, což může vést k nepochopení a stereotypům. Kniha tak poskytuje komplexní pohled na různé aspekty judaismu a jejich vliv na každodenní život v různých geografických a kulturních kontextech, což bylo zásadní pro náš výzkum a pochopení tématu.

Kniha Kdo jsou Židé? od Paula Spiegela představuje dějiny židovského národa, podstatu judaismu a jeho tradic. Dílo kombinuje faktografii s osobními zkušenostmi autora, který přežil holocaust a později se stal významnou osobností židovské komunity v Německu. Spiegel ve svém díle zdůrazňuje, že židovská identita, na níž byli dotazováni respondenti v souvislosti s jejich přístupem k náboženské praxi a dodržování tradic, je rozmanitá a neustále se vyvíjí. Tvrdí, že po holocaustu se stala otázkou osobního přesvědčení, přičemž mnoho mladých Židů dnes klade důraz na kulturní a historické aspekty judaismu. Například autor uvádí příběh mladého německého Žida, který studuje hebrejštinu a židovskou literaturu, aniž by byl nábožensky věřící, což ukazuje, že židovská identita může být spíše otázkou kulturního dědictví než náboženské praxe. Spiegel se také věnuje otázkám antisemitismu. Uvádí příklad napadení mladého Žida v Berlíně v roce 2002, což ilustruje, jak staré formy nenávisti nacházejí moderní projevy. Podle jeho slov i přes odolnost komunit zůstávají předsudky hluboce zakořeněny. Právě o zmíněných předsudcích jsou dotázáni také respondenti v souvislosti s reakcemi okolí na jejich náboženské vyznání. Spiegel tyto předsudky zdůvodňuje kupříkladu vzájemným neporozuměním kvůli určité odlišností mezi jednotlivými kulturami nebo kvůli nedostatečnému povědomí a vzdělání ohledně zvyklostí. Dále autor popisuje kulturní obnovu židovských komunit v Evropě, například příliv Židů z bývalého Sovětského svazu do Německa, který vedl k revitalizaci židovských obcí. Hovoří i o kulturním obohacení náboženství právě díky propojení skupin odlišné národnosti, o adaptaci na nové prostředí a přizpůsobení se. Co však vyzdvihuje, je fakt, že například košer stavování si přes veškeré kulturní vlivy zachovalo tradici téměř v každé židovské komunitě a tvoří tím jejich společný pevný základ. V závěru Spiegel zdůrazňuje potřebu aktivní účasti Židů v občanské společnosti. Zmiňuje spolupráci židovské komunity v Berlíně s nevládními organizacemi a kulturními institucemi, které společně propagují židovskou kulturu a tradice, čímž napomáhají překonávat stereotypy a budovat mosty mezi židovskou komunitou a veřejností.

Spiegelovo dílo pomáhá lépe porozumět vývoji židovského života v evropském kontextu, což je zásadní pro náš výzkum zaměřený na židovské tradice, vzdělání a postoje mladší generace k judaismu. Právě jeho popis židovských zvyků a jejich uvedení do historického ale i společenského kontextu nám napomohlo k porovnání základní definice se současnou skutečností. Například Spiegelův popis židovské modlitby a její důležitosti pro budování osobního smyslu pro komunitu nám potvrdil, že v judaismu existují prostředky, které i skrze odlišnost jednotlivých skupin udržují jednotný základ tohoto náboženství.

Metodologie hraje zásadní roli při směrování vědeckého výzkumu a výběru otázek a metod. V naší práci jsme si zvolily kvalitativní výzkum a kvantitativní výzkum. Kvalitativní výzkum je lepší pro zkoumání menšího počtu respondentů než výzkum kvantitativní, který je naopak vhodný pro větší počet respondentů. Také není tolik zaměřen na zkoumání detailů jako právě výzkum kvalitativní. V kvalitativním výzkumu se můžeme zaměřit na zkoumání výzkumných otázek a podotázek více do hloubky, seznam otázek a osnava byla sestavena tak, aby se dotýkala všech důležitých aspektů pro výzkum, ale také tak, aby respodenti měli svůj prostor pro rozvíjení otázek. Na rozdíl od tohoto typu, se výzkum kvantitativní zaměřuje čistě na systematický sběr a následnou analýzu číselných nebo jiných údajů. Používá se k vytváření předpovědí nebo pro zobecnění širší populace na základě určitého vzorce.

Kvalitativní způsoby výzkumu jsme využily na zkoumání všech našich respondentů, u kterých jsme využívaly formy polostrukturovaného rozhovoru. U polostrukturovaného typu rozhovoru máme připravenou osnovu i otázky, ovšem způsob a forma odpovědí zůstává víceméně volná. Mezi jeho největší výhody patří velká flexibilita ve formulaci otázek a také možnost hlubšího porozumění samotným respondentům, také možnost individualizace otázek dle potřeby každého. Je zde větší možnost zobecnění a následného aplikování poznatku na širší část populace než u rozhovoru nestrukturovaného. Respondenty jsme oslovovaly pomocí sociálních sítí (Instagram, Facebook), ale pomocí emailové komunikace. Používaly jsme formu jak čisté textové komunikace či hlasových zpráv, ale také telefonické rozhovory. Právě při rozhovorech telefonických měli respodenti větší tendenci nám poskytnout více informací a více se nám o daném tématu také rozmluvili než při komunikaci čistě po zprávách. Což bylo mnohokrát výhodou, ale občas měli tendenci se odklánět od tématu, na druhou stranu není na škodu se dozvědět více informací, ale vždy se my jako tazatelé musíme držet témata rozhovoru. Pro shrnutí na závěr musím řící, že jak textová, tak telefonická forma rozhovru byla velmi přínosná, lišili se pouze objemem informací a jednoduchostí a rychlostí zpracování. Textovou či formu hlasových nahrávek jde zpracovat velmi rychle, tak naopak telefonickou nikoliv. Na druhou stranu při telefonických rozhovorech jsme zjistily větší objem informací než u komunikace textové.V našem kvantitativním výzkumu nás zajímalo, zda má širší populace obecný přehled o judaismu, jak přistupuje a jak vnímá židovskou komunitu. Vytvořily jsme dotazník o 11 otázkách, na který nám odpovědělo 44 respondentů.

Metodologie použitá v tomto výzkumu poskytla pevný základ pro systematické zkoumání zvoleného tématu. Kvalitativní metody umožnily hlubší vhled do osobních zkušeností a názorů respondentů, zatímco kvantitativní přístup zajistil širší přehled o povědomí populace o obecné znalosti o judaismu, o znalostech o zvycích a tradicích či povědomí o židovské komunitě. Celkově metodologie umožnila komplexní porozumění zkoumanému problému a položila základy pro další výzkum v této oblasti.

Filip, 18 let
Filip je osmnáctiletý mladík z Mladé Boleslavi, který se zajímá o své náboženství, kterým je judaismus. Své povědomí o židovských tradicích a zákonech získal už od dětství díky své matce, která ho k víře vedla, ale zároveň mu poskytla svobodu volby, zda se chce ve své víře dále vzdělávat. Filip si vybral cestu pokračování v tradicích a vzdělávání se v židovských zákonech, i když se nepovažuje za ortodoxního, ale za moderního Žida. Jeho náboženství mu poskytuje vnitřní klid a jistotu, a přestože některé tradice a zákony nedodržuje přísně, snaží se je respektovat. Filip například nejezdí autem během Šabatu, i když připouští, že ne vždy se mu podaří tento den plně dodržet. Košér stravování dodržuje, nejí vepřové maso a neslaví křesťanské svátky, jako jsou Vánoce nebo Velikonoce. Na druhou stranu nemá obřízku a nedodržuje Pesach, což vysvětluje tím, že hodně cvičí a nemůže si dovolit nejíst. Filip také reflektuje nezájem mladší generace o náboženské tradice a vzdělání, což ho trápí. Setkává se s neznalostí a předsudky vůči židovství, což ho někdy unavuje a frustruje. Dokonce zažil fyzické napadení kvůli své víře. Filip by si přál, aby se na školách více vyučovala náboženská témata, protože považuje tyto znalosti za základní. Jeho víra pro něj znamená důležitý zdroj klidu a smyslu, zejména po traumatických zkušenostech, které zažil.

Zac, 25 let
Zac, 25 letý muž s kořeny v Austrálii a Izraeli, popisuje své vnímání židovské víry a praxe jako spíše kulturní než náboženské. Zac dodržuje určité tradice a přikázání, ale mnohé z nich spíše na základě osobního přesvědčení než z náboženské povinnosti. Například se vyhýbá konzumaci vepřového a korýšů, protože byl takto vychován, ale zdůrazňuje, že to dělá více ze zdravotních důvodů než z náboženské povinnosti. Také dodržuje Šabat, který považuje za důležitý pro odpočinek a rodinný čas, i když ne tráví den v modlitbách. Naopak některé další přikázání nedodržuje, protože je nepovažuje za logické nebo s nimi necítí propojení. Ráno místo tradiční modlitby praktikuje jógu a meditaci, což vnímá jako podobný způsob, jakým jeho otec vyjadřuje vděčnost při modlitbě. Pro Zaca náboženství představuje formu meditace a způsob, jak nalézt vnitřní klid. I když většina Zacovy rodiny stále žije v Izraeli a praktikuje židovské tradice, on sám vyrůstal v Austrálii, kde nebyl v tak častém kontaktu s lidmi stejné víry. Zac také zažil negativní reakce na svůj židovský původ, včetně nebezpečných situací v Egyptě, které podle něj pramení z nevzdělanosti a stereotypů.

M., 25 let
M., 25letý student žijící v Česku, pochází z Tel Avivu v Izraeli. I když pochází z rodiny, která dříve dodržovala židovské tradice jako kašrut nebo pravidelné návštěvy synagogy, M. dnes už žádné z těchto zvyků nedodržuje. Vliv na jeho odklon od náboženských praktik mělo především přestěhování do České republiky, kde se více sblížil s evropskou kulturou, kterou dnes upřednostňuje před židovskou tradicí. M. popisuje své dřívější dodržování kašrutu a Šabatu jako součást svého života v Izraeli, ale dnes vnímá tato pravidla jako omezující a zastaralá. Cítí, že mnoho z těchto tradic nemá pro něj v současném světě smysl, a proto se rozhodl je nedodržovat. Dříve pro něj náboženství představovalo jistý vnitřní klid, ale dnes už k němu necítí tak silné pouto. Co se týče vzdělání a výchovy, M. zdůrazňuje, že klíčovými hodnotami jsou pracovitost, pomoc rodině a uchovávání majetku v rodině, což považuje za důležité pro předávání hodnot z generace na generaci. Na rozdíl od české kultury, kterou v tomto ohledu nechápe, vidí v židovské kultuře důraz na zachování rodinného majetku. M. také zmínil, že ačkoliv jeho náboženské vyznání není ve veřejnosti známé, setkává se v Evropě s chápavostí a zvědavostí vůči svému původu. Negativní reakce zažil spíše na Blízkém východě, ale v Evropě se s nimi téměř nesetkává. Celkově tedy M. žije spíše sekulárním životem, ve kterém židovské tradice nehrají významnou roli.

Petra, 21 let
Petra, 21letá studentka, se ve svém náboženském životě věnuje mnoha židovským tradicím a zákonům. Mezi ty, které zná a ctí, patří Šabat, slavený každý týden od pátečního večera do sobotního večera, a hlavní židovské svátky jako Pesach, Jom Kipur a Chanuka. Dále se řídí košer stravovacími zákony, pravidelnými modlitbami třikrát denně a studiem Tóry. Rovněž klade důraz na etické a morální zákony, které ovlivňují její chování vůči ostatním lidem. Petra osobně dodržuje hlavní tradice a zákony, které považuje za důležité. Každý týden slaví Šabat, dodržuje hlavní svátky a pravidelně se modlí. Košer stravu také dodržuje, i když v některých detailech není tak přísná jako někteří jiní. Pro Petru tyto praktiky znamenají spojení s jejími předky a komunitou, což jí poskytuje pocit sounáležitosti, klidu a rovnováhy v každodenním životě. Pokud jde o nedodržování některých tradic, Petra přiznává, že kvůli nedostatku času a praktickým obtížím v moderním světě někdy opomíjí méně podstatné zákony nebo méně známé svátky. Přesto se snaží najít rovnováhu mezi tradičními hodnotami a praktickými potřebami moderního života. Při srovnání dodržování tradic mezi generacemi Petra vidí, že starší generace jsou obecně přísnější a důslednější, zatímco mladší generace, včetně její rodiny a komunity, se snaží tradice začlenit do svého moderního života a nalézt nové způsoby jejich naplňování. Petra se setkává převážně s respektem a zájmem, když lidé zjistí, že je židovského vyznání. Občas se setká s nepochopením nebo předsudky, ale to je spíše výjimečné. Snaží se být otevřená a trpělivá při vysvětlování svého náboženství a tradic. Vzdělání a výchova hrají klíčovou roli v zachování židovských tradic, a to jak doma, tak v rámci komunity. Petra zdůrazňuje, že je důležité, aby mladší generace rozuměla významu tradic a měla možnost je zažít v praxi. Mezi hlavní výzvy, kterým Petra čelí při snaze o dodržování židovských tradic, patří sladění náboženského života s moderním tempem. Pracovní a školní povinnosti mohou kolidovat s náboženskými závazky, a košer strava není vždy snadno dostupná. Tyto výzvy se snaží zvládat plánováním, prioritizací a hledáním podpory v komunitě.

Zvyklosti a rituály v judaismu měly historicky klíčový význam pro zachování identity a soudržnosti židovského národa. V biblické době a následně během exilu¹⁾ byly tyto zvyky neoddělitelnou součástí náboženského a každodenního života, poskytovaly jednotnou formu a posilovaly vazby mezi židovskou komunitou.²⁾ Mezi nejvýznamnější tradice a zákony patří stravovací pravidla (košer), dodržování šabatu a různé svátky, jako je například Jom Kipur nebo dále Pesach a Chanuka. Dále je pro judaismus klíčová modlitba. V náboženství obecně slouží modlitba jako prostředek k duchovnímu růstu a posílení komunity prostřednictvím společné bohoslužby. Je vnímána jako způsob komunikace s Bohem, kdy jedinci vyjadřují vděčnost, své prosby, pokání a chválu.

V České republice, kde židovská komunita prošla obdobím holokaustu a komunistického režimu, totiž došlo k výraznému snížení počtu praktikujících Židů. Nicméně v posledních desetiletích dochází k určitému oživení židovského života. Tradiční zvyklosti jako košer strava a šabat jsou dodržovány hlavně v rámci ortodoxních komunit, zatímco reformní Židé mohou tyto zvyky přizpůsobovat a měnit dle vlastních potřeb moderně žijícího člověka. Proto se dodržování ortodoxních zvyklostí netěší v současné době takovému zájmu. Je tomu tak převážně z důvodu obtížného skloubeni náboženského života a moderního způsobu fungování ve společnosti, ať už se jedná o již zmíněné stravováni, nebo například o modlitbu či účasti na bat micva / bar micva, tedy rituálu vstoupení do dospělého života.³⁾

Historicky byla židovská komunita v Českých zemích velmi aktivní a bohatá na kulturní a náboženský život. Během 20. století však byla tato komunita drasticky zasažena holokaustem a následnou komunistickou dobou, kdy byla náboženská praxe ze strany politických autorit velmi striktně potlačována. Po pádu komunismu v roce 1989 začala židovská komunita znovu ožívat, což se projevilo obnovením synagog, komunitních center a košer obchodů na našem území.⁴⁾ V současné době se v České republice pořádají pravidelné bohoslužby, kulturní a vzdělávací akce zaměřené na židovskou historii a tradice. Pražská židovská obec například obnovila košer jídelny a pekárny a organizuje šabat večeře a sváteční setkání, čímž podporuje zachování a předávání tradic mladším generacím. Rovněž se konají různé vzdělávací programy pro děti a dospělé, které přibližují židovské zvyky a podporují komunitní život.⁵⁾

Po založení státu Izrael v roce 1948 byly židovské zvyky a tradice silně ovlivněny potřebou vytvořit jednotný národní identitu pro nový stát, který zahrnoval židy z různých koutů světa. David Ben Gurion, první premiér Izraele, se snažil vytvořit takového Izraelce, který bude moderní, a zároveň bude ctít židovskou historii a kulturu. V této době došlo ke kompromisům mezi sekulárními a náboženskými skupinami, což vedlo k zavedení dohody, která přikazovala určité náboženské praxe ve veřejném životě, jako například dodržování šabatu a košer stravy v armádě.⁶⁾

Izrael se stal útočištěm pro Židy z celého světa, včetně těch z východní Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Tato vlna migrace přinesla velkou kulturní rozmanitost, která ovlivnila způsob, jakým se židovské zvyky a tradice dodržovaly. Náboženské praktiky se lišily podle původu imigrantů. Tato období byla také charakterizována napětím mezi těmito různými skupinami, což vedlo k různým kompromisům a úpravám v náboženské politice.

V 80. a 90. letech se zvýšila rozdílnost mezi ortodoxními a reformními Izraelci. Vzestup politických stran, které reprezentovaly ultraortodoxní a náboženské židy, měl za následek větší vliv těchto skupin na veřejnou politiku. To vedlo k většímu důrazu na dodržování židovských zákonů ve veřejném životě, například zákony o šabatu a košer stravě. Zároveň se ale posilovaly i sekulární tendence, které volaly po větší svobodě v otázkách osobních a rodinných záležitostí.

V posledních desetiletích dochází k dalším změnám v dodržování židovských zvyků a tradic. Společnost je stále rozdělenější mezi sekulární a náboženské skupiny, avšak roste také počet těch, kteří se snaží najít střední cestu mezi těmito extrémy. Existuje větší otevřenost k různorodým způsobům praktikování judaismu, včetně reformního a konzervativního judaismu, které získávají větší uznání.
Zac, jakožto respondent původem z Izraele, poukazuje na to, že starší generace v Izraeli je sice v dnešní době daleko více ortodoxní než generace mladší ale i tak je tato generace “moderních židů” judaismem silně ovlivněna a Zac přiznává že se žádným židem ve své věkové kategorii, který by stále dodržoval většinu tradic a řídil se přikázáními, se mimo Izrael zatím nesetkal.

Izrael také čelí výzvám spojeným s integrací imigrantů z různých kulturních a náboženských prostředí, jako jsou například imigranti z bývalého Sovětského svazu, Etiopie a dalších zemí. Tato různorodost přináší nové způsoby dodržování tradic a zvyků, které obohacují izraelskou kulturu. V posledních letech se také zvyšuje vliv globalizace a moderních technologií na způsob, jakým lidé dodržují své tradice. Mnoho mladých Izraelců hledá nové formy vyjádření své identity, které kombinují tradiční židovské hodnoty s moderním životním stylem. Celkově lze říci, že dodržování židovských zvyků a tradic v Izraeli je velmi dynamický proces, který se neustále vyvíjí a přizpůsobuje měnícím se společenským a kulturním podmínkám.⁷⁾

Košer (hebrejsky kashrut) označuje potraviny a jejich přípravu v souladu s židovskými dietními zákony, které jsou přímo popsány v Tóře. Pravidla košer zahrnují výběr povolených a zakázaných potravin, způsob přípravy masa (šchita) a oddělování mléčných a masových produktů.

Dodržování košer stravy mělo v minulosti nejen náboženský, ale i zdravotní a sociální význam, protože zajišťovalo čistotu potravin a stmelovalo komunitu prostřednictvím společného stravování. Košer pravidla zahrnují také specifické nádobí a kuchyňské náčiní, které se používají pouze pro určité druhy potravin, což přispívá k udržení čistoty a náboženské správnosti jídla. Historie košer stravování sahá k počátkům samotného náboženství.

Pravidla košer stravování se v průběhu staletí rozvinula a byla podrobněji definována rabínskou literaturou. I poté, co se židovské komunity rozptýlily po celém světě, si tato pravidla zachovala stejnorodost. Přes rozdílné geografické a kulturní podmínky zůstala pravidla košer stravování důležitým prvkem, který sjednocoval židovskou identitu. V období středověku, kdy židé žili v různých částech Evropy, Blízkého východu a severní Afriky, se košer pravidla sice částečně přizpůsobovala místním podmínkám, avšak základní principy zůstaly stejné. Rabíni v těchto komunitách vykládali a rozšiřovali košer zákony, aby odpovídaly situacím, které vznikaly v rozlišných prostředích.⁸⁾⁹⁾

S příchodem moderní doby se postoj ke košer stravování začal měnit. Mnoho reformních židů se rozhodlo tato pravidla zmírnit nebo je úplně opustit, převážně pro časovou náročnost přípravy této stravy a komplikovanějšího pořízení košer surovin. Zatímco ortodoxní židé nadále striktně dodržovali tradiční předpisy. V dnešní době je košer stravování stále důležitou součástí židovské identity pro mnoho židů po celém světě, avšak již ztratilo podstatu, co se týče zdravotní prospěšnosti, a to hlavně díky moderním technologiím a možnostem při zpracovávání stravy. V Izraeli je košer strava ale stále široce dostupná a mnoho restaurací dodržuje košer pravidla. V diaspoře, zejména v zemích s menší židovskou populací, může být dodržování košer stravy náročnější, ale díky moderní době je možné získat košer potraviny téměř kdekoli.¹⁰⁾.

Zac (Izrael, 25) v rozhovoru říká, že v Tóře je maso rozděleno na „čisté“ a „nečisté“ a například právě vepřové maso se považovalo za „špinavé“. Používá minulý čas protože dříve byla mnohem větší pravděpodobnost, že maso tohoto druhu bude přenašečem různých nemocí. V dnešní době je riziko těchto nemocí minimální a proto Zac vysvětluje, že pro něj je toto rozdělení už spíše otázkou tradice, než striktních pravidel. ,,Kvůli praktickým obtížím a hlavně nedostatku času ne vždy dodržuji všechny drobné detaily košer zákonu.„ Řekla ve svém rozhovoru Petra (ČR, 21 let). Stejně jako Zac, tak respodent Filip (ČR, 18 let) uvedl, že dodržování košer zákonů je pro něj velmi důležité. ,,Košer stravu již nedodržuji, i přesto, že to byl jeden ze zákonů, který jsem po příjezdu do České republiky dodržoval a snažil jsem se to udržet. Bohužel časové a praktické důvody mi to již neumožňují.“ Uvedl respondent M. (ČR, 25 let), zmínil, že se mu nelíbí to omezování člověka jako takového, také jako další důvod proč již tuto tradici nedodržuje byl, že zkrátka přilnul k té české kultuře, která mu vyhovuje a už to nehodlá měnit.

Z dostupných literárních zdrojů jsme se dozvěděly, že košer stravování, pevně zakořeněné v židovských dietních zákonech, představuje důležitý prvek židovské identity a náboženské praxe, který po staletí sjednocoval židovské komunity po celém světě. Přestože košer pravidla původně sloužila nejen náboženským, ale i zdravotním a sociálním účelům, moderní doba přinesla změny v jejich dodržování, zejména v souvislosti s technologickým pokrokem a změnami životního stylu. Z výzkumu vyplynulo, že 50% respondentů tuto tradici dodržuje, další z částí a další ji nedodržuje. Závěrem lze říci, že i když košer stravování nadále zůstává významným aspektem židovského života, jeho role se vyvíjí. Zatímco pro některé představuje neoddělitelnou součást náboženské identity, pro jiné se stává otázkou volby, ovlivněnou moderními životními podmínkami a kulturní asimilací. Tento vývoj odráží širší změny v židovské komunitě, kde tradiční hodnoty a praktiky čelí novým výzvám a přehodnocování v kontextu současného světa.

Šabat je den odpočinku, který začíná v pátek večer západem slunce a končí v sobotu večer. Během šabatu se věřící zdržují jakékoliv práce a věnují se modlitbám, studiu Tóry a rodinným aktivitám. Tento den slouží k obnovení tělesných a duchovních sil a k posílení rodinných a komunitních vazeb. V minulosti byl šabat centrálním prvkem židovského života a jeho dodržování bylo považováno za znak náboženské oddanosti. Šabat zahrnuje také speciální jídla a rituály, jako je zapálení svíček, požehnání nad vínem a chlebem (kiddush) a společné rodinné večeře.¹¹⁾

Vývoj důležitosti šabatu v Judaismu lze sledovat od biblických dob až po současnost. V Tanachu, konkrétně ve Starém zákoně, je šabat představen jako boží příkaz a znamení smlouvy mezi Bohem a Izraelity. V Knize Exodus je šabat popsán jako památka na stvoření světa, kdy Bůh šest dní tvořil a sedmý den odpočíval. Tímto se šabat stává posvátným časem, kdy lidé mají napodobovat boží odpočinek.

V době po zničení Druhého chrámu¹²⁾ se šabat stal ještě důležitějším, protože bez ústředního místa bohoslužeb, kterým býval chrám v Jeruzalémě, se židovské komunity musely soustředit na domácí rituály a rituály v synagogách. šabat se stal klíčovým prvkem, který pomáhal uchovávat židovskou identitu a soudržnost komunity.

Během středověku, zejména v době židovských ghett a pronásledování, měl šabat významnou roli v posilování pospolitosti a náboženské identity. V těchto dobách, kdy byli Židé často izolováni a utlačováni, poskytoval šabat pravidelný a stabilní rytmus života, který byl odlišný od okolního světa a posiloval pocit naděje.¹³⁾

V moderní době, s nástupem osvícenství a následných emancipačních procesů, došlo k určitému oslabení tradičního dodržování šabatu, zejména v liberálnějších částech židovské komunity. Přesto zůstává důležitým prvkem židovského náboženského a kulturního života. V Izraeli má šabat zvláštní status, při kterém mnoho veřejných institucí a dopravních služeb nefunguje, což reflektuje jeho trvalý význam a důležitost i v dnešní době.¹⁴⁾ Dnes je totiž vnímán nejen jako náboženská povinnost, ale také jako příležitost k odpočinku od moderního hektického života a k prohloubení vztahů v rodině a komunitě. Mnoho současných židovských hnutí, včetně obnovy tradic a návratu k ortodoxním praktikám, zdůrazňuje důležitost šabatu jako prostředku k duchovnímu obnovení a k udržování židovské identity.¹⁵⁾

Respondent Filip (ČR, 18 let) šabat nedodržuje striktně, potřebuje jezdit autem, omezuje ho to v životě. Zac (Izrael, 25 let) během šabatu nepracuje, nevaří, nijak nezachází s ohněm. Pro Zaca je tento den, jak uvádí, vyhrazen pro rodinu, odpočinek, jídlo, smích, prohlubování vztahů s okruhem blízkých a se sebou samým. M. (Izrael/ČR, 25 let) ve svém rozhovoru uvedl, že dříve ve svém životě, kdy tehdy žil se svou rodinou v Izraeli, tak tento svátek dodržovali a on sám se věnoval učení, modlitbám a také to bral jako sdružování se svou rodinnou, tak po přestěhování se již od této tradice velmi vzdaloval, nedodržoval jí a naopak se přibližoval naší kultuře. Petra (21 let, ČR) ve svém rozhovoru zmiňuje, že šabat striktně dodržuje, popisuje, že takto ctí své náboženství a své zásady, je to pro ni způsob seberealizace a uctívání tradic, které mají tisíciletou historii.

Z literárních zdrojů vyplynulo, že šabat je den odpočinku, který začíná v pátek západem slunce a končí v sobotu večer. Věřící by se měli zdržet práce a věnovat se modlitbám, studiu Tóry a rodině. Z historického pohledu byl šabat centrálním prvkem židovského života a byl považován za znak náboženské oddanosti. V průběhu času bylo dodržování šabatu často postihováno, v moderní době dochází k oslabování tradičního dodržování šabatu a to zejména z důvodu liberálnějšího přístupu některých věřících. Z výzkumu bylo zjištěno, že dva dva respondenti dodržují tuto tradici stoprocentně, kdežto respondenti žijící v ČR tuto tradici nedodržují stoprocentně, z toho lze tedy vyvodit, že dodržování této náboženské tradice je ovlivňováno vnějšími vlivy jako je silná náboženská komunita a také ku příkladu jiné pracovní zvyklosti či jiný styl života.

Svátek Jom Kipur neboli Den smíření je interpretován jako den, kdy Bůh odpouští lidu Izraele. Později tento den se Abrahám obřezal, a uzavřel tím svazek s Bohem. Tento svátek připadá na 10. tišri (první měsíc v občanském a sedmý měsíc v biblickém židovském kalendáři (pro upřesnění období od začátku září do října) a také součástí tohoto svátku je usmiřování se svými bližními.¹⁶⁾

Předvečer svátku Jom Kipur má výjimečnou atmosféru. Protože nastává přísný celodenní půst, zvykem je se vydatně najíst. Dopoledne se již tradičně servíruje ryba, během dne se jedinci snaží usmířit se s okolím na poslední chvíli. Mnozí lidé také provádějí tzv. kaparot, při kterém se symbolicky hříchy převádějí na bílého kohouta, který je odpoledne připraven jako posilňující pokrm pro chudé. Dobročinnost, neboli cedaka, je uváděna jako způsob, jakým lze napravit mnohé hříchy. Ovšem dnes většina lidí dává přednost kaparot ve formě peněžních darů, které se vkládají do pokladniček v synagoze pro potřebné. S blížícím se večerem se muži připravují v mikve (rituální lázeň), aby stihli být doma na poslední “oddělující” hostinu. Před západem slunce se odchází do synagogy, kde se na Jom kipur shromažďuje celá obec. ¹⁷⁾

Pět zákazů na Jom Kipur:
1) Nejí se a nepije se
2) Je zakázáno se koupat
3) Není dovoleno používat kosmetiku
4) Je zakázán pohlavní styk
5) Nenosí se kožená obuv, jako znamení pokory

Půst dodržují chlapci od třinácti let a dívky od svých dvanácti let, pod dosažení náboženské dospělosti. Odpoledne se vzpomíná na zemřelé a židé prosí o odpuštění svých hříchů.¹⁸⁾

V Izraeli během Jom Kipur panuje jedinečná atmosféra, jak uvedl Zac. „V celé zemi panuje neobyčejný klid. Ulice jsou prázdné, nikde nejezdí auta, a to dokonce ani v Tel Avivu, který je jinak známý svým rušným životem. „Během Jom Kipur se celých 25 hodin postíme - nejíme, nepijeme, a zdržujeme se všech světských činností. Tento půst je považován za akt pokání a smíření. Mnoho lidí tráví většinu dne v synagoze, kde se konají dlouhé modlitby, během nichž prosíme Boha o odpuštění za naše hříchy.“ Popisuje Zac (Izrael, 25 let) průběh Jom Kipur v jeho rodině. M. (ČR, 25 let) uvedl, že tento svátek zpátky v Izraeli slavili, avšak nikdy nedodržovali pět zákazů. Nyní již svátek nedodržuje vůbec.

Z literárních podkladů jsme zjistily, že ve své podstatě je svátek Jom Kipur spojen s intenzivním půstem a dodržováním pěti zákazů, které symbolizují pokoru a odklon od světského života. Způsoby, jakými se tyto tradice dodržují, se však mohou výrazně lišit. Zatímco v Izraeli je atmosféra během Jom Kipur výjimečná, zkušenosti z diaspory v České republice, mohou vykazovat odlišnosti. Zde je dodržování svátku často ovlivněno sekularizací a rozdíly v náboženské praxi mezi generacemi. Na příkladech mladých lidí z Izraele a České republiky (respondenti výzkumu) jsou ilustrovány tyto rozdíly: zatímco Zac z Izraele popisuje dodržování Jom Kipur jako hluboce osobní a společenskou záležitost, jeho vrstevník z České republiky již svátek nedodržuje, což reflektuje širší trend odklonu od náboženských tradic mezi mladšími generacemi v některých částech světa.

Židovská modlitba neboli tefila hraje v judaismu klíčovou roli v náboženském životě. Tradiční židovské modlitby jsou převážně psány v hebrejštině a mnoho z nich pochází z biblických a rabínských textů. Nejdůležitější modlitbou, kterou Židé recitují ráno a večer, je Šema Jisrael.Tato modlitba vyjadřuje monoteistickou víru v jednoho Boha a závazek k lásce a službě Bohu. Další klíčovou modlitbou je Amida obsahující chválu, prosby a poděkování Bohu nebo Šmone Esre, což jsou požehnání, recitována třikrát denně – ráno (Šacharit), odpoledne (Mincha) a večer (Maariv).¹⁹⁾

Pro modlitbu se v judaismu často používají tallit a tefilin. Tallit je modlitební šál s třásněmi, který se nosí při ranních modlitbách, zatímco tefilin jsou modlitební řemínky připevněné k malým černým krabičkám, které obsahují svitky pergamenu s biblickými texty. Dospělí muži si tyto krabičky přivazují na čelo a paži během ranních modliteb. Struktura každodenní modlitby je zaznamenána v sidduru (modlitební knize). Kromě těchto stanovených modliteb je v judaismu také prostor pro osobní a spontánní modlitby, kde jednotlivci mohou vyjádřit své osobní potřeby a pocity.²⁰⁾

Modlitba v judaismu není jen formální povinností, ale je vnímána jako hluboký duchovní zážitek. Učí jednotlivce trpělivosti, pokory a úcty k Bohu a přispívá k budování silného smyslu pro komunitu a společnou identitu mezi Židy po celém světě.²¹⁾

Zac v našem rozhovoru uvedl, že jeho otec i praotec (původem z Izraele) se ráno a večer pravidelně modlí a v sobotu a o svátcích navštěvují synagogu. Ovšem on sám si ranní a večerní modlitbu přizpůsobil podle svého. Stále pro něj však jeho rituál slouží jako prostředek k vyjádření vděku, k duchovnímu růstu a k vyjádření osobních potřeb a pocitů. Petra (21) v našem rozhovoru uvedla, že pravidelně navštěvuje o svátcích a v sobotu synagogu, tento zvyk si snaží uchovat. ,,Ráno i večer se také modlím, je to pro můj vnitřní klid a duši velmi důležité. Díky tomu se cítím blíže k Bohu a ke svým nejbližším a také je to takové vyjádření samy sebe.” uvedla Petra v rozhovoru.

Z podkladů jsme zjistily, že nejdůležitější modlitba je Šema Jisrael (ráno a večer), další klíčová je Amida (3x denně), dále také osobní a spontánní modlitby pro vyjádření svých niterních pocitů. Při modlitbách je také důležité využívání rituálních předmětů (šál a krabičky s biblickými svitky). Dodržování této tradice je ovlivněno výchovou a vnějším prostředím kde věřící žijí (Izrael, ČR). Zde jsme z výzkumu zjistily, 75% respondentů modlitby praktikuje pravidelně a jediný M. tuto tradici dodržuje velmi zřídka. Dodržování této tradice je ovlivněno výchovou a vnějším prostředím, kde věřící žijí.

V rámci výzkumu jsme hledaly odpověď na hlavní výzkumnou otázku: Jak/čím se liší dodržování židovských tradic a zákonů v České republice a Izraeli? Dva z našich respondentů pocházejí z České republiky a dva z Izraele, nebo mají v Izraeli převážnou část rodiny a tráví zde značné množství času. Získané poznatky z jejich poskytnutých rozhovorů nám umožnily porovnat praktikování judaistických tradic a zvyků v obou zemích.

Z podkladů získaných z literárních zdrojů a z dat získaných z výzkumu bylo zjištěno, že přístup k praktikování judaismu mezi židy v České republice a Izraeli vykazuje významné rozdíly. Tyto rozdíly vycházejí z historických, kulturních a sociálních podmínek v obou zemích. Co se týče historického pozadí, v České republice byla židovská populace výrazně zdecimována po druhé světové válce a v době holocaustu. Dále náboženské praktiky omezoval komunistický režim (1948-1989) což vedlo k dalšímu oslabení židovské komunity u nás. V Izraeli, který byl už při založení v roce 1948 považován za židovský stát, hraje toto náboženství od počátku zásadní roli pro celý národ. Velké množství židů z různých koutů světa se do Izraele v průběhu času stěhuje a přináší tak do tohoto státu rozmanitost v náboženských praktikách. Židovská komunita v Izraeli je největší na světě, zatímco v České republice se židovská populace odhaduje pouze na několik tisíc osob. Tato realita se podepisuje na náboženské praxi, která je v Česku méně intenzivní a častěji spíše kulturní než ortodoxní. Na území ČR existuje několik synagog a židovských organizací, které se zaměřují na kulturní a společenské aktivity, které pomáhají stmelovat zdejší, poněkud malou, židovskou komunitu (ve srovnání s Izraelem). V Izraeli je náboženská praxe mnohem rozmanitější a převládají ortodoxní židé, kteří mají kromě kultury výrazný vliv i na politické a náboženské otázky.

V rámci kvalitativního výzkumu se nám podařilo zjistit, jaký vztah mají k judaismu zástupci mladší generace. S ohledem na skutečnost, že naši respondenti jsou převážně právě zástupci mladší generace, se v jejich výpovědích opakovaně objevoval vzorec, který naznačuje, že mladší generace dnes přistupuje k zákonům a tradicím judaismu flexibilněji, přizpůsobujíc je svému životnímu stylu. Tento trend kontrastuje s názory starší generace, která nadále udržuje tradiční praktiky v původní podobě, jak někteří respondenti zmiňují například ve vztahu ke svým rodičům či prarodičům.

Dále v rámci této práce byl také proveden kvantitativní dotazníkový průzkum, jehož cílem bylo získat vhled do znalostí, postojů a zkušeností respondentů se židovskými zvyky a tradicemi. Dotazník byl zaměřen na různé aspekty judaismu, včetně náboženských praktik, kulturních zvyků a vnímání židovské komunity. Zkoumaly v rámci širšího obyvatelstva ve věku 15 - 60 let a získaly jsme odpovědi od 44 respondentů. Vyzkoumaly jsme, že 39% zná někoho ve svém okolí kdo vyznává judaismus, z čehož toto zjištění pobouřilo 3 jedince. Pouze 16% procent respondentů se cítí být dostatečně edukováno o judaismu a 73% z celkového počtu respondentů si myslí, že obecné náboženství není dostatečně vyučováno na školách. Po zpracování a komparaci veškerých odpovědí jsme dosáhly závěru, že je potřeba více edukovat o náboženství jako takovém, protože velmi malé procento obyvatelstva může veřejně říct, že má dostatečné znalosti o této problematice. Co se týče jako judaismu jako takového, jsou tyto znalosti ještě nižší, někteří jedinci nerespektují židy a někteří si ani nejsou vědomi, zda se v jejich okolí židé nachází.

Cílem práce bylo poskytnout ucelený pohled na to, jaké tradice, zvyky a zákony jsou pro současné věřící židy stále významné, jakou mají motivaci k jejich dodržování a jak se jejich praktikování přizpůsobují současné době. Snažily jsme se nahlédnout, jak se liší přístup k praktikování judaistických tradic v České republice a Izraeli. Literární rešerší, výzkumem, analýzou a vyhodnocením dat, jejich komparací bylo zjištěno, že dodržování těchto tradic je ovlivňováno vnějšími vlivy a prostředím, ve kterým věřící žijí. Záleží také na dalším faktoru, a to že někteří věřící vyrůstají v silně ortodoxně věřících rodinách, kde tradice a zvyky jsou dodržovány již mnoho let. V Izraeli je židovská komunita velmi silná, a tak je pro ně dodržování tradic prioritou a samozřejmostí. Naopak v zemích, kde je židovská komunita minoritou jako je Česká republika, kde věřící nemají takové možnosti, například v dostupnosti košer stravy, či synagog, je pro ně složitější tyto tradice dodržovat. Zjištěné poznatky považujeme za podnětné pro možnosti dalšího vědeckého zkoumání této problematiky.

DIVECKÝ, Jan. Židovské svátky. Druhé vydání. Praha: P3K, 2021. ISBN 978-80-7667-023-5.

DOLEŽELOVÁ, Jana; ŠEDINOVÁ, Jiřina a PUTÍK, Alexandr. Židovské tradice a zvyky. Praha: Státní židovské muzeum, 1992.

GERLOFF, Johannes - Stát a náboženství v Izraeli, Israel.cz, 2020
https://www.israel.cz/2020/10/stat-a-nabozenstvi-v-izraeli/

JOHNSON, Paul. Dějiny židovského národa. Řevnice: Rozmluvy, 1996. ISBN 9788085336313.

KURTINOVÁ, Lenka. Židovská kultura, zvyky a tradice – srovnání židovských zvyků s křesťanskými, 2010
https://is.muni.cz › Bc_prace_LK.doc_Archive.pdf

NOSEK, Bedřich; DAMOHORSKÁ, Pavla - Židovské tradice a zvyky, 2016

PAPOUŠEK, Dalibor – Judaismus v Českých zemích, Religionistická encyklopedie, 2021
https://rg-encyklopedie.soc.cas.cz/index.php/judaismus_v_%C4%8Desk%C3%BDch_zem%C3%ADch_(JKI-J)

SPIEGEL, Paul. Kdo jsou Židé? Brno: Barrister & Principal, 2018. ISBN 978-80-7364-083-5.

STERN, Marc. Svátky v životě Židů. Praha: Vyšehrad, 2002. ISBN 8070215518.

STRAŇÁKOVÁ, Eva. Dějiny kultury židovského národa, 2009
https://is.muni.cz/th/qwuf3/Bakalarska_prace_odevzdani.pdf

Židovské tradice a zvyky I. Židovské muzeum v Praze
https://www.jewishmuseum.cz/pamatky-a-expozice/expozice/zidovske-tradice-a-zvyky-1/

rozhovory_1_.pdf

judaismus.pdf

dotaznik.pdf



Počet shlédnutí: 148