Hynek Dařbujan, Andrea Rückschlossová, Ondřej Prajer, Zuzana Sejnová, Tomáš Vojta, Radek Vostřez. Komunikace mezi kulturami, 2011.
Už v historii se práce dělila na mužskou a ženskou. Toto rozdělení záviselo na podmínkách někdejšího života - od porodu přes fyzickou sílu po celkové vnímaní světa. S rozvojem společnosti se postupně vytvářely pozice, které může stejně kvalitně vykonávat muž i žena (např. vysokoškolský profesor, doktor, apod.). Tato práce se pokusí vysvětlit a prozkoumat, jestli se platy v těchto obojetných oborech liší, nebo jestli jsou stejné. A pokud jsou jiné, tak jestli to má nějaké racionální a historické příčiny. Toto téma bylo vybráno, protože je aktuální a většina lidí se rádo dozví, jak je to skutečně s názorem na tento problém. Cílem této semestrální práce je objektivně odpovědět na námi předem stanovenou výzkumnou otázku, která zní následovně: Proč je v podvědomí lidí zakořeněna informace, že muži dostávají zaplaceno na stejné pracovní pozici více, než ženy?
Máme celou řadu definic pohlaví. Nejnaivnější, ale nejvýstižnější zní: Pohlaví je kategorie, které rozděluje obyvatelstvo na ženy a muže z biologického hlediska. Důležitým aspektem pohlaví je jeho nezávislost na čase a prostoru. Hlavními oddělovacími faktory jsou pohlavní orgány a reprodukční dispozice. 1) 2). I toto rozdělení ovšem může být relativní (žena narozena v těle muže - např. transsexualové, travestiti) Gender je kategorie, která se opírá o pohlaví, ale na rozdíl od jeho výhradně biologického vymezení, je gender rozšířen o kulturní charakteristiky a modely přiřazované ženskému a mužskému pohlaví. Tyto charakteristiky a modely jsou ve společnosti všeobecně uznávané a díky nim je mnohdy vytvořen obecný rámec vlastností, které jsou danému pohlaví přisuzovány. Hlavním rozdílem genderu a pohlaví je skutečnost, že pohlaví je v čase a prostoru neměnné, ale genderové charakteristiky úzce souvisí s historickou, politickou a kulturní etapou vývoje v dané společnosti. Gender je tedy dočasným stádiem, které doplňuje rigidní pohlaví. Díky těmto skutečnostem bývá gender nazýván sociálním pohlavím. 3) 4) Další podobná definice genderu souvisí s tím, že se jedná o sociální konstrukt a rozdíly v chování, očekávání či postojích mužů a žen je způsobeno hlavně vlivem kultury a společnosti, jde pouze sociálně konstruované rozdíly. Tyto rozdíly nejsou univerzální, v různých společnostech a v různých dobách se významně liší. 5)
Genderové role je možné chápat jako pravidla, která jsou vytvořená a určovaná danou společností, ve většině případů pouze nepsanou a neformální formou. Tyto pravidla definují například předepsané způsoby chování a myšlení, které jsou vhodné případně nevhodné pro osoby daného pohlaví. Za ženskou roli je chápána péče o děti, domácnost a závislé členy rodiny, přičemž zabezpečení rodiny je obecně přisuzované mužské roli. Tyto role jsou vytvářeny především v oblastech rodiny, vzdělávání, zaměstnání a společenských norem. 6) 7)
Genderové stereotypy jsou zjednodušující popisy toho, jak má vypadat „maskulinní muž“ či „femininní žena“. Předpokládá se, že tyto zaujaté předpoklady sdílejí všichni příslušníci daného pohlaví. Příkladem této mužské vlastnosti je například stereotypní představa, že muži nikdy nepláčou, jsou nepořádní, agresivní a soutěživí. Ženám je naopak globálně přisuzována citlivost, empatie, důkladnost, svědomitost a poddajnost. 8) 9)
Segregace zaměstnání představuje rozdělení pracovního trhu podle koncentrace zastoupení mužů a žen. Segregace je buď horizontální, nebo vertikální. Horizontální segregace často spočívá v odlišném odměňování jednotlivých zaměstnání a sektorů. Vertikální segregace rozděluje muže a ženy v zaměstnáních podle úrovně odpovědnosti. 10)
Teorie lidského kapitálu je založená na předpokladu, že si je mnoho lidí vědomo, nebo lépe řečeno mnoho lidí předpokládá, že „ženská práce“ je téměř vždy méně finančně odměňována než „mužská práce“. Vysvětlením tohoto jevu má být skutečnost, že ženy do méně finančně výnosných zaměstnání vstupují ve velkém počtu dobrovolně. Argument zastánců teorie lidského kapitálu je v předpokladu, že se ženy primárně soustředí na péči o rodinu, a proto si vybírají méně nenáročná zaměstnání, která nevyžadují velké investice do vzdělání a kvalifikace. Jinak řečeno, ženy se rozhodují investovat do zaměstnání méně než muži a proto jsou odměňovány méně než muži. 11)
Ekonomika společnosti, je v užším smyslu chápána jako hospodaření se zdroji, jak materiálními, například půda či kapitál, tak lidskými. Lidské zdroje jsou chápány jako pracovní síla. Lidé vykonávají různé typy práce, které jsou hodnoceny odlišně a mají jinou odměnu. V ideálním případě by měla být odměna za vykonanou práci přímo úměrná určitým jevům, které by platily globálně a byly indiferentní vůči okolním faktorům, například vůči pohlaví. 12)
Pojem „ženská práce“ je chápán jako důsledek pracovní segregace v omezování pracovních možností. Tento problém se samozřejmě týká obou pohlaví, ale právě termín „ženská práce“, neboli práce vykonávaná majoritně ženami v určitých odvětvích, nese s sebou několik velice negativních asociací. Lidé pokládají mnoho ženských zaměstnání, například knihovnice, učitelky v mateřské či základní škole, za nudné a jednotvárné. O těchto zaměstnáních se také předpokládá, že vyžadují méně samostatnosti a kvalifikace, či dokonce vzdělání. Pracovní segregace na základě pohlaví uzavírá ženy v těchto zaměstnáních více než muže. 13)
Počátky ženské emancipace jsou spojovány s rozvojem dívčího školství v druhé polovině 19. století. Avšak úplně první pokusy o vzdalování se od tehdejších genderových rolí a stereotypů, tj. že budoucnost ženy je pouze ve sledu: sňatek, domácnost, děti a posléze jejich výchova, začala již rok po zavedení povinné školní docházky tedy rokem 1775 n.l., kdy se v normální škole na Malé Straně, jež byla vzorem pro všechny základní školy, objevilo dívčí oddělení. Snahu o rozvoj dívčího vzdělávání je nutno připsat soukromým osobám, které výuku prováděly a dívčí školy zřizovaly ve vlasteneckém zájmu. 14) 15) 16)
Ve většině odvětví existuje značná nerovnováha mezi pohlavími (odvětví CZ-NACE17) v roce 1993) . Nejvýraznější převahu měli muži v typicky „mužských“ odvětvích, jako jsou zemědělství, lesnictví a rybářství (64,3 %), těžba a dobývání (83,4 %), výroba a rozvod energií (73,5 %), stavebnictví (89 %), doprava a skladování (68,5 %). Dále měli muži převahu ve zpracovatelském průmyslu (58 %) a ve státní správě a obraně (66,5 %). Situace byla téměř vyrovnaná v profesních, vědeckých a technických činnostech, respektive kulturních, zábavních a rekreačních činnostech, kde měli muži mírnou převahu 52,5 %, resp. 51,5 %. Naopak ženy převažovaly v odvětvích obchodu (57,5 %), ubytování, stravování a pohostinství (58,1 %), informační a komunikační činnosti (54,4 %), nemovitostí (55 %), peněžnictví a pojišťovnictví (67,8 %). Dále pak v typicky „ženských“ odvětvích, jako jsou vzdělávání (63 %) a zdravotní a sociální péče (79 %). 18)
V roce 2009 se segregace podle pohlaví ještě více prohloubila v odvětvích, které byly výše označeny za mužské a ženské. Tento jev se dále vyskytl také ve zpracovatelském průmyslu. Nejrazantnější je vývoj v odvětví informačních a komunikačních činností, kde v roce 1993 ženy mírně převažovaly (54,3 %), avšak v roce 2009 se jejich podíl snížil na 26,7 %. Ve zbývajících odvětvích je situace zcela opačná a nastává sbližování podílů zaměstnaných osob. Ženy k tomuto sbližování nejvíce přispěly ve státní správě a obraně, kde zvýšily svůj podíl na 47,8 % (z 33,4 %). 19)
Při zkoumání rozdílnosti napříč hlavními třídami KZAM20) dle pohlaví, je možné konstatovat, že převaha mužů byla v roce 1993 především v první hlavní třídě zákonodárců, vedoucích a řídících pracovníků (74,6 %), dále v hlavní sedmé třídě, jenž patří především řemeslníkům (82,2 %). Muži také převládali v osmé hlavní třídě obsluhy strojů a zařízení, kde činil jejich podíl 75,5 %. Tradičně drtivé zastoupení měli také v hlavní nulté třídě, která patří příslušníkům armády, kde zaznamenali 98,5 %. Vyrovnané zastoupení mužů a žen bylo ve 2, 3 a 6 hlavní třídě, tedy mezi vědeckými a odbornými duševními pracovníky, technickými, zdravotními a pedagogickými pracovníky a mezi kvalifikovanými dělníky. Ženy měly převahu ve čtvrté hlavní třídě nižších administrativních pracovníků, kde jejich podíl dosahoval 80,2 %. Téměř 69 % žen se podílelo na struktuře provozních pracovníků ve službách a obchodě, kteří jsou v páté hlavní třídě. V poslední hlavní deváté třídě, která sdružuje zaměstnané pracovníky pomocné a nekvalifikované, zaujímaly ženy 60,8 %. 21)
V roce 2009 je zvýšený zájem žen o první hlavní třídu zaměstnání, což se odráží i v jejich podílu, který vzrostl z 25,3 % na 28,9 %. Téměř shodné průměrné meziroční koeficienty růstu v 2, 3 a 8 hlavní třídě zapříčinily, že situace zůstala v těchto hlavních třídách zaměstnání v podstatě beze změny. Mezi nižšími administrativními pracovníky zvýšily muži svůj podíl na 26,7 %. Podobný vývoj zaznamenali muži i v páté hlavní třídě zaměstnání, kde zvýšili svůj podíl o téměř 4 %. I přes značný pokles v celé šesté hlavní třídě, byl průměrný meziroční pokles žen vyšší, což zapříčinilo vyšší nárůst podílu mužů v této kategorii. Podobná situace je zřetelná v 7 a 9 hlavní třídě. V poslední kategorii příslušníků armády, byl pokles mužů velmi významný, a proto se zvýšil podíl počtu žen na 5,8 %. 22)
Hrubé měsíční mzdy (myšleno agregace mezd a platů dle ČSÚ) jsou hlavním příjmem domácností, a proto jsou společenským tématem, které se dotýká každého osobně. Výše mezd závisí na mnoha faktorech, například na místě a pozici vykonávání práce, ale také na dokončeném vzdělání, či dokonce pohlaví.23)
Mediány hrubých měsíčních mezd podle CZ-NACE24) 2009 napříč celou klasifikací odvětví CZ-NACE25) dosahují muži vyšších mediánů mezd než ženy. Maximum pro muže je v odvětví peněžnictví a bankovnictví, kde jejich medián dosahuje hodnoty 47 300 Kč. V tomto odvětví je současně také největší rozdíl mezi mediány obou pohlaví, který činí 17 765 Kč. Jelikož se jedná o nejrozdílnější odvětví z hlediska mediánů mezd, je zajímavé zde zkoumat také průměrnou hrubou měsíční mzdu, která u žen činila 36 076 Kč a u mužů dosáhla dokonce až na 70 742 Kč. Ženy tak dosahují jen 51 % hodnoty průměrné hrubé měsíční mzdy u mužů, avšak z pohledu průměrné mzdy zde ze všech odvětví dosahují maxima, stejně jako muži.26)
Z pohledu mediánů mezd ženy s 29 757 Kč dosahují maxima v odvětví výroby a rozvodu energií. Tato hodnota však dosahuje pouze na 63 % maximální mediánové mzdy u mužů. Administrativní a podpůrné činnosti jsou odvětvím, v němž jsou muži a ženy téměř vyrovnaní, medián mezd žen zde dosahuje 14 468, což je 94 % mediánu mezd mužů ve stejném odvětví. Minimální mediány mezd jsou pro obě pohlaví stejné a to v odvětví ubytování stravování a pohostinství, kde ženy vydělávají 13 389, avšak muži o 1 774 Kč více. 27)
A - zemědělství, lesnictví a rybářství, B - těžba a dobývání, C - zpracovatelský průmysl, D – výroba a rozvod elektřiny, plynu, tepla, E – zásobování vodou - činnosti související s, F - stavebnictví, G - velkoobchod a maloobchod; opravy a údržby, H - doprava a skladování, I - ubytování, stravování a pohostinství, J - informační a komunikační činnosti, K - peněžnictví a pojišťovnictví, L - činnosti v oblasti nemovitostí, M - profesní, vědecké a technické činnosti, N - administrativní a podpůrné činnosti, O - veřejná správa a obrana; povinné sociální, P – vzdělávání, Q - zdravotní a sociální péče, R - kulturní, zábavní a rekreační činnosti, S - ostatní činnosti,
Rozdíly mezi pohlavími se zabývá celá řada studií různých zaměření. Čtenáře této práce by mohli zaujmout, z důvodu zlepšení orientace v problému, následující tři z nich, které budou v následujících řádcích uvedeny.
První studie se týká fyzické aktivity a BMI indexu 29). Její hlavní přínos je zjištění, o kolik se průměrně zlepší (tj.sníží) hodnota BMI indexu při pravidelném cvičení. To odpovídá u žen 1.78 a 1.01 u mužů. Pro tuto práci lze použít tento poznatek jako potvrzení, že těla žen jsou citlivější na změnu fyzické aktivity.
Druhá studie se zabývá rozdíly mezi pohlavími v podnikání a averzí žen vůči riziku 30). „Proč je tak málo podnikatelek?“, ptají se autoři studie. Celá práce zde zmiňovaná je zaměřená na použití mikroekonomických modelů pro nalezení odpovědi na tuto otázku. Výsledek výzkumu potvrzuje rozdíly v chápání rizika mezi muži a ženami, což z fyziologického hlediska způsobují rozdíly ve struktuře mozků.
Poslední studie se zabývá sebedůvěrou žen 31). Na jedné švédské univerzitě byla provedena anketa u studentů a studentek, jaké si myslí, že bude jejich výsledné hodnocení testu z makroekonomie, který píší za týden. Ačkoliv se očekávalo, že zvláště muži budou svoje výkony silně nadhodnocovat, výsledky byly překvapující. Výsledky studentů přibližně odpovídaly jejich očekávání, avšak výsledky studentek byly výrazně vyšší, než jejich očekávání.
Z předchozích studií lze získat určitou představu o tomto tématu, které však z pohledu zaměření této práce, není dostatečně vypovídající. Pravděpodobně z antidiskriminačních důvodů existuje zanedbatelné množství aktuálních studií, které se zabývají přímým vlivem těchto rozdílů na pracovní výkon. Pro určení, které z těchto rozdílů dokáží ovlivnit pracovní schopnosti a získání alespoň velmi obecného pohledu na problém, byla skupině studentů na České zemědělské univerzitě v Praze pokládána anketní otázka: Jaké jsou podle vás fyziologické rozdíly mezi mužem a ženou, a jak tyto rozdíly ovlivňují jejich pracovní výkon? 32)Takto zněly odpovědi:
Ženy mají větší poměr tuků v těle 33), mají větší citlivost- psychickou i fyzickou, nevidí si přes prsa - když je mají velká, mohou dělat víc věcí najednou. Většina žen, oproti mužům je méně fyzicky zdatná. Ženy musí rodit, a když jsou těhotné, tak nesmí pracovat. Jsou omezené dětmi. Více kouří 34). Mají kratší a tenčí prsty. Mají jiné množství krve. Musí si svázat vlasy, když pracují. Jsou chytřejší než muži. Muži jsou fyzicky zdatnější, více pijí alkohol, ale jsou odolnější 35). Chlapi jsou chlupatější. Ženy nemohou dostat rakovinu prostaty a muži rakovinu děložního čípku. Chlapi jsou chytřejší než ženy. Muži a ženy mají jinou hormonální soustavu.
Jedna ze zajímavostí z ankety je, že každé pohlaví se považuje za chytřejší, než jejich protějšky, což přinejmenším podle autora této části práce, který je muž, potvrzuje i vysoké sebevědomí studujících žen „ČZU-kyň“, které se zúčastnily ankety. Toto zjištění může být v rozporu s třetí ukázkovou studií, uvedenou na začátku této části práce. Plyne z toho snad, že ženy více věří v jejich vlastní inteligenci, než v její uplatnění?
Metodika nalezení odpovědi na výzkumnou otázku je v první řadě nalezení a rozbor kvantitativních podkladů pro řešení. Na tuto analýzu kvantitativního výsledku bude navazovat část dosažení cíle pomocí vhodného výběru kvalitativní, subjektivní metody získávání údajů. V našem případě to bude metoda dotazníková. Tato metoda je pro toto téma nejvhodnější, protože je potřeba mít co nejvíce názorů na daný problém, aby mohla být zodpovězena výzkumná otázka. Pomocí dotazníků se často provádějí průzkumy mínění, které zjišťují názor osob na konkrétní problematiku. Dotazník je vlastně způsob psaného řízeného rozhovoru. 36)
Adekvace metody: Metodou řízeného dotazování je možno získat pro nás potřebné informace. Díky předchozí zkušenosti s tímto typem výzkumu je evidentní, že tazatel musí volit co možná nejvhodnější způsoby pro vzbuzování sympatií s respondentem. Účelem je získat informace o relativně citlivém tématu, o kterém se ne každý ochotně baví. Výhodou je relativně ucelený odraz obrazu z perspektivy respondenta. Nespornou výhodou je dále jednoduchost realizace výzkumu, setřídění a analýza vybraných dat. Nevýhodou však může být skutečnost, že nedokážeme přesněji určit mnoho z podmínek kladených okolním prostředím jako např. sociální zařazení, názory na ostatní věci, které by mohly určit např. politické zaměření apod.
Aby mohla být zodpovězena naše výzkumná otázka, musí být provedena případová studie. V našem případě je to opření se o kostru problému, což je kvantitativní posouzení tohoto problému. Na tuto kvantitativní „kostru“ bude navazovat subjektivní pohled na věc, tedy výsledky dotazníkové šetření. Kvantitativní stránka problému bude probrána pomocí výsledků statistického měření „rozdíly v platech mužů a žen“. 37) Na základě této analýzy může být potvrzeno, z kvantitativního pohledu, že rozdíl mezi příjmy mužů a žen existuje. Muži obecně vydělávají více. Proto budeme navazovat kvalitativní analýzou a pokusíme se zjistit pomocí dotazníků, co si o tom myslí lidé. Při vytváření dotazníku jsme si nejdříve položili otázku: jaký typ informací potřebujeme získat k vyhodnocení a potvrzení či zamítnutí námi stanovených hypotéz? Z toho vznikl jednoduchý, leč kvalitní a vypovídající dotazník. Bylo dotázáno 45 respondentů (dospělých lidí), zaměstnaných buď v typicky mužském povolání, typicky ženském povolání nebo „obojetném“ povolání. 38)Na tyto otázky jsme se zeptali 15 respondentů v každé skupině. V obojetném povolání (učitel, učitelka) jsme se ptali 7 žen a 8 mužů. 14 respondentů odpovědělo na druhou otázku tvrzením, že muži vydělávají více, než ženy. Nejčastějšími důvody tohoto názoru bylo: předsudky u zaměstnavatelů žen, muži dělají více přesčasů, které jsou kupodivu lépe placeny, muži nechodí na mateřskou dovolenou a také názor, že muž je živitelem rodiny. 11 respondentů odpovědělo, že si myslí, že zaměstnavatel se stará více o muže, z čehož vyplývá vyšší platové ohodnocení, než o ženu, protože pro něj není dostatečně perspektivním zaměstnancem - může kdykoliv otěhotnět a odejít na mateřskou dovolenou. 1 respondent (muž) odpověděl, že muži a ženy vydělávají stejně. Zdůvodnil to tak, že je to pouhým názorem „moderní ženy“, že muži vydělávají více a že ženy na sebe jen potřebují strhávat pozornost, aby se měli na co vymlouvat, když vydělávají méně, kvůli své neschopnosti.
V typicky ženském povolání (čištění vajec) jsme se ptali 13 žen a 2 mužů. V této skupině si 9 žen a oba muži myslí, že ženy a muži vydělávají stejně. Důvodem, proč ale u jejich povolání zrovna muži vydělávají víc, než ženy, se nám dostalo překvapivé odpovědi, tedy že muži mimo práci stejnou, kterou dělají i ženy, dělají práci navíc (v pracovní době), kterou ženy nedělají a ani nemohou (i kvůli fyziologickým rozdílům, viz kapitola 2.1). 4 ženy odpověděly, že si myslí, že muži vydělávají více, než ženy. Ovšem nebyly schopné tento názor odůvodnit, takže byly z výsledků dotazníku vyškrtnuty (nepravdivé odpovědi).
V typicky mužském povolání (hasič) jsme se ptali 15 mužů. Všichni odpověděli na druhou otázku stejně jako v obojetné skupině - tedy muži vydělávají více, než ženy. Důvodem je pro ně (asi vzhledem k jejich povolání) na prvním místě fyziologický rozdíl, dále potom uvedli podobné důvody jako u obojetného povolání (mateřská dovolená, předsudky, přesčasy). Překvapující názor u 3 respondentů bylo, že muži vydělávají více, protože zaměstnavatel se bojí ženě přidat, aby si ostatní zaměstnanci nemysleli, že je to právě kvůli tomu, že je žena, v nejhorším případě třeba pohledná.
V úvodu práce byla vyřčena výzkumná otázka: Proč je v podvědomí lidí zakořeněna informace, že muži dostávají zaplaceno na stejné pracovní pozici více, než ženy? Dle analyzovaných dat, je tomu totiž skutečně tak. Tedy muži skutečně vydělávají více peněz než ženy. Zaměstnavatelé tedy raději motivují muže, protože jsou v jejich očích perspektivnějšími, nemusí zůstávat doma s novorozencem, jsou tedy pracovně výkonnějšími. U některých profesí je tento fakt opodstatněný, bylo by však spatně toto tvrzení zavádět do obecné roviny. To by mohli zaměstnavatelé zaměstnávat jen ženy a tím tedy šetřit pomocí rozdílů v nákladech na pracovníky.
Podle kvantitativní studie je evidentní rozdíl v příjmech mužů a žen vykonávající práci ve stejných oborech. Z kvalitativní analýzy dostáváme odraz reality, kterou tlumočí samotní lidé. Ve většině případů se názory lidí opět kloní k tomu, že muži vydělávají skutečně více peněz než ženy. Není možné tvrdit, že jde o nějaký publicistický přežitek, ale moderní společnost opravdu vnímá situaci na trhu práce jako nespravedlivou. Ať je tím důvodem odchod žen na mateřskou dovolenou, či nižší pracovní způsobilost. Dle antidiskriminačního zákona se v České republice zaměstnavatel ani přímo nesmí zajímat o skutečnosti, které respondenti často zmiňují. Je tedy evidentní, že o stavu rovných pozic se zde nedá ani uvažovat. Díky těmto skutečnostem je jasná podpora směrů jako Gender Studies, feminismus atd. za boj o tvorbě a realizaci těchto rovných příležitostí. V moderní společnosti není uznávána separace rozdílů, ba naopak, díky rozdílnosti můžeme dosahovat i mnohem vyšších cílů, než kdybychom se uzavřeli sami do sebe.
Počet shlédnutí: 136