1. sanskrt
2. védština

1. páli
2. prákrty)

1. bengálština
2. hindština
3. nepálština
4. paňdžábština
5. romština
   • maďarská romština (ahi-dialekt)
6. urdština

1. kašmírština

1. kurdština
2. perština
3. tádžičtina

1. osetština

Kašubština – pás dialektů na jih od Gdaňska – je z hlediska svého původu nejvýchodnějším pozůstatkem Slovanů pomořských, ale její uživatelé přijali jako svůj spisovný jazyk polštinu a spolu s ní se vyvíjí i jejich jazyk; je to dnes skupina dialektů polského jazyka. Severní slovinština, příbuzná kašubštině, byla dalším pozůstatkem téže jazykové větve; mluvilo se jí do 2. světové války v několika vesnicích při Baltském moři v Pomořanech. A konečně polabština (nebo též jazyk polabských Drevjanů) je nejzápadnější pozůstatek téže jazykové větve; mluvilo se jím až do poloviny 18. století v několika vesnicích na levém břehu Labe v okolí Lümburku v provincii hannoverské; je zachována v nedokonalých zápiscích několika německých zájemců o folklór. (Radoslav Večerka (2002), http://www.moraviamagna.cz/jazyk/j_prasl1.htm)

1. čeština
   • chodský dialekt
2. slovenština
   • východoslovenský dialekt
3. goralština
4. slezština
5. lužická srbština
   • hornolužičtina
   • dolnolužičtina
6. polština
7. kašubština
8. polabština
9. severní slovinština (zaniklá)

1. ruština
2. běloruština
3. ukrajinština
4. rusínština
5. poleština(полесский микроязык)

1. staroslověnština
2. stará ruská slovanština

Západní:

1. slovinština
2. srbochorvatština
   • srbština
   • chorvatština
   • bosenština
   • černohorština

Východní:

1. bulharština
2. makedonština

1. pruština (zánik na konci 17. st.)

1. litevština
2. lotyština

1. arménština
2. východní arménština
3. západní arménština

1. standardní albánština
   • severní – geghština
   • jižní – toskština
   • arbëreshe

1. galština

1. cornwština
2. bretonština
3. velština

(http://en.wikipedia.org/wiki/Scottish_Gaelic)

1. gaelština
   • irská gaelština
   • skotská gaelština
   • manxská gaelština

1. burgundština
2. gepidština
3. gótština
4. vandalština
5. ostrogótština

1. faerština
2. islandština
3. norština
   • Bokmål (Riksmål)
   • Landsmål (Nynorsk)
4. dánština
5. švédština
6. skånština
7. gotlandština

• nornština (vymřelý jazyk ze skupiny staroseverských jazyků)

1. afrikaans
2. angličtina
3. skotština
   • staroskotština
4. holandština
5. vlámština
6. jidiš
7. němčina Dějiny němčiny
   • dolnoněmčina - Plattdeutsch
   • hornoněmčina - Oberdeutsch
     1. vilamovština (Wymysörisch, Wymysöryś, Język wilamowski) - dialekt, kterým se hovoří v polských Wilamowicích (hranice mezi Slezskem a Malopolskem)
   • bavorský dialekt
   • švýcarská němčina (Schwyzertüütsch)
8. alemanština
9. lucemburština (Lëtzebuergesch)
10. fríština
    • západní
    • východní
    • severní

1. dalmatština - vymřelý jazyk používaný na území dnešního Chorvatska

Západní:

Tato skupina jazyků bývá označována také jako Langue d'oïl a svým původem se vztahuje se k římské provincii Roman Gaul zahrnující území severní části dnešní Francie, Belgie, Lucemburska a západní části Německa.

1. francouzština
   • orleánština
   • burbonština
   • šampaňština
   • burgundština
   • champenoiština
   • franko-komtoiština
   • lotrinština
2. valonština (walon)
3. picardština/pikardština (u hranic s Belgií)
4. normanština Normanské ostrovy v průlivu La Manche u francouzského pobřeží (Channel Islands, Îles Normandes) - Jersey a Guernsey
5. galština, Gallo (Británie, západní Francie). Nejedná se o keltskou gaelštinu!
6. poitevin-saintongeaiština (dřívější společné označení, dnes se vyčleňují obě formy samostatně). Jazyk je na pomezí langue d'oc a langues d'oïl
   1. poitevin[poetevin]
   2. saintongeais - patouê saintonjhouê, jhabrail

• starookcitánština
• okcitánština
• Severní okcitánština:
• limuzínština/lemozínština/Limousin/Lemosin
• Auvernhat/Auvergnat
• Vivaroalpenc
• Jižní okcitánština:
• provensálština
• lengadočtina/Lengadocian
• centrální okcitánština - Central occitan (Lengadocian)
• západní okcitánština - Occitan de Lengadoc (gaskoňský dialekt okcitánštiny)
• gaskonština
• limuzínština (Limousin) - jižní Francie (Limousin, Vienne, Charente, Indre)

1. rétorománština
   1. selvská větev:
      • dialekt surselvský
      • dialekt sutselvský
   2. surmirský dialekt
   3. engadinská (ladinská) větev
      • hornoengadinský dialekt (putér)
      • dolnoengadinský dialekt (vallader)
2. furlanština
3. ladynština/ladinština (není to ladino) - v Dolomitech

1. portugalština
2. katalánština
3. galicijština
4. falština
5. španělština
   • andaluský dialekt
   • aragonský
   • kastilský
   • leónsko-asturský (leónsko-asturijský)
6. ladino - djudeo-espaniol (západoiberská skupina)
7. asturijština (astursko-leonská podskupina západoiberské skupiny)
8. mirandština - Mirandés (astursko-leonská podskupina západoiberské skupiny)

Protože se většina těchto jazyků vyvinula samostatně z latiny, můžeme je považovat za samostatné jazyky, přestože tento status nemají.

1. latina
2. italština
3. sanmarinština
4. furlánština (friulština)
5. sardinština
   • jižní sardinština (Campidanese)
   • severní sardinština (Logudorese)
6. lombardština (není to vymřelý germánský jazyk langobardština!)
7. ligurština
8. monégasqština
9. piemontština/piedmontština
10. emilijština
11. venetština (benátština)
12. istrijština
13. sicilština
14. judeo-italština
15. neapolština
16. romanesco

Východní:

1. rumunština
2. aromunština
3. meglenorumunština
4. makedorumunština
5. moldavština
6. dalmátština

1. chetitština
2. lýdština
3. palajština

1. řečtina
   • dialekt aiolský
   • dórský
   • iónsko-atický
   • koiné

1. karačaj-balkarština (Karachay-Balkar)
2. karaimština (Karaim)
3. krymčačtina - кърымчах тыльы (Krymčakové/Krymchak) (jazyk bývá někdy označován jako dialekt krymské tatarštiny nebo židovsko-krymská tatarština/Judeo-Crimean Tatar)
4. kumyčtina (Kumyk)

1. baškirština (Bashkir)
2. tatarština (Tatar)

1. kazaština (Kazakh)
2. nogajština (Nogay)
3. Krymští Tataři (Crimean Tatar) - krymská tatarština
4. urumština (Urum)

1. azerština (Azeri)
2. gagauzština (Gagauz)
3. turečtina (Turkish)

1. čuvaština (Chuvash)

O baskičtině

Na severní Sibiři, pouze Něnci žijí v evropské části. Obyvatelstvo se zabývá tradičními způsoby obživy (dodnes chov sobů, lov a rybolov). Problémem je těžba ropy a plynu. Samojedské jazyky jsou velmi vzdálenými příbuznými finštiny.

1. něněčtina/něnečtina První slabikář v něněnčtině je z roku 1895.
2. eněčtina
3. nganasanština
4. selkupština

O jazyce

(též baltofinské, baltofénické)

1. finština
2. karelština¹⁾:
   • Finsko: Suomen Karjala – Etelä-ja Pohjois-Karjala – asi 420 km dlouhý pás při finské východní a jihovýchodní hranici; Lappeenranta, Joensuu (
   • Rusko:
   1. Karelská šíje – Karjalan kannas – oblast mezi Finským zálivem a Ladožským jezerem (do r. 1944 součást Finska)
   2. Ladožská Karélie (Laatokan Karjala), dnes Karelská autonomní republika (hlavní město Petroskoi), součást Ruska, anektována za 2. světové války po napadení Finska.
   • vlastní karelština (varsinaiskarjala – vianalaismurre a eteläkarjalainen murre)
   • dialekt olonet
   • dialekt livvi
   • dialekt lyydi (směs karelštiny a vepštiny)
   • dialekt aunus (oblast mezi Ladožským a Čudským jezerem)
3. estonština
   • severní estonský dialekt
   • jižní estonský dialekt
4. vepština: Ve 30. letech 20. století došlo k vytvoření spisovné vepštiny i škol, kde se vyučovalo vepštinou. Po roce 1937 došlo k zákazu výuky. V poslední době jsou patrné snahy o záchranu jazyka, byl vytvořen slabikář, vycházejí noviny.
   • vepština (severně od Petrohradu)
   • äänisvepsä (vepština Čudského jezera)
   • střední vepština
   • jižní vepština
5. inkerština - Ingrie (oblast na jižním pobřeží Finského zálivu v okolí Petrohradu, kde žijí i Finové a Voťáci). Ingrijci jsou původními obyvateli této oblasti, zmiňovaní již v 11. století. Zatímco ingrijští Finové jsou luteráni, Ingrijci jsou pravoslavní. Ve 30. letech 20. století došlo k vytvoření spisovné inkerštiny, která se ale téměř vůbec nepoužívá.
6. votština (jižně od Petrohradu, západní oblast Ingrie). Ve starých kronikách je toto obyvatelstvu patrně označováno jako Čudové. Došlo k asimilaci s ruským obyvatelstvem (po r. 1959 se jejich počty v sovětských statistikách již neobjevují), votština neexistuje ani v písemné podobě.
7. livonština (severní pobřeží Lotyšska)
8. ižorština

1. lulština (lule)
2. pitština (pite)
3. východní sámština
   1. dialekt Inari
4. severní sámština
5. jižní sámština

1. muromština (zaniklý jazyk)
2. mordvinština (mordva) V Mordovské republice (hl. město Saransk) jsou ve skutečnosti dvě odlišná etnika hovořící odlišnými jazyky. Po roce 1920 byla snaha o vytvoření společného spisovného jazyka, ale již koncem 20. let se používá erza a mokša odděleně. Po roce 1990 je snaha, aby se tyto jazyky staly úředními.
   • erza (zhruba 2/3 Mordvinců)
   • mokša
3. marijština/maryjština (mari) – dříve označována i jako čeremiština (tšeremissi). V Marijské republice (hl. město Joškar-Ola) žije asi jen polovina všech Marijců. První kniha v marijštině (gramatika) vyšla v roce 1775, v 19. a 20. století zahrnovala knižní produkce zejména duchovní literaturu a učebnice. V současnosti se v marijštině vyučuje na základních školách. Marijci se kulturně dělí na horské, luční a východní, jazykově se vyčleňují dvě navzájem těžko srozumitelná nářečí:
   • západní marijština
   • východní marijština

1. voťáčtina - udmurtština - Udmurtská republika, hl. město Iževsk (na sever od záhybu řeky Volhy). Udmurti tvoří pouze kolem 30 % obyvatelstva republiky.
2. zyrjanština/zyrjénština - komijština/komština (republika Komi - poloostrov Kola až Sibiř)

1. maďarština

1. osťáčtina (též chantyjština)
2. vogulština (též masijština)

1. esperanto

1. grónština

1. maltština

Spoluatoři jazyků Evropy

Počet shlédnutí: 202